Hideo Kojima prozradil několik nových střípků o Death Stranding 2

Pro mě nejočekávanější z nadcházejících titulů. Death Stranding Director's cut zrovna jedu po třech letech podruhé a naprosto si to užívám a pořád je to to nejvíc, co si mohu v současnosti zahrát, lépe řečeno zažít, především proto, že už mě nebaví miliontá hra na principu "zabij, znič, zlikviduj, odpráskni...nuda. Stále se jedná o unikátní, špičkový titul, který se dosud neshledal s žádnou konkurencí a nic podobného není a nechystá se, krom samotného Death Stranding 2. Nesmírně se těším, je to takový další velký svátek. Hra stvořená přesně "pro mě". Tuhle hru zcela zákonitě není schopen docenit nikdo z konzumentů recyklací v mainstream produkci, Death Stranding se filosofií a gamedesignem zcela odlišuje. Podobně odlišným, nedoceněným dílem je The Last Guardian od Fumito Ueda. Přijetí a nepřijetí těchto unikátních děl je autentickým odrazem dnešní zrychlené, přežrané, přesycené a věčně nespokojené komunity hráčů, která tvoří většinovou část. Death Stranding není hrou pro vyvolené, naopak je pro každého, pro každého kdo chce zpomalit, zastavit se a vychutnat přítomnou situaci, je pro každého, koho baví samotná cesta a cíl mu slouží pouze jako záminka pro uskutečnění samotné cesty. Death Stranding je pro každého s otevřenou myslí. Death Stranding zbořil a boří dogmata v herním průmyslu a jediný, pro koho ta hra není, je každý žijící ve vlastní, uzavřené bublině dogmat o tom co jsou to hry. Jsou hry, které jsou zároveň uměním, a vedle toho jsou tu hry, které jsou čirým kalkulem pro účel zisku. Asi jako ne každá kresba, nebo malba je uměním, ne každá socha, nebo architektura je uměním. Toť jednoduchá odpověď na otázku "jsou hry uměním?". Ano jsou, některé konkrétní jednoznačně uměním jsou a mnohé nejsou. Paušální pravda v tomto kontextu neexistuje, záleží vždy na konkrétním díle a když je to i skvělá zábava, je to výjimečné. Díky za tato světélka ve všudypřítomné šedi. Jináč bych se ke hrám už nikdy nevrátil.