Death Stranding začal rozdělovat herní svět, dostává první známky

@PanKral: Jsou hry, které v člověku evokují tmu/noc a pak hraní v noci dá hře zvláštní náboj a unikátnost. Měl to tak třeba MGS 1 nebo RE 2, kde se vše odehrávalo během jedné noci a když člověk hru dohrál, tak uviděl závěr, kde noc skončila a svítalo. Hrát takové hry v noci bylo něco neskutečného. Death Stranding u mně pociťově vyvolává spíše dojem zamračeného poledne a odpoledne než noc. Ale v noci se řadě hráčů hraje lépe než přes den, protože mají klid, nikdo je neruší, všichni doma případně už spí, a oni se můžou 100% soustředit a intenzivněji vnímat to, co hra prezentuje, což není jen hratelnost, ale zejména příběh, hudba a emoce. V tomto ohledu by asi bylo vhodnější hrát DS v nočních hodinách. Já když hru hrál, tak jsem se vzbudil vždy kolem 1 ráno a hrál až do odpoledne. Jelikož jsem tak naspal třeba jen 2-3 hodiny, byl jsem takový trochu unavanější, strnulý, křečovitý a napjatý, což znamenalo, že jsem se stal i méně psychicky odolným vůči tomu psycho teroru, co do mně Kojima pouštěl. Hned ten první den hraní jsem se tak při jedné scéně samovolně rozbrečel jen když jsem viděl plačící dítě a Sama. Prostě jsem tam viděl zdánlivě drsného a bezcitného hrdinu, který se během pár vteřin totálně rozsypal a zhroutil, a já cítil úplně to samé, jelikož Kojima umí udělat scény, kdy člověk vidí znepokojující věci a je mu špatně od žaludku, asi jako když sledujete film Joker...

@BarackObama: My to s Kachlem sledujeme bedlivě. Ty názory z recenzí, které jsi zmínil, jsme včera četli a rozebírali. Já osobně používám mainstream jako označení nenáročného hráče kdekoli na světě, to nijak nesouvisí s národy nebo zeměmi. A nepoužívám mainstream jako nadávku, ačkoli to tak může na některé působit. Je to prostě označení stavu, kdy většina hráčů volí nenáročnou a odreagovávací zábavu pro sebe i svou rodinu. To je naprosto v pořádku. Ale jsou hry, které jsou samou svou podstatou odlišné a naopak vyžadují spolupráci hráče a jeho soustředěnost i ochotu přemýšlet. DS byl od prvotního traileru jasně profilován jako tvorba pro úzký náročnější okruh hráčů. Od hry se tak očekávalo, že nebude snadná na hraní, pochopení a bude zcela jiná v mnoha ohledech. Na to se měli recenzenti připravit.

Jak řekl Phil Spencer před pár lety, když mu někteří recenzenti sestřelovali jeho Forzu 3 jenom proto, že neměli rádi Xbox One, jeho osobně a zpětně se mstili za katastrofální start Xboxu v roce 2013: "když dá někdo Forza 3 v recenzi 9, 8 nebo 7, je to naprosto v pořádku, ale recenze typu 3/10 jsou nejspíše sepsány s cílem zvýšit návštěvnost webu a neodráží skutečnou hodnotu hry..." Věřím tomu, že některé recenzenty hra opravdu nebavila, ale hry by se měly hodnotit komplexně, tj. grafika, hudba, příběh, hratelnost nebo životnost. Pokud se někomu nelíbí dělat doručovatele u PPLka budoucnosti, pořád by měl vzít v potaz, že tu jsou další atributy, které se hodnotí. Hry už dávno nejsou jen o hratelnosti, je to komplexní balíček. Označit DS v oblasti prezentace příběhu, grafiky či hudby za odpad je vskutku zarážející. Docela by mně i zajímalo, jaké tituly takový recenzent hraje, když mu v tomhle příjde DS jako odpad.

Já mám doma takový manuál na hodnocení, který měli kdysi kluci z redakce LEVEL. Tam je stupnice 1-10 a u každé známky základní definice. U 3/10 stojí, že se jedná o titul, jehož herní mechaniky nefungují, hra trpí výraznými technickými problémy, nepřináší nic nového a v daném žánru představuje hluboký podprůměr. Jak do tohoto spadá DS, když je to navíc de facto úplně nový žánr a není tudíž s čím porovnávat, to už si musí udělat obrázek každý sám.

Dialogy jsou v DS kvalitně napsané. Já jako bývalý student FF UK v Praze obor historie se považuji trochu za intelektuála, protože čtu a píšu odborné články (ne o hrách) a když Kojima ve své hře mluví například o prvohorním vymírání druhů, je to intelektuálně podané a sám bych to nezvládl lépe napsat. Anime fan-fikce příběh pochopitelně je - viz Kojima a jeho inspirace. Ona je samozřejmě otázka, jak důkladně tito recenzenti hru hráli. Než jsem viděl závěr DS a konečně pochopil pointu toho všeho, byl jsem na vážkách mezi 9-10. Konec jednoznačně rozhodl, protože jak říká Ovidius, konec korunuje dílo. A vidět ten závěr znamená pochopit nejen hru, ale i to výrazné poselství, které ve hře je.

Pravda je, že jsem velmi kritický k tomu, jak Kojima Productions pojala spolu se SONY celou marketingovou kampaň DS, kterou v závěru prostě nezvládly. Nejprve se hráči škádlili a neukazovalo se vůbec nic relevantního, z čeho by šlo usoudit, o co se bude jednat. Pak se začalo ukazovat až příliš mnoho a poslední trailery víceméně vyspoilerovaly téměř vše, akorát si to ještě hráči neuvědomují, protože jim zatím chybí kontext. SONY podcenila odlišnost DS natolik, že dala konec embarga týden předem, což je naprostý nesmysl u hry, která budí už od počátku tolik vášní a je evidentní, že to není mainstream. Rozdíly v hodnocení jsou natolik obrovské, že to většinu lidí znejistí a některé možná i odradí. Do toho navíc přišlo nešťastně načasované oznámení PC verze. I Kachlo říkal, že situaci, kterou jsme prožívali dnes ráno, kdy jeden web dal 10 a druhý 3/10, a pak se to střídalo jeho na houpačce, ještě nezažil. I já byl v šoku, protože jsem věřil tomu, že většina recenzí bude otevřená novým myšlenkám a nebude hru perzekuovat za to, že je jiná než ostatní. Domnívám se, že tohle SONY vědět, embargo by posunula. Ale už je pozdě. Kojima zariskoval a tentokrát se ukázalo, že herní mainstream je pro něj ještě větší nepřítel než v dobách MGS. Avšak pevně věřím, že cíl nakonec naplněn bude, tj. 5 mega prodaných kusů a do dvou let oznámené pokračování pro PS5, přičemž hráči se s DS postupně usmíří, hru vezmou na milost a brzy na ni nedají dopustit jako to bylo kdysi u MGS.

To jsem tak nejak cekal... :-)