25 minut z Beyond: Two Souls

Džejár: Quantic Dream nikdy nedělal hry v jejím pravém slova smyslu. Jde o to jestli jejich pravidla člověk příjme. Základem je samozřejmě filmové pojetí opřené o excelentně napsaný scénář, profesionální herecké výkony a hlavně filmový zážitek který zde získává u diváka/hráče úplně jiný rozměr. Hlavním rozdílem je, že zde se divák/hráč přímo účastní dění a může tak ovlivňovat události od začátku do konce. ,,Hry" od Quantic Dream nikdy nebyli o hraní, byli především o zážitku. Beyond: Two Souls bude nejspíš jejich vrcholným dílem. Hry jsou beztak jen o mačkání tlačítek a nahýbání analogových páček k vyvolání nějaké akce ve hře. To že člověk nemá absolutní kontrolu nad postavou nedělá ze hry odpad, ale pouze individuální pojetí. Naopak bez tohoto přístupu by Heavy Rain nebo Fahrenheit nikdy nebyli tak špičkovým zážitkem, jakým právě byli.

Inovativní a zároveň originální. Celou dobu mně mrazilo, celé jsem to prožíval s napětím, když běžela po vlaku tak už jsem musel zařvat radostí. Tohle je prostě další dílo, jedno z mála, které si zaslouží jen obdiv s hubou otevřenou dokořán a nechápavým kroucením hlavou nad tím, co vše je možné vytvořit na tak staré konzoli a s jakými nápady se dá ještě přijít. Nějak mi docházejí slova, ten rok čekání prostě nevydržim. Na tohle se opravdu nedívejte, jestli nechcete celý rok čekání si jen přát tohle zažít i u sebe v obýváku. Dokonalost, nemam slov. David Cage je bůh! P.S. Allan Page je velká herečka, dokonce v tom světě filmovém by si toho oskara zasloužila, ale její přímá účast v hlavní roli na takové hře je velká událost. Naposledy jsem ji obdivoval ve filmu Inception.