Historie Final Fantasy 4. díl

Final Fantasy VIII (1999)
Dva roky po velkém úspěchu sedmého dílu se na PlayStation One objevil díl nový. Final Fantasy VIII rozhodně neměla snadnou pozici, protože pochopitelně každý očekával pokračování, které se FF VII vyrovná, ne-li jí dokonce překoná. Za této situace byl celý vývoj osmého dílu velmi pečlivě sledován médii a těšil se velké publicitě. Final Fantasy VIII si však vedla víc než důstojně a dosáhla nyní už velkého standartu série. Důkazem toho budiž to, že FF VIII za třináct týdnů prodeje v USA vydělala přes 50 milionu dolarů, a také to, že byla při hlasování o nejlepší hru všech dob v japonském časopise Famitsu zvolena 22. nejlepší hrou všech dob. FF VIII je také nejrychleji prodávaným dílem série. Za scénářem a režií stojí opět Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima.

Již FF VII se odchýlila od středověkého fantasy světa a vytvořila nový futuristický svět, ale FF VIII šla mnohem dál. Zde byl vytvořen složitý přetechnizovaný svět, kde kouzla byla jakousi samozřejmostí. Celková atmosféra, design a styl spadají už do jiné kategorie než fantasy a dala by se žánrově zaškatulkovat spíše jako sci-fi. Příběh by se pak dal nazvat politickým thrillerem s příchutí lásky. Zkrátka a jednoduše: Final Fantasy VIII byla určitě nejdospělejším dílem série, který se hodně přibližoval našemu světu. Spolu s FF VII patří k příběhově nejsložitějším dílům série. Jádrem příběhu zde není záchrana světa, ale spíše osobní pocity hlavního hrdiny, které ho ženou dále, a to, že vše nakonec končí onou záchranou světa, je už jaksi vedlejší.

Skupina mladých kadetů v polovojenské akademii Balamb Garden se připravuje na vojenskou akci, která může výrazně zkrátit jeden válečný konflikt. Mladý vlk samotář Squall Leonhart, který je také členem elitní vojenské jednotky SeeD, a jeho přátelé však během velmi krátkého času upadají do hlubokého snu, ve kterém prožívají patálie jiných vojáků, které se kdysi odehrály v jiném čase. Díky těmto vizím, které se neustále vracejí, odhalí kadeti plán zlé čarodějnice na ovládnutí světa, ale také vztah postav ze snů ke Squallovi a jeho přátelům. Hlavní hrdina Squall začne během této dlouhé cesty objevovat nové pocity, které v jeho nesmělé povaze ještě nejsou (přátelství, důvěr anebo láska), a které ho začnou popohánět dopředu a nakonec ho změní úplně. Celý příběh je plný sentimentality a pocitů, které řeší ještě mladí a nezralí lidé, jak v japonských hrách bývá tolik obvyklé. Navíc hlavní hrdina patří určitě k nejméně oblíbeným hlavním postavám v celé sérii, stejně jako většina postav v tomto příběhu. Squall je ze začátku stydlivý a zakomplexovaný samotář, který se ne všem hráčům musí hned zalíbit. Ostatní postavy zase působí poněkud namyšleně, arogantně a tak trochu prázdně. Jenže po několika hodinách hraní si k nim hráč cestu najde. Ale ani jeden z charakterů není typický protagonista série a žádné podobné v jiných dílech nenajdete.

V hratelnosti byl celý systém kompletně přestavěn a pustil se cestou, která není v JRPG hrách vůbec obvyklá. To se však nesetkalo s pochopením, a tak se tyto změny v dalších dílech již neobjevily. Na prvním místě to bylo získávání peněz, které už se nezískávaly za každý vyhraný souboj, ale z jakéhosi platu, který přicházel přibližně po dvou hodinách hraní. Výše platu záležela na tom, jak úspěšně si hráč ve hře vede. Ve hře neexistují žádné Armory ani Accessories, ale pouze zbraně, ke kterým musí hráč získávat různé artefakty, aby si je vůbec mohl koupit. Ovšem tou největší revolucí byl systém "Junctioned". Z každého monstra ve hře se dalo kouzlem "Draw" vycucnout určité množství kouzel, kterà 9 se pak zasazovaly do určitých abillit např. síla, rychlost, magie nebo štěstí. Čím silnější kouzlo a větší množství, tím silnější byla ona abillita. V neposlední řadě patřily k inovacím tzv. "Guardian Force" (GF), což byly vlastně Summon, za které se dalo v boji, než budou vyvoláni, "schovat". Po grafické stránce připravila Final Fantasy VIII šok, protože vymačkala z PlayStation One poslední zbytky nevyužitého výkonu. Žádné manga nebo anime, ale krásný 3D vymodelovaný svět a postavy. Vše doprovázeno neskutečným množstvím technicky brilantních FMV. Tyto FMV byly ještě dlouho technicky nepřekonatelné. V hudbě se zase poprvé v sérii objevila zpívaná píseň na konci hry "Eyes on Me" od Nobue Uematsu, kterou zpívala čínská zpěvačka Faye Wong.

Mnoho fanoušků přehlíží, že i přes velkou rozdílnost si pořád hra uchovala ducha Final Fantasy. Osmý díl byl do vydání FF XII nejkontroverznějším dílem série a tak trochu opomíjen. To je ovšem veliká škoda, protože Final Fantasy VIII byla odvážná a revoluční hra, která nechtěla sérii změnit, ale jen ona sama byla změnou. Byl to také druhý díl, který se objevil na PC. Final Fantasy VIII je dodnes jednou z nejlepších her na legendární PlayStation One. Ke konci roku 2009 se FF VIII objevila i na japonském a americkém PS Store. Na začátku roku 2010 jsme si dočkali i my Evropané.

Final Fantasy IX (2000)
Neuplynul ani rok a série Final Fantasy mohla přivítat již devátý díl. Důvodem bylo to, že se Final Fantasy IX vyvíjela téměř současně s osmým dílem. To samo o sobě ukazuje, jak moc se změnila situace ve Squaresoft, když si firma mohla dovolit uvolnit prostředky a lidi k tvorbě dvou velkých her současně. Hra samotná však byla naprostý opak FF VIII. Jestliže byl osmý díl inovativní a revoluční, tak devátý díl byl především návratem k základům. Poslední Final Fantasy pro první generaci PlayStation se vrátil k vizi středověkého fantasy světa, který byl vystřižen jako z pohádky, a to doslova.

Final Fantasy IX se sice stala skutečně dětskou pohádkou, ale řeší se v ní témata, která do pohádky rozhodně nepatří, jako například stvoření světa, genetické experimenty nebo dobyvačné války. Režie se ujal Hiroyuki Ito a prudukce opět Sakaguchi s Shinji Hashimoto. Devátý díl se dokázal odprostit od japonského vnímání světa a více se přiblížil tomu evropskému. Jsou zde středověké hrady, rytíři, princezny, mocní šlechtici, atd. Dialogy z Final Fantasy IX jsou z celé série jednoznačně nejlepší, protože jsou přirozené a rafinované, ale hlavně je v nich hodně humoru. Je např. velmi zajímavé sledovat a zkoumat, jak se liší mluva nevychovaného zlod ěje Zidana a aristokratického rytíře Stainera.

Příběh se zaměřuje na skupinu potulných herců, kteří mají však i druhou profesi: zlodějnu. Šéf gangu má plán na zbohatnutí a tím je únos mladé princezny v království Alexandrie, kam právě mají namířeno. Království Alexandrie je pod vládou mocichtivé královny Brahne Raza Alexandros XVI., která má i adoptovanou dceru Garnet, která s plány svojí macechy ale vůbec nesouhlasí. Jedním z herců - zlodějíčků je i Zidane Tribal. Právě on dostane za úkol princeznu unést, ale únos se tak trochu nepovede a on a princezna se po nějaké době sblíží. To, co ze začátku vypadalo jako jednoduchý únos, se zanedlouho změní za boj o budoucnost světa. Příběh je zde zaměřen především na Zidaneho a jeho přátele a z jejich pohledu je nahlíženo i na celý svět. Každá z postav ve FF IX je originální a velice propracovaná co se charakteru týče, každý z nich je velmi odlišný a komplikované vztahy mezi nimi tvoří základní pilíř příběhu.

V hratelnosti se žádné změny nekonaly a bylo vsazeno na starý osvědčený RPG model. Herní systém je sice jednoduchý, ale velmi vyvážený, zajímavý a efektivní. Hratelnost je osvěžující a velmi zábavná. Graficky hra byla poměrně skromnější než FF VIII. Stále ale ve vysokém standardu. To samé se týká hudby. Postavy jsou mnohem hlubší, dialogy živější a chytře napsané a atmosféra velmi nostalgická. Jednalo se o poslední výkřik RPG epochy, která se chýlila ke konci. Je skutečně s podivem, že se tvůrcům podařilo vlastně k životu přivést něco, co už se dávno přežilo. Slouží to ke cti i hře samotné, protože formálně patří Final Fantasy IX do minulosti, ale svým obsahem k nám promlouvá dodn es. Bylo by chybou si myslet, že devátý díl byl jen remixem starých nápadů a příznakem nedostatku tvořivosti v designu. Je to ukázkový příklad toho, že hra nemusí být originální, aby byla skvělá. Je to krásný příběh o lásce, přátelství a důvěře, světlem okouzlující pohádky, která má mimořádné kouzlo. Je to vrchol staré RPG školy a byla velká chyba, že se hra objevila pouze na PlyStation One. Stejně jako dva předešlé díly z éry PS One, i FF IX je ke stažení na PS Store.

Final Fantasy X (2001)
Rok a půl po vydání FF IX se série přesunula na tehdy zářící novotou PlayStation 2. Stejně jako kdysi FF VII, tak i desátý díl šokoval majitele PlayStation 2 vizuální nádherou. Tehdy i dlouho poté to byla graficky nejkrásnější hra, jaká byla na konzolích k vidění. Final Fantasy X je poprvé zasazena do originálního a předem pojmenovaného světa jménem Spira. Tento svět není ani středověkou fantasy, ani futuristickou vizí, ale naopak světem přírodním s asijskými prvky. Tento nádherný a barevný svět Spira má od oblečení po náboženství zjevnou insipaci asijskými zeměmi, jako je Indie, Thajsko nebo starověké Japonsko. Přitom uvedení do tohoto světa se odehrává v přetechnizovaném futuristickém městě, protože i ve Spiře se odehrává boj mezi technikou a soužití s přírodou. Vývoj FF X trval téměř tři roky a původně byla zamýšlena jako online hra, ale na naléhání Sakaguchio se s projektem online počkalo až do FF XI. Desátý díl je nejvíce originální a atraktivní v celé sérii. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Tiduse, jenž se na začátku obrazně řečeno postaví před hráče a pustí se do vyprávění.

Tidus je mladý úspěšný sportovec, který žije ve velkém futuristickém městě Zanarkand, které jednoho dne postihne strašná katastrofa a za záhadných okolností je zničeno a Tidus se ocitá o 1000 let v budoucnosti. Svět se mezitím změnil a žije pod vlivem náboženství Yevon, které zakazuje používání techniky, která podle něho přivolává děsivé monstrum, které se nazývá "Sin", a které ničí vše, co se mu postaví do cesty. Podle legendy může Sin porazit jen tzv. "Summoner", který musí shromáždit všechny starobylé Aeony po celém světě a spolu s nimi se postavit Sinu. Jedním z těchto Summoner je i mladá dívka Yuna, se kterou se Tidus brzy seznámí a přidá se k ní. Příběh je mnohem jemnější, intimní a klidný, ale zároveň neu věřitelně hýřící emocemi. Je smutný a tragický, ale není v něm tma. Místo zobrazení konfliktů mezi lidmy, zobrazuje konflikt mezi lidmy a světem. Příběh je ale zároveň ze všech dílů nejvíce tragický a po jeho dohrání následuje spíše smutek.Hodně bylo vsazeno na hlavní postavu, která je zde představena jako naivní dětský typ člověka, který se ocitá v úplně jiném světě daleko od domova, a který hledá marně cestu zpět a během tohoto hledání dospívá. Poprvé se zlo v desátém díle nedá přesně definovat, hráč vlastně do konce neví, na čem vlastně je.

Herně je FF X mnohem vyspělejší, než její předchůdci. Poprvé od FF II se postavy nevyvíjejí automaticky postupem na vyšší Level, ale vývoj postav záleží jen a jen na hráči samém. Každá postava dostává po boji zkušenosti, které hráč později promění v omezený pohyb po obrovské mřížce tzv. "Sphere Grid", kde si může postavu vylepšit, tak, jak mu to vyhovuje a jak to on považuje za vhodné. Další změnou je nahrazení ATB systému za systém tahový. Bitvy sice ztratily svou dynamičnost a zmizel z nich adrenalin, ale to bylo kompenzováno jejich výrazným ztěžknutím. Další změnu přináší možnost si během bitvy vyměňovat kterékoli z postav. Poslední změnou je vyvolávání Summonů. Když dojde k jejich vy volání, tak úlohu v bitvě přebírají právě oni a ostatní postavy se stáhnou, a to do té doby, než Aeon vyhraje nebo zemře.

Grafická stránka hry je to největší, s čím se může pochlubit. Všechny efekty a FMV jsou dechberoucí a nastavily takový standart, že se mu ostatní hry dlouho nemohly ani přiblížit. Tím největším krokem vpřed a posunutí celé sérii k počítačovému filmu je však kompletní dabing postav. Ten dával celé hře úplně jiný rozměr, ale zároveň byl terčem kritiky, protože anglický dabing byl mírně řečeno odfláklý a do značné míry kazil celkový dojem ze hry.

Final Fantasy X je dojemný příběh melancholie a smutku, který podbarvuje úchvatné grafické a hudební zpracování. V době vydání jistě nikdo nemohl vědět, že Final Fantasy X je posledním klasickým Final Fantasy dílem, a že na další regulérní pokračování si budou fanoušci muset počkat dlouhých pět let. Desátý díl se spolu se sedmým dílem stal nejpopulárnější kapitolou celé série. Dočkal se také přímého pokračování, a to v podobě FF X-2, která je mylně označována jako regulérní díl. FF X-2 pokračuje dál v příběhu FF X, což je poprvé, kdy se nějaký díl dočkal přímého pokračování. FF X vyšla v Japonsku už roku 2001, ale do zbytku světa se dostala až v roce 2002.