Geoff Keighley – hostitel a moderátor The Game Awards a Summer Game Festu

Mládí a první krůčky k herní žurnalistice

  Budoucí hybatel mediální scény se narodil 24. června 1978 manželům Patricii a Davidu Keighleyovým (*1948–†2025). Pochází z početné rodiny a má dva sourozence – bratra Chrise a sestru Jennifer, s nimiž vyrůstal na předměstí kanadského Toronta. Na Geoffovu kariéru mělo zásadní vliv rodinné prostředí, protože kolébka, do které se narodil, byla vystlána až příliš útulně. Jeho rodiče totiž byli vedoucími pracovníky společnosti IMAX, což znamenalo mimo jiné jejich členství v Akademii filmových umění a věd (Academy of Motion Picture Arts and Sciences). Otec David působil dokonce jako první ředitel pro kvalitu společnosti. Právě díky rodičům si Geoff pěstoval od mala velkou úctu k Oscarům a udílení cen obecně. Lákalo ho ono pozlátko, kouzlo okamžiku i noblesa večera. Věřil, že lze ocenit umění jakékoli podoby uspořádáním galapředstavení, které bude mít nejen věcný, informační, ale především zábavný charakter.

  Ke hrám se dostal Geoff podobně jako většina hráčů. V dětství usedl s bratrem Chrisem k herním konzolím a naplno propadl jejich kouzlu. Netrvalo dlouho a v roce 1996, to mu bylo pouhých 18 let, založil webovou stránku „GameSlice“ věnující se recenzím her a herní žurnalistice. Ještě předtím, léta Páně 1994, se mohl poprvé dotknout herního nebe. Díky rodičům se stal už jako teenager tím, co můžeme bez okolků uvést jako protekční dítě (čeština zná ještě jadrnější výraz). Toho roku se totiž konala akce „Cybermania '94: The Ultimate Gamer Awards“, historicky první udílení herních cen vysílané v televizi. Tatínek využil svých konexí a dopomohl teprve šestnáctiletému synáčkovi k tomu, že mohl napsat pro pořad nominační oznámení jednotlivých kategorií a her, které přečetl na pódiu legendární herec William Shatner. Pořad se ale stal ve své době slušným propadákem, protože ještě nenazrál čas, aby se mohly hry objevit na velkém pódiu a obrazně řečeno pózovat před televizními kamerami. Avšak zážitek změnil Geoffa navždy. Rozhodl se, že napne všechny síly k tomu, aby někdy v budoucnu uspořádal podobnou show, jen lépe zrežírovanou, odmoderovanou a dělanou hráčem pro hráče.

  Navzdory protekcím nelze popřít, že Geoff od mládí disponuje velkou inteligencí, houževnatostí, pracovitostí a obdivuhodným talentem získávat kontakty v herní branži. Když v roce 1997 nastoupil na prestižní University of Southern California (USC) s cílem získat obchodní vzdělání, neváhal oslovit server „GameStop“. Zaslal jim sérii dlouhých článků, které se ponořily do vývoje mnoha populárních her. Inspiroval jej k tomu pořad na VH1 věnující se vzniku slavných hudebních songů a klipů. Články byly na špičkové úrovni a dokazovaly, že mladý Geoff se brilantně orientuje v herní problematice. V jednom ze svých prvních článků nazvaném „Blinded by Reality: The True Story Behind the Creation of Unreal“, se zabýval vývojem Unrealu. Mezi další slavné tituly, které podrobně rozebral, patřily například „Daikatana“ či „Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty“. Během tvorby těchto článků získal řadu kontaktů uvnitř vývojářských studií. Někde mu pomohl otevřít dveře vliv rodičů, jindy nesporné nadšení a talent herního novináře, a mnohdy také štěstí. Je třeba známo, že do zákulisí tvorby studia Epic Games se mu podařilo získat přístup v podstatě jen díky tomu, že se v mládí přátelil v Torontu se spoluzakladatelem Epicu Markem Reinem.  

  Když získal titul v oboru obchodní akademie rozhodl se Geoff pokračovat studiem na právnické fakultě. Tehdy už byl známou osobností a díky magazínu „Time“, kde působili reportéři vnímající herní průmysl v USA jako důležitý prvek zábavy, komerce a průmyslu, byl přiveden na téma, jemuž se začal soustavně věnovat, a v němž patří ke světově uznávaným odborníkům – propojení byznysu a videoher. Kolem roku 2002 začal pravidelně přispívat pro magazíny „Entertainment Weekly“ a „Fortune“, přičemž začal účinkovat v televizním pořadu „The Electric Playground“, kde se stal po boku Tommyho Tallarica jeho spolumoderátorem. Diváky zaujal nejen svými hlubokými znalostmi a bezprostředností před kamerou, ale především tím, že se prakticky ihned stal rutinérem, kterého málokdy něco rozhodí.

Investigativní novinář a začínající moderátor

  Kariéra Geoffa Keighleyho nabírala na počátku 21. století na obrátkách. „Spike TV“ si jej v roce 2003 vybral, aby moderoval vlastní pořad „GameTrailers TV“. Záhy se objevil na televizní síti „G4“ společnosti Comcast jako hlavní moderátor herního veletrhu E3, kde už bez jakéhokoli ostychu zpovídal tehdejší generální ředitele Sony a Electronic Arts. Pro MTV navíc vytvořil v této době koncept dvou nesmírně sledovaných a oceňovaných speciálů, jež zároveň produkoval, a ve kterých zavedl diváky do vývoje megahitu „Gears of War“ pro Xbox 360. Jedním z vrcholů jeho dosavadní žurnalistické práce bylo, když v roce 2007 odvysílal „Discovery Channel“ pětihodinový dokument o vývoji her a herním průmyslu obecně, který vznikl na základě jím shromážděných podkladů a konzultační pomoci. Pro Spike TV nadále moderoval a koprodukoval řadu speciálů věnujících se velkým hrám. I jeho zásluhou se mohli v těchto pořadech objevit hvězdy, které by bývaly byly ještě před několika lety nemyslitelné. Tak například během pořadu vysíleném k uvedení hry „Halo 3“ vystoupili na pódiu Linkin Park a jen o něco dříve v podobném formátu, ovšem v souvislosti s vydání hry „Madden NFL 08“, dorazil na stage sám slavný Ozzy Osbourne!

  Zároveň se stal Geoff jedním z průkopníků toho, co se nazývá investigativní žurnalistika. Na rozdíl od mnohých horních novinářů té doby (a vlastně i těch dnešních), razil myšlenku, že novinář má jít přímo ke zdroji, tj. navštěvovat vývojáře, klást jim otázky – mnohdy i nepříjemné – a bedlivě zkoumat poslední fázi vývoje daného titulu. Tedy zdokumentovat právě tu etapu vývoje, kde se nejvíce vyjeví schopnost vývojářů a producentů dostát slibům a nesnažit se nadřadit výrobní náklady nad kreativitu tvůrců. Založil proto cyklus populárních článků s názvem „The Final Hours“. V letech 2011—2020 se v nich zaměřil na závěrečnou fázi vývoje her „Portal 2“, „Mass Effect 3“, „Tomb Raider“, „Titanfall“ a „Half-Life: Alyx“. Popularita The Final Hours byla tak obrovská, že začaly vycházet i jako mobilní aplikace. Kromě toho se pokusil Geoff zaměřit na některá kontroverzní témata své doby, která trápila miliony hráčů po celém světě. V roce 2008 například odhalil v jednom z rozhovorů, že ho velmi láká zpracovat téma „Červeného kruhu smrti“ sužujícího konzoli Xbox 360. Bohužel k tomu nedošlo. Dle jeho vyjádření z důvodu nedostatku času, avšak zlí jazykové tvrdí, že na vině byla neochota Microsoftu řešit tento ožehavý problém na veřejnosti.  

VIDEO Geoff a Ken Kutaragi 2008:

   Diváci začali Geoffa v Americe a Kanadě milovat (v Evropě ho oproti tomu téměř nikdo neznal). Dodával jim přesně to, co očekávali – velkou show a díky profesionální režii, moderování, produkci, a především schopnosti dotáhnout na pódium plejádu hvězd pocit, že nejsou pouhými nerdy a geeky, nýbrž plnohodnotnou součástí světa interaktivní zábavy. Ještě jedna okolnost přispěla k jeho stoupající popularitě. Diváci, z nichž byla většina zkušenými hráči, si rychle povšimli, že Geoff je jeden z mála, mnohdy jediný v konkrétním pořadu, který předváděné hry doopravdy hrál a ví dobře, o čem mluví. Avšak pýcha předchází pád. Na zbožňovaného herního žurnalistu čekala brzy tvrdá a nesmlouvavá kritika. A byla zčásti oprávněná. Čím více se totiž Geoff objevoval na obrazovkách, a především na velkých herních akcích, tím více si diváci všímali, že nezakrytě nadržuje prezentovaným vývojářům, studiím i hrám, a zároveň propaguje reklamní předměty.

   Nebylo se čemu divit. Geoff byl jedním z prvních novinářů v Americe, který se snažil zachytit nastupující trend v herním průmyslu. Ten se po roce 2010 začal rychle komercionalizovat. Vývojáři v Severní Americe začali čelit rostoucím nákladům na vývoj her, čemuž se snažili předcházet užším sepjetím se sponzory a byznysem. Proto potřebovali mít někoho, kdo dokáže „vnutit“ divákům u obrazovek, že spojení komerce a her je věcí nejen přirozenou, ale dokonce nezbytnou. Geoff odkojený marketingem a protekcionalismem, jež vnímal díky rodičům od mala jako samozřejmost, se tomu nebránil. Ba právě naopak! Špatně odhadl, že americká veřejnost, která čelí reklamě v každodenním životě takřka permanentně, není na komercionalizaci herní novinařiny vůbec zvědavá.   

   Vrcholem byl rok 2012, kdy se uskutečnilo s Geoffem na Comic-conu ostře sledované interview při příležitosti prezentace hry „Halo 4“. Během rozhovoru seděl mezi bannerem na hru s vloženou reklamou na Mountain Dew a stolkem, na kterém ležely chipsy Doritos a plechovky tohoto neperlivého nealkoholického energetického nápoje. Navíc Geoff neodpovídal příliš pohotově, prakticky se za celou dobu interview neusmál a z výrazu jeho tváře byla poznat únava, vyhoření, ba přímo opovržení diváky. Snesla se na něj proto po právu obrovská vlna kritiky ze strany diváků i ostatních herních novinářů. Ještě nedávno nekriticky obdivovaný Geoff Keighley se stal takřka přes noc pro řadu Američanů a Kanaďanů doslova symbolem nedostatku novinářských standardů i morálního poklesu. Mnozí si s ním prakticky spojovali někdejší dekadenci herního průmyslu. V herní komunitě se stal Geoffův výstup nechvalně proslulým jako přímo ukázkový příklad toho, jak nevést rozhovor. Dodnes se označuje jako „Dorito-stage“, zatímco sám Keighley byl ještě dlouho poté hanlivě nazýván jako „Dorito Pope“.  

VIDEO DORITOSTAGE 2012:

  Aféra Dorito-stage prakticky zničila novinářskou kariéru Geoffa Keighleyho. Ztratil kredit, objektivitu a stal se směšným, což je vůbec to nejhorší, co se může hernímu novináři stát. Nešlo zastřít, že jeho strmě stoupající kariéra a dlouhý stín mocných rodičů, kteří mu v počátcích umetali cestičku, je v Americe a Kanadě trnem v oku mnohým závistivým kolegům. Člověk jeho intelektu si to dobře uvědomoval, a proto se rozhodl v roce 2012 pověsit na hřebík dráhu recenzenta a novináře, a namísto toho se věnovat na plný úvazek moderování herních akcí. Moderování jej ostatně bavilo více než psaní článků, vymýšlení scénářů a poskytování rozhovorů. On ani neměl moc na výběr, protože některá kritika na jeho adresu byla doslova zdrcující. Například Robert Florence z „Eurogameru“ kritizoval Keighleyho aféru Dorito-stage dosti jadrně a bez kompromisů, když napsal: „Geoff Keighley je často popisován jako lídr v oboru. Herní expert. Je jedním z nejvýznamnějších herních novinářů na světě. A přesto tam sedí, přímo tam, vedle stolu s občerstvením. V našich myslích tam bude sedět už navždy. Sedí tam i teď. A v jistém slova smyslu tam seděl vždycky.“

Hostitel a zakladatel herních Oscarů

  Nápad vytvořit herní obdobu Oscarů nosil Geoff v hlavě od puberty. Blízko k naplnění snu byl v roce 2006, kdy jej na Spike TV pozvali ke spolutvorbě pořadu „Spike's Video Game Awards“ (po roce 2013 známé jako „VGX Awards“). Avšak po aféře Dorito-stage se rozhodl řady Spike TV opustit. Rok 2012 bral Geoff jako předěl v kariéře. Trápila jej rostoucí kritika i hořká pachuť Doritos. Rozhodl se, že od této chvíle pojede na vlastní triko. Jednak si chtěl vše zrealizovat podle vlastních představ a dle vize, jíž věřil, a jednak si již netroufal uchýlit se pod logo jiné televize, producenta či internetového kanálu. Chtěl se tím vyvaroval situace, že se další potencionální kritika snese nejen na něj, ale také na hlavy jeho domovské stanice.

  V roce 2014 projevil Geoff velkou odvahu ručit za další kariéru vlastním jménem a majetkem, protože vložil ze svého rodinného jmění rovný 1 milion dolarů do vzniku nového formátu – „The Game Awards“ (TGA). Podařilo se mu využít svých bohatých kontaktů, aby přesvědčil k účasti na předávání cen trojici gigantů Microsoft, Sony a Nintendo. Jejich důvěru získal jasným plánem učinit z TGA největší, nejlepší a nejsledovanější herní předávání cen na světě. Předávání, která by se stalo oslavou her i tvůrců, a zároveň propojilo svět videoherní zábavy, byznysu a kulturního mainstreamu. První ročník se konal v prosinci 2014 v kině AXIS v Las Vegas – následující ročníky až doteď se pořádají v Peacock Theater v Los Angeles (bývalá Nokia Theatre a poté Microsoft Theater) – kde Geoff poprvé vystoupil před veřejnost jako hostitel (producent) a moderátor zároveň. TGA sklidil při svém prvním ročníku vesměs pozitivní chválu, především s ohledem na profesionální organizaci, zkušenou režii pořadu, samotné moderování Geoffa a řadu velkých herních oznámení, k nimž došlo během show. Na druhou stranu se stala terčem kritiky absence zmínek o významných událostech herního průmyslu za uplynulý rok, velké množství propagace sponzorů a zjevná neúcta k vítězům v kategoriích druhého řádu. Těm totiž nebylo umožněno během živého přenosu převzít vítězné sošky na hlavním pódiu a jejich vítězství bylo pouze oznámeno. Kritika na poslední jmenované dokonce narůstá s každým dalším ročníkem. 

  Geoff své „dítko“ opravdu miluje. Všemožně se snaží, aby se jednalo o plně nezávislou akci, která není narušována reklamou třetích stran a limitovaná stopáží. Jeho hlavním záměrem je také to, aby nebylo sledování TGA podmíněno nutností finančního poplatku, tj. doposud tvrdošíjně odmítá lukrativní nabídky televizních sítí po celém světě na vysílání jeho show. Na pořad by se dle jeho filozofie měli dívat všichni hráči po celém světě zcela zdarma na sociálních sítích a streamovacích platformách.

  Organizační struktura TGA je v zásadě jednoduchá. TGA má stálý výbor složený ze zástupců velkých společností, mezi nimiž pochopitelně nechybí Microsoft, SONY a Nintendo. Stálý výbor každoročně vybírá přes sto herních tiskových organizací z celého světa, které jsou v daném ročníku přijaty do výboru, kde mohou nominovat, a zároveň skrze vybranou porotu hlasovat o hrách v jednotlivých kategoriích. Sám Geoff ani stálý výbor TGA se hlasování nemohou zúčastnit, čímž se vylučuje střet zájmů. Nominovány mohou být pouze hry vydané do jasně deklarovaného data v listopadu. Hry vydané po tomto datu se mohou ucházet až o ceny v následujícím ročníku. Většina vítězů je určena smíšeným hlasováním složeným z 90 % hlasů poroty a 10 % hlasů hráčů. Jinými slovy mají běžní hráči navzdory obecnému přesvědčení jen minimální vliv na vítěze v hlavních kategoriích. Hlasuje se v celkem 26 kategoriích, včetně hlavní ceny „Game of the Year“ (Hra roku). Některé kategorie, například „Best Remaster“, „Best Shooter“, „Developer of the Year“ a „Best Student Game“ byly v minulých ročnících zrušeny. Ikonickou sošku pro vítěze, kterou navrhl Geoff ve spolupráci se společností Weta Workshop, obdrží všichni vítězové z 26 aktuálních kategorií.

  Hráči přikládají vítězství v hlavní kategorii „Hra roku“ tradičně příliš velkou váhu. Mnohdy si neuvědomují, že vítěz spíše reprezentuje aktuální trendy v herním průmyslu a univerzálnost herní náplně (tj. schopnost oslovit širší publikum), než samotné kvality tituly. Do výsledků se navíc propisuje i regionální hledisko – není náhodné, že letos slavila rekordní vítězství „Francie“, kdežto zbytek světa ostrouhal (včetně Česka), neboť Francie má z Evropy v nominačním výboru TGA nejpočetnější zastoupení. Přesto nelze zastřít, že „Hrami roku“ se staly téměř vždy vynikající, ba špičkové tituly. Nabízíme proto přehled vítězů od roku 2014:

• 2014 - Dragon Age: Inquisition
• 2015 - The Witcher 3: Wild Hunt
• 2016 - Overwatch
• 2017 - The Legend of Zelda: Breath of the Wild
• 2018 - God of War
• 2019 - Sekiro: Shadows Die Twice
• 2020 - The Last of Us Part II
• 2021 - It Takes Two
• 2022 - Elden Ring
• 2023 - Baldur's Gate 3
• 2024 - Astro Bot
• 2025 - Clair Obscur: Expedition 33        

VIDEO TGA 2025:

  Založením TGA získal Geoff zpět ztracené renomé, a zároveň důvěru ve vlastní schopnosti. Jeho herní Oscaři se staly globálním fenoménem, který začal pozvolna měnit herní svět. Jestliže první ročník sledovaly v roce 2014 necelé 2 miliony diváků (1,9 mil.), pak ten doposud poslední v roce 2025 si nenechalo ujít těžko uvěřitelných 171 milionů! Za tento fenomenální úspěch může Geoffova schopnost posouvat laťku kvality nastavenou předchozími ročníky. Akci umí precizně i velkolepě zorganizovat, dokonale jí prodat veřejnosti a přilákat na ní nejvýznamnější osobnosti herního odvětví. Daří se mu také vždy zajistit nějaké velké překvapení v podobě zvučných hostů, očekávaných filmových trailerů a ohlášení překvapivých herních titulů. Každý následující ročník je větší než předchozí. Stává se i opulentnějším. Zároveň se viditelně vzdaluje běžným hráčům. Proměnil se fakticky v uzavřenou společenskou akci pouze pro pozvané. Rozmach TGA nepřibrzdil ani rok 2020, kdy se akce konala pouze virtuálně bez živého publika z důvodu pandemie COVID-19.

Organizátorem Summer Game Festu

  Se jménem Geoffa Keighleyho se pojí také vznik další velké herní akce. Jako nadšený hráč se účastnil každého ročníku herního veletrhu E3 od doby jeho vzniku v polovině 90. let. Využil toho, aby si vybudoval masivní síť kontaktů i známostí. V letech 2017—2019 ještě stál na straně E3, a dokonce pořádal „E3 Coliseum“, živou streamovací akci, která se konala v průběhu E3. Na ni lákal známé vývojáře i vydavatele k rozhovorům. Záhy se však dopustil jednoho z nejkontroverznějších kroků kariéry. Uvědomil si, že formát E3 je na pokraji životnosti a již netáhne. Koketoval proto s myšlenkou na vlastní show, která by E3 plně nahradila. Přemýšlel pouze na tím, jak vše zařídit, aby neztratil před veřejností tvář a nebyl obviněn z toho, že zarazil poslední hřebíček do rakve legendární E3. Naštěstí mu nabila sama ESA (Entertainment Software Association), která E3 pořádala. Ta oznámila pro E3 2020 velké změny v konání celé akce, načež vzápětí dokonce oznámila, že se ročník 2020 neuskuteční kvůli covidu. Toho obratně využil Geoff a manifestačně oznámil veřejnosti, že s dalším konáním „E3 Coliseum“ již nepočítá. Emotivně také dodal, že s bolestí v srdci oznamuje rezignaci na svou účast na E3, a to poprvé za posledních 25 let, tj. od počátku konání veletrhu.

VIDEO Summer Game Fest 2025:

  Jelikož proklatá pandemie zasáhla v roce 2020 i pořádání tradičního Gamescomu, naskytla se Geoffovi jedinečná a neopakovatelná příležitost využít vzniklého vakua ve svůj prospěch. Díky organizačním schopnostem a strategickým kontaktům uspořádal od května do srpna 2020 první ročník Summer Game Festu. Od roku 2021 se akce koná tradičně v červnu v Los Angeles, tedy v měsíci a na místě, kdy vždy startovala E3. To, aby snad nebylo pochyb, kdo je nástupcem legendární platformy, která několik desetiletí sloužila k oznamování nejvýznamnějších her v půli roku. Akce je složena z několika živých přenosů, z nichž je nejvýznamnější „Hlavní show“ moderovaná Geoffem, která se obvykle vysílá první den akce a představuje nejvýznamnější nadcházející tituly od velkých vývojářů. Po „Hlavní show“ obvykle následuje v následujících dnech několik streamů a konferencí jako například „Xbox Game Studios“ nebo „Den vývojářů“ s ukázkou několika indie her. Formát Summer Game Festu byl přijat vesměs pozitivně jako moderní, svižná a zábavná akce dobře plnící úlohu platformy pro prezentaci nových her a technologií, a zároveň setkávání vývojářů z celého světa.

  Objevila se ovšem kritika, která sílí. Po letošním Summer Game Festu nabrala na obrátkách. Nejlépe to vystihl redaktor Justin Carter z „Gizmodo“, který poznamenal, že „… i po pěti letech se zdá, že Summer Game Fest stále nemá žádnou vlastní identitu kromě toho, že je přívěškem každoročních Game Awards na konci roku“, a přestože se chce stát novou E3, „… nemůže jí být, jednak proto, že vydavatelé mají své individuální, pravidelnější přehlídky, a jednak proto, že nechce být vnímán jako neuctivý k původnímu médiu, přičemž jeho publikum je rádo za uznání, ale ne za kritiku, která s ním přichází“. Nápadná byla letos i absence opravdu velkých AAA her, k čemuž dodal Ash Parrish z „The Verge“, že na Summer Game Festu byly k vidění dobré hry, nicméně tam nebylo „… nic dostatečně velkého, aby to show ukotvilo … protože herní průmysl čelí třetímu roku po sobě nekontrolovatelnému propouštění, rušení, zpoždění a uzavírání studií, a proto konečně začínáme vidět, jak zásoba trháků vysychá.“ Je proto otázkou, dokáže-li se do budoucna Geoffova velká letní show udržet ve stávajícím formátu, či zda nešlo pouze o jakousi přechodnou fázi mezi koncem E3 a hledáním nové platformy.

Závěrem …

  Geoff Keighley třímá v současnosti v rukou ohromnou mediální moc. Možná až příliš velkou na jediného člověka. Když totiž chybí zdravá konkurence a férové soupeření nápadů, myšlenek a realizací, dostavuje se zpravidla stagnace, únava a poté i úpadek. Geoff stvořil velký herní svět, ohromující pozlátko, díky němuž vystoupaly hry až na svůj pověstný piedestal. Staly se součástí vlastní show a upadly do zajetí přeludu, v němž se vývojáři plácají po zádech a gratulují si, že jsou pány vesmíru. Objektivně se tím vzdalují svým hráčům a staví mezi hry a jejich tvůrce na jedné straně, a běžným publikem na straně druhé, velkou skleněnou zeď. Ve skutečnosti dovedl Geoff Keighley médium, které tolik miloval, na výsluní, z něhož však už lze paradoxně v podstatě jen zamířit směrem dolů. Je to kontroverzní, přesto v mnoha ohledech výjimečná osobnost současné herní scény, bez jejíž přítomnosti se neodehraje ve světě her nic zásadního. A nezdá se, že by tomu mělo být v nejbližší době jinak … 

Zdroje: The Ringer, GameSpot, IGN, The Hollywood Reporter, Twitter, Los Angeles Times, Kotaku, Inverse, Eurogamer, Polygon, VIVE Blog, The Hollywood Reporter, Variety, Fast Company, The Verge, Gizmodo, en.wikipedia.org.