Zoo Tycoon pro Xbox 360 a Xbox One je, ač se to možná na první pohled nezdá, teprve třetím plnohodnotným dílem. Předtím totiž v roce 2001 vyšlo první Zoo Tycoon a v roce 2004 jeho pokračování, meziroky pak vyplňují dodatky, expanze a datadisky, které rozšiřovaly původní zmíněné tituly, ať už šlo třeba o dinosaury nebo mořský svět. Zoo Tycoon z roku 2013 je tedy teprve třetí plnohodnotným dílem. A jelikož je Zoo Tycoon první hrou série pro konzole, je nutné počítat s řadou změn v herních principech, o nichž budeme hovořit později.

Celá hra je rozdělena do několika základních částí, mezi které patří tutoriál, kariéra, volný režim a mód výzev. V tutoriálu, který obsahuje deset částí, se poměrně přehledně a pěkně seznámíte s ovládáním, základními principy fungování vaší zoo, se základy ekonomie parku a také staráním se o zvířata. Kariéra je páteří celé hry – v ní se vcítíte do role manažera zoo a v zoo parcích po celém světě (kterých je celkem dvacet z koutů Spojených států, Jižní Ameriky, Evropy, ale i Asie a Austrálie atd.) se budete snažit plnit zadané úkoly (dosáhnout určitého počtu návštěvníků, uvolnit konkrétní zvířata do volné přírody, získat atraktivitu zoo, přivést na svět mláďata daného druhu, atd.). To samé platí o herním módu výzev, který rovněž obsahuje dvacítku úkolů a v němž na vás – trošku paradoxně a zbytečně – čekají naprosto stejné úkoly jako v kariéře, jen za trošičku odlišných podmínek.

Volný režim upustí uzdu vaší fantazii – s neomezenými financemi můžete konečně postavit zoo svých snů. Z herních módů jsme ocenili tutoriál, který je zvládnut bezchybně, neboť hráče opravdu skvěle připraví na tvrdou práci pracovníka zoo. Kariéra je klasika, herní mód výzev ale pak působí jako zbytečnost, protože – jak již bylo řečeno – nenabízí oproti kariéře nic nového a jiného, je spíše jakýmsi pokračováním. Volny režim je to, kam bude posléze směřovat zájem většiny hráčů, protože teprve tady se můžou vyřádit naplno.

Jednou z největších změn oproti předchozím hrám ze série Zoo Tycoon je možnost procházet se v zoo z pohledu třetí osoby vás, jakožto manažera. Co to znamená v praxi? V jednu chvíli hrajete klasický tycoon, na zoo se koukáte shora, pozorujete miniaturní návštěvníky a sem tam zahlédnete i zvíře; kliknutím jediného tlačítka se však můžete okamžitě přesunout do zoo a libovolně se po ní procházet, mít vše před očima, vychutnávat si západy slunce, vykonávat činnosti spojené s údržbou zvířat a parku, projíždět se buginkou s puštěným rádiem a kochat se vaším dílem. Drtivá většina atrakcí, zvířat a výběhů disponuje možností interakce, takže se můžete kdykoliv účastnit různých miniher a hrátek. Tento prvek je jedním z největších přínosů hry, pohled z útrob zoo vám totiž umožňuje tycoon hru vidět z úplně jiné perspektivy a opravdu okusit veškeré možnosti zoo parku na vlastní kůži (krmení, hraní si se zvířaty, uklízení nepořádku, umývaní hrochů, atd.). Tyto činnosti dozajista ocení také rodiče ratolestí, kteří se pěkným a intuitivním způsobem mohou seznámit se zvířaty.

Když už jsme si představili největší pozitivum nového Zoo Tycoonu, pojďme se podívat na negativum, které bohužel postihlo celý koncept a deformuje žánrovou podstatu tycoonu. O co jde? Zjednodušení. A to prakticky ve všem, na co si jen vzpomenete. Pro ilustraci uvedeme jen pár příkladů, které promluví za vše. Co nám vadilo asi nejvíce je nemožnost stavět zcela dle vlastních představ – pravda, atrakci můžete umístit na libovolné místo, jenže bez možnosti samotný areál či pavilón vystavět, otočit nebo k němu vytvořit přístupovou cestu. To všechno za vás udělá hra sama – vy tak jen vyberete atrakci, umístíte ji, hra sama pak vygeneruje přístupovou cestu a nasází stromy kolem. Ani možnosti editace pavilonů – kde můžete na tři předem zvolená místa postavit jednu z vybraných atrakcí – prostě není ideální. Omezení se promítla i na dalších možnostech výstavby (občerstvení, záchody teď nehrají v podstatě žádnou roli, atd.), dekorace jsou zbytečné, protože je nemůžete umístit tam, kam přesně chcete.

Zjednodušování a všemožné zpřístupňování dětskému publiku je vidět na každém kroku. Tak například nastavení výše vstupného se z konkrétního nastavení částky smrsklo na tři možnosti – nízké, střední a vysoké vstupné. Návštěvníci přibývají po stovkách, do samotného parku však nevstupují, nýbrž se objevují záhadným způsobem u vstupní brány. Zdálo se nám, že jejich počet ani neodpovídal reálnému počtu návštěvníků v parku, počet návštěvníků na vrchu obrazovky pak působí spíše jako statistický údaj než realitu reflektující oblíbenost parku.

Abychom ale možnosti nové hry jen nehanili – Zoo Tycoon nabízí například rozsáhlé možnosti v oblasti výzkumu, reklamních kampaní, zvyšování kvalifikace jednotlivých zaměstnanců, možnost budovat prestiž zoo na základě vypouštění zvířat do volné přírody, a další. Těšit se můžete i na obrovské množství zvířat. Občas na nás ale hra působila tak, že zápasíte spíše s čísly a statistickými údaji než s nespokojeností návštěvníků, požadavky zvířat, nutností balancovat ceny a vytvářet interaktivní zoo, což je velká škoda, protože právě hloubka původních Zoo Tycoonů z nich dělala to, co měli hráči rádi. To nám v Zoo Tycoonu z roku 2013 chybělo.

O samotném uživatelském rozhraní a pohodlnosti ovládání nelze říct nic špatného. Ano, tabulkovitosti možností a sem tam nesmyslně dlouhému proklikávání se ke konkrétní položce neuniknete. Pořád však můžeme s čistým svědomím říct, že tvůrci si s ovládáním pohráli obstojně a vytvořili tak koncept, který funguje pohodlně a intuitivně. Domníváme se, že v tomto ohledu – tedy ovládání – snad může letošní Zoo Tycoon být vzorem pro ostatní tycoony. Jednoznačně je to zpráva pro ostatní tvůrce – žánr tycoonů na konzolích je realizovatelný!

Z předchozích odstavců by mohlo vyplynout, že tvůrci se možná mnohem více soustředili na technickou stránku hry než na propracovanost a hloubku managementu. Toto tvrzení potvrzuje i grafika, o které ale nelze říct půl špatného slova, neboť námi testovaná verze pro Xbox 360 vypadala naprosto úchvatně. Při pohledu shora krásně vyplyne rozmanitost a rozloha zoo parku, zatímco při pohledu z první a třetí osoby v samotné zoo se můžete kochat krásnými a roztomilými modely zvířat. Plusem budiž i fakt, že hra se na Xbox 360 hýbala vesměs plynule, při větším zatížení – rozuměj větší rozloze parku – však došlo na poklesy frameratu. I tak Zoo Tycoon vypadá velmi dobře a především hráči mladší věkové kategorie si přijdou při hrátkách (vedle sprchování, krmení, hraní si, tu je i možnost fotografovat) se zvířaty na své.

Zoo Tycoon rozhodně není špatná hra. Podlehla však nepříjemnému aspektu dnešního světa – zjednodušování a všudypřítomná snaha udělat vše co nejlépe a nejjednodušeji stravitelnou záležitostí. V případě Zoo Tycoonu ale zašla snaha zjednodušovat příliš daleko. Tvůrcům se totiž navzdory povedenému ovládání, krásné grafice, stylovému zpracování pohybu a interakce v zoo, podařilo ořezat i stavební kameny hry – ono tycoonské srdce, pro které plesal každý virtuální manažer. A to je škoda, neboť technicky jde o výborně fungující záležitost.