The Medium

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Hra The Medium se odehrává na přelomu tisíciletí v polském Krakově, přičemž sleduje příběh Marianne. Ta vypadá jako normální dívka, kterou zrovna postihla nehezká událost, ale zase tak normální není, protože je médiem a dokáže komunikovat se záhrobím. Po několika minutách je kontaktována záhadným mužem na telefonu, který ji požádá, aby přijela do hotelového komplexu Niwa, který se nachází hluboko v lesích. Když do něj Marianne dorazí, záhy zjistí, že ačkoliv se jeví opuštěně, zase tak opuštěný není, navíc postupně začne odkrývat jeho děsivá tajemství. Více o příběhu neřeknu, protože je tím hlavním důvodem, proč stojí The Medium za zahrání.

Když hra posouvá příběh a hází velmi dobře zrežírované filmečky i herní scény, je rozhodně nejsilnější i díky skvěle zahraným postavám. Hlavní hrdinku jsem si hned na začátku oblíbil, stejně jako záhadnou dívku, která pobíhá po hotelovém komplexu a dost si toho vytrpěla. Vše pak vyvrcholí ve velmi silném finále, z něhož lehce zamrazilo. Zároveň jsem byl z něj ale i lehce zklamán, protože ačkoliv finální minuty odpoví na řadu důležitých otázek, na některé se trochu zapomnělo a scéna po titulkách dává jasně vědět, že se do světa hry v budoucnu vrátíme. Pokud tedy The Medium uspěje v prodejích. Celkově jsem ale s příběhem spokojený. Nejde o něco originálního, co bychom tu v minulosti neměli, jde ale o solidní hororové Bčko, které jsem si užil, a to i díky velmi dobré atmosféře.

Příběh jako takový je zajímavý, má potřebnou kvalitu i sílu udržet pozornost hráče do samotného finále. Na jeho prezentaci, ale také filmových prostřizích a solidním dabingu je vidět, že vývojáři tentokrát měli větší ambice, ale zároveň se mohli opřít i o daleko větší rozpočet. Co se mi ovšem už moc nelíbí, tak je skutečnost, že se vývojáři až moc spoléhají při vyprávění příběhu i popisování zdejšího světa na klasické vypravěčské berličky v podobě různých deníčků, dopisů a dalšího textu, přičemž kolikrát jde o dost důležité informace, které bych čekal, že budou zmíněny v rámci hlavního vyprávění. Zde ovšem nějaké hlavní vyprávění moc neexistuje, a pokud si budete chtít vše pospojovat a mít po příběhové stránce komplexní zážitek, musíte pročítat během hraní hromadu textu. Tohle řešení určitě není ideální.

Vývojáři ze studia Bloober Team nikdy neskrývali, že se nechali pro The Medium inspirovat klasickou hororovou produkcí. Hlavně inspirace sérií Silent Hill od Konami je jasně patrná od první minuty, ale postupně je možné si všimnout i prvků z dalších oblíbených her či filmů. Vývojáři se za toto někdy až dost okaté opisování nestyděli a nezapírali ho. The Medium tak rozhodně není tou nejoriginálnější hrou, jakou si můžete v současnosti zahrát. Vlastně jsem to od ní ani nečekal, ačkoliv vývojáři hodně lákali na duální realitu a její zakomponování do hratelnosti, k čemuž se ještě dostanu. Nejprve musím zmínit, že pokud čekáte moderní hororovou hru, asi byste neměli The Medium ani stahovat ze služby Xbox Game Pass. Hratelností jde o hodně oldschoolovou adventuru, která sama o sobě uvízla na přelomu tisíciletí a dokonce si zachovala i po vzoru prvních Silent Hill nebo Resident Evil her statickou kameru.

Těžko říci, proč se tak vývojáři rozhodli, ale výsledkem je, že ačkoliv je hra přímo dělaná na průzkum, tak právě ten tímto rozhodnutím nejvíce trpí. Statická kamera vám vždy důležité předměty a další věci sama ukáže, takže není ani důvod se v jinak po stránce designu velmi dobře navržených úrovních pohybovat. Nejsmutnější věcí na The Medium ale je, že vývojáři ze studia Bloober Team umí vymyslet na papíře zajímavě vypadající hru, ale už ji nedokážou naplnit kvalitním herním obsahem, a to ani v lineárních úrovních. Drtivou většinu času v The Medium jen chodíte předem danou cestičkou, abyste se dostali k dalšímu příběhovému filmečku, a aby vás vývojáři probudili z nudného chození a donutili sem tam k akci, hodí před vás hádanku. Všechny hádanky jsou ale naprosto primitivní, až by se mi chtělo říci hloupé, a většinou spočívají jen v tom, že musíte najít důležitý předmět, který se nachází na opačné straně chodby. Že někdy ani nedávají pořádně smysl, o tom tu radši ani nebudu psát. Ve zhruba polovině hry se nachází pasáž, v níž hlavní hrdinka umí skrze zrcadla procházet z reálného světa do záhrobí a tak si odemykat cestu dál. Tato pasáž, ačkoliv není nějak skvělá, tak je určitě nejlepší, co The Medium nabízí, ale to je dle mého hodně málo. Vážně je tohle to nejlepší, co dokážou vývojáři z Bloober Teamu vymyslet?

Marketing hry se hodně před vydáním zaměřoval na duální realitu, během níž hra zobrazuje reálný svět i záhrobí najednou. Čekal jsem, že duální realita bude mít velký dopad nejen na vyprávění příběhu, ale i samotnou hratelnost. Bohužel jsem se hodně spletl, protože ve výsledku jde jen o hodně laciný gimmick, který není vůbec smysluplně využíván. Ve filmečcích je ještě fajn sledovat, jak hrdinka reaguje v záhrobí a promítá se to do reálného světa, ale hratelnost tuto funkci využívá jen pro řešení primitivních hádanek, mezi nimiž je třeba zapnutí generátoru elektřiny skrze schopnost hrdinky v záhrobí. Nic zajímavějšího hra v tomto nenabízí, a vlastně jsem si i říkal, že ačkoliv měla být duální realita největší předností hry The Medium, je spíše na obtíž. Zvláště, když je díky ní neskutečně náročná na výkon a neběží dobře ani na těch nejvýkonnějších počítačích. Na Xbox Series X je framerate po většinu času stabilní a udržuje si 30 snímků, ale na Xbox Series S značně klesá, zvláště ve druhé polovině. Vývojáři možná během vývoje pochopili, že tudy cesta nevede, a tak moc pasáží s rozdělenou obrazovkou ve výsledku ani není. Tohle je asi největší zklamání, protože prolínání obou světů mohlo být zpracováno daleko lépe. Potenciál tu byl obrovský, a možná bych si i přál, aby se tohoto nápadu chopili v budoucnosti zkušenější a lepší vývojáři.

Jak jste určitě pochopili z předchozích řádek, hra The Medium je převážně adventurou ze staré školy a spíše jen jednoduchou chodičkou se sem tam hodně primitivní hádankou, v níž vám velké nebezpečí nehrozí. Občas se ale vyskytnou i akční pasáže, které spočívají v tom, že se musíte proplížit kolem démona nazvaného The Maw, ať už se budete nacházet v reálném světě či v záhrobí. Tyto pasáže, kterých naštěstí zase tak moc není, jsou ale jen další promarněnou příležitostí vývojářů přinést něco herně zajímavého či napínavého. Moc se do samotné hry popravdě nehodí, krkolomné ovládání je u nich překážkou, stejně jako statická kamera a vývojáři hází pod nohy i klacky tím, že démona pořádně v reálném světě nevidíte. Asi chtěli navodit pocit strachu z neznámého, což se jim ale bohužel vůbec nepodařilo. Spíše budete frustrováni tím, pokud vás démon vyhmátne a zabije. Naštěstí nahrávací obrazovky zde nejsou příliš dlouhé a hra se vždy před těmito akčními pasážemi sama uloží. Musím to zopakovat, ale opravdu jsem smutný z toho, že vývojáři dokážou na papíře vymyslet na první pohled zajímavou hru, ale už jí nedokážou naplnit kvalitním herním obsahem.

Hra The Medium je od prvního dne dostupná v rámci nabídky Xbox Game Pass, do níž se popravdě skvěle hodí, a jsem přesvědčen, že si jí díky tomu zahraje spousta hráčů, kteří by o ní jinak ani nezavadili. Normálně se ovšem prodává za nějakých třináct stovek, což je dle mého trochu vyšší cena, než by jí slušela. Zvláště, když jsem hru dohrál za nějakých šest hodin, během kterých jsem téměř vše vysbíral a o nic z příběhového hlediska jsem nepřišel. Znovuhratelnost je tak hodně malá, vlastně jsem i získal na první průchod většinu achievementů (33 z 39). Jsem tak přesvědčen, že na druhý průchod si The Medium dají jen hráči, kteří si chtějí odemknout všechny achievementy, které je popravdě celkem jednoduché získat.

Pokud hru hrajete na konzoli Xbox Series X, vizuálně není špatná a vynikne i pěkná stylizace. Prostředí je detailní, vývojáři nešetří různými efekty a pěkné je i ray-tracing nasvícení společně s odlesky. Na Xbox Series S je vizuální zpracování slabší, prostředí má méně detailů a i rozlišení je nižší, ale s tím se tak nějak musí počítat. S čím si mohli vývojáři více pohrát, jsou animace postav, které vypadají jako na začátku předchozí konzolové generace. O frameratu byla řeč o něco výše, zde ovšem musím zmínit ještě jeden neduh, jehož jsem si během hraní všiml. Tím je časté doskakování textur, ať už v prostředí nebo u sebraných předmětů. U hry pro konzole nové generace, které mají rychlý SSD disk, bych čekal, že už se toto dít nebude. Zvláště, když ani nemá velký otevřený svět, ale hodně lineární úrovně. V čem je The Medium naopak silné, je velmi dobré ozvučení a hlavně kvalitní soundtrack, o který se postaral už zmíněný Akira Yamaoka společně se zpěvačkou Mary Elizabeth McGlynn. I ta se podílela na výborném soundtracku pro první Silent Hill hry a je skvělé vidět osvědčené duo zase spolu.

Horory mám rád už od dětství a sérii Silent Hill přímo miluji, takže jsem se na The Medium od oznámení těšil, ačkoliv jsem si byl i vědom toho, že vývojáři ze studia Bloober Team mají za sebou i několik slabších hororových her. Bohužel jsem z výsledku spíše zklamán, protože ačkoliv The Medium zaujme svým audiovizuálním zpracováním a solidně napsaným příběhem s charismatickou hlavní hrdinkou, naprosto selhává po stránce hratelnosti, a ona propagovaná duální realita hře spíše škodí. The Medium je tak ve výsledku jen lehce nadprůměrnou oldschoolovou adventurou, v níž navíc chybí i klasické hororové prvky, která dokáže oslovit jen ty největší fanoušky žánru, a i ti na ní za pár týdnů zcela jistě zapomenou.