Testovaná verze: Nintendo Wii U

Ačkoliv jsme tu měli za poslední dobu spoustu dílů ze série The Legend of Zelda, dá se říci, že každý se hraje trochu odlišně, vždy srší originalitou a nabízí výtečnou hratelnost. Jednotlivé díly se ovšem liší i svým zpracováním. Zatímco třeba The Wind Waker vsázel na pestrou kreslenou grafiku, která v remaku vypadala naprosto úžasně, nedávno vyšlý remaster Twilight Princess je daleko realističtější a svým zpracováním i temnější, což se odráží ostatně i na příběhu, atmosféře a dalších prvcích. Asi nepřekvapí, že království Hyrule, v němž byl po staletí mír, je v ohrožení. Naštěstí se objevil mladý bojovník Link, kterého shoda náhod zavede až k princezně Zeldě, s níž i s novou postavou Midnou se vydá království Hyrule zachránit. Ačkoliv je příběh naprosto standardní a dá se říci, že jeho základ Nintendo v rámci série neustále plus mínus recykluje, ke škodě to rozhodně není. Zvláště když Nintendo postupně představí hned několik dobře napsaných postav, hlavně tedy Midnu, která sice Linka moc nemusí, ale rozhodne se mu pomoci. Možná bych i řekl, že jde o jednu z nejlépe napsaných postav v rámci The Legend of Zelda série.

Když poprvé Twilight Princess zapnete, možná budete trochu zmateni, protože hra vás nevede za ručičku a je jen na vás, kam se vydáte, i když pochopitelně ve značně lineárnějším světě, než jaký nabízí třeba Dark Souls série nebo plánovaný nový díl. Když se ale v prvních pár hodinách rozkoukáte, čeká na vás klasické dobrodružství, které je věrné sérii, obsahující nápadité lokace, výborně navržené dungeony se spoustou hádanek a s povedenými souboji, ať už s řadovými protivníky s výborným designem, tak obrovskými bossy. Ti sice nejsou k poražení nejtěžší, ale každý vyžaduje trochu jinou strategii, takže sám představuje takový menší akčnější rébus. Deset let je ve videoherním světě hodně dlouhá doba, ale Twilight Princess velmi dobře funguje i dnes, navíc svoji obrovskou kvalitou a nápaditostí dokáže zadupat do země i modernější kousky.

Twilight Princess by se dal rozdělit do dvou částí. V té první ovládáte Linka, s nímž cestujete po světě, občas i na věrném koni Epona, plníte řadu příběhových i vedlejších úkolů, dostáváte se do dungeonů a řešíte důmyslné hádanky s využitím spousty předmětů, které postupně získáváte, ať už se jedná o prak, bumerang vytvářející vír a tak dále. Jde o takovou Zelda klasiku, která je i zde skvěle navržena. Největší novinkou hratelnosti v Twilight Princess je pak skutečnost, že se Link může proměnit do vlčí podoby, čímž se stane rychlejší a dokáže se dostat do jinak nepřístupných míst, třeba podhrabáním. Na druhou stranu v této podobě umí vlk s Midnou na svém hřbetu jen kolem sebe škrábat a kousat, žádné předměty používat nemůže. Musím říci, že obě části se vzájemně dobře doplňují a vytváření skvělý mix, díky němuž je hratelnost neustále čerstvá a neupadne tak do stereotypu.

Nintendo se nespokojilo jen s prostým remasterem, ale dalo na zpětnou vazbu fanoušků a hratelnost obohatilo o několik nových prvků. Třeba u sběratelských úkolů už nemusíte nasbírat 16 kusů Tears of Light, ale jen 12, aby bylo sbírání méně otravné, i když pořád jde o ty nudnější části, navíc Link může nyní nést ve své brašničce daleko více Ruppees. Novinkou je i speciální lucernička, která pomůže snáze sbírat Poe duše. Asi největší novinkou je speciální nový dungeon Cave of Shadows, který si můžete odemknout pomocí amiibo figurky vlčího Linka. Je celkem škoda, že kdo nemá figurku, tak k tomuto dungeonu nebude mít přístup, takže se jedná prakticky o jakési placené DLCčko. Každopádně nový dungeon je celkem fajn, hru dobře obohacuje, i když se jedná jen o likvidaci vln nepřátel. Poslední jasně viditelnou novinkou je Hero režim. V něm nepřátelé nejen více vydrží, ale rozdávají i větší poškození, a abyste to měli ještě těžší, tak dungeony jsou zrcadlově obrácené. Všechny zmíněné novinky pochopitelně nejsou zase tak velké, jako třeba ty v The Wind Waker HD, nutící sami o sobě k nákupu, ale do hry dobře zapadají a její hraní dělají minimálně příjemnější, jak pro fanoušky, tak pro potencionální nováčky.

Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl moc velkým fanouškem pohybových ovladačů, a jsem i proto rád, že jsem si nyní mohl Twilight Princess vychutnat standardnějším způsobem, který mi daleko více vyhovuje, a určitě nejsem sám. Pohybové ovládání bylo prakticky opomenuto, pokud nepočítám zaměřování třeba praku či bumerangu, které je ale intuitivní a nepůsobí nuceně, takže hru ovládáte převážně klasicky tlačítky. A jak se tedy hra ovládá skrze ně? Musím říci, že stáří se tady na hře podepsalo, protože ovládání a pohyb Linka není tak plynulý díky archaickým animacím, jako v moderních hrách, a je třeba si na tento systém zvykat, stejně tak na trochu neposednou kameru. Nintendo alespoň vše usnadňuje slušnou tutoriálovou kapitolou, která vám ovládání představí a naučí vás, co je třeba. Příjemnou novinkou v rámci ovládání je usnadněná práce s inventářem, který můžete spravovat přes displej Wii U gamepadu bez nutnosti hru zastavovat, čímž je navíc uvolněno místo na televizní obrazovce. V minulosti se několikrát stalo, že Nintendo u svých vlastních her displej Wii U gamepadu opomenulo, takže jsem rád, že se tady tak nestalo. Navíc určitě potěší i off-screen režim, takže celou hru můžete přepnout jen na Wii U Gamepad a hrát na něm, bez nutnosti zapínat TV.

Protože je The Legend of Zelda: Twilight Princess HD remasterem deset let staré hry, nejvíce bude pochopitelně všechny zajímat vizuální zpracování. Pokud čekáte, že Nintendo věnovalo hře stejnou péči, jako remaku The Wind Waker, budete asi mírně zklamáni. Ke kompletnímu přepracování grafiky zde bohužel nedošlo. Neznamená to samozřejmě, že by vývojáři na vizuální zpracování nesáhli. Všechny textury byly vylepšeny a jsou ve vyšším rozlišení, hra je pak i pěkně vyhlazená a více učesaná, navíc běží velmi slušně, jen v několika částech se mi stalo, že by se framerate více zpomalil, což by si zasloužilo vyladit skrze nějaký ten menší update. Ačkoliv remaster vypadá lépe než originál, pořád je nutné počítat s tím, že vedle jiných dnešních moderních her vypadá už jen průměrně, a asi tolik neohromí. Fanouškům originálu to asi bude jedno, ale nejsem moc přesvědčen, má Twilight Princess HD ambice nalákat na vizuální stránku nové hráče, kteří hru dříve nehráli. Co se ovšem bude na Twilight Princess HD líbit, je hudební doprovod, který ostatně Zelda série měla vždy parádní, a jiné tomu není ani zde, i když bych si dokázal představit, že by ho Nintendo pro remaster znovu nahrálo a zmodernizovalo. Jde ale jen o drobnost.

V minulosti Nintendo ukázalo, že se ukázkově stará o remastery svých klasických her, a proto asi moc nepřekvapí, že se hra The Legend of Zelda: Twilight Princess HD povedla a potěší hlavně fanoušky originálu, kteří si užijí některé nové herní změny a také zcela nový dungeon. Na druhou stranu je bohužel znát stáří díky krkolomnějšímu ovládání a také na dnešní dobu už spíše jen průměrnému vizuálnímu zpracování. Také bych ocenil, pokud by nový obsah nebyl až tolik závislý na tom, jestli máte nebo ne amiibo figurky. Pokud ovšem tyto nedostatky přetrpíte, čeká vás fantastické dobrodružství na několik desítek hodin plné skvělých soubojů, chytrých hádanek a parádně navržených dungeonů.