Tearaway Unfolded

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Vývojářům z Media Molecule nikdy kreativita nechyběla, zároveň ve svých hrách chtěli, aby se sami hráči zapojili do jejího tvoření a utváření si své cesty. V LittleBigPlanet bylo možné vytvářet vlastní úrovně a prakticky i menší hry, Tearaway sice tak moc do hloubky nejde, přesto dobře testuje, jak moc hráč je kreativní, a tím ho se sebou ještě více propojí. Každopádně pokud jste hráli původní verzi pro kapesní konzoli PlayStation Vita, příběh vás moc nepřekvapí, protože se stále jedná o totéž, kdy v roli poslíčka se vydáte na dobrodružství, v němž jste ostatně i vy sami jednou z postav, pokud máte kamerku, případně chytrý telefon. Příběh je od začátku jednoduchý, bez nějakých větších zvratů, a jasně daný, ale to za problém nepovažuji, protože jen pomáhá a dokresluje jinak výbornou hratelnost, na níž Tearaway staví. Ocenit ovšem musím dobře napsané dialogy i postavy s vlastními problémy, s nimiž se během hraní potkáte. Skvěle totiž doplňují pohádkový svět, který je zvláštní v tom, že je celý vytvořen z papíru. Stylizace je díky tomu parádní, jen tak se neokouká a proto není problém se do nově vytvořeného světa neustále vracet.

V rychlosti by se dalo Tearaway popsat jako 3D plošinovka, v níž procházíte nádherným světem s pěkným designem a hlavně rozmanitými levely, v nichž vás čekají originální hádanky, různé překážky, takže dojde i na skákací pasáže, a samozřejmě i střety s protivníky. Těch ale zase tolik není, protože do takto pěkného pohádkového světa se příliš nehodí, vývojáři si s nimi pomáhají jen ve chvíli, aby oživili hratelnost, což se daří po celou dobu na jedničku. Je ale tedy nutné přiznat, že soubojů s protivníky je v PlayStation 4 verzi o něco více, což je ale dáno i tím, že se podíváte i do zcela nových lokací, které jsou následně spjaty i s herními mechanismy, o nichž se ještě zmíním. Každopádně prvním velkým kladem Tearaway je určitě skutečnost, že jde o velmi rozmanitou plošinovku a vlastně v každé kapitole či lokaci děláte něco jiného, což má za následek, že hra neomrzí a nezačne po čase nudit, jako jsme tomu byli svědky u jiných podobných her.

Z předchozích řádek si každopádně můžete říci, že jde vlastně o žánrový standard, takže kde je ona nějaká ta originalita či nadčasovost. Tearaway nebylo originální svým designem úrovní, ale hlavně tím, jak hlavním hrdinou překonáváte jednotlivé problémy, protože se vše řešilo skrze jedinečné ovládací mechanismy, ušité na míru kapesní konzoli PlayStation Vita. Možná i proto byla obava, jak se vývojáři popasují s přenesením hry na domácí konzoli, která pochopitelně nemá dotykový displej, ale na druhou stranu je nutné říci, že má další ovládací prvky na DualShocku, které je možné využít. Vývojáři od začátku říkali, že nechtějí udělat jen prostý port s naroubováním ovládacích prvků na klasický gamepad, ale hru, která se bude cítit na PlayStationu 4 jako doma. Musím říci, že toto se povedlo na jedničku, a to několikrát podtrženou. Pokud by neexistovala dřívější verze pro PlayStation Vita, nikoho by ani nenapadlo, že by hra mohla vzniknout pro jinou platformu.

Vývojáři měli díky kapesní verzi slušný základ, který ale nyní nejen vizuálně obohatili, ale také rozšířili, takže naleznete nové lokace, ty původní navíc byly zvětšeny a další novinky, které bylo možné začlenit díky kompletně překopanému ovládání. Samozřejmě běháte po světě analogovou páčkou, ale pak má hlavní hrdina několik schopností, využívající nejen pohybové senzory v DualShocku 4, ať už jde o osvětlování tmavých úrovní, míření a vyhazování předmětů hozených do gamepadu, případně přesun plošinek, ale také touchpad pro kreslení, případně vyvolávání větru či přesun plošinek. Každý tento ovládací prvek ve hře je zcela intuitivní a není cítit, že by působil jen na efekt a byl násilně naroubován, aby si vývojáři odškrtli, co vše dokázali využít na DualShocku 4, vše je opravdu maximálně přirozené. Zatímco Tearaway před dvěma lety dokázalo výborně využít možnosti kapesní konzole PlayStation Vita, to samé se nyní vývojářům z Media Molecule podařilo s Tearaway Unfolded a DualShockem 4. Tearaway samozřejmě není originální svým konceptem, ale právě ovládáním a přístupem vývojářů, díky němuž si řeknete po dohrání, že něco takového jste ještě nehráli a jsou to dobře investované peníze.

Tearaway má na konzoli PlayStation 4 několik nových levelů a dalších problémů, takže celkové dohrání vám zabere o nějakou tu hodinu více. Každopádně pokud nebudete plnit vše a vydáte se hlavní cestou, není problém vším proskákat za nějakých šest hodin. Délka není největší, naštěstí ji vývojáři ospravedlňují od začátku nižší cenou a hlavně ji maskují velkou znovuhratelností. Do úrovní se totiž můžete po dohrání kdykoliv libovolně vracet, a třeba v nich plnit vedlejší úkoly, které vám zadávají zdejší obyvatelé, případně můžete hledat skryté dárečky nebo fotografovat nedokreslená místa či různé předměty. Ta se po vyfotografování zhmotní, přičemž vývojáři vám je poté dají možnost si postavit v reálu, což ale je kolikrát docela těžké a vyžaduje docela velkou zručnost. Každopádně toto propojení hry s realitou jen vítám, a je vidět, že vývojáři s kreativitou během vytváření hry nešetřili, a zřejmě s ní cílí i na stejně naladěné hráče. Tyto bonusy samozřejmě obsahovala už Vita verze a je určitě dobře, že je vývojáři přinesli i na PlayStation 4, navíc ve větším množství.

Tearaway je hra, která vás neohromí počtem polygonů, ale hlavně krásnou stylizovanou grafikou, která v PlayStation 4 verzi ještě více vynikne díky lepšímu vyhlazování, pěknému nasvícení i novým detailům. S vizuálním zpracováním musí být spokojen naprosto každý, navíc optimalizace na domácí konzoli je příkladná, nevšiml jsem si žádného velkého propadu frameratu, většinou hra jede v hladkých 60 snímcích, ani jiného technického nedostatku, který by kazil hraní, takže tady není na co si stěžovat. Spolu s vizuálním zpracováním je výborný i originální hudební doprovod, ukrývající několik nádherných skladeb, které vám budou hrát v hlavách ještě dlouho po dohrání. PlayStation 4 verze navíc obsahuje několik skladeb zcela nových, což jen potvrzuje, že vývojáři k vývoji nepřistoupili jako ke klasickému portu, ale prakticky k jako nové hře.

Tearaway byla už před dvěma lety výborná plošinovka, která neskutečně obohatila trochu stagnující žánr, s nímž si v poslední době neví rady ani Nintendo, které trochu přešlapuje se svými hrami na místě. I po dvou letech je Tearaway stejně skvělá plošinovka, která neztratila nic ze svého kouzla, navíc díky pohlednější grafice a novým herním prvkům je ještě lákavější. Pokud jste si už jednou nechali Tearaway uniknout, nyní byste neměli chybu opakovat, zvláště pokud patříte mezi fanoušky žánru. Originálnější plošinovku si v brzké době nezahrajete.