Item: Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood
Rating: 8
Author: Konzolista.cz

Sonic už dávno není tou skvělou hrou, která dostávala vysoká hodnocení. V posledních letech se dobrodružství tohoto modrého ježka stěží vyšplhala z průměru. Není tak divu, že hledá SEGA cestu ven z této situace. Tím, kdo by měl modrému ježkovi pomoci, je zkušené studio Bioware. Jak se jim to povedlo, si přečtěte v recenzi.

Bioware asi nemusím žádnému hráči představovat. Jsou to totiž tvůrci takových pecek jako Baldur’s Gate, Icewind Dale, Mass Effect a nově také právě Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood. Jak lze již z vypsaných her od Bioware pochopit, nečeká nás nyní klasická plošinovka, ale pořádné RPG. Sonic Chronicles si bere za vzor jiné hry z produkce Bioware a vlastně se jim i dosti podobá. Chodíte po rozsáhlém světě, plníte úkoly, mluvíte s ostatními postavami, které ve hře potkáte a pochopitelně svedete spoustu soubojů. Tvůrci toho do nového Sonica naslibovali opravdu hodně a o to větší bylo překvapení, když se většina z toho opravdu do hry dostala. Začínáte sami na opuštěném ostrově, ale již brzy se k vám přidají další společníci. Během svého putování sbíráte pochopitelně typické Sonicovské kroužky, které nesmí chybět v žádné hře s modrým ježkem. Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood je docela rozsáhlou hrou, která ukazuje umění Bioware. Nejvíc to dokazují rozhovory, kde máte většinou několik možných odpovědí a od toho se rozhovor poté odvíjí dále. I přepínání mezi hrdiny v partě (budete je mít celkem čtyři) je velmi jednoduché. Máte je vždy vyznačené v hořejším rohu spodní obrazovky. Stylusem si je pak jednoduše přepínáte. Nemusím ani zmiňovat, že každý umí něco jiného. To využijete především v soubojích. Ačkoliv je většina věcí ve hře přebraných z Bioware her, souboje jsou plně ve stylu JRPG. To je dosti překvapivé, protože jsme toto rozhodně neočekávali. Stačí se tak přiblížit k nepřátelům, které tvoří zběsilá fauna zdejšího světa, a hra se sama přepne do jakési arény. Zde už po vzoru JRPG her máte své protivníky připraveny. Někdy je nutné se k nim nejdříve dostat, a tak za nimi běháte a přeskakujete bedny, dokud je konečně nedoženete. Docela zajímavá zpestření se později stanou velkým stereotypem. Když už se k nepřátelským stvořením dostanete, máte klasicky na výběr z několika možností. Tou první je pochopitelně attack, čímž bezmyšlenkovitě zaútočíte na nepřátelskou jednotku. Poté máte POW Moves, což jsou jakási kouzla, která ovšem nestačí jen naťukat. Po jejich vyvolání se totiž na dolní obrazovce objeví znamení, které musíte stylusem napodobit. Pokud se vám to povede, má útok hodně zničující následky. Pokud tah pokazíte, útok se sice provede, ale ne s takovou přesností a silou. Třetí možnost v boji je Defend, což je klasická obrana. Čtvrtou možností je Items, kde máte nejrůznější předměty jako jsou třeba léčivé ořechy. Poslední možností v boji je Flee. Pokud třeba umíráte a víte, že souboj prostě nezvládnete, můžete z něj přes tuto volbu utéci. Ovšem útěk není jen tak. Musíte přeběhnout určitou dráhu, kde budou nejrůznější překážky. Tato možnost je tak taková vaše poslední šance na přežití. Je už pak jedno, jestli zemřete v boji nebo při útěku. Výsledek je vždy stejný. Pokud však nějaký ten souboj vyhrajete, dostanete na konci hodnocení a pochopitelně i nějaké ty bodíky, za které levelujete a získáváte další kouzla. Za každé navýšení levelu se vám zvedá rychlost, útok, obrana, štěstí a pochopitelně i HPčka. Za každý level dostanete i menší počet bodíků, abyste si mohli koupit další kouzla. Každé má poté tři možné úrovně. Klasický styl JRPG je zde sice co nejvíce zjednodušen, ale funguje naprosto skvěle. Samotný systém tedy funguje na jedničku, ale rozhodně nemáme stejný pocit u ovládání. V soubojích pochopitelně vše ovládáte přes stylus a na tom nejde moc co pokazit, ale zádrhel nastává až v samotném světě. Postavička běhá docela rychle, a tak je hlavním problémem zasekávání o nejrůznější překážky, protože se jim zkrátka nelze vyhnout. Dá se na to zvyknout, ale jde o zbytečně frustrující část. Stylusem ukazujete postavičce, kam má běžet, kam vyskočit a také co zmáčknout, aby se dostala dál. Hra samotná se odehrává na obou displejích. Na tom horním vidíte mapku a všemožné údaje jako třeba ukazatel zdraví. Na tom spodním se odehrává samotná hra. Co musíme pochválit, je moc pěkná kreslená grafika, která hře opravdu sluší. Grafická stránka je tak nejpovedenější součástí hry a občas budete koukat, co se dá na DSku vykouzlit. Hudba však už v samotném konceptu znatelně pokulhává a v soubojích i dost často otravuje. Takže si budete muset dát hudbu na minimum. Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood je dosti rozporuplný titul. Nabízí sice chytlavé souboje ve stylu japonských RPGček, ale nepřesné ovládání a otravná hudba mu strhávají body. Ovšem i přes tyto nedostatky se jedná o nejlepší Sonic hru za posledních pár let. Fanoušci modrého ježka by si ji tak neměli nechat ujít a klidně si můžou k našemu hodnocení přičíst stupínek k dobru.

Komentáře (4)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Lamps #Lamps

26. října 2008 v 22:37

To je sice pravda, ale mě osobně bavil starý Super Mario bros. :-) Neříkám, že 3D verze nejsou dobré, ale prostě mám raději klasickou 2D plošinovku.

ApsidalTill #One/U/PS4

26. října 2008 v 22:19

Lamps : relatívne povedané .. Mario prekonáva sám seba každým dielom nemôžeš porovnávať 2D s 3D zvlášť u hry ktorá tento žáner stvorila

26. října 2008 v 20:26

Asi tak, starej Sonic byl skvělej.. stejně jako Mario, jehož 3D podoby (vyjma NDS verze) již nejsou tak dobré.

Hatake #SUIT UP!

26. října 2008 v 20:14

Starej sonic the hedgehog byl nejlepsi,toho sem jako malej hraval:))) a bavi me dodnes(ted uz ho teda hraju na mobilu) ale docela se tesim na ten sonic unsleashed nebo jak se to jmenuje(PS3) to vypada jako navrat ke starymu dobrymu sonicovi:)))

Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood

Tvoje reakce na článek

Galerie

Sonic Chronicles: The Dark Brotherhood

Komentáře (4)

Nejčtenější články