Silent Hill: Townfall

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Už Silent Hill f byl výjimečný tím, že se neodehrává v ikonickém americkém městečku Silent Hill, nýbrž v japonském městečku Ebisugaoka. Silent Hill: Townfall nás přesouvá do Evropy, a to konkrétně do skotského městečka St. Amelia. Příběh se odehrává v roce 1996 a nejvíce zaujme tím, že mění zaběhnutou perspektivu. Jde totiž o první plnohodnotný díl, který lze hrát z pohledu první osoby.

Hlavním hrdinou je tentokrát v sérii nováček Simon Ordell. Toho vyplaví moře právě v městečku St. Amelia bez jakéhokoliv bližšího kontextu. Zmatený tedy není jen hlavní hrdina, ale i hráč, který se ho hned chopí. Simon má v ruce zaraženou kanylu, kterou nemůže odstranit, a má za úkol od tajemného zadavatele vše uvést do pořádku. Příběh je opravdu zdařilý a nabízí i dost bizarní momenty, ale pokud máte za sebou jiné díly, asi tak nějak dokážete od samotného začátku odhadnout celkovou pointu. Na první dohrání titul zabere přibližně 18 hodin, přičemž vás budou drtit hlavně pekelné hádanky, na nichž Townfall celý stojí.

Poté, co se Simon probere v přístavu a postupně dojde do městečka, bude na vás, abyste začali vše pečlivě prozkoumávat. Silent Hill: Townfall překvapivě nenabízí typické úkoly nebo ukazatele, což znamená, že si na vše musíte přijít sami. To je vcelku sympatický přístup. Sám mam rád, když hry nevodí vyloženě za ručičku, ale u Townfall se musím přiznat, že mi zážitek trochu kazilo neustálé hledání dalšího postupu.

Hra vám nabídne několik různých lokací k prozkoumání. Je to samotné městečko St. Amelia, kancelářské prostory, jakési snové lokace nebo třeba nemocnice. Každá z lokací je otevřenější a nutí k průzkumu. K nalezení je ve hře opravdu spousta věcí. Postupně najdete nejrůznější vzkazy, fotografie, léčebné předměty nebo později i náboje. Nechybí ani oblíbené hádanky, které ale tentokrát vyžadují dost pozornosti a schopnost spojovat si jednotlivé souvislosti. Dokonce vás překvapí i hraní za více různých postav, ale o nich záměrně nebudu psát nic bližšího.

I na poměry série bych řekl, že tvůrci šli cestou náročnějších řešení a hádanky vám zaberou více času, než tomu bylo v minulosti. Jsou o dost komplexnější, než je zvykem, a mnohdy vyžadují delší řešení. Navzdory tomu, že lze zapnout mírná vodítka, dopředu upozorňuji, že mohou přijít i dost frustrující momenty. Pořádné zadostiučinění přijde ve chvíli, kdy hádanku nakonec vyřešíte. U hádanek se ale občas objevují drobné bugy, které mohou ovlivnit i samotné řešení. Naštěstí vždy pomůže restart, a proto doporučuji hru ukládat na více pozic. Následně ji tak můžete snadno vrátit o nějaký ten kus nazpět.

Výraznou herní mechanikou je využití speciální kapesní CRT televize. Tou můžete naladit specifické frekvence, na nichž uvidíte klíčové informace za pomoci videozáznamů, a následně si pomocí malého zařízení můžete zobrazit okolní nepřátele. Určitě jste si nemysleli, že budete v městečku a jeho okolí zcela sami, že ne? Co je trochu zklamáním, to jsou typy nepřátel. Je jich až trestuhodně málo. Autorům se navíc povedlo je udělat poměrně dost odporné, takže o to více zamrzí, že se pak neustále opakují. Za mě osobně je naprostým peklem typické Stalker monstrum, které vás nahání v určitých pasážích a nemůžete jej sejmout. Tuto mechaniku proklínám i v rámci her Resident Evil. Malá rozmanitost ostatně není problém jen nepřátel, ale i samotné hratelnosti. Čím více se blíží konec hry, tím spíše se herní náplň opakuje a nutí vás chodit do stále stejných míst, kde jsou opět ti stejní nepřátelé. Upřímně by hře pomohlo zkrátit herní náplň o 2–3 hodiny.

Co by mohlo některé fanoušky také hodně překvapit, jsou palné zbraně, kterých tu nakonec není tak málo, jak by se mohlo zdát. Nejdříve se budete ohánět fošnou, zatímco časem se dostanete k signální pistoli, revolveru a také brokovnici. Na začátku zemřete mnohokrát, než se vám podaří monstra efektivně likvidovat. Rovnou ale podotýkám, že boj je ve hře až poslední možností. Primárně je lepší se nepřátelům vyhýbat. Z vlastní zkušenosti doporučuji se při soubojích aktivně pohybovat, čímž eliminujete riziko zásahu.

Silent Hill: Townfall pohání notoricky známý Unreal Engine 5, který zde exceluje zejména v prostředí a atmosféře. Všudypřítomná mlha, tma a doslova nepříjemné počasí dělají z Townfallu tu správně odpornou a děsivou podívanou. V tomto ohledu není autorům co vytknout a lokace obsahují vysokou míru detailů a mnohdy vypadají až fotorealisticky. Hůře už jsou na tom postavy, kterým by naopak slušelo více detailů. Hře moc nesluší režim kvality, protože jde o solidní trhanici i v případě, že se jen pomalu pohybujete prostředím. Režim výkonu je na tom o něco lépe, ale na základní PS5 je rozhodně co zlepšovat.

Výkon hry tedy není úplně stabilní a rozhodně mu nepomáhá ani nepříjemný bug, kvůli kterému jsem občas musel hru restartovat kvůli driftování kamery. Samovolně se tak hrdina začne otáčet nebo dívat jiným směrem, než chcete. Ono už v základu má hra dost vysokou citlivost kamery, takže je lepší ji snížit. Doporučuji také vypnout nesmyslné efekty jako Motion Blur či třes obrazu. Popravdě se jim vyhýbám ve většině her a zde je opravdu nutnost je vypnout.

Spousta hráčů, kteří mají za sebou původní díly Silent Hill, budou zřejmě soundtrack srovnávat s geniálními tóny Akiry Yamaoky. Hudební doprovod je značně odlišný, ale rozhodně není vůbec špatný, ba naopak. Hudba byla složena tak, aby ve hráči vyvolala pocity zmaru, nepředvídatelnosti a strachu. Funguje to velmi dobře a mnohdy se budete bát mrknout za roh.

Silent Hill: Townfall je velice sympatický kousek do znovuzrozené série, který ale nepřináší nic vskutku originálního. Poměrně umně pracuje s úzkostí hráče a nepříjemným prostředím. Kdo má rád exploraci a nevadí mu poměrně výrazný backtracking s náročnějšími hádankami, bude jako doma. Ti, kteří vyžadují akčnější přístup ve stylu Resident Evil, musejí zapátrat jinde. Townfall si drží solidní standardy a umí odměnit důkladné průzkumníky, kteří se nebojí ponořit do mlhy. Jenom škoda těch aktuálních technických problémů. Pokud by ve hře nebyly, neváhal bych udělit o trochu lepší hodnocení.