Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

S hrou Sid Meier's Civilization VII se snaží vývojáři oslovit nejen dlouholeté fanoušky, ale také zcela nové hráče. Přijde mi ovšem, že pro to nedělají dost, protože pokud někdo předchozí hry nehrál a nemá vztah ani k tomuto strategickému žánru, bude v úvodních hodinách dost tápat. Hra nemá žádný pořádný tutoriál ani příběhové scénáře, které by hráče vedly za ručičku a mohli si skrze ně všechny důležité herní mechaniky vyzkoušet, jako tomu je třeba u série Age of Empires. Jde samozřejmě o úplně jinou strategii, která nemá se Sid Meier's Civilization VII prakticky nic společného, ale určitě víte, co zhruba myslím. Jste prostě hned od začátku hozeni do volné hry a je jen na vás, jak si probojujete nebo propolitikaříte cestu. Je ale nutné dodat, že hra dává nápovědy skrze tutoriálová okna, takže některé základní mechaniky vysvětlí. Na začátku vyskakují tyto okna docela často a naprostý nováček tak bude spíše číst a učit se, než přímo hrát. Přišlo mi ale, že ne vše hra dostatečně vysvětlí a na některé otázky ani neodpoví skrze encyklopedii. Hra by proto mohla hned na svém začátku nováčky spíše odradit. Pokud mezi ně patříte, doporučuji ovšem tento úvod vydržet, protože následně budete dobře odměněni.

Pokud jste náhodou nehráli předchozí díly, zmíním se nejprve o základech hratelnosti. Sid Meier's Civilization VII není další Age of Empires, ale jedná se o tahovou strategii, v níž máte mapu rozdělenou na šestiúhelníková políčka. Nejprve máte skupinku zakladatelů, s nimiž musíte postavit své první město, a následně ho skrze další políčka rozšiřovat, ať už o těžbu důležitých surovin, které jsou pro přežití naprosto klíčové, tak můžete stavět nové důležité budovy (kasárny, knihovny, tržiště atd…) i divy světa. Políčka neslouží jen pro růst vašeho města, ale také po přesun jednotek, ať už jsou to na začátku průzkumníci, kteří hledají nové suroviny a zajímavá místa (bohužel neumí z nějakého důvodu prohledávat mapu automaticky), tak vojenský personál či později nejrůznější stroje. Klíčová informace pak je, že vše děláte v rámci tahů, přičemž když vše vyčerpáte, musíte odkliknout kolo, po němž je na tahu zase váš soupeř či spojenci.

Pro hráče jen real-time strategií to může působit trochu divně, ale i tento styl má své jedinečné kouzlo, jemuž je možné rychle propadnout. Ostatně úspěch předchozích dílů mluví jasnou řečí. Založení prvního města je ale jen to základní a zabere maximálně několik málo tahů. Záhy se musíte rozhodnout, jakým směrem se vydáte, jakým státním útvar budete, jestli republikou nebo třeba autokracií, a dojde i na důležitý výzkum, těžbu surovin, diplomacii a další důležité prvky, kolem nich se celá Civilizace točí. K nim se ale ještě dostanu. A když už budete mít odhalen další kousek mapy a najdete nějaké pěkné místo, je čas založit další město, aby se nově rodící stát začal co nejrychleji rozrůstat.

Ještě než se dostanete na herní mapu, je nutné si vybrat počátečního vladaře/panovníka a národ. Vladařů je více než dvacet a pár jich existuje ve dvou variantách. To je dostatečný počet na začátek, navíc jsou hodně rozmanití a odlišní, s vlastními bonusy. Mezi nimi je Augustus nebo Napoleon, ale i méně známí jako Xerxes nebo Himiko. Navíc hra nemá jen historické vladaře, ale řídit zemi může i jiná důležitá osobnost jako Benjamin Franklin, Konfucius nebo Machiavelli. Každý panovník má odlišný herní styl a zorientovat se v nich tak není zrovna jednoduché, a proto to chce prostě a jednoduše zkoušet. O tom ale hra ostatně i je. Proto bych nějak nad výběrem prvního nebo druhého panovníka moc nepřemýšlel, určitě si vyzkoušíte postupně většinu z nich a vyberete si svého favorita. Už při úvodním výběru je možné si všimnout jedné velké změny. Vůdci totiž nejsou přiřazeni k žádnému specifickému národu, jako tomu bylo v minulosti. Můžete tak vůdce a národy kombinovat, což z historického hlediska vypadá značně nepatřičně a zvláštně. Na druhou stranu to ale hře dodává mnohem větší rozmanitost a zajímavost, protože můžete kombinovat vlastnosti jednotlivých vůdců a národů. Není tak problém, aby starověký Egypt ovládl Napoleon, Římu vládl Benjamin Franklin a tak dále. Hratelnosti tato novinka pomáhá, navíc série Sid Meier's Civilization si nikdy nehrála na historickou přesnost, takže mi nevadí. Naopak ji vítám.

Už když budete poprvé Sid Meier's Civilization VII zapínat, je možné si všimnout, že samotná hra je rozdělena do tří velkých epoch – starověkou, dobu objevů a moderní, přičemž každá přichází s vlastními národy s jedinečnou architekturou měst, bonusy a dalšími náležitostmi. Civilizací je proto třicet, což je na začátek slušný počet. Můžete sice hned začít v moderní, ale je určitě nejlepší, pokud začnete pěkně od začátku, několik tisíc let před naším letopočtem, a následně postupovat skrze jednotlivé epochy tím, že budete plnit potřebné výzvy kulturního, vojenského, vědeckého a ekonomického charakteru, díky nimž si podrobujete celý svět. Když vždy začínáte novou epochu, musíte si vybrat nástupnickou civilizací, která bude budovat své štěstí na základech vaší předchozí a sdílet s ní i veškerou kulturu a výzkum. Skvělé na Sid Meier's Civilization VII je, že žádná partie nemusí být stejná, je možné se vydat řadou cest a k vítězství nikdy nevede jen jedna. Vždy je možné zkoušet něco nového.

Jednotlivé epochy se od sebe značně liší a přinášejí řadu novinek a výzev, s nimiž se musíte vypořádat. Zatímco třeba ve starověku můžete prozkoumávat jen okolí pevniny, v době objevů je možné už přeplouvat oceány a získávat pod svou správu nové kontinenty a kolonizovat je, třeba pro těžbu surovin. Ostatně jde o něco, co je možné znát z historie a běžně se tak dělo, a bohužel děje i dnes. Moderní doba přináší zase silnou industrializaci, která vyvrcholí ve vynaleznutí tanků a letadel. Když už se budete ve starověké éře nacházet v bodu, že začnete vše dělat tak nějak automaticky a vytěžíte z ní maximum, nastane nová epocha, která vše krásně oživí, což se mi hodně líbí. Navíc se vždy srovnají rozdíly mezi jednotlivými civilizacemi a zároveň je možné změnit svůj styl a přístup. Na druhou stranu přijdete o všechny suroviny, nehledě na skutečnost, že vztahy s jinými národy je nutné obnovit a znovu dostat do bodu, v němž byly. Hra vám každopádně neustále servíruje nové výzvy a dokáže u jedné partie udržet po celou dobu, což je nějakých zhruba deset hodin. Co mi trochu vadilo, je skutečnost, že výzkum končí v šedesátých letech, takže na vymoženosti současnosti je nutné zapomenout. Třeba časem vývojáři přidají další epochu se současným a možná i sci-fi nádechem, ale ta zatím ve hře není.

Série Sid Meier's Civilization byla kromě rozšiřování vlastní civilizace i o diplomacii, která je důležitou součástí i sedmého dílu, navíc se do ní zapojuje ještě jeden zcela nový zdroj v podobě Influence - vliv, který odemyká nové možnosti, jak s ostatními komunikovat Díky tomu je diplomacie ještě komplexnější a propracovanější. Můžete tak jednoduše uzavírat různé vojenské aliance, hledat spojence, s nimiž je možné si vyměňovat zkušenosti, nebo i uzavírat různé obchodní smlouvy. Také je možné spolupořádat různé trhy nebo oslavy pro upevnění vztahu, pokud se vám do toho nebude chtít, je možné jen tyto aktivity tolerovat. O vztahy se spojenci je ovšem nutné pečovat, stejně jako o vlastní obyvatele, kteří když nebudou mít dostatek zábavy a budou nešťastní, hned se to nepěkně projeví. Určitě není v ničím zájmu, aby plenili vlastní město vám před očima, anebo se minimálně bouřili a odmítali pracovat. Jak už jsem naznačil výše, důležitou součástí hratelnosti je opět i výzkum nových technologií, rozvoj kultury či tvoření obchodních tras mezi městy.

Dalo by se říci, že síla národa se hodně odráží od jeho armády, jako je tomu ve skutečnosti. Sice diplomacie hraje ve hře důležitou roli, ale i tak budete mít dost nepřátel, kteří by vás nejraději vymazali z mapy. Boje fungují prakticky jako v předchozích dílech a jakékoliv jiné tahové strategii. Máte různé jednotky, od normálních pěšáků a lukostřelců až později po lodě a letadla, kterými je možné se bránit či podnikat útoky, abyste si upevňovali své postavení a sami protivníky eliminovali. Válčení v Sid Meier's Civilization VII se mi líbí i díky jedné chytré novince, která značně usnadňuje posun na mapě. Ve hře je nová jednotka vojevůdce, která může vojáky jednoduše sbalit a následně je všechny přesunout, takže nemusíte klikat na jednotlivá uskupení a složitě je přesouvat. Navíc vojevůdci propůjčují jednotkám různé bonusy, které mají na průběh menší i větší bitvy hodně velký vliv, takže je nutné s nimi počítat i po této stránce. Zatímco některé dílčí novinky ve válčení, do níž ostatně spadá i dříve zmíněná diplomacie a upevňování vlivu, který je možné využít k oslabení protivníka, který se díky němu může rozbít o vaší pevně zformovanou obranu, nejsem moc spokojen s umělou inteligencí. Někdy jednotky hledají zbytečně složitou cestu k cíly, ale velkých lapsů se dopouštějí i protivníci, kteří se někdy na mě doslova sesypali, zatímco jindy jen tak postávali a já je mohl jednoduše odstřelit. To by se dít nemělo a na tomto budou muset vývojáři ještě zapracovat.

Jednou z hodně diskutabilních novinek sedmé Civilizace jsou katastrofy. Kdykoliv se vám proto může na mapě objevit děsivé tornádo nebo hodně silná bouře, v blízkosti vám bouchne sopka nebo se vylije řeka z koryta. Tyto nové jevy jsou vizuálně působivé, ale musím se přiznat, že mě po čase dost otravovaly a vypínal jsem je. Zvláště když není možné těmto katastrofám předejít a někdy se dějí tak často, že značně znepříjemňují hraní. A když už jsem u nějaké kritiky, tu si zaslouží i náboženství, které je hodně jednoduché až nudné, vlastně působí značně nedodělaně a oproti předchozím dílům osekaně. Vlastně jen v rámci něj stačí s misionáři běhat po městech a konvertovat na svoji stranu, což není zrovna nějak extra zábavné. Naštěstí jde o neduh, který mohou vývojáři v budoucnu skrze updaty opravit. Stejně tak bych myl rád, kdyby se vývojáři podívali na UI, které prostě nevypadá dobře. A s ním se pojí i ovládání. UI je očividně vytvořeno pro ovládání skrze klávesnici a hlavně myš, s níž můžete rychle klikat na různé malé ikonky. Skrze gamepad něco naklikat prostě trvá mnohem déle a dokázal bych si představit, že bude vše mnohem intuitivnější. Ostatně třeba Age of Empires ukázal, že je možné přijít s čistě konzolovým UI, díky němuž se bude i strategie ovládat na gamepadu přímo skvěle. 

Hra Sid Meier's Civilization VII dle mého názoru doznala spoustu zlepšení a její základy jsou rozhodně lepší než u předchozího dílu. Co naopak je očividné, je skutečnost, že ji chybí roky podpory a obsahu šestého dílu, takže nejde o tak obrovskou a obsáhlou záležitost, navíc některé mechaniky ještě budou chtít časem dotáhnout. S tím se ale tak nějak u této série počítá. Ostatně vývojáři už oznámili docela bohatou podporu po vydání a už v následujících týdnech a měsících se fanoušci mohou těšit na nový obsah, který bude přidáván v rámci updatů i skrze placená DLCčka. Tato rozšíření přinesou nové civilizace, vůdce i divy. První rozšíření, nazvané Crossroads of the World, je rozděleno na dvě části a bude dostupné už v březnu. První část přinese dvě nové civilizace - Velká Británie a Karágo, i nového vůdce Adu Lovelace. Druhá vlna o tři týdny později nabídne další dvě civilizace - Nepál a Bulharsko, součástí bude i přidání nového vůdce Simóna Bolívara. Další placený obsah přijde někdy během jara/léta. Jmenovat se bude Right to Rule a přidá další čtyři nové civilizace, dva nové vůdce a nové divy. Vydání Sid Meier's Civilization VII je tedy teprve jen začátkem a dle předchozích zkušeností se dá očekávat, že za třeba rok na tom bude po stránce obsahu úplně jinak. Já nyní proto mohu hodnotit jen základ. A ten je velmi dobrý, ačkoliv se mušky najdou.

Kromě hratelnosti potěší hra Sid Meier's Civilization VII i svým pěkným vizuálním zpracováním. Vývojáři se odklonili tentokrát od silné stylizace předchozího dílu a hra vypadá realističtěji, ačkoliv si určitou stylizaci pořád zachovává. Herní svět se pyšní vysokým množstvím detailů, města vypadají přímo fantasticky a je možné rozeznat v nich jednotlivé budovy, stejně tak jsem během hraní ocenil rozmanitost a detailnost jednotlivých jednotek, které jsem ovládal. Pěkné jsou i efekty a celkové nasvícení. Vše vypadá opravdu krásně a jde o obrovský posun k lepšímu oproti předchozímu dílu. Jen těžko bych hře po této stránce něco vyčítal, zvláště když běží velmi svižně a ani když už jsem měl obrovskou civilizaci, nestalo se mi, že bych měl nějaký velký problém, který bych zde musel zmínit. Nad menšími grafickými chybkami se dá jednoduše mávnout ruka. Hra je velmi dobře odladěna na konzoli PlayStation 5 Pro, kde jsem ji hrál nejvíce, ale dobře běží i na základní verzi konzole PlayStation 5. To ale není zase takové překvapení, protože hardwarové nároky krvavé nejsou a navíc hra vychází i na po stránce hardwaru zastaralé konzoli Nintendo Switch. Tuto verzi jsem ale neměl možnost otestovat.

Než svoji recenzi ukončím, musím zmínit ještě jednu hodně podstatnou část hry, která má velký vliv na atmosféru a vlastně i celkový zážitek. Z čeho jsem byl po celou dobu naprosto nadšený, je soundtrack, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo možné si v posledních letech ve videoherním prostoru poslechnout. Každá epocha, národ i kultura má vlastní unikátní výborné uchu lahodící skladby. To navíc přináší hře kromě vysoké kvality i obrovskou rozmanitost, takže nehrozí, že budete poslouchat jen několik opakujících se skladeb neustále dokola, jako je to mnohdy u jiných i žánrově konkurenčních her. Soundtrack hry je navíc natolik silný a výborný, že ho můžete klidně poslouchat i samostatně.

Sid Meier's Civilization VII je povedená, zábavná, komplexní a neskutečně návyková tahová strategie, u níž je jednoduché prosedět desítky nebo stovky hodin. Vývojáři se rozhodli nepřešlapovat na místě a přichází s celou řadou zajímavých menších a větších novinek, které základy hratelnosti této série krásně oživují. Navíc vše podporují krásným vizuálním zpracováním a přímo fantastickým soundtrackem. Fanoušci nemusejí nic moc řešit, určitě se do Sid Meier's Civilization VII zamilují, a to i přes několik drobných nedostatků nebo ne tak velký obsah, kterým se nyní může po devíti letech chlubit předchůdce. Pro nováčky může být na začátku trochu těžší naskočit, ale pokud hře dají dostatek času, budou náležitě odměněni.