Resonance: A Plague Tale Legacy

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Příběhově se vracíme přibližně o 15 let do minulosti. Hlavní postavou je tentokrát charismatická Sophia (hraje a dabuje ji Anna Demetriou). S tou jsme se setkali už v A Plague Tale: Requiem, kde měla renomé ostřílené pirátky. Nyní je tedy mladší, nezkušenější a dokonce ji uvidíme během hraní i ve velmi útlém věku. Příběh Resonance záhy prozrazuje, že Sophia má neobvyklý dar, který ji v raných letech dostal do nesnází. Zatímco se Sophia v dětském věku postupně učí, jak se stát pravým rabovačem, v dospělosti se znovu ozývá její minulost. Okolnosti ji zavedou až na tajemný Minotaurův ostrov, který skrývá dosud neodhalená tajemství a zejména legendární poklad. Právě Sophia a její skryté schopnosti by mohly být klíčem k jeho nalezení.

O Resonance: A Plague Tale Legacy se špatně píše v tom smyslu, aby člověk nezabrousil do přílišných detailů příběhu. Budete však překvapeni tím, co vše se nakonec ve hře odehraje, a ačkoliv první třetina je spíše rozjezdová, později se vše diametrálně promění a pak už je to jedna velká jízda až do konce. Autorům se podařilo vykřesat i několik opravdu silných a emotivních momentů, šokující odhalení a pradávná tajemství, ve která jsem po pár kapitolách ani nedoufal.

Velkou změnou oproti předešlým dílům A Plague Tale je větší kompaktnost samotného příběhu. Dozvíme se toho o Sophii poměrně hodně, a nepůsobí proto tak plochým dojmem jako v A Plague Tale: Requiem. Hra se také více zabývá tím, kde Sophia vyrůstala, jaké měla spojence a co se s nimi následně stalo. Pokud jste viděli nějaké doprovodné materiály před vydáním, víte, že ve hře je i druhá hratelná postava, kterou je válečník Theseus.

Toho se chopíte jen v několika kratších pasážích odehrávajících se v minulosti, které pomáhají posouvat příběh kupředu. Samotný Theseus je skvělý bojovník, který chce svému národu dokázat, že je stejně silný jako král Mínos. Musí se tedy utkat s různými protivníky a stát se šampionem, který dostane možnost vydat se do legendárního labyrintu. Jde o fajn zpestření, přičemž tyto pasáže mi hodně připomněly před lety vydaný titul Ryse: Son of Rome.

Hra vám zabere něco okolo 12–15 hodin na první dohrání a musím říct, že jsem byl podáním příběhu vážně příjemně překvapen. Spíše jsem očekával poněkud zbytečný spin-off, ale naopak Resonance ukazuje, že univerzum A Plague Tale může být výrazně širší, než se na první pohled zdá, a autorům to otevírá možnosti k dalším zajímavým dílům série.

Hratelnost nového A Plague Tale je podobná tomu, co známe z dřívějška. Sophia prochází nejrůznějšími lokacemi, kde může obdivovat jejich krásy a nádhernou architekturu ostrova, prozkoumávat skrytá místa a uličky, bojovat s nepřáteli, řešit spoustu hádanek a také ji čeká sem tam tichý postup. Největší změnou oproti předchůdcům je přístup k většině soubojů. Zatímco díly Innocence a Requiem sázely na to, že se sourozenci museli skrývat a využívat prostředí, Sophia se nebojí přímé konfrontace. A těch bude během hraní dost. V soubojích vám pomůže jedna z mnoha čepelí, které najdete na svých toulkách po ostrově. Soubojový systém staví na včasných úskocích, perfektním parírování a dobře načasovaném seknutí či bodnutí.

Dopředu varuji před tím, že souboje na nejnižší obtížnost nejsou žádnou výzvou. Vykrývání útoků provádí Sophia automaticky, aby se hráč dostal ve hře dál bez větších problémů. Jinak jde ale na vyšší obtížnosti o dobře provedený systém, v rámci něhož musíte správně časovat své útoky, úhyby a protiútoky, přičemž střety vypadají filmově a jsou zábavné. Zamrzí snad jen to, že časem se souboje až moc opakují a nepřátel je tu typově pomálu. Vždy v rozmezí několika kapitol vás čeká také souboj s bossem, který ale nemá žádné speciální mechaniky. Je pouze o tom uštědřit mu co největší poškození.

Informace o soubojích by možná mohly vystrašit některé původní fanoušky série. Amicia a Hugo museli neustále využívat prostředí ve svůj prospěch, aby na nich nevečeřeli hlodavci. Sophia se sice s krysami nepotká, ale čeká ji jiný druh nebezpečí. V těchto pasážích se vrací stealth, v rámci něhož je potřeba aktivně pracovat se světlem, aby Sophia zůstala v bezpečí. Není tedy třeba se obávat, že by populární pasáže ze hry úplně zmizely. Jsou zpět a vývojářům se navíc povedly.

V mnoha situacích bude hlavní hrdinka využívat speciální orb, který pochází z dávné doby a lze ho využít několika způsoby. Nejdříve si s ním dokáže otevřít cestu u nejrůznějších mechanismů, následně se jí podaří jej využít k tomu, aby dokázala směřovat modrý, zelený a červený paprsek na správné místo, a v pozdější fázi hry je možné z něj využít světelný paprsek k likvidaci nepřátel.

Právě orb hraje klíčovou roli při řešení hádanek, které na Sophii a její kamarádku Leni čekají. Sophiin deník společně s poznatky z předchozích výprav vám dávají k dispozici nápovědy k tomu, jak se s hádankami vypořádat. Hádanky jsou tu dobře navržené, ale nejsou nijak složité. Nejdéle jsem se zasekl asi na 20 minut, kdy bylo potřeba otevřít speciální kamenné dveře. Série nikdy nestavěla na složitostech, ale někdy bylo řešení až moc očividné.

Během Sophiina putování se podíváte do jejího rodiště, italských Benátek, a poté už hraje prim onen prokletý ostrov. Zde vás čekají nejrůznější chrámy, dlouhé chodby, monolity a v neposlední řadě i pasáže v tajemném labyrintu. Druhý díl A Plague Tale nabídl trochu větší lokace ve vybraných kapitolách a díky tomu i širší průzkum. To ostatně na pár místech nabízí i Resonance, ale pravdou je, že tentokrát jsou koridory mnohem užší.

Velkou část sběratelských předmětů se mi podařilo sebrat během prvního průchodu, ať už šlo o různé dokumenty, relikvie a další drobnosti. Když jsem se pokusil dokončit sběratelské trofeje po své ose, tvrdě jsem narazil. Zatímco předchozí díly ukazovaly počet chybějících předmětů i v podkapitolách, Resonance to hlásí jen v rámci celých kapitol a je proto složité odhadnout, který předmět a kde by vám mohl chybět.

Atmosféru a kvalitu hry jednoznačně zvedá audiovizuál. Ten je absolutně špičkový. Už předchozí A Plague Tale vypadal výborně, ale Resonance oplývá v některých lokacích neuvěřitelnou mírou detailů a obrovský podíl na celkovém výborném dojmu mají také parádní částicové efekty. V tmavých pasážích ostrova dokonale vynikne i hra temnoty se světlem. Titul nabízí tradičně dva režimy zobrazení. Režim výkonu běží v 60 snímcích za sekundu při rozlišení 1440p. Druhý režim se soustředí na kvalitu. V některých pasážích běží v nativním 4K a v jiných se zase provádí upscale na cílové rozlišení. V tomto režimu hra běží na 30 snímků za sekundu, ale pokud máte TV s podporou 120 Hz, dočkáte se 40 snímků za sekundu.

U Resonance je rozdíl mezi režimy docela slušně znát. Režim výkonu nabízí sice hbitější zážitek, ale doporučuji zvolit režim kvality, pokud máte obrazovku s možností 40 FPS. Hra se hýbe opravdu dobře a navíc si zachovává plnou míru detailů. Po drtivou většinu hraní jsem dal přednost kvalitě a nelitoval. Asobo posunulo grafické možnosti enginu Zouna (proprietární engine studia Asobo) na hodně vysokou úroveň.

Hru jsme měli s výraznějším předstihem a musím podotknout, že na výraznější bugy jsem během hraní nenarazil. Asi dvakrát došlo k mírnému prolnutí hlavní postavy s prostředím a výjimečně se stává, že Sophia nechce adekvátně provést interakci s nějakou pákou nebo prolézt skrz mezeru. Tyto neduhy určitě vyřeší brzký patch.

Soundtrack, o který se znovu postaral hudební skladatel Olivier Derivière, se snaží napodobit styl původních dílů, ale reflektuje rovněž změnu prostředí z Francie do Řecka. I díky tomu, že Sophia má odlišný charakter od Amicie a Huga, jsou tu speciální hudební motivy. Musím hlavně pochválit skladby, které se objevují v závěru, kdy je Sophia vystavena syrovému boji o život. Právě zde zazní inovované tóny, které jsou typické pro sérii A Plague Tale. V ten moment zaplesá nejedno fanouškovské srdce.

V duchu předchozích titulů si i Resonance: A Plague Tale Legacy drží překlad za pomoci českých titulků, díky čemuž si příběh užijete na maximum. Samotný překlad bych ovšem tentokrát označil spíše za průměrný. Překladateli buď chyběl kontext daných situací, nebo jde o chybu, ale několikrát ve hře došlo k porušení mluvnické shody. To má za následek, že mužské či ženské postavy o sobě mluví, jako by byly opačného pohlaví. Osobně bych to zde viděl na to, že se překládalo bez bližšího kontextu.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaké hodnocení si nakonec nový přírůstek do mé oblíbené série A Plague Tale zaslouží. Ačkoliv nejde o tu nejoriginálnější hru pod sluncem, opět mě zaujal příběh, který je o něco komplexnější než v minulosti. Stejně tak jsem si užil hádanky, souboje s protivníky a zcela nové prostředí. Tvůrci ze studia Asobo našli dle mého názoru dobrou esenci pro spin-off a myslím si, že je tu potenciál i pro další podobně zdařilé kousky. Pokud patříte mezi fanoušky A Plague Tale, nové řecké dobrodružství vás rozhodně nezklame.