Odin Sphere Leifthrasir

Testovaná verze: PlayStation 4

Příběh této hry se točí okolo Armageddonu, který má postihnout planetu, a vyhubit vše živé. Jak tomu tak bývá, tak se do toho vloží 5 různých hrdinů, jejichž příběhy se vzájemně prolínají. Úžasné na tom je hlavně podání příběhu a způsob jakým je vyprávěn, protože jednotlivé dějové linky do sebe plně zapadnou a pro lehký přehled jednotlivých kapitol je možné se podívat ve speciálním menu, kde máte události srovnány v chronologickém pořadí tak, aby každý mohl pochopit vše do posledního detailu. Za každého hrdinu si zahrajete prologovou a epilogovou část, následně je pak vše ještě doplněno o 6 kapitol. Celkově vám hraní za jednoho hrdinu zabere pěkných 6-8 hodin, což v celkovém součtu přináší zhruba 30-40 hodin herní doby v závislosti na vašich schopnostech a hráčském umu. Hra navíc nabízí 3 úrovně obtížností, mezi kterými jsou opravdu znatelné rozdíly, a po dohrání se vám otevře ještě čtvrtá. Obtížnost Heroic, kde je na vás nachystána opravdu výzva s velkým V.

Jak již bylo zmíněno, hrdinů máme celkem 5 a každý má své unikátní schopnosti, zbraň i část příběhu. Máme tady například Odinovu dceru Gwendolyn, která používá svůj ledový oštěp, dále Oswalda, který propadl černému meči a dokáže se proměnit v zuřivou bestii temnoty, nebo také Mercedes, jež má jako jediná střelnou zbraň a navíc dokáže létat. Tuto trojici dále ještě doplní prokletý princ Cornelius a také Velvet. Ačkoliv je každá z postav unikátní, tak jedno mají společné, a to jednotlivé části, ve kterých se pohybují a do nichž je celý příběh zasazen. Autoři si zde dali záležet, a ačkoliv lokací není tolik, tak každá z nich je diametrálně naprosto odlišná. Navštívit tak můžete poušť, prales, zasněžené vrcholky hor, svět nemrtvých či aktivní vulkán, ve kterém žije jeden z národů zdejšího světa.

Poměrně zvláštní a nový byl pro mě herní svět, který se nerozkládá v jedné větší mapě, ale pohybujete se v jednotlivých arénách, které jsou pospojovány dohromady a tvoří tak ve finále jeden celek. Každá jednotlivá aréna má navíc svou funkci – některé jsou čisté spojovací, jiné bojové, ve kterých se utkáte nejen s běžnými nepřáteli, ale čas od času i s nějakými těmi minibusy, a také odpočinkové, kde máte možnost nakoupit si nějaké to vybavení na sebe či vytvořit si chutnou večeři, kterou si ale rozebereme o kousek níže.

Bojový systém je téměř beze změny, až na funkčnost power, který je v HUDu označen jako POW. V původní hře totiž každý úder ubral část vašeho POW ukazatele a pokud jste ho celý vyčerpali, tak jste nemohli útočit a museli jste vyčkat do chvíle, než se obnovil. Zde je POW využíván jedním ze dvou typů akčních schopností a vždy vám při jejich použití ubude a následně se regeneruje do původního stavu. Druhým z těchto ukazatelů jsou pak PP body, které fungují trochu na úrovni jakési many. Díky tomuto systému a základním útokům jednotlivých postav můžete komba spojovat do šílených variací a není pak problém, abyste stejně jako já dosáhli komba 750+ bez větších problémů. Je úžasné, jak si autoři vyhráli se soubojovým režimem, kde jeden útok přechází plynule v další a ty můžete pospojovat v řadu smrtících útoků, které zničí vše, co se jim postaví do cesty. Útoky je navíc možné kombinovat nejen na zemi, ale také ve vzduchu, díky čemuž se systém dostává na další úroveň.

Hra je krom jiného založena i na RPG prvcích, které se moc neliší od jiných her tohoto žánru, kde za získané zkušenosti vylepšujete postavu jako takovou a současně odemykáte nové aktivní či pasivní schopnosti. Ty musíte ovšem nejprve najít v jednotlivých úrovních, případně získat za dohrání a následně je vylepšit pomocí Phozonů, které získáváte zabíjením monster. Další drobnou změnou je pak také navyšování maximálního HP pojídáním jídla, ke kterému se ovšem dostaneme v dalším odstavci.

Hra obsahuje i dva poměrně zajímavé prvky, které jsou pojaty částečně formou minihry. Tou první je možnost odemykání receptů, které můžete u kuchařky Maury nechat uvařit a po jejich spořádání získáte nejen zkušenosti, ale také se vám doplní HP a jeho maximální úroveň bude zvýšena. Krom toho jsou některé recepty vázány na jejich základní verze, a pokud například uvaříte jeden recept třikrát, odemknete si tím jeho další verzi. Receptů je ve hře navíc docela hodně, a tak se jedná o velmi zajímavé zpestření už tak velmi dobré hratelnosti, která se ve hře nachází na každém rohu. To vše je navíc rozšířeno o možnosti si vypěstovat různé rostliny, ze kterých lze následně vařit a tyto chutné pokrmy vytvářet.

Druhou minihrou je pak možnost vytvářet lektvary a vytvářet si tak unikátní sloučeniny, které mají mnoho výsledných efektů. V začátcích můžete kombinovat prázdné lahvičky s rostlinami mandragorFpa, kterých je ve hře 5 druhů a každá má své speciální uplatnění, přičemž do hry vstupuje možnost je následně různě kombinovat. Prázdné lahvičky a také lektvary mají navíc svou úroveň, kterou lze zvyšovat zkombinování stejného lektvaru několikrát dohromady a získat tak účinnější extrakt. Jednoduchým příklad je klasický léčivý lektvar, který vám na té první úrovni doplní jen několik desítek HP (bodů zdraví) a na té nejvyšší deváté hned několik tisíc.

Remaster původní verze přináší hned několik změn, a to nejen naprosto parádní kreslenou grafiku, která je pastvou pro oči, ale také stabilní framerate, který se nepotýká s žádnými problémy a hra běží na plných 60 fps, což je u hry, která kombinuje RPG a hack n´ slash prvky opravdu důležité. To samozřejmě není vše, protože došlo k několika dalším změnám v podobě přidaných animací, nových scén a také několik herních novinek, o nichž jsem se ostatně zmínil už výše. Pro milovníky původní hry navíc autoři přidali kromě upraveného režimu i ten původní, a tak si pod položkou Classic mode můžete spustit původní hru, která je pouze hozena do nového grafického kabátku s vylepšeným snímkováním, což samo o sobě je určitě plus. Vývojáři z Vanillaware si ovšem na nové verzi dali hodně záležet a nové změny jsou natolik příjemné, že je vlastně otázkou, kolik lidí si tu původní zahraje a případně zcela dohraje, protože v tomto případě platí, že nová verze je lepší, než ta původní. Celá hra působí jako umělecký kousek, a ať už si uděláte kdekoliv ve hře snímek, tak si můžete být jisti, že máte postaráno o nádherné pozadí do počítače, nebo na stěnu v pokoji.

Co říci závěrem? Vanillaware je menší studio, jehož hry mají nejen zábavnou hratelnost, ale i nádherné zpracování a svoji jedinečnou identitu, což se dnes už moc nevidí. Remake Odin’s Sphere: Leifthrasir je více než povedenou záležitostí, ze které bude mít radost valná většina fanoušků rpg a hack n´slash her, protože se hraje ve finále sama a vy se od ní jen těžko budete odtrhávat. Jediným malým zklamáním může být absence multiplayeru, protože co si budeme říkat, hra si přímo říká o to, aby bylo možné ji hrát s kamarádem. Už dlouho se mi ovšem nestalo, že bych se do nějaké hry tak ponořil, že vše šlo mimo a já skončil hraním až po získání platinové trofeje. Odin’s Sphere: Leifthrasir je videoherní drahokam, který by vám neměl chybět ve sbírce.