Minecraft Dungeons 2

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Příběh je stejně jako v prvním díle jednoduchý a funguje spíš jako linka, která vás vede světem do dalších oblastí a dungeonů. Po porážce Arch-Illagera na konci prvního dílu se zdálo, že v Overworldu zavládl klid a mír. Netrvalo ale dlouho a na obzoru se objevila nová hrozba. Na scénu přichází trojice Illagerů, která společně objevila trhlinu do dimenze Sift překypující magickou silou duší. Tuto moc se jim podařilo ovládnout a později jako mocná Vysoká rada Illagerů (Illager High Council) začali budovat armádu, s níž si chtějí podrobit svět. A protože práce hrdiny nikdy nekončí, musíte se vydat za dalším dobrodružstvím a jejich plány překazit. Jednoduché, ale pro potřeby hry funkční.

Hlavní menu vypadá v obou dílech dost podobně. Za plápolání ohně si zvolíte skin postavy a rozhodnete se, zda chcete hrát sami, s někým online, nebo v mém oblíbeném offline co-opu. Za tuto možnost mohu vývojáře jen pochválit. Po tomto úvodním výběru je možné se pustit hned do boje. Hra vás uvede do víru dění v osadě Brave Haven. Ta funguje jako základna, v jejímž okolí vás hra naučí vše potřebné. Pak už vám nic nebrání vydat se na cestu za záchranou světa.

Oproti prvnímu dílu se pohybujeme po jedné větší, souvislé mapě. Odpadá tak nepřehledné rozhraní pro výběr úrovní, ve kterém jsem si hlavně ze začátku nebyl vůbec jistý, jaká úroveň následuje a které už mám za sebou. Za mě to určitě funguje lépe. Svět je rozdělen do několika oblastí podle biomů a jeho zpracování se mi líbilo.

Hra Minecraft Dungeons 2 běží na Unreal Enginu a graficky vypadá lépe než její předchůdce. Vše mi přišlo uhlazenější, jemnější a detailnější. Příroda, voda i různé efekty jsou napříč hrou propracovanější. Přitom si hra zachovává ducha Minecraftu a jeho nezaměnitelnou atmosféru i stylizaci. Po grafické stránce jí nemám co vytknout a dostal jsem přesně to, co jsem chtěl – grafickou evoluci. Kamera je navíc dál od postav, takže je putování světem přehlednější.

Hra je oproti prvnímu dílu více protkána filmečky, s nimiž jsem měl jeden problém. Hra totiž běží v 60 FPS, zatímco filmečky mají 24 FPS. Tento rozdíl způsobuje, že působí trhaně. Navíc jsou orámované černými pruhy. Celé to působí nepatřičně a kazí celkový dojem ze hry. Tomuto designovému rozhodnutí vývojářů nerozumím.

Co se audia týče, ozvučení hry je zdařilé a nijak nevybočuje oproti prvnímu dílu. Hudba následně slouží jen jako jemný, nenápadný podkres, a kdybyste po mně chtěli, abych vám zabroukal nějakou melodii, nic ze mě nedostanete. Stejný pocit jsem měl už u jedničky, ale nemohu říct, že by mi to vadilo. Jednoduché a účelné. Asi netřeba více dodávat.

Za zmínku určitě stojí nová dimenze Sift, která je v rámci Minecraftu velkou novinkou. Tu je možné navštívit v současnosti pouze v rámci dnes recenzovaného Minecraft Dungeons 2. Do klasického Minecraftu se dostane až později. Kdybych ji měl k něčemu přirovnat, na první dobrou mi evokovala barevnou paletu temnějšího korálového útesu. Zdejší mobové navíc připomínají podvodní živočichy zkřížené s rostlinnou říší. Celkově se mi nová dimenze opravdu líbila a dovedl bych si představit, že v ní budu v rámci hlavního příběhu trávit trochu více času.

Zajímavou novinkou jsou takzvané Sift Tides. Jde o mechaniku, která pracuje s tokem času a jeho vlivem na regeneraci duší (ty potřebujete k použití artefaktů, stejně jako v prvním díle), dobu obnovení artefaktů i sílu protivníků. Existují tři časová období, která fungují pouze v nové dimenzi. Prvním je Flow, během něhož se nic nemění a vše funguje normálně. Druhým je Thrive, kdy se zrychlí regenerace duší i obnova artefaktů. Posledním obdobím je Endure, během něhož se regenerace duší zastaví a začnou se objevovat silnější mobové. Které období je právě aktivní, poznáte podle informační ikonky. Jde o poměrně zajímavou mechaniku, která vás nutí měnit taktiku boje.

Po herní stránce se opět jedná o jednoduchou a zábavnou „diablovku pro začátečníky“, v níž prozkoumáváte prostředí, plníte úkoly a rubete protivníky hlava nehlava nejrůznějšími zbraněmi. Hra obsahuje i jednoduché RPG prvky, které se projevují především prostřednictvím výbavy. Oproti prvnímu dílu zde ale najdeme několik rozdílů. Brnění je nově rozděleno do čtyř slotů – helmy, zbroje, kalhot a bot. Úplnou novinkou v inventáři jsou talismany, kterých můžete mít až tři, přičemž poskytují pasivní schopnosti. U zbraní na dálku bych měl zmínit ještě jednu novou mechaniku. Šípy totiž už nemusíte sbírat. Po vystřílení toulce se vám automaticky začnou doplňovat. To potěší, byť jejich nedostatek v prvním díle příliš nehrozil.

Vylepšování výbavy nově probíhá u specifických NPC ve vesnicích po světě. V každé vesnici najdete kováře (Blacksmith), který vám zvýší úroveň výbavy, a specialistu na enchanty (Enchantsmith), jenž vám umožní přidávat a vylepšovat očarování. K tomu budete muset hledat materiály Enchantment Books a Echo Shards. Získáte je většinou jako odměny za úkoly, v dungeonech nebo v trhlinách dimenze Sift. Oproti prvnímu dílu jde o příjemné osvěžení a je fajn, že je potřeba pro vylepšování něco udělat. K vylepšení opět potřebujete také Enchantment Points, které získáváte automaticky při zvyšování úrovně postavy. Pokud vám následně enchanty nevyhovují, můžete je u příslušného NPC změnit.

Inventář a celé uživatelské rozhraní prošly také lehkým učesáním. Velkou a pro mě podstatnou změnou, protože jsem velkou část hry prošel v lokálním co-opu, je způsob ovládání inventáře při hře více hráčů. Hra už se nemusí zastavit oběma hráčům, ale každý si může inventář procházet samostatně, aniž by zdržoval toho druhého. V kooperaci se inventář zobrazí v menší podobě přímo nad ukazatelem zdraví. Toto řešení mi přišlo uživatelsky příjemnější, a proto nechápu, proč stejná možnost není dostupná i pro jednoho hráče. Pokud hrajete hru sólo, otevře se vždy klasický inventář přes celou obrazovku.

Ovládání vychází z prvního dílu a je jednoduché i intuitivní. Až na jednu drobnost, která nám na začátku hry zajistila několik zábavných okamžiků. Vývojáři se totiž rozhodli přidat skok. Pokud jste hráli jedničku, určitě víte, že se v ní bojovalo frenetickým mačkáním jednoho tlačítka. Někoho nyní napadlo namapovat skok na tlačítko, které v prvním díle sloužilo k útoku. Alespoň ve verzi pro PS5 to tak je. Dovedete si tedy představit, jak to vypadalo, když jsme se na začátku vrhali do soubojů. Ano, prostě jsme skákali jako trubky. Neberu to jako nějakou vadu, nakonec jsme si zvykli, ale přineslo nám to pár výbuchů smíchu.

Skok se využívá hlavně v soubojích, protože s ním přibyl také úder z výskoku. Jinak jsme pro skákání během hraní příliš velké využití nenašli, přestože jsme celou dobu očekávali nějaké skákací pasáže. Několik jich ve hře je, ale většina vede mimo hlavní cestu a slouží pouze k získání bonusových truhel. Čekal bych, že skákání najde větší uplatnění než jen při několika málo přeskocích přes rozbořené mosty.

Jak jsem nastínil v úvodu, pohybujeme se nově po větší mapě, což je příjemná změna inspirovaná moderními akčními RPGčky. Hlavním příběhem postupujete plněním úkolů a nově jsou k dispozici také vedlejší úkoly, které zadávají NPC ve vesnicích. Ve světě můžete narazit na dungeony, trhliny do nové dimenze a další zajímavá místa. Nacházíte v nich lepší vybavení, Enchantment Books nebo Echo Shards. I to představuje příjemné osvěžení oproti prvnímu dílu. Bohužel si musím trochu postěžovat na to, že úkoly trpí velkou repetitivností. Buď musíte navštívit několik míst a na něco tam „kliknout“, nebo dorazíte k bráně, ke které musíte najít klíče. Takových úkolů je poměrně dost a po chvíli mi začaly připadat opravdu otravné. Především u bran jsem měl pocit, že jde jen o umělé natahování herní doby. Uvítal bych nějaké hádanky nebo náročnější skákací pasáže, když už ve hře máme ten skok, no ne?

Samotné souboje s protivníky jsou rychlé, občas chaotické, a hlavně zábavné. Tedy alespoň do chvíle, než narazíte na místo, kde dostanete na frak. Nepřátelé jsou staří známí z prvního dílu, případně z klasického Minecraftu. Svěží vítr přichází v podobě mobů z nové dimenze. Ve světě narazíte i na silnější varianty nepřátel, a to především v blízkosti trhlin nebo při přepadeních. Z těch pak padají lepší odměny. Během hry dojde také na několik povedených soubojů s bossy. Jeden z nich – a nebyl to ani úplně poslední – měl opravdu tuhý kořínek a pořádně mi zatopil, než nakonec padl. O to větší jsem měl radost, když se mi ho podařilo porazit.

Ještě jednu novinku jsem si nechal na konec. Hra nově obsahuje systém milníků, který do jisté míry ovlivňuje obtížnost. Když dosáhnete určitého milníku, zobrazí se upozornění, že nepřátelé zesílí a budou z nich padat lepší předměty. Každé takové zvýšení obtížnosti bylo docela znát, ale silnější nepřátele šlo poměrně rychle vyvážit vylepšením výbavy u kováře. Hra si tak po celou dobu udržuje určitou rovnováhu mezi silou hráče a nepřátel. „Hele, jsem nějakej slabej, půjdu si naexpit postavu na začátek mapy.“ Tohle tady odpadá, byť je v menu stále možnost nastavení obtížnosti. Mně osobně systém milníků vyhovoval, respektive mi nevadil.

Má hra nějaké chybičky? Určitě má. Během hraní se mi několikrát stalo, že se zobrazila lišta zdraví nepřítele nebo bosse, kterého jsem pak ale nenašel. Lišta zůstala na obrazovce až do restartování hry a nezmizela ani po respawnu. Další chybu jsem zaznamenal při hraní co-opu v mnou vychvalovaném miniinventáři. Občas nebylo možné vybrat některou pozici s artefaktem, takže jsem musel otevřít klasický inventář přes celou obrazovku. Jinak jsem se s žádnými výraznějšími dalšími problémy nesetkal.

Nelíbily se mi ovšem předpřipravené kolonky „DLC1“ a „DLC2“ v nabídce, doplněné poznámkou „Coming soon“. Nezlobte se na mě, ale tyhle položky tam měli vývojáři přidat až po oznámení konkrétních DLC. Kdyby pro ně alespoň měli vymyšlené názvy! Nicméně to nic nemění na kvalitách samotné hry. Tohle si ale mohli odpustit.

První dohrání mi zabralo devět hodin a určitě je dost důvodů, proč pokračovat i v endgamu. Zbývá mi zavřít spoustu trhlin a prozkoumat řadu dungeonů. Samozřejmě na mě čeká také hromada vedlejších úkolů. Po dohrání hlavního příběhu se navíc začnou po světě objevovat takzvané Soul Storms, během nichž ničíte generátory vytvářející další moby. Po jejich zničení a zastavení bouře vás hra náležitě odmění. To všechno může herní dobu podstatně prodloužit. Samozřejmě jen do chvíle, než vás znovu dožene repetitivnost některých činností. Oproti prvnímu dílu je ale Minecraft Dungeons 2 z hlediska struktury i množství obsahu úplně jinde. A to je společně s příznivou pořizovací cenou dobrá zpráva na závěr.

Minecraft Dungeons 2 je přesně to, co od pokračování čekáte. Bere vše, co fungovalo v prvním díle, a dělá to o něco lépe. Nabízí větší svět, lepší systém výbavy, zábavnější průzkum a další novinky. Zlý jazyk by mohl tvrdit, že takhle měl vypadat už první díl. Tím ale já nejsem. Pokud tedy hledáte zábavnou akční „diablovku“ pro celou rodinu, tady ji máte. A pokud máte doma ratolest jako já, která vás přemluví ke společné hře (nebo pokud vy přemluvíte ji), vězte, že o zábavu budete mít postaráno. Hurá do Overworldu!