Metal Gear Survive

Recenzovaná verze: PlayStation 4

I když je Metal Gear Survive jen spin-off, snažili se ho vývojáři naroubovat na příběhovou kostru Metal Gear Solid V. Hra navazuje na konec Ground Zeroes, kdy byla mateřská základna zničena a Big Boss uprchl. Hlavním hrdinou je tentokrát řadový voják, který zachrání Big Bosse, ale sám je zabit. Tedy, alespoň to tak vypadá. Hrdina je totiž nakažen virem a oživen tajnou organizací Wardenclyffe, financovaná americkou vládou, přičemž se následně dostane přes červí díru do alternativního světa, kde se to hemží novým druhem nepřátel. Ti jsou nazýváni Wanderers a jde o jakési zombie s krystaly místo hlavy. Příběhové pozadí z předchozích řádek zní opravdu bizarně a bohužel takové i je, ale nejvíce mu škodí hlavně jeho zpracování. Docela velkým překvapením byla první hodina, která nabízí více filmečků než samotné hry, abyste byli uvedeni do samotného dění. Zde je hodně vidět, že se vývojáři snažili napodobit Kojimův styl vyprávění, aby se zavděčili fanouškům, ale bohužel ne úplně se jim to povedlo. Metal Gear Solid příběh byl vždy postaven na precizně zrežírovaných scénách, dobře napsaných dialozích, charismatických postavách a hlavně silném scénáři, ale to vše zde chybí. Sledujete jen nezajímavé postavy s šíleně napsanými dialogy, jak se snaží dostat z místa plného zombií, ale i samotný příběh brzy bude odložen na druhou nebo třetí kolej. Navíc vývojářům očividně chyběly i zkušenosti s takto velkou hrou, a bohužel i talent.

Metal Gear série byla vždy založena jednak na výborných stealth prvcích, ale také velké volnosti v tom, jak může hráč pokračovat. Prakticky jste nebyli nikdy do ničeho tlačeni a mohli jste si dělat to, co jste chtěli. Tyto dvě hlavní myšlenky Hideo Kojima dotáhl v pátém dílu prakticky až k dokonalosti. Vývojáři Metal Gear Survive ale zřejmě tyto dva podstatné prvky pro sérii přehlédli, případně je vůbec nerespektovali naroubováním survival prvků. Ty totiž nabourávají onu svobodu a volnost, protože si neustále musíte hlídat ukazatele jídla a pití. Ne, že by to bylo tak složité, u nedávno recenzovaného Dragon Quest Builders mi to nevadilo, ale tady vám ukazatele klesají tak rychle, že musíte mít neustále zásobu jídla, pití a různých léčiv, jinak vaše cesta skončí dříve, než vůbec pořádně začne. Navíc jsou ukazatele spjaty s tím, kolik života a staminy si můžete doplnit, což zvláště při těžkých nebo delších střetech s protivníky je hodně frustrující a ani trochu zábavné.

Vývojáři chtěli u Metal Gear Survive navodit pocit, že se vše odehrává ve velkém otevřeném světě, ale prakticky vás pustí vždy jen tam, kam potřebují. Onen velký plácek je spíše jen kulisa, navíc prázdná a ničím nezajímavá, která má trochu hráče oklamat. Jediným zajímavým místem se na začátku jeví oblast označovaná jako Dust, do níž si vždy musíte nasadit masku a hlídat si zásobu kyslíku. V oblasti je hodně nepřátel, nevidíte v ní moc daleko před sebe, ale také nejvíce zásob, takže se rozhodně vyplatí ji prozkoumávat. Co mi ovšem při jejím průchodu vadilo, a to dost, je skutečnost, že nikdy nevíte, kde se nacházíte. Nejste totiž označeni na mapě, ani nevidíte bod, který si označíte, takže jsem kvůli tomu často zabloudil a umřel, protože se mi nechtěl doplňovat za přemrštěné částky kyslík. Orientaci jistě nepomáhá ani skutečnost, že vše je na mapě hodně podobné, takže chybí i nějaký ten bod nebo snadno zapamatovatelná místa, díky nimž byste věděli, kde se zhruba nacházíte. Chápu, že Metal Gear Survive je hlavně hra o přežívání, ale jde v tomto až hodně do extrému, čímž spíše frustruje, než baví, a to je pochopitelně problém. A ne malý.

Každopádně hra obsahuje hlavní i vedlejší úkoly, jejichž náplň zřejmě vymýšlela po večerech uklízečka v Konami, když už měla padla a vychutnávala si zaslouženou cigaretku. Úkoly totiž nejsou nápadité, navíc plníte prakticky jednu nebo dvě věci pořád dokola. Většinou musíte jen dojít do místa označení, tam něco nebo někoho najít, spustit teleport, případně Wormhole Digger generátor, ten po vzoru Horda režimu chvilku bránit, a hurá zpět na základnu. Takto to opakujete pořád dokola, až vám z toho začne přirozeně hrabat, přičemž nic nezachraňují ani neuvěřitelně blbě zpracované souboje s několika "bossy" a konec. Ten považuji za největší výsměch za posledních několik let nejen v rámci Metal Gear Solid série, ale akčního žánru jako takového. Vedlejší úkoly rovněž moc nápaditosti nepobraly, točí se jen kolem otevírání teleportů, abyste si usnadnili cestování po mapě, případně lovu různých zvířat. Za tohle by se styděl ve svých open-world začátcích i Ubisoft. 

Než se dostanu k samotnému soubojovému systému a střetům s protivníky, tak musím zmínit pro hratelnost jeden podstatný prvek. Jak plníte hlavní úkoly, sbíráte různé předměty a vůbec se posouváte příběhem dále, můžete si různě vylepšovat základnu. Nejen o zábrany, aby se vám do základny nikdo nedostal, ale i o nové přístroje, abyste si třeba sami dělali vodu, případně ji mohli proměnit na čistou, ale také si budete moci zřídit stanoviště s výrobou zbraní, pastí či vysíláním jednotek na průzkum okolí, v druhé polovině dostanete možnost i farmařit, které vám pomůže s jídlem, jehož je věčně velký nedostatek. Budování základny je docela zajímavý prvek, který se mi i docela líbil, ačkoliv ho vývojáři degradují mikrotransakcemi, k nimž se ještě dostanu.

Nyní se dostávám k soubojům s protivníky. Většinou budete bojovat proti zombiím podobným protivníkům, kteří se jmenují Wanderers, přičemž je poznáte podle toho, že mají místo hlavy jakýsi krystal. Prakticky máte tři možnosti, jak proti nim bojovat. Vývojáři ponechali klasický stealth systém, který je pořád velmi dobrý a funguje zde prakticky bezchybně. Druhou možností je využívat palné zbraně jako luky, samopaly, brokovnice nebo pistole, přičemž si musíte neustále vyrábět šípy či náboje. Nejčastěji proto budete bojovat zbraněmi na krátkou vzdálenost, mezi nimiž najdete různé mačety, kopí, pomalé palice a tak dále. 

Zatímco stealth a systém střelby funguje skvěle, ostatně jsou tyto dva prvky přebrány z výborného Metal Gear Solid V, u soubojů na krátkou vzdálenost to začne dosti drhnout. Co drhnout, tento systém boje je vyřešen dosti amatérsky, není zábavný a většinou vás bude i štvát. Při soubojích je totiž systém dost krkolomný, neintuitivní a nutí vás, abyste se přímým střetům vyhnuli. Vývojáři prostě a jednoduše chtějí, abyste nebohé zombíky s krystalem místo hlavy mlátili kopím z výšky, kam se na vás nedostanou, případně jim do cesty postavili plot a mlátili je skrze něj. Zábava. Té nepřidá ani skutečnost, že protivníci jsou neskutečně stupidní a hloupí, takže se zasekávají o jakoukoliv překážku, naráží tupě do zdí, z čehož jsem několikrát dostal záchvat smíchu (občas mi přišlo, že hraji nějakou grotesku a ne seriózní hru, o níž se MG Survive pokouší), a tak hrozbu spíše představuje pro vás jejich počet a hlavně neohrabaný soubojový systém na krátkou vzdálenost.

Pokud vás omrzí singleplayerová kampaň, za níž bych vývojáře z Konami poslal na opuštěný ostrov, můžete si zkusit kooperativní režim se Salvage módem. Sice se vám kooperace odemkne celkem záhy po začátku hry, ale doporučuji se do ní pustit až tak od dvacátého levelu, protože obtížnost je posazena docela vysoko, takže byste se zbytečně jen frustrovali. Každopádně kooperativní režim obsahuje jen jeden mód, který spočívá v tom, abyste ubránili se třemi dalšími kolegy Wormhole Digger před několika vlnami nepřátel. Jde tedy jen o varianci na Horda režim, která navíc zde není tak propracovaná a hlavně zábavná, takže omrzí celkem rychle. Prakticky jsem po jednom dohrání neměl vůbec motivaci si kooperativní režim dát znovu. Pokud singleplayerová kampaň je špatná, kooperace nic rozhodně nezachrání. Je jen do počtu a nemáte ani motivaci ji hrát.

Velkým problémem u Metal Gear Survive jsou bohužel i mikrotransakce, na nich je asi nejvíce vidět, že vývoj hry byl prostě a jednoduše jen kalkul, jak na fanoušcích vydělat nějaké ty peníze. Už na začátku vás jistě praští do očí nemožnost vytvořit si více jak jednu postavu, za další musíte zaplatit 1000 Survival Coinů, což odpovídá 10 euro. Tím ale mikrotransakce nekončí, spíše začínají. Za mikrotransakce si můžete nakupovat i různé boosty usnadňující následné hraní, třeba aby se vám rychleji dělala voda, případně jídlo, což jsou dvě důležité věci, které potřebujete k přežití. Navíc v základu můžete vysílat jen jeden expediční tým, za další si musíte zaplatit. Je jasné, že více jednotek vám přinese z průzkumu více důležitých věcí, takže i tady hází Konami hráčům, kteří už nechtějí dále platit, klacky pod nohy. Mikrotransakce v Metal Gear Survive značně ovlivňují hratelnost, hlavně obtížnost, což považuji za prasárnu. Tady neplatí, že kdo zaplatí, vyhraje, ale spíše vyhraje ten, kdo uteče, případně nebude Metal Gear Survive nákupem.

Když jsem si nedávno pustil znovu Metal Gear Solid V: The Phantom Pain, říkal jsem si, jak parádně vypadá, za což mohly nejen nádherné textury či fenomenální nasvícení, ale hlavně cit pro detail, kterým Hideo Kojima disponuje, stejně jako disponoval jeho tehdejší tým. Na Fox enginu běží i Metal Gear Survive, ale je vidět, že když se výborná technologie dostane do rukou ne zrovna dobrých vývojářů, dobrou reklamu jí zrovna neudělají. Jakmile poprvé skočíte do hry, začnete si všímat ne zrovna pěkného designu, ošklivých textur a dalších grafických nedodělků. Chvilkami jsem si i říkal, že Metal Gear Survive vypadá jako hra předešlé generace předělaná do HD, protože vizuálně je na tom přinejlepším průměrně. Alespoň framerate zbytečně neklesá, hra jede po většinu času dobře, žádných technických problémů jsem si během testování nevšiml. Nevšiml jsem si ani nějakého výraznějšího hudebního doprovodu, který je snadno zapomenutelný, vlastně si nyní nevzpomenu na žádnou skladbu. To se mi v minulosti u Metal Gear série nikdy nestalo!

Pokud jste dočetli až sem, tak se možná ptáte, pro koho je Metal Gear Survive určen. Fanoušky Metal Gear série určitě neohromí, ti nad hrou zlomili hůl už po jejím oznámení. Fanoušky akcí a survival žánru k sobě rozhodně nepřitáhne, protože se jedná prostě a jednoduše o špatnou hru s hloupým příběhem, nezajímavým designem a nudnou náplní, navíc protkanou otravnými mikrotransakcemi, kvůli nimž trpí i samotná hratelnost. Je opravdu bolestivé vidět, jak se Konami chová ke své nejslavnější značce, kterou nyní prakticky pohřbilo, ale hlavně ke svým fanouškům, z nichž se snaží vyždímat každou korunu, aniž by nabídlo adekvátní kvalitu. Od tohoto paskvilu dejte ruce pryč.