Marvel’s Avengers

recenze  17
Martin Šmíd, 7. 9. 2020 15:30
Díky povedeným a hlavně úspěšným filmům spadajícím do Marvel Cinematic Universe se začalo o komiksových hrdinech Marvelu zase hodně mluvit, ať už to byl Iron Man, Kapitán Amerika, Thor nebo Black Widow. Bylo tak jen otázkou času, než si tohoto všimne videoherní průmysl, výsledkem čehož bylo v posledních letech hned několik slušných her. Tou nejvíce ambiciózní ale měla být akce od vývojářů ze studia Crystal Dynamics, kteří se v posledních letech věnovali sérii Tomb Raider. Vývojáři se už na začátku rozhodli, že nebudou sdílet stejný svět jako filmy, ale vytvoří si své vlastní univerzum, které bude čerpat z desítek let skvělé historie marvelovských komiksů. To bylo určitě chytré rozhodnutí, protože se tak vývojáři nemusejí omezovat tím, co se stalo ve filmech a mohou si s oblíbenými hrdiny nakládat tak, jak uznají za vhodné.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Hra Marvel’s Avengers počítá už od začátku s tím, že všichni vědí, kdo je Iron Man, Kapitán Amerika a několik dalších hrdinů, takže nevypráví jejich začátky. Svět, v němž se hra odehrává, si na jejich přítomnost už zvykl a jsou vzorem pro mnohé děti, které je bezmezně obdivují. Mezi nimi je i dívka Kamala Khan/Ms. Marvel, která se účastní velké slavnosti na A-Day v San Franciscu. Popravdě jsem nebyl přesvědčen, jak tato postava do hry zapadne, ale mohu říci, že je skvěle napsaná a zahraná, je s ní sranda, a vlastně je srdcem celého příběhu. Jak už vývojáři ukázali během představení, hned na začátku dojde k velké katastrofě, po níž San Francisco lehne popelem a lidé začnou získávat superschopnosti, a jsou z ní obviněni právě hrdinové z Avengers, kteří se od té doby musí ukrývat, zatímco svět ovládá organizace AIM, jenž s ním má hodně nepěkné plány. Naštěstí je tu Kamala Khan, která se neustále k onomu nešťastnému dni vrací a po šokujícím zjištění se pokusí všechny hrdiny najít a znovu sjednotit. Příběh je rozhodně zajímavý, dobře napsaný, má slušné tempo, řadu nečekaných zvratů, překvapení a skvělých momentů, takže by si měl každý fanoušek komiksů i filmové série přijít na své.

Hlavní příběhová linka vyprávěná skrze Kamalu je hodně lineární, filmově laděná, přičemž si v ní postupně vyzkoušíte hraní za celou nyní už bývalou jednotku Avengers. Kdo má rád klasickou akční filmovou jízdu a líbí se mu komiksové filmy, nepochybuji, že bude z hlavní kampaně nadšen a bude možná i tím hlavním, proč se rozhodne Marvel’s Avengers zakoupit. Kampaň nedá od první minuty vydechnout, mise jsou po většinu času dobře navržené a díky pěkným zvratům i rozmanitým hrdinům, ale také dobré režii filmečků, u nichž dojde i na humorné scénky, je jednoduché si ji po celou dobu užívat. Pokud je něco, v čem Marvel’s Avengers rozhodně nezklame, je to příběh a vlastně drtivá většina hlavní kampaně, během níž jakoby vývojáři z Crystal Dynamics ukazovali, že vyprávět zajímavé příběhy a udělat kvalitní lineární akci umí, zatímco v tom dalším si už tak jisti nejsou. Pojďme ale pěkně popořadě.  

Zábavná filmová kampaň a skvělí hrdinové 

Hra začíná za Kamalu, z níž se postupně stane velmi silná hrdinka Ms. Marvel a získá si respekt i u ostatních členů Avengers. Nejde ale o jediného hrdinu, který je ve hře zahrnut v hratelné podobě. Postupně se vám zpřístupní hraní za Iron Mana, Thora, Black Widow, Hulka či Kapitána Ameriku. Každý z hrdinů dostane v hlavní kampani menší prostor, aby ukázal, co vlastně dovede, ale proč si je odemykáte, je hlavně endgame a kooperativní mise, které je možné hrát s kamarády či náhodnými hráči. Vývojáři si dali hodně práce, aby každý hrdina byl unikátní nejen vzhledem a svoji osobností, o což se starají i velmi dobře vybraní herci, ale i svými schopnostmi a jedinečným herním stylem. Zároveň ale bylo nutné udělat, aby se jednotliví hrdinové doplňovali v boji a tvořili dost možná tu nejničivější speciální jednotku. A to se vývojářům bez debat povedlo.

Hulk nebo Thor jsou spíše klasičtí siloví hrdinové, zatímco Black Widow je umí podporovat nejen na dálku svými palnými zbraněmi, ale také skutečností, že umí zeslabit protivníky. Ms. Marvel je zase skvělým healerem, ačkoliv se likvidace nepřátel také nebojí. Každý hrdina má vlastní hodně košatý strom s dovednostmi, které si postupně odemykáte. Zatímco některé skilly jsou základní a dají vám stálé bonusy, u dalších je možné si vybrat, s nimiž budete hrát. Ve výsledku je tak i na vás, jaké speciální útoky nebo možnosti bude hrdina na bojišti mít. Dokonce je zábavné zkoušet jednotlivé skilly a jejich kombinaci. Trochu mi v tomto Marvel’s Avengers připomněl první Destiny, kde bylo možné si postavy více vyladit k obrazu svému. Stejně tak se mi líbí návykový a zábavný soubojový systém, který ukrývá nepřeberné množství různých komb, speciálních útoků a dalších možností, jak likvidovat protivníky. Navíc musím říci, že každý hrdina je skvělý a dobře se za něj hraje. Na začátku jsem si sice říkal, že budu hrát za Iron Mana, ale nakonec jsem nejvíce času trávil jako Black Widow, která mi sedla svým herním stylem, a bavil jsem se i při ničení nepřátel za Hulka nebo u podpory týmu za Ms. Marvel. Tedy za takové ty méně provařené hrdiny. A to je pro vývojáře určitě dobrá vizitka. A možná i proto se nemohu dočkat, až do hry přibudou další hrdinové.  

Vývojáři z Crystal Dynamics se nespokojili jen s vytvořením prosté akční hry, proto svoji novinku obohatili o docela robustní RPG systém, pro který se jednoznačně nechali inspirovat u Destiny. V posledních dnech se hodně diskutuje, jestli šlo o správné rozhodnutí a i já v tomto nemám úplně jasno. Líbí se mi odemykání nových skillů a schopností pro jednotlivé hrdiny, o čemž byla řeč výše. A nemám problém ani s levelováním. Co už mi ale nesedí, je vylepšování hrdinů za nalezený loot. Stejně jako v Destiny, Borderlands a dalších podobných her padají z nepřátel předměty různé kvality, které následně v inventáři musíte třídit a zesilovat s nimi svého hrdinu. Tyto předměty nemají žádný vliv na to, jak bude hrdina vypadat, takže odpadá taková ta velká radost z ostatních her, když vám padne něco jiného. Zde jde pouze o to vyhnat čísla nahoru, případně ještě dát hrdinovi nějaký ten další bonus díky perkům, a to už moc uspokojivě nezní. Tahle nadstavba mi přijde popravdě trochu zbytečná a klidně bych se bez ní asi i obešel, protože pak je jinak kvalitní akce neustále přerušována tím, že se díváte do inventáře, jestli vám padl o něco lepší artefakt, případně mažete desítky nepotřebného harampádí.

Zatímco nalezený loot vám postavu vizuálně nevylepší, je možné získávat plánky s novými skiny, případně si kosmetické záležitosti kupovat u speciálního vendora za herní měnu. Každý hrdina má pak ještě speciální obdobu Battle Passu se čtyřiceti úrovněmi, v níž si odemykáte další kosmetické doplňky za plnění speciálních denních a týdenních výzev. Ačkoliv je odemykání nových předmětů v tomto Battle Passu docela zdlouhavé, ve výsledku s tím ani nemám moc velký problém. Kdo si hru oblíbí, tak si určitě časem vše odemkne, navíc úkoly u jednotlivých hrdinů jsem dělal během testování tak nějak automaticky.

Hrdinové se musejí ve hře vypořádat se organizací AIM, která přebrala kontrolu nad společností po osudném dni, přičemž pořádek se snaží uplatňovat díky výrobě nepřeberného množství robotů. S nimi tak budou hrdinové po celou dobu bojovat, přičemž jejich jednotek je celkem slušné množství a každá své slabiny i útoky. Na druhou stranu bojovat jen s genericky vypadajícími roboty po čase i tak omrzí, takže větší rozmanitost u nepřátel by neuškodila. Robotické jednotky AIMu asi moc neohromí, a to se vlastně dá říci i o padouších a tedy bossech. Pokud budu počítat i finální střetnutí v hlavní kampani, tak hra obsahuje pouhé tři padouchy, přičemž dva z nich jsou společní pro hlavní část i endgame. To je opravdu zoufale málo, ale bohužel s nimi mám i velký problém, o němž se rozepíši níže.

Endgamové selhání

Jak jsem zmínil výše, příběhová kampaň je kvalitní a příjemným překvapením. Její hraní jsem si užíval po zhruba 10 až 12 hodin a i když sem tam se v ní nějaká ta muška objevila, nekazila celkový dojem. Kvalitu her jako Destiny nebo The Division ovšem ukáže až endgame obsah, aby byl důvod se hnát za lepším vybavením, a na ten jsem se popravdě u Marvel’s Avengers hodně těšil. Zvláště při pomyšlení, že vývojáři mohli čerpat z desítek let skvělé historie komiksů s ikonickými padouchy a různými příběhy. Jenomže už po pár hodin jeho hraní jsem pochopil, že obrovský potenciál vývojáři zatím nedokázali vůbec využít, a možná ani sami nechtěli. Jakmile dohrajete příběhovou kampaň, zpřístupní se vám další hlavní linka, která se skládá z devíti kroků, které jsou ale naprosto nudné, nezajímavé a vývojáři s nimi jen natahují uměle herní dobu. Navíc, když jsem tuto linku dohrál, tak jsem zjistil, že jsem se vlastně nikam neposunul, žádné příběhové vyvrcholení prakticky nemá a celých posledních zhruba 15 hodin jsem jen přešlapoval na místě. Tady si vývojáři rozhodně neváží čas, který hráči do hry investují. Hry jako Destiny nebo Division ve vedlejších úkolech hráče odměňují nějakým posunem a vývojem světa kolem něj, ale Marvel’s Avengers odmění jen vzácným artefaktem a příslibem, že v budoucnu bude třeba něco dalšího, zajímavějšího.

A v čem tedy endgame spočívá? Můžete se dát do plnění tréninkových misí, v nichž likvidujete vlny stále silnějších nepřátel. To samo o sobě ale moc zábavné není a je takovou tou klasickou a nejzákladnější endgame aktivitou. Daleko povedenější jsou kratší vedlejší linky pro jednotlivé hrdiny. Sice nejsou kvo ví jak super, ale třeba pronásledování napodobitele Thora je zábavné a dokáže uspokojit. Pak vývojáři připravili několik opravdu kraťoučkých misí Válečné zóny, v nichž se budete vydávat do podzemních komplexů AIMu a sabotovat je. Někdy je třeba podlaží jen vyčistit od robotů, jindy ničíte články reaktoru, zabíráte body v místnosti nebo bráníte vědce před dotěrnými protivníky. Každá tato mise obsahuje vždy jednu výše zmíněnou aktivitu, jakmile ji splníte, tak je konec.

O moc povedenější nejsou ani denní mise, v nichž vás čeká vždy na konci souboj s nějakým bossem. Většinou to jsou velcí roboti, ale dojde i na další střetnutí s Taskmasterem a Abominationem. Když si to tak vezmu, tak jde o jediné dva bosse a padouchy, kteří se ve hře objevují, což prostě problém u takové hry. Čekal bych, že v endgamu vývojáři připraví speciální míse na způsob Striků z Destiny a střetneme se s celou řadou dalších známých padouchů, ale bohužel opak je pravdou. Navíc mi přijde, že souboje se zmíněnými dvěma bossy jsou až neuvěřitelně uměle natažené, kolikrát frustrující a tím tam nejsou ani moc zábavné. Ostatně souboje s nimi spočívají jen v tom, že je musíte bezhlavě rubat, a to kolikrát docela dlouho, protože mají neskutečné množství života. I ten nejhorší a nejnudnější boss z Destiny tyto dva z Marvel’s Avengers zastíní svoji nápaditostí a herními mechanismy. Je škoda, že právě tady vývojáři selhali a je vidět, že si s bossovskými souboji nevěděli moc rady.

Výše zmíněné aktivity v endgamu určitě nedokážou uspokojit, abyste ve hře trávili další čas. Tou největší aktivitou jsou pak speciální mise, v nichž musíte vyčistit hnízda AIMu, kde se dějí hodně nepěkné věci. Výsledkem je, že vejdete do komplexu a pak vás čeká šest i třeba čtrnáct pater, v nichž děláte aktivity z Válečných zón, takže zabíráte body, bráníte vědce a tak dále, přičemž mezi podlažími jezdíte výtahem. Chvilku jsem si říkal, že na výtah budu mít hodně velkou alergii po hraní Marvel’s Avengers. Čištění hnízd je hodně repetetivní a nudné, a možná bych to nazval za jednu z těch vůbec nejhorších aktivit v rámci engamu, jakou jsem kdy v nějaké hře viděl. Z předchozích řádek je patrné, že vývojáři z Crystal Dynamics budou mít v budoucnu co dohánět, protože zatím jejich novinka po dohrání hlavního příběhu dost zklamala a nedokázala využít obrovský potenciál, který měla. Ano, vývojáři už oznámili velkou podporu, která začne dalšími aktivitami, ale ty vypadají jako jen trochu pozměněná hnízda, která jsou ve hře už nyní. A pokud tomu tak bude, možná mnozí začnou nad hrou lámat hůl. Snad si vývojáři kritiku přečtou a do budoucna připraví nejen nové hrdiny s vlastní příběhovou linkou, ale hlavně zajímavější a nápaditější endgame obsah.

Řada endgame aktivit je navržena tak, abyste je mohli hrát s kamarády nebo náhodnými hráči, kteří se k vám připojí do týmu. Bohužel v prvních dnech matchmaking moc nefungoval, ale naštěstí to zase tak moc nevadilo. Hra vás na holičkách nenechá a do misí vám dá kolegy ovládané umělou inteligencí. Nejprve jsem měl z toho trochu strach, protože moc dobře vím, že v podobných hrách je AIčko spíše do počtu a samo toho moc nevymyslí, ale to naštěstí není případ Marvel’s Avengers. Hrdinové ovládaní umělou inteligencí na první dvě a možná i tři obtížnosti plně dostačují, spolupracují, likvidují protivníky rychlostí blesku a rovněž využívají nejrůznější super schopnosti. Jsou tak plnohodnotnou součástí týmu a kolikrát poslouží lépe než náhodný hráč, který nechce spolupracovat nebo mu hraní nejde. Skvělé navíc je, že vás doprovází vaše vlastní postavy. Máte třeba vylepšenou Black Widow a speciální skin na ní, ale zrovna hrajete za Hulka? Vaše Black Widow vás může během takové situace doprovázet, přičemž má nastavený skin a využívá i veškeré schopnosti, které u ní máte odemknuté. Chvilkami jsem si tak říkal, že není na škodu si všechny postavy vylepšit, protože následně se kvalita týmu pro plnění těžkých misí rapidně zvýší. Za umělou inteligenci i využívání hrdinů, za které právě nehrajete, si zaslouží vývojáři pochvalu. Co mi ale vadilo, tak je nemožnost hrát se stejnými hrdiny v kooperaci, případně nemožnost se napojovat ke kamarádům do už rozehraných her, jako je tomu v Destiny a Divisionu. Pochopil bych to, pokud by hráli s dalšími hráči, ale umělou inteligenci by mělo být určitě možné vystřídat.

Pěkné, ale těch chyb

Pro Marvel’s Avengers použili vývojáři z Crystal Dynamics svůj vlastní interní engine, který byl použit už u posledních dílů série Tomb Raider. Ten upravili, výsledkem čehož není vůbec špatná podívaná. Postavy jsou pěkné, mají řadu detailů i parádní animace. Prostředí je na tom už o něco hůře, ale vývojáři vše dohánějí jeho zničitelností a řadou oku lahodících efektů. Ačkoliv má vizuální zpracování i pár slabin, tak ve výsledku jsem s ním spokojený a svůj účel na dnes už dosluhující generaci konzolí plní. Co ovšem není ani trochu v pořádku, tak je framerate. Na konzoli PlayStation 4 Pro jsem si mohl vybrat, jestli chci, aby hra běžela ve 4K nebo měla lepší framerate. Nejprve jsem zkusil 4K, ale tam byl framerate dost neposedný a často klesal. Proto jsem vše přehodil na režim s údajně lepším frameratem, ale to jsem netušil, že na něm má hra ještě větší problémy. Během hektických soubojů dochází k tam velkým propadům, až jsem si chvilkami říkal, že koukám na nějakou Power pointovou prezentaci. Framerate je katastrofální a vážně nechápu, jak něco takového mohlo projít výstupní kontrolou a vývojáři to mohli pustit mezi hráče. Pokud se budou vyhlašovat hry s nejhorší optimalizací na současné konzolové generaci, Marvel’s Avengers bude žhavým kandidátem a bude pořádně zatápět i takovým bazmektům jako Fallout 76.

Framerate je problém, ale tím bohužel trápení u Marvel’s Avengers nekončí. Hra má totiž tolik bugů, že by se za jejich počet nestyděli ani vývojáři z Bethesdy. Zasekávání zvuku, pokažení mise či propadnutí nepřítele do země a nemoci dokončit vyčištění lokace, po čemž následuje restart od posledního kontrolního bodu, pády hry a tak dále, to je na běžném pořádku. Dokonce se mi hra jednou tak zpomalila, že běžela jako v bullet timu, takže pomohl jen její kompletní restart. Počet různých hodně závažných bugů i úsměvných glitchů je tolik, že se určitě začnou objevovat v brzké době různá videa na Youtube, pokud tedy ještě nejsou. Chápu, že současná pandemie má na vývoj her dopad, ale i tak se dle mého nesmí stát, aby vyšla hra v takto katastrofálním stavu. Jednak budou hráči otráveni, ale i sami vývojáři dost klesnou a riskují, že svoji hru zabijí hned na startu. Ano, měli jsme tu několik velkých zmrtvýchvstání, ale ta nejsou pravidlem a jde spíše o výjimky. Co se povedlo dvakrát Bungie s Destiny, Rare se Sea of Thieves nebo Hello Games s No Man’s Sky se u Marvel’s Avengers nemusí podařit a zatím má blíže k The Division a Anthemu.

Marvel’s Avengers je jedna z těch her, která obsahuje českou lokalizaci formou titulků. To určitě řada hráčů ocení. Zvláště, když obliba univerza Marvelu u nás neustále roste, za což může jednak veleúspěšná filmová sága, ale také třeba v poslední době i kvalitní videohry, kterým zatím kraluje Marvel’s Spider-man studia Insomniac Games. Pokud jde o překlad filmečků a rozhovorů, tak tam jsem nenarazil na žádný velký problém, ale kde to dost drhne, tak je popisek předmětů a různých perků, který je mnohdy špatně a jen těžko si z něj člověk udělá představu, o co vlastně jde. V endgamu jsem tam musel přepnout bohužel zpět do anglického originálu. Pokud se ještě vrátím k dialogům, tak občas nesedí načasování titulků a někdy i pouze rychle probliknou. Kdo neumí anglicky, tak třeba několik vět za dvě vteřiny určitě nepřečte. To ale není problém překladu, ale hry, a jen to dokazuje, v jak žalostném stavu vyšla.

Marvel’s Avengers překvapil kvalitní příběhovou kampaní s charismatickou a skvěle napsanou hlavní hrdinkou, a určitě uspokojí i rozmanitostí a propracovaností hrdinů a dobře navrženým soubojovým systémem. To ale bohužel ke skvělému zážitku nestačí, protože ten je doprovázen špatným frameratem, velkým množstvím chyb i nudným endgame obsahem. I proto jsem dlouho přemýšlel, jak se k celkovému hodnocení postavím. Na jednu stranu nemohu popřít, že jsem se u hry bavil a asi ještě budu, ale na druhou nemohu opomenout ani velké nedostatky, kterým šlo lehce předejít. Sedmička je proto asi ve výsledku tou správnou známkou, a nyní bude jen na vývojářích z Crystal Dynamics, jestli bude mít hra Marvel’s Avengers nějakou budoucnost nebo se na ni zapomene stejně rychle jako na Anthem. 

Marvel’s Avengers

ps4xoneps5xsx
Square Enix, Crystal Dynamics
Datum vydání hry:
4. 9. 2020
KARTA HRY
7/10

Komentáře