Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Protože Bowser už nějakou dobu neterorizuje místní svět, může se Mario, princezna Peach, Luigi a Toadové vydat na zaslouženou dovolenou. Pozváni byli do záhadného hotelu jménem Last Resort, kde by si naši oblíbení hrdinové měli užít dny klidu a odpočinku. Když dojedou na místo, jsou vřele přivítáni majitelkou hotelu Hallen Gravely a odvedeni na pokoje, takže nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo něco pokazit. Jenomže pak přijde večer, objeví se King Boo a všechny hrdiny až na Luigiho promění v obrazy. Aby toho nebylo málo, v celém hotelu začne strašit a najednou krysy nebudou tím největším problémem. Luigi proto musí znovu popadnout baterku a vydat se své kamarády zachránit, než bude úplně pozdě, ale zároveň si musí dávat dobrý pozor, aby sám nebyl polapen a nestal se součástí zlých úmyslů King Booa. Příběh jednoduchý, ale jak je u Nintendo her zvykem, funguje velmi dobře a je velmi dobrým doplňkem, který vás nutí hru nadále hrát a prozkoumávat její tajemství.

Když jsem poprvé popadl baterku a začal hotel Last Resort prozkoumávat, uvědomil jsem si, že tu nemám před sebou další klasickou plošinovku, ale spíše adventuru s vtipnými i hororovými prvky a dost hutnou strašidelnou atmosférou, které nechybí ani řada lekaček, u nichž jsem v posteli s konzolí kolikrát pořádně nadskočil. Na to má zásluhu i samotný hlavní hrdina, který je z nastalé situace hodně vystrašený a neustále se něčeho leká a dokáže se vyděsit až tak, že skřípe zuby, třese se, má v očích slzy a běhá hystericky kolem. To vás hodně zasáhne a budete s ním soucítit, zároveň ale oceníte parádní animace a scénky, které právě utváří onu hororovou a až filmovou atmosféru. Hra chvilkami vypadá jako propracovanější aninovaný film než hra, a tím se ostatně hodně odlišuje od klasických plošinovek s Mariem a dalšími hrdiny Nintenda. A je to dobře, že si Luigi’s Mansion udržuje svoji vlastní jedinečnou tvář.

Pokud jste hráli předchozí dva díly, tak i přes daleko propracovanější prezentaci vás Luigi’s Mansion 3 ohledně hratelnosti moc nepřekvapí. I když je hratelnost pomalejší, tak pořád je založena na postupném prozkoumávání hotelu, ale také řešení hádanek, soubojích s duchy, případně nějakým tím bossem. Nintendo na dobře osvědčeném konceptu nic neměnilo, jen přidalo několik zajímavých a osvěžujících novinek. Je navíc nutné říci, že Luigi nebude na souboje s duchy sám, protože hned na začátku potká starého známého profesora E. Gadda. Ten mu poskytne nejen rady do boje s duchy a základní linku jeho cesty, ale zároveň i vybavení, aby mohl se strašidelnými neřády bojovat. Profesor E. Gadd hraje v Luigi’s Mansion 3 daleko důležitější roli než v minulosti, je i neustálým rádcem a takovým tím přítelem na telefonu.

Pak už nic nebrání, aby se Luigi vydal prozkoumávat hotel. Aby zachránil své kamarády, bude se muset dostat do úplně posledního patra tajemného hotelu. Výtah je ale poničen, hlavně tedy neobsahuje tlačítka pro další patra, což je nutné opravit. Na začátku hra seznamuje s herními mechanikami a trochu jsem byl asi lehce zklamán z toho, jak jednotlivá patra vypadají stejně a nejsou tak nápaditá, jak jsem si přál. Naštěstí se to ale týká jen zhruba první třetiny hry, protože následně je každé patro zcela originální, má vlastní motiv, ať už jde o středověký hrad, zahrady, filmové kulisy nebo kasíno. Design jednotlivých pater je parádní, přičemž kromě základní linky ukrývají patra i řadu tajemství, která se následně můžete vydat odhalit.  

Jenom o kulisách to ale není, protože Luigi’s Mansion 3 je sice o střetech s duchy, ale také o řešení důmyslných a zajímavých hádanek. Každé patro pak má vlastní hádanky a kolikrát se můj mozek docela dost roztočil, abych přišel na to, jak problém vyřešit. Hádanky přitom Luigi řeší standardně díky svému přístroji Poltergust G-00, který má hlavně pro boj s duchy. Ten umí předměty nasávat, ale také odfukovat, případně osvětlovat. Největší novinkou při řešení hádanek je ovšem zelený želatinový klon hlavního hrdiny Gooigi, který umí přejít ostré předměty, prolézt úzkou dírou nebo se dostat lehce přes plot či nějakou další zátarasu. Ten se stará během hádanek o skvělé oživení a je nepostradatelným parťákem. Někdy jsou navíc některé hádanky vytvořeny tak, aby Luigi a Gooigi mezi sebou najednou spolupracovali a třeba strhli společně dveře či dostali z cesty nějakou větší překážku. Hádanky jsou nejen skvělé navržené a hlavně rozmanité, ale je také zábava je plnit. 

Přes hádanky k už několikrát zmíněným soubojům s duchy, s nimiž Luigi bojuje většinou se svým přístrojem Poltergust G-00. Duchů je ve hře několik druhů. Základní stačí jednoduše omráčit bleskem a následně vysát skrze jednoduchou, ale zábavnou minihru. Jsou ovšem i duchové, kteří mají na sobě helmy, brýle či drží v rukou další předměty, kterých je nejprve musíte zbavit, takže i u soubojů je nutné trochu přemýšlet a vymýšlet nové strategie. Zatímco souboje se základními duchy jsou fajn, tak každé patro obsahuje i hlavního bosse. Bossové jsou v každém patře originální a vyžadují vždy zcela novou strategii k poražení. Bossové jsou asi to nejlepší, co Luigi’s Mansion 3 nabízí, každý střet jsem si s nimi vždy náležitě užíval a jsou vždy na konci každého patra takovou tou odměnou za vyřešení zapeklitých hádanek.

Hlavní částí Luigi’s Mansion 3 je příběhová část, která vám sama o sobě vydrží na několik zábavných a strašidelných večerů. Popravdě jsem hru hrál jen po večerech, abych ještě podpořil onu skvělou atmosféru a bylo to určitě dobré rozhodnutí. Pokud ale příběh dohrajete nebo se budete chtít trochu odreagovat, můžete díky multiplayerové části. Ta se jmenuje Scarescraper a přes online se jí může zúčastnit až osm hráčů. S nimi následně spolupracujete a musíte v časovém limitu pochytat všechny duchy ve speciálních hotelech, které mají buď pět nebo deset pater. Když se vám podaří patro vyčistit, pokračujete do dalšího, kde postupně obtížnost roste a musíte i sem tam vyřešit menší logickou hádanku, abyste duchy odhalili. Lovení duchů ve více hráčích je kolikrát hodně chaotické, ale zábavné a přináší i řadu nových a vtipných momentů. Kromě tohoto hlavního multiplayerového režimu pak obsahuje Luigi’s Mansion 3 i lokální verzi Screampark s několika módy, které se netočí jen kolem soupeření, kdo chytne více duchů, ale i o sbírání penízků či vystřelování dělových koulí a ničení cílů. Ať už se ale rozhodnete hrát online nebo lokálně s kamarády, je multiplayer solidním a hlavně zábavným doplňkem hlavní singleplayerové části. 

Když jsem Luigi’s Mansion 3 rozehrál, byl jsem hodně překvapen tím, jak dobře vypadá a nebál bych se dokonce říci, že jde o jednu z nejhezčích her, jakou si můžete v současnosti na konzoli Nintendo Switch zahrát. Chvilkami opravdu vypadá jak animovaný film, za což může nejen detailní prostředí s krásnými detaily, ale také postavy s krásnými a plynulými animacemi či velmi dobré nasvícení. Vizuálně je Luigi’s Mansion 3 opravdu lahůdkou, navíc se po celou dobu krásně hýbe a nevšiml jsem si během testování žádných technických problémů. Ostatně tohle Nintendo vždy umělo podchytit a zde tomu není jinak. Velmi dobré je i ozvučení, dotvářející pak onu hororovou atmosféru, která se táhne celou hrou. 

Luigi’s Mansion 3 je i přes trochu pomalejší rozjezd velmi kvalitní adventurou s hororovými prvky, nabízející důmyslné hádanky, zábavné střety s duchy i rozmanitý design jednotlivých pater hotelu. Parádní animace i povedená vizuální stránka se pak stará o jedinečnou atmosféru. Luigi’s Mansion 3 dobře navazuje na své předchůdce a je jednou z her, kterou by si měl majitel konzole Nintendo Switch určitě zahrát.