The Lord of the Rings: War in the North - Legacy Edition

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pokud jde o příběh, Aragorn si takhle jednoho poklidného večera pokuřoval dýmku v hostinci U Skákavého poníka a jelikož se mu samotnému nechtělo vyrážet nikam na cesty, zadal jeden nepříjemný úkol třem pomocníkům. Do akce tak vyráží skupina, kterou tvoří hraničář Eradan, trpaslík Farin a elfská čarodějka Andriel. Jejich hlavním cílem je kouzelník Agandaûr, Černý Númenorejec a služebník Sauronův, který dělá neplechu v místních krajích a je potřeba tomu učinit přítrž.

Děj se přibližně odehrává paralelně s knihou Společenstvo prstenu, kdy se Společenstvo pomalu začíná formovat u Elronda v Roklince. Rovnou asi mohu prozradit, že příběh ve hře je doslova a do písmene úplně o ničem. Autoři z tehdejšího Snowblind Studios si narychlo vymysleli tři hrdiny, dali jim důvod vydat se do boje a víc vás v podstatě zajímat nemusí. Hra nemá mnoho výrazných okamžiků a mnohdy musíte příběhové animace spíše protrpět, než že byste si je nějak užili. Pro fanoušky se tu najde pouze pár momentů, kdy se setkáte s oblíbenými postavami, jako jsou Gandalf nebo Elrond, ale to je bohužel vše. Už tehdy bylo viditelné, že je Lord of the Rings: War in the North jen snahou rychle vydělat další peníze, a remaster to dnes ukazuje v celé nahotě.

Pokud hledáte jednoduchou a nenáročnou rubanici, u které není třeba příliš přemýšlet a navíc se může pochlubit nálepkou velké licence, „nový“ Pán prstenů vám to splní do puntíku. Ne nadarmo je hra občas přirovnávána k Diablu převedenému do pohledu z třetí osoby. Zkrátka a dobře procházíte jednotlivými lokacemi, načež se na vás čas od času vrhnou nepřátelské jednotky a vaším úkolem je usmrtit vše, co se hýbe. Vyjma vašich společníků.

K likvidaci nepřátel využijete lehké nebo těžké údery, a to bez ohledu na to, zda hrajete za člověka, trpaslíka nebo elfku. Můžete využít také střelbu na dálku, a pokud dojde k oslabení protivníka, lze provést zakončovací úder. Údery vypadají poměrně efektně, ale je na nich hodně znát zub času. Některé zakončovačky totiž působí prapodivně a někdy až nepravděpodobně. Nicméně za jejich úspěšné provedení získáváte zkušenostní bonus.

Velkým lákadlem je možnost vylepšování hrdinů a přítomnost poměrně košatého stromu dovedností pro každého z nich. Hra vám nechá volnou ruku v tom, zda se chcete specializovat na boj zblízka, na dálku nebo třeba na další podpůrné dovednosti. Postupně se s přibývajícími úrovněmi trojice hrdinů, mezi nimiž lze libovolně přepínat, stává stále silnější.

Jak už bylo zmíněno, hra se hodně podobá Diablu i v tom, že v různých zákoutích či bednách můžete objevit nové předměty, kterými následně vybavíte své hrdiny. Sbírat budete různé zbraně, brnění a občas i kosmetická vylepšení, přičemž máte díky tomu alespoň důvod stále se pouštět do dalších bojů, neboť hra dokáže pravidelně a mnohdy i zajímavě odměňovat. Částečně to kompenzuje fakt, že po prvních dvou hodinách je soubojový systém extrémně repetitivní a nic nového už nepřináší.

Hra je ve své podstatě neuvěřitelně jednoduchá a může v tomto ohledu působit jako takové zjevení. Primárně jde o kooperativní titul, takže můžete lokálně hrát s druhým hráčem na jedné konzoli nebo se nově online propojit s dalšími dvěma hráči. V tu chvíli má hra úplně jiné grády. Pokud se totiž do hry pustíte sami, možná narazíte při náročnějších soubojích, kdy je znát, že spolubojovníci padají k zemi jako hrušky.

Celé dobrodružství pro vás skončí přibližně po 12 hodinách, přičemž hratelnost si můžete ještě prodloužit splněním dodatečných trofejí a achievementů. Je ale docela příjemné si po delší době užít titul, který spláchnete za 3 nebo 4 odpoledne a nejste nuceni k nákupu dalších postav, skinů nebo jakýchkoliv doplňků.

Pojďme se ještě společně podívat na to, jak to War in the North sluší. V úvodu jsem psal, že se jedná o remaster, ale lépe by ho asi definoval spíše port s upraveným rozlišením. Grafická stránka je úplně totožná s originálem, jen vše bylo přeneseno do 4K rozlišení, díky čemuž si ovšem začnete ihned všímat nejrůznějších neduhů. Hra nemá zrovna detailní charaktery nebo prostředí a bojové lokace jsou opravdu malinké. Třešničkou na dortu jsou pak zachované načítací obrazovky, u kterých bych předpokládal, že se je Aspyr pokusí odstranit.

Právě grafická stránka může být pro spoustu hráčů tou největší překážkou. Hra opravdu nevypadá nijak dobře a nepomáhají tomu ani kostrbaté animace a již zmíněné zakončovačky, při kterých často hapruje kamera nebo se postavy dostávají do kolize s prostředím. Hra tedy veškeré neduhy původního titulu zachovává, ale budiž autorům ke cti plnohodnotných 60 snímků za sekundu.

Co je však třeba pochválit, to je jednoznačně velice povedená hudba od skladatele Inona Zura (Dragon Age). Tomu se podařilo vzít tóny z filmové trilogie a ozvláštnit je o nové motivy, aby připomínaly oblíbené skladby. Kromě toho se tu sešlo i několik zajímavých dabérů, mezi kterými nechybí Nolan North, Laura Bailey, Yuri Lowenthal, Fred Tatasciore nebo Tom Kane. Dabing se sice dobře poslouchá, ale jak už jsem zmínil výše, na samotné animace se už kouká hůře.

The Lord of the Rings: War in the North – Legacy Edition je ukázkou toho, jaké byly hry z éry PlayStationu 3 ve své naprosté digitální nahotě. V tomto případě jde o jednoduchou zábavu, která solidně funguje v případě kooperace. V rámci singleplayeru je to ale po dvou hodinách bohapustá nuda. Navíc technické zpracování je poplatné tehdejší době a vyšší rozlišení pouze ukazuje, jak ošklivá hra to původně byla. Suma sumárum se jedná o zajímavou zkušenost pro fanoušky Středozemě, ale zároveň jde o relikt minulosti, který nebylo potřeba za každou cenu vytahovat z Mórijské mohyly.