Left Alive

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Jak jsem zmínil na začátku, hra Left Alive je zasazena do propracovaného a hlavně stále oblíbeného Front Mission univerza. To využívá k vyprávění zcela vlastního originálního příběhu, takže na nic nenavazuje a jde si svoji vlastní cestičkou. Zatímco univerzum je jistě zajímavé, jinak by si ostatně nezískalo takovou oblibu, to se rozhodně říci nedá o samotné zápletce v Left Alive. Ve světě se rozhořel další velký konflikt, jenž nejvíce odneslo město Novo Slava. To bylo prakticky srovnáno se zemí a nyní v jeho troskách pobíhají nepřátelští vojáci s obrovskými roboty, kteří připomínají Metal Gear.

Proti nim stojí trojice přeživších hrdinů - Mikhail Alexandrovich Shuvalov, Olga Sergevna Kalinina a Leonid Fedorovich Osterman. Každý byl do města poslán z odlišných důvodů, ale všichni mají nyní společný cíl. Přežít a zjistit, co za celou událostí a vlastně i invazí stojí. Příběh je hodně jednoduchý, bohužel obsahuje klasická klišé žánru a nijak neohromí, navíc mu ani nepomáhají hlavní hrdinové, kteří postrádají charisma a jsou špatně napsaní, což se dá říci o všech postavách, které během hry potkáte. Vývojáři od oznámení lákali i na řadu rozhodnutí, která budete dělat, čímž můžete ovlivnit následně cestu další postavě. Tato rozhodnutí ale zase tak velký vliv nemají a vlastně mi i přišlo, že jsou úplně zbytečná. To je trochu škoda, protože z předlohy šlo určitě vymáčknout více, ale jak jsem během prvních minut zjistil, jednoduchá a svým způsobem i nezajímavá zápletka je ten nejmenší problém.

Left Alive je stealth hra, s níž se očividně Square Enix snaží udělat dojem na fanoušky Metal Gear Solid série. Zvláště když za návrhem strojů a postav stojí uznávaný designér Yoji Shinkawa. V prvé řadě se tak musíte schovávat před nepřáteli, obcházet je a pokoušet se vyřešit vše pěkně potichu, aniž by si vás někdo všiml. A tady nastává první velký zádrhel, vlastně hned několik zádrhelů. Prvním je, že hra není pro stealth hraní dobře navržená a hráči nedává potřebnou volnost. Pokud vidíte nepřátelského vojáka, je nejlepší ho obejít a úplně se mu vyhnout, protože nepochopitelně chybí jakýkoliv chvat, který by ho jednoduše vyřadil nepozorovaně z boje. Zde ho musíte mlátit ocelovou trubkou, aby padl, což občas vede k upoutání pozornosti jeho kolegů. Sice vás hra nutí, abyste vše řešili potichu, ale vůbec vám k tomu nedává moc možností. Pak už se samozřejmě jen smějete, když potichu zlikvidovaný protivník zmizí jako ve dvacet let staré hře.

Na druhou stranu mi bylo hned jasné, proč tu není možnost ho skrýt. Nepřátelé mají jednu zajímavou vlastnost. Moc po úrovních nechodí a většinou jen staticky stojí a civí před sebe. Neprozkoumávají prostředí, nehledají zmizelé kolegy a je jim prakticky šumák, co se děje. Zřejmě jim někdo málo platí. Když jim vlezete do jejich zorného pole, které je trochu nepředvídatelné, tak na vás pochopitelně začnou pálit. Nikdy ale neodejdou ze svého teritoria, takže stačí zaběhnout za roh, případně se schovat do kontejneru a chvilku počkat, až poplach ustane. Stealth hra v roce 2019 dámy a pánové. I první Metal Gear Solid z roku 1998 měl daleko lepší a sofistikovanější umělou inteligenci nepřátel. Zde jsou sice nepřátelé celkem přesní a spuštění alarmu se v 80% rovná rozsudku smrti, protože padnete dříve, než stačíte někam doběhnout, ale jinak se chovají jako naprostí hlupáci.

Hratelnosti rozhodně neprospívá ani hrůzostrašné ovládání hlavních hrdinů. Už u rozvržení ovládacího schématu si začnete ťukat na čelo. U žánru akčních či stealth her se v posledních letech dodržují nějaké standardy, aby mohl hráč hru bezproblémově ovládat a nemusel se tedy s ovládáním prát. Zde tomu tak neplatí. Navržené schéma je zastaralé, navíc samotné ovládání je dost krkolomné, nepřesné a pomalé, takže nikdy moc nereaguje na vaše potřeby. I proto jsem se hodně snažil, abych se co nejvíce protivníkům vyhnul, protože do přestřelky se s nimi rozhodně dostat nechcete. Hra totiž má kromě špatného ovládání i naprosto otřesný gunplay, který prostě a jednoduše v akčních pasážích nefunguje a přináší řadu frustrujících momentů. Hlavně na začátku, když nemáte moc dobré zbraně, ale ani později, kdy se dostanete k puškám či samopalům, případně různým typům grantů, se to moc nezmění.

A hře ani nepomáhají ani moc pasáže, v nichž můžete vlézt do nějakého toho kovového monstra a rozpoutat peklo. Tyto pasáže měly patřit k vrcholům hry, ale spíše mi přišlo, jako kdybych hrál nějakou zastaralou arkádovou střílečku. Jak hrajete, sbíráte různý materiál, z něhož si pak můžete vyrábět lékárničky, granáty či zbraně. Systém výroby je jednoduchý a přehledný, takže vždy víte, co potřebujete za materiál na předmět, který chcete vyrobit. Jen si tedy musíte dávat pozor na přeplnění, protože hlavní hrdinové neunesou arzenál zbraní nebo několik tun materiálu.  

Hra Left Alive má přes tucet kapitol, které se odehrávají v ne moc zajímavých lokacích, ať už jde přímo o město Novo Slava nebo jeho okolí. Každá kapitola vás hodí vždy na menší mapku, na níž následně musíte splnit několik nezajímavých hlavních úkolů. Ty většinou spočívají jen v tom, abyste se dostali nepozorovaně z bodu A do bodu B. Sem tam můžete plnit i nějaké ty menší vedlejší úkoly, jako je záchrana civilistů, ale těm jsem se i kvůli špatnému ovládání a vyhýbal, protože jsem nechtěl být odhalen. Tomu navíc dopomáhá i skutečnost, že checkpointy zde prakticky neexistují, postup si musíte ukládat u počítačů, takže pokud selžete, opakujete i posledních 15 a více minut hry. Pak si dokážete představit, jak hodně jsem z hraní byl otráven. Tím prakticky odpadá i jakákoliv znovuhratelnost, protože těžko se budete přemáhat, abyste Left Alive vůbec dohráli, natož vše absolvovat znovu, třeba na vyšší obtížnost.

Už z různých videí šlo poznat, že Left Alive nebude aspirantem na nejhezčí hru generace ani tohoto roku. I tak jsem byl ale po zapnutí překvapen, jak hra ošklivě vypadá. Rozhodně nepůsobí jako hra, která byla vytvářena pro tuto konzolovou generaci. Spíše mi přišlo, že opravdu jde o nějakou zapomenutou záležitost pro PlayStation 2, kterou vývojáři v posledních dvou letech remasterovali. Tak tedy nepůsobí jenom hratelnost, ale také vizuální zpracování. Framerate je celkem stabilní, ale vzhledem k tomu, jak hra vypadá, by byla ostuda, pokud by tomu bylo jinak. Bohužel ani hudební doprovod není nějak úchvatný, vlastně mi později už lezl pěkně na nervy, protože se opakuje pořád dokola jen pár motivů, které se hned ohrají. Navíc mi přišlo, že jde jen o slabou variaci na soundtrack třetího dílu Metal Gear Solid. Průměrné je i ozvučení, navíc vývojáři rádi provokují neustálou hláškou, že jsou v blízkosti nepřátelé. Z té jsem postupně šílel a zřejmě se z ní budu ještě dlouho budit ze spaní. Chápu, že hra chce nějak upozornit, že jsou v blízkosti nepřátelé, ale nemusí mi to říkat 30x do minuty.

Left Alive je obrovské zklamání pro všechny fanoušky Front Mission i stealth žánru. Od první minuty působí zastarale v mnoha aspektech a spíše než zábavu přináší jednu velkou frustraci. Už dlouho jsem nebyl takto z nějaké hry otrávený a zároveň zklamaný z nevyužitého potenciálu. Vzhledem k tomu, jaký tým vývojářů za Left Alive stál, je toto prostě a jednoduše ostuda.