V historii pravděpodobně najdete jen málo skupin lidí, které můžete nazvat opravdovými hrdiny. Pro takovou sortu lidí však nemusíme chodit daleko. Co například druhá světová válka, jež otřásla základy světa? Miliony lidí bojující za život svůj a svých nejbližších, a to, což je dneska téměř nemyslitelné, úplně zadarmo. Dobře, sem tam nějaké to znásilnění, milodary od spřátelených obchodníků, ale čert to vem. Bojovalo se na zemi, vodě, ale i ve vzduchu, což je pro nás momentálně přednější. Na světě je totiž IL-2 Sturmovik: Birds of Prey. Letadla, chaos, bombardování, desetitisíce vystřelených kulek, ale také projížďka po Evropě za doby druhé světové války. To je ve zkratce nový Sturmovik. Již úvodní video vám naznačí, že to vývojáři mysleli s vyprávěním velice vážně. A je to tak. Hra je opravdu po všech směrech velice rozsáhlá a momentálně nesnese srovnání s konkurencí v oblasti bojových leteckých simulátorů na konzolích. Doporučuji obléct kvalitní rukavice, nahoře je opravdu zima.

Snad v žádné válce tolik nezáviselo na jednotlivcích jako při druhé světové, kdy bitvy ve vzduchu mnohdy rozhodovaly nad ortelem jednotlivých zemí, ba dokonce celé Evropy. Stejně jako orlí drápy trhají myší maso, i olověné patrony trhaly kovové pláty letadel jako nic. Právě poslední Sturmovik vám poskytne pohled na válečné dění zvrchu. A to opravdu peprně. Pokud bychom zašli opravdu do extrémů, můžeme tvrdit že IL-2 Sturmovik: Birds of Prey je takové Gran Turismo / Forza mezi leteckými simulátory. Proč? Protoč! Ve hře je opravdu mnoho druhů letadel, které jsou vcelku věrně vymodelovány podle reálných předloh. Celému boji ve vzduchu prospívá i hutná atmosféra, která je doprovázena rachotem zbraní, zvukem motorů a křikem do vysílaček. Právě v kampani budete nejvíce obklopeni tou pohlcující atmosférou. Nejdříve vás ale čeká tutoriál, bez kterého se určitě neobejdete. Naučíte se zejména ovládání, základní manévrování ve vzduchu, používání klapek, poté přijde střelba na cíl, bombardování nebo třeba buzerace vašich kolegů v letce. Bez nich byste byli mnohokrát jenom návnada předhozená německým stíhačům. Po tutoriálu ale přijde konečně to hlavní – kampaň. Ta je vyvedena ve stylu dokumentu, čímž myslím zejména válečné sekvence, které známe z dokumentárních pořadů, doprovázené komentářem. Začínáme bitvou o Velkou Británii. Romantiku anglických vesnicí tentokrát překazí německé Luftwaffe a vy tak budete přelétávat nad typickými zelenými trávníky, chránit Dover, bombardovat německé lodě a sestřelovat bombardéry spolu s ostatními stíhači. A to je vlastně vše, co se po vás chce, jak tady, tak v celé hře. Přiznejme si, ono není co víc chtít. Po dokončení mise ještě obdržíte sekundární úkol, který většinou spočívá v přistání na letišti. To může být oříšek, jelikož je nutné dobře zmapovat výšku a rychlost, abyste bezpečně přistáli. Nebojte, ne všichni to zvládnou napoprvé. I Chuck Norris s tím měl potíže. Tím chci ale říct, že většinou jde o to samé, tudíž by byla chyba očekávat pestrou paletu úkolů. Ty jsou většinou zastřeny pod jinou dokumentaci mise, jako je doprovod vašich lodí, obrana vysílače a tak podobně. Nic to však nemění na tom, že byste měli pokud možno vyhrát bez újmy. Za dokončení každé mise jste bodováni a podle úspěchů si odemykáte nové věci – a že jich není málo! O tom ale až později. Po VB nahlédneme do Stalingradu. Zde si všimnete, že agresivnost německých letců nezpůsobuje vodka rusů, ale chování vašich nepřátel. Ti uhýbají, kličkují, dělají vše proto, abyste je nesestřelili. A daří se jim, mnohdy zjistíte, že se 5 minut honíte jen s jedním letcem a ne a ne ho sundat. Pokud vás přejdou nervy, můžete zavolat pomoc vašich kolegů. Dále tu máme například takovou Sicílii, matku vína, oliv a mafie. Jak sami víte, nenechavé ruce Německa zasáhly až do Itálie, kde způsobily značný rozruch. Nebo taková ofenzíva nacistických Němců v Ardenách. Zatímco hoši na zemi se snaží udržet frontu, vy budete rádi, když si udržíte kalhoty při přelétání nad bombami rozrytým městem. A kde vše začalo, tam to také končí – v Berlíně. Poslední tři mise jsou opravdu lahůdkové a vy si vychutnáte zaražení posledního kůlu do rakve, jako byste tam opravdu byli. Misí je tedy celkem přes dvacet, což není málo, ale také ne moc. Většinou vám tak bude trvat na nejlehčí obtížnost zhruba 20 minut, než se prokoušete na konec jednotlivých levelů, mnohdy to bude ale pekelně nudných 20 minut, jelikož se vše neustále opakuje, jak jsem již zmínil o několik řádků výše. Dále je možné si projet úrovně z kampaně jednotlivě, spolu s několika dalšími, které se v příběhu neobjevily. Celkový počet vámi pokořitelných misí se tak blíží k číslu padesát, což už je solidní nálož. Pokud chcete odemknout naprosto vše, tak bude potřeba hodně makat a plnit i vedlejší úkoly, které jsou naštěstí ve většině případů prosté. Abyste hru dohráli i na největší obtížnost, tzn. Simulaci, raději začněte každé ráno místo kávy pít motorový olej, který vás dostatečně nakopne do toho správného krokového tempa. Možná se stejně jako já obáváte ovládání, které bylo vždy u takovýchto her překombinované a složité. Můžeme s klidem říct, že se do hry dostane i nováček v tomto oboru. Levým analogem naklápíte čumák letadla a křídla, zatímco pravým udáváte směr pomocí klapek a rychlost. Postranní tlačítka slouží k palbě kulometem, vystřelování raket a shazování bomb. Pokud si projdete tutoriálem, jakože projdete, jelikož nemáte jinou možnost, tak si vše pečlivě osvojíte, jenže jak vám asi dochází, tak k plnění misí vám nepostačí pouze plný zásobník, ale perfektní ovládání vašich létajících draků. Obrácení, loopingy, přemety, to vše budete potřebovat a vše je jen otázkou zvládnutí rotace a pečlivé práce s rychlostí. Pokud tedy letíte před nepřítelem a chcete se mu dostat do zad, jen zvedněte čumák a přidejte plyn. Pokud takhle chvilku vydržíte, zanedlouho jste mu v zádech, jelikož se kompletně přetočíte. Chvilku také letíte hlavou dolů, tudíž je vidět, že piloti jsou krmeni nejméně půl kilogramem kinedrilu každý den. Bohužel je v některých situacích velice obtížné reagovat rychle, a tak se musíte obracet, otáčet, všelijak naklápět, což platí dvojnásob, pokud korigujete bombardovací kolosy. Malá a lehká Spitfire letadla jsou proti nim jak komáři, tudíž není vůbec lehké někoho dohnat a ještě ho sestřelit. Problém je také někdy ve zmateční kameře. Ve větším chumlu určitě využijete tu možnost, že se zaměříte na jednoho nepřítele, kterého můžete sledovat pomocí speciální kamery. Jenže ouha, mnozí stíhači dělají takové manévry, že nemáte šanci na jejich zadku vydržet ani vteřinu. Právě s kamerou je v tomto ohledu trošku potíž. I když máte kolem sebe mnoho ukazatelů, kde se kdo nachází, je velice obtížné nepřítele, který se třeba náhle objeví za vámi, lokalizovat a držet se ho. A mohou za to i výškové rozdíly. Přesto je ovládání v tomto ohledu velice přívětivé a odpustí vám mnoho chyb. Ta pravá legrace ale začíná, když se odvážíte zapnout režim Simulation. V tomto ohledu bychom mohli Birds of Prey přirovnat k hrám jako je Gran Turismo nebo Forza, jak jsem již řekl. Samozřejmě nedovolujeme prznění žánrů, ale přirovnáme je ve smyslu počtu dopravních prostředků a reálnosti. Jakmile se přestanete schovávat pod matčinou sukní, nasadíte leteckou čepici, do koutku vrazíte doutník, a zapnete režim Simulation, chování stíhaček se náhle mění, a to celkem razantním způsobem. Celý plechový skelet se při palbě z kulometů klepe, což znemožňuje přesné míření, ve vysoké výšce vám může vysadit motor, občas ztratíte kontrolu při moc prudkých manévrech, a pokud si zvolíte pohled z kokpitu, tak se navíc budete muset orientovat podle toho, co vidíte (a že toho není moc), nebo slyšíte. Což je docela problém, když vám nad hlavou krouží jak vaši, tak cizí piloti. V tomto režimu získává hra daleko větší šťávu a přídomek simulátor právem. Nečekejte, že vše půjde hladce, budete si vytahovat kulky z ocasu. Model poškození také nepatří mezi nejhorší, i když by možná zasloužil trošku inovací. Pokud schytáte spršku ostrých nábojů, vše se hezky projeví na vašem plechovém skeletu. Kulky po nábojnicích jdou výrazněji vidět ovšem pouze na křídlech, kde také zůstávají, dokud nedokončíte misi nebo nespadnete, což se rovná restartu a obnovení. Naopak vaši nepřátelé za sebou nechávají pěknou kouřovou a olejovou duhu. Pokud si troufnete někoho poškádlit dávkou několika desítek kulek a budete přesní, z motoru se mu vyvalí kouř a pokud budete dost blízko za jeho zádí, obrazovku vám zapráská olej stříkající z jeho motoru. Nejde o žádnou super vymoženost, ze které bychom padali na zem, ale v celém tom shonu ničení a zabíjení je to příjemné zpestření. Nyní se dostáváme k tomu nejlepšímu. Sbírka dokumentů a letadel. Hra by mohla směle posloužit i jako malá encyklopedie. Ke každému z opravdu široké sbírky letadel máte podrobnou dokumentaci, totéž i o nejznámějších pilotech a jednotlivých operacích. Dále seznam kaskadérských kusů, které budete s bravurností předvádět téměř každou vteřinu tam nahoře, či různé taktiky. Je toho zkrátka mnoho a pro fanouška tohoto tématu je právě toto jedním z rozhodujících důvodů pro koupi. Graficky nečekejte žádné orgie. Letadla jsou vyvedena vesměs bezchybně, mohli bychom se šťourat v zubatých částech jednotlivých ručiček tachoměru, ale proč? Není důvod. Krajina pod vámi je příjemná, bohaté anglické pláně střídají zasněžené pole v Rusku a vám se možná i rozbuší srdce. Bohužel některé části obsahují méně dotažené textury a jsou vidět opravdu dobře. Nic to však nemění na tom, že hra působí místy lehce prázdně, zvláště nachází-li se na mapě méně objektů. Multiplayer také stojí za povšimnutí, veskrze nabízí klasické režimy až pro 16 hráčů, tím nejzajímavějším je ale Capture Airfields, ve kterém musí váš tým zabírat letiště přistáním na nich. Vtip je v tom, že oponenti vás mohou kdykoliv sestřelit, a tak se hra mění na tahanici o jedno jediné letiště. Nutno dodat, že zábavnou tahanici. A jak to tedy je s IL2 Sturmovik: Birds of Prey? Hra je ve svém oboru kvalitní dá se říci ve všech směrech, je přívětivá k novým hráčům, ale zároveň dá zabrat i fanouškům pravých leteckých simulací. Široký výběr letadel, map a misí vás také nenechá na pochybách, stejně jako odemknutelný obsah, ze kterého se můžete leccos naučit. Hra má rozhodně své chyby, jako jsou přímočaré a neustále se opakující mise, to vše ale vykupuje svou nezaměnitelnou atmosférou. Také se může zdát jako nic neříkající titul pro hráče, kteří doposud neměli čest s letadlovými simulátory, ale existuje tu šance, že hra pohltí i právě tyto hráče. Směle můžeme říci, že je ve svém oboru na konzolích nejlepší.