Ico & Shadow of the Colossus Collection

V roce 2002 vydala Sony na Playstation 2 jednu nezapomenutelnou legendu. Byla jí hra ICO. Ta si v herních magazínech odnášela mnohdy i absolutní známky, ale protože se značně lišila od her, které hráči kupují po milionech, moc pozornosti se jí nevěnovalo. Až po nějakém čase si hráči všimli, jaký klenot se to povaluje v obchodech, ale to už bylo pozdě, přičemž se z hry ICO stalo nedostatkové zboží. Sony časem přispěchala s několika reedicemi, až se nyní na Playstation 3 dostala HD konverze, která má ICO uchovat i pro další generaci hráčů a ukázat jim nádherný pohádkový svět, který jde daleko za jejich fantazii. Hlavním hrdinou hry je mladý chlapec jménem Ico, který se od ostatních liší jednou věcí, která ho dělá jedinečným. Na hlavě mu narostly rohy. Protože takováto odlišnost se neodpouští, je vesnicí odvržen. Skupinou bojovníků je dovezen na opuštěný hrad, který ze všech stran obklopuje moře. Zde má spočinout na věky věků v zajištěném sarkofágu. Co ale osud nechtěl. Icovi s podaří uniknout a netrvá dlouho, a zjistí, že na hradě není sám. Záhy totiž potkává záhadnou dívku jménem Yorda, která je chudinka zavřená v kleci. Tato dvojice se ihned dá dohromady a jediným jejich přáním je, dostat se z hradu na svobodu. Ico ovšem netuší, že v temném hradě se nachází ještě zlá královna, která bude chtít plán na svobodu všemi možnými prostředky zmařit. To je k příběhu vše. Scénář je striktně lineární, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Co možná zamrzí je jen krátká herní doba. Na první dohrání mi ICO zabral nějakých pět hodin. V prvé řadě je nutné říci, že ICO je čisto čistou plošinovkou, kde se na akci moc nehraje. Pokud hledáte nějakou řežbu, kde bude krev cákat na všechny strany, raději se ICO vyhněte. Ano, občas vám zkříží cestu temní duchové, ale jde jen o chvilkové pasáže, ve kterých musíte chránit Yordu. Hlavní je na hře ICO řešení prostorových hádanek. Během hraní je navíc životně důležitá spolupráce mezi hlavními protagonisty. Ico je tu spíše za toho silnějšího, protože se dokáže ohánět mečem a rovněž dělat takovou tu namáhavější práci, která spočívá v lezení po římsách a odemykání cesty dál. To Yorda je hodně křehká bytost, kterou je nutné ochraňovat. Za odměnu vám navíc otevře začarované dveře, přes které se normálně nedostanete. Kooperace s Yordou je řešena velmi intuitivně, a to i díky tomu, že stačí jedním tlačítkem na ní zavolat, a ona ihned jako věrný pejsek přiběhne. Když už je navíc u vás, můžete ji chytit za ruku a pokračovat dál. Co neskutečně dopomáhá, je špičkový design starověkého hradu. Co level, to důmyslně postavený rébus, který je třeba vyřešit. Když je vše vyřešeno, postupujete dál. Na hře ICO je vidět, že kašle na všechny moderní prvky a jde si vlastní cestou. Třeba automatické ukládání je věc, na kterou zapomeňte. Hru si ukládáte jen v momentě, když je poblíž gauč. Do něj se posadíte a postup hrou uložíte. Pokud tak něco pokazíte, musíte většinou začínat od tohoto bodu. Občas je hra o něco milosrdnější, takže začínáte u vstupu do místnosti, ale takových pasáží moc není. Přesto se moc nestane, že by hra doslova frustrovala. Je to dáno především nízko postavenou úrovní obtížnosti a hlavně skvělou prácí kamery. Ta je totiž plně ovladatelná, takže, než někam skočíte, můžete si danou místnost dopodrobna prohlédnout. K tomu se váže i ovládání, které je maximálně jednoduché a přesné, takže vám nebude dělat nejmenší problém. Nyní se dostáváme k tomu, co asi zajímá většinu z vás. Jak ICO po devíti letech na Playstationmu 3 vypadá. Jedním slovem, úžasně. Nejde ani tak o rozlišení textur a nejrůznější efekty, ale o naprosto výjimečný umělecký styl, který vás i dneska pohladí po srdci. Navíc v HD hra vypadá opravdu parádně a běží na stabilních 60 fps. Pro ty nejnáročnější hráče je tu možné zapnout 3D režim. Ten sice není tak výrazný, ale určitě neurazí. Co vás ale určitě nadchne, je naprosto špičková hudba. Té sice není moc, ale když se rozezní, je radost ji poslouchat. Pochvalu si vývojáři zaslouží i za dabing a vymyšlení starověkého jazyka, kterým mluví Yorda a královna. ICO je nádhernou pohádkou pro hráče, kteří rádi u her přemýšlejí. Pokud se mezi ně počítáte, rozhodně byste si měli ICO zahrát. Určitě si vás získá nejen pěkným příběhem, ale především špičkovou hratelností a neokoukaným vizuálním stylem. Více nemusíme dodávat. Když vytvoříte skvělou hru jako ICO, automaticky jsou od vás očekávány další výborné záležitosti. Fumito Ueda ihned se svým týmem začal pracovat na hře Shadow of the Colossus, která vyšla na Playstation 2 v roce 2005. Tedy v době, kdy už hráči očekávali příchod nové generace konzolí. Byl to ale právě Shadow of the Colossus, který ukázal, že i ze stařičké PS2 jde ještě vymačkat docela dost. Po stránce uměleckého ztvárnění a hratelnosti vypiplaný titul, který ale i přes veškerou snahu dojížděl právě na hardwaru, na kterém běžel. I přes tuto skutečnost se ale ze Shadow of the Colossus stal velký poklad v katalogu Sony. Shadow of the Colossus má stejně jako ICO velmi jednoduchý příběh, který jen doplňuje hratelnost. Opět jste mladým chlapce, nyní trochu starším, ale jste. Na začátku vás čeká hned několik minut dlouhý filmeček, jak se tento hoch vydává do zapovězené země s mrtvolou dívky, kterou v chrámu položí na oltář. Říká se, že když někdo porazí všech šestnáct obřích kolosů, kteří v této zapovězené říši žijí, může darovat svému blízkému život. Samozřejmě výsledek není vůbec jistý, ale zkusit se má vše. To je k příběhu. Nic víc na vás nečeká. Žádné zvraty tu nenajdete, jen musíte ukázat, že na velikosti opravdu nezáleží. Na začátku si je třeba uvědomit, co od Shadow of the Colossus vlastně čekáte. Pokud čekáte hru, ze které originalita přímo čiší, tak jste na správné adrese. Ostatně, zkuste mi říci hru, ve které bojujete jen s šestnácti obřími protivníky, jinak se jen touláte po několika kilometrech rozlehlém údolí, kde nenajdete ani živáčka (no, občas proletí nějaký ten malý pták, ale to je vše). Takto vypadá zapovězené království, ve kterém se budete projíždět skrze pouště, louky a uvidíte několik opuštěných chrámů. Když už jsem zmínil obří kolosy, tak je třeba říci, že se naprosto vymykají tomu, co jsme tu doposud v jiných hrách měli, a i nyní, tolik let po vydání, jsme tu neměli žádnou srovnatelnou hru. Na soubojích s obřími monstry, každý s jedinečným designem, je celá hratelnost postavena. Ani neumím popsat, jaká radost je po třeba dvaceti minutách ze skolení obřího monstra. Rozhodně větší, než z několika desítek řadových protivníků, které tlučete vším, co vám přijde do cesty. V Shadow of the Colossus máte pouze meč a luk. To je vše. S tímto si musíte vystačit. Když vždy hledaný kolos najdete, musíte na něj vyšplhat, což není vždy úplně lehké, navíc když i takový obr se umí dobře ohánět, a zasadit mu do slabin několik dobře mířených ran mečem. Kolos poté spadne a vy můžete jít na dalšího. Samozřejmě lehce se to řekne, ale souboje s těmito monstry jsou vypjaté do poslední chvíle. Rovněž je třeba zmínit, že ačkoliv je předem dáno, jak netvora zabít, způsob je vždy úplně odlišný. Někdy musíte k dostání se na kolos použít štít, koně, a to ani nemluvím o létajících kolosech, nebo těch, kteří žijí pod vodou. Abyste se rychleji dostávali k protivníkům, máte svého věrného přítele, koně Arga. Ten vás sveze kamkoliv si budete přát. Skvělé je, že se jeho ovládání hodně podobá ovládání skutečného koně. Nejedná se tak o motorku, akorát přepixelovanou na koně, což je určitě super. Na druhou stranu někdy nastanou situace, ve kterých si kůň moc dobře nedokáže poradit a občas budete nad jeho ovládáním nadávat. Kolikrát vám ale váš kůň pomůže i v samotných bitvách. Někdy se bez něj ani nedá na obra dostat. Už po pár minutách jasně chápete, jak velkolepou hrou Shadow of the Colossus je. Naprosto ohromující grafická stránka, která tehdy přišla s několika velkými novinkami. Bohužel, tohle byla i tak trochu Achillova pata. Co totiž PS2 verzi dost sráželo, byl nestabilní framerate, který si dělal doslova to, co chtěl. To HD verze na Playstationu 3 je jiná káva. Stabilních 60 fps vyzdvihuje nádheru této hry ještě výše. Ke grafické stránce tak nemám žádnou výtku. I po letech, kdy se na trhu objevily hry, které hráče mely posadit ohromující grafikou, je Shadow of the Colossus nádhernou hrou, která bude svým grafickým stylem hladit po duši nejednoho hráče. A to jsem se nezmínil ještě ani o hudební stránce, která vás mnohdy neskutečně dojme. Shadow of the Colossus je výjimečným titulem, který vás chytne za srdce a nepustí. Takto originální počin se rodí jen jednou za několik let a je super, že se k nám nyní dostává v HD verzi, ve které je odstraněn hlavní neduh PS2 originálu – nestabilní framerate. Nyní si tak tento skvost můžete užít bez větších problémů. Ico & Shadow of the Colossus Collection je jedinečná sbírka dvou vynikajících her, které jdou proti běžnému proudu a ukazují, že i v tomto odvětví jde vytvořit doslova umělecký skvost. Můžeme být jen rádi, že se Sony rozhodla vydat tuto HD kolekci, a navíc se ji rozhodla věnovat takovou péči, jakou ji věnovala. Nyní už upalujte do obchodů, protože tohle prostě a jednoduše musíte vlastnit.