Final Fantasy VII: Crisis Core

Crisis Core je prequelem odehrávajícím se před událostmi hlavní hry. Vžijete se do role Zacka - nadějného příslušníka Soldiers, kterého znalým fandům není třeba představovat. Stanete se svědky jeho pozvolného vývoje, pochopíte jeho činy, city a zkrátka vše, co vám o něm FF7 jednoduše neřekla. Ovšem to není vše - Crisis Core přinese odpovědi i na mnoho dalších otázek, které byly ve FF7 jen tajemně nastíněny. Bohužel však musím poznamenat, že některé události s původní hrou kolidují, což považuji za asi nejzásadnější vadu na kráse této zdařilé hry. Ale vše popořadě... Už z úvodního menu čiší specifická FF7 atmosféra a ne jinak je tomu i v samotné hře, která hráče legendy bez výjimky nostalgicky oslní. V tomto bodě se ostatně asi skrývá největší kouzlo hry, neboť taková dávka nostalgie při procházení známých lokací jednoduše vtáhne do děje. Celý prožitek podtrhuje především plně trojrozměrné zpracování, jež svými detaily rozhodně PSP nešetří a dalo by se říci, že z něj těži opravdu výsostný výkon. Nejsilnější zážitek skrývá jednoznačně Midgar včetně sídla Shinra Corporation, kde si mnohdy vybavíte scény z FF 7. Nahlédnete například do cel v 64. podlaží, mihnete tříkolku spojenou s nezapomenutelným úprkem po dálnici a prozkoumáte Midgarské ulice včetně Lovelles Avenue, což jsou přesně ta místa, která známe z úvodního intra s Aeris. Midgar samozřejmě není jedinou lokací vybízející k nostalgickému vzpomínaní - názvy míst jako Costa del Sol, Snowy Village či Nibelheim jistě hovoří za vše. Rozhodně si ale nemyslete, že nenavštívíte i lokace zcela nové - i ty tady jsou a málo jich není. Podobně jako lokace působí i charaktery. Poznáte Sephirotha v době jeho největší slávy a záhy se stanete svědky jeho náhlé přeměny z kladného hrdiny na nelítostného nepřítele. V ději hry sehrají svou roli také další známé tváře jako například Tseng, Reno, Rude, Yuffie, Tifa a samozřejmě i Aeris či Cloud. Ve hře je možné také narazit na Vincenta, kterého najdete na stejném míst, jako ve FF 7. "Setkání" s ním jistě každému pamětníkovi vykouzlí úsměv na tváři. Nostalgie zkrátka ve hře číhá na téměř každém kroku, za to si autoři zaslouží bezesporu velkou pochvalu. V zástupu známých tváří se samozřejmě pohybují i jiné postavy - ať už je to Zackův mentor a dobrý přítel Angeal, nebo úhlavní nepřítel Genesis. Nebyla by to ta pravá Final Fantasy, kdyby neobsahovala souboje. V těch, co jsou zde, se budete muset spolehnout pouze na Zacka - žádné další postavy totiž pod kontrolou mít nebudete. Tomu byl taky uzpůsoben i bojový systém, který je proti klasickým FF hrám pojat akčněji. Můžete rovnou zapomenout na zažité ATB či tahové systémy. Zde totiž provádíte akci okamžitě po jejím potvrzení. Ze začátku tak člověku přijde, že je možné se všemi souboji prosekat zběsilým opakováním příkazu Attack, nicméně rozšiřující možnosti v podobě útoků a kouzel se stanou rychle oblíbené a dost často i vyloženě nutné. Příkazy jsou vybírány na speciální liště, v níž se prochází za pomocí tlačítek L a R. Krom možnosti útoku, speciálních úderů, magie či použití předmětu je Zackovi umožněno na bojišti hbitě uskakovat nebo blokovat údery. Všechny rozšířené dovednosti či vlastnosti Zackovi propůjčují krom vybavení staré dobré materie, klasicky rozdělené do samostatných typů rozlišených barvami. Oproti FF7 zde získáte možnost materie mixovat a vyrábět tak materie nové. V bojích se pohybujete v pomyslné aréně s neviditelným ohraničením, kde máte společně s nepřáteli volnost v pohybu. Přechod ze hry na bojiště je plynulý - po hlášce "Activating Combat Mode" Zack bystře tasí meč vctříc náhodně se objevujícím nepřátelům. Souboje tak mohou občas působit otravně, ovšem rychle se dá přijít na to, jak se mnoha takovým náhodným střetům téměř spolehlivě vyhnout. Celý, jinak šikovně vyřešený systém nepochopitelně podkopává leveling a s ním i spojený tzv. index náhody, na němž v zásadě celý Zackův rozvoj závisí. Tento prvek funguje podobně jako výherní automaty, jen s tím rozdílem, že místo obrázků s ovocem vidíte neustále se točící tváře hrdinů a nezastavuje se na váš povel. U samotných tváří se pak protáčí také čísla. Různé kombinace stejných čísel propůjčují dočasné efekty. Jakmile padnou dva stejné obličeje, celý indikátor se zvětší a vy pak jen čekáte, zda i třetí obličej bude stejný, což zapříčiní speciální útok nebo kouzlo. Pokud navíc padnou se stejnými obličeji dvě stejná čísla, zvýší se tak level některé z aktuálně vybraných materií. Nejraději ale budete za okamžiky, kdy padnou tři sedmičky, které poukazují na Zackův postup na vyšší úroveň. Na klasické zkušenostní tabulky tak bohužel ani nepomýšlejte - žádné tady opravdu nenajdete. Smířit se budete také i se striktní linearitou hry. Kam vás příběh pošle, tam vás hra jednoduše sama dostane, bez jakékoli nutnosti přesunu po světové mapě. Absolutní volnost však máte ve všech lokacích, které hra obsahuje. Možná je jen trochu škoda, že trojrozměrná kamera ne vždy poslouchá tak, jak by jste sami chtěli. Celková hratelnost hry je bez pochyb příjemně vyvážená, takže problémů či záseků v příběhové části hry se určitě bát nemusíte. Trochu jiná situace nastává v misích, protože některé vám dají solidně zabrat. Těchto misí je ve hře vskutku úctyhodné množství, každopádně hodně rychle zevšední a stávají se přílišně stereotypními. Na druhou stranu jsou neocenitelnou součástí hry především pro situace, kdy si chcete jen chvilku zahrát, například při čekání na autobus. Mise jsou tak tím největším prvkem, který poukazuje na to, že Crisis Core je opravdu "jen" handheldová hra. Od této skutečnosti vás bude krom děje odvádět také celkové vizuální zpracování. Opomeneme-li klasicky úchvatné CGI animace, postarají se o to ingame sekvence a především detailní grafika. Celé kouzlo podtrhuje hudební podbarvení, které z velké části vychází ze soundtracku FF7, který měl na svědomí Nubuo Uematsu. Na závěr jsem si úmyslně nechal subjektivní názor z pohledu fanouška původní FF7. Důvod je jednoduchý - Crisis Core je z tohoto hlediska značně rozporuplný. Na jednu stranu si přijdete zpátky ve starém dobrém světě, na stranu druhou vám ale tuto dokonale zvládnutou atmosféru může záhy zkazit fakt, že se na scéně objevuje nový záporák, který krom své neustávající zálibě v recitaci dost značně zasáhne do daného děje z FF7. To a ještě několik drobností, o nichž nebudu psát, jelikož nechci spoilerovat, mi tak osobně v určité míře kazí prožitek z jinak perfektní hry, u níž, jak jsem již psal výše, je nutno ocenit i skutečnost, že ačkoli je primárně pro hráče FF7, neztratí se zde ani absolutní nováčci. Dle mého názoru má hra silný potenciál donutit tyto hráče krásy původní hry poznat.