DOOM 64

Recenzovaná verze: Xbox One X

DOOM 64 je hra, která navazuje na události druhého dílu, ačkoliv to na začátku tak nevypadá. Hlavně z toho důvodu, že nic nepopisuje a hráči nedává ani nápovědy, co že se to vlastně děje. Objevíte se v místnosti a před vámi je brokovnice, abyste se mohli pustit do dalších krvavých jatek. Až následně jsem vydedukoval, že za vším stojí tentokrát Matka démonů, která spustila další invazi pekla. No a na hlavním hrdinovi, tedy mě je, abych se jí postavil a všechny její kumpány poslal tam, kam zcela jistě patří. Příběhem DOOM 64 určitě neohromí a je hodně prostý, a to i přes skutečnost, že se v rámci univerza na tuto událost nezapomíná.

Hra DOOM 64 je svojí hratelností klasická DOOMovka, takže hodně rychlá akce, v níž kosíte zástupy pekelných protivníků. Od prvních dvou dílů se lišila jen temnější atmosférou, což se podepsalo hodně na designu jednotlivých úrovní a hlavně monster. Ta jsou daleko děsivější a i dnes dokážou nahnat pořádně velkou hrůzu, zvláště když hrajete večer a máte zhasnuto. A to i přes skutečnost, že vizuálně už je hra hodně zastaralá. Každopádně různých pekelníků je celá řada, většinou to jsou staří známí z prvních dvou dílů, ale protože každé monstrum má přepracovaný a více realističtější vzhled, ani to nevadí. A protože je hodně protivníků, je k tomu uzpůsoben i arzenál zbraní. Ten je téměř totožný jako ve druhém dílu, takže nechybí brokovnice, kulomet, raketomet nebo motorovka. Novinkou je jen speciální laserová puška. Ta se měla původně objevit už ve hře DOOM 2, ale nakonec se dostala až do DOOM 64.

Co DOOM 64 hodně odlišuje od dnešních moderních a dost lineárních stříleček, je přímo parádní design jednotlivých úrovní. Každá úroveň je koncipována jako jedno menší či větší bludiště s velkým množstvím spínačů a barevných klíčů, které musíte najít, abyste si odemkli příslušné dveře a dostali se dál. Nad logikou jednotlivých úrovní tak musíte hodně přemýšlet, což jsem si mimochodem hodně užíval. Ano, dnes to nemusí sednout každému, jsem si toho vědom, ale po těch všech moderních střílečkách, v nichž se jen ženete jednou vývojáři vytyčenou cestičkou, toto působí jako ten pověstný svěží vánek, který jsem hodně potřeboval. Abyste se mohli snáze v úrovních orientovat, kdykoliv si můžete vyvolat mapu, která vždy ukáže, kde se nacházíte a jaké dveře jsou zavřené a vedou do ještě neprobádaných míst.

DOOM 64 má tedy i z dnešního pohledu rozhodně co nabídnout a staví na výborném designu nejrůznějších pekelných potvor i výborném level designu. Celkově má hra 32 úrovní, které lze projít za nějakých deset až dvanáct hodin v závislosti na zvolené obtížnosti. A během nich nuda rozhodně nehrozí. Vlastně bylo celkem těžké se od hraní odtrhnout, dokud jsem se nedostal do finále a neporazil děsivého bosse. Jen trochu zamrzí, že hra neobsahuje nějakou formu multiplayeru, jako tomu je u prvních dvou dílů, takže se jedná čistě o zážitek pro jednoho hráče. Na druhou stranu vývojáři vylepšili ovládání a přidali možnost manuálního ukládání, takže už pokaždé nemusíte zapínat hru znovu, případně nahrávat poslední rozehraný level skrze speciální kód. Tato možnost ale pro pamětníky nechybí, ačkoliv si nejsem jist, jestli jí někdo v dnešní době bude využívat. Co je patrně největší novinkou na remasteru, tak je zcela nová kapitola, odehrávající se po dokončení kampaně, v níž zjistíte, že Matka démonů měla sestru. No a i ta chce nakrmit pořádně velkým množstvím olova. Nová kapitola dobře zapadá do celkového balíčku a po dohrání byste zřejmě ani neřekli, že původně ve hře nebyla.

Patřím mezi ty hráče, kteří původní verzi hry DOOM 64 na konzoli Nintendo 64 nikdy nehráli. Před zahráním tohoto remasteru jsem si pustil pár videí, abych viděl, jak původní verze vypadala a měl se od čeho odpíchnout. Zatímco původní verze byla hodně temná a vývojáři chtěli dosáhnout hororové atmosféry, remaster je daleko více prosvětlen díky použitému novému nasvícení a hozen spíše do tónu prvních dvou dílů. To mi ale nevadilo. Prosvětlení úrovní je jediná viditelná změna, kterou se vývojáři rozhodli udělat. Jinak jen zvedli rozlišení a určitě potěší i podpora pro 60 fps, díky níž je akce krásně plynulá. Po technicky celkem odfláknutých portech prvních dvou dílů z minulého roku, které byly následně opraveny až skrze update, je skvělé vidět, že tentokrát si vývojáři neudělali ostudu a máme tu více méně povedený port. Tomu pomáhá i velmi dobré ozvučení a kvalitní hudební doprovod, mající slušný podíl na dobré a místy děsivé atmosféře.

DOOM 64 byl ve své době hodně opomíjen a to hodně neprávem, protože se jedná o zábavnou akční hru se skvělým designem jednotlivých úrovní i děsivým novým vzhledem jednotlivých monster, která rozhodně stojí za zahrání. Jsem proto rád, že nyní dostal díky remasteru druhou šanci a konečně může každý vyzkoušet, o co před třiadvaceti lety přišel. Příjemné určitě je, že DOOM 64 byl zdarma k předobjednávce DOOM Eternal, ale v brzké době by se měl objevit i samostatně za nějakou tu symbolickou cenu skrze digitální distribuci.