Dishonored 2

Recenzovaná verze: Xbox One

Uběhlo dlouhých patnáct let od smrti císařovny, a následné záchrany její dcery Emily. Ta sama se stala císařovnou, které pomáhá po boku její otec a zároveň zachránce v jedné osobě Corvo, jenž se od posledního setkání naučil i mluvit, což považuji hned za velké plus druhého dílu. I když se zdá, že všude panuje mír a klid, vše je najednou narušeno příjezdem Delilah, údajné sestry zemřelé císařovny, která si v Dunwallu nárokuje právo na trůn. Při převratu si můžete vybrat, jestli následné události prožijete v kůži Corva, nebo Emily, takže tu máte hned dvě postavy, jejichž linky se lehce od sebe liší, ale hlavně se liší jejich schopnosti, k čemuž se ještě dostanu. Ať už si ale vyberete jakoukoliv postavu, následně se pustíte na cestu za pomstou ve městečku Karnaca, odhalení pravdy a hlavně sesazení Delilah, která za krátkou dobu stihne napáchat hromadu škod. Příběh jako takový není zrovna originální, ale funguje díky solidnímu scénáři a dobře napsaným postavám, s nimiž se budete během hraní setkávat. I když u některých bych si dokázal představit jejich větší propracovanost a hloubku, ale jde jen o detail, který na samotnou hru nemá zase takový velký vliv. Protože je Dishonored 2 celkem ukecaná hra, je škoda, že není opět lokalizována do češtiny jako první díl, na druhou stranu angličtina není složitá, takže stačí její průměrná znalost.

Pokud jste hráli povedený první díl, budete v Dishonored 2 jako doma, protože vývojáři pochopitelně stavějí na jeho pevných základech. Opět jde o převážně stealth akční hru, v níž se můžete kolem nepřátel jednoduše proplížit, ale je také možnost je potichu likvidovat, případně se s nimi dát jednoduše do křížku. Design světa počítá se všemi možnými variantami a je jen na vás, jaký styl hraní si vyberete. Ať už to ale bude jakýkoliv, má svým způsobem díky systému morálky vliv na finální rozuzlení, na což budete hned z kraje hry upozorněni. Nepřátel v jednotlivých úrovních je vždy docela dost, jsou celkem bystří a reagují na každý váš pohyb. Když vás zahlédnou, jdou se na místo podívat, rovněž umí zavolat posily, případně spustit alarm, takže z jejich umělé inteligence jsem měl dobrý pocit, i když sem tam se mi stalo, že občas umělá inteligence trochu zkolabovala a nepřítel běžel do zdi, případně se na místě zaseknul. Těchto momentů ale nebylo mnoho a při všech těch možnostech se dají i pochopit a vývojářům odpustit. Žádná hra není dokonalá, a Dishonored 2 také ne.

Když jsem zmínil, že vývojáři stavějí na základech prvního dílu, musím i zmínit, že pochopitelně přinášejí i řadu zajímavých novinek, a mezi tu největší novinku patří už zmíněné rozhodnutí, jestli budete hrát za Corva nebo nyní už dospělou Emily, která jde ve šlépějích svého otce. Základem u obou je pochopitelně stealth systém a využívání zbraní jako meč, samostříl nebo klasickou pistoli, které si můžete u obchodníka na černém trhu vylepšovat – možná bych uvítal, pokud by černé trhy byly viditelněji označeny, není lehké je vždy najít. Každý z hrdinů má ale i svoji vlastní sadu speciálních a dá se říci nadpřirozených schopností. Zatímco Emily si umí udělat po čase dvojníka, vypouštět temné drápy Shadow walk a rozsekávat s nimi protivníky nebo možnost označit a omráčit více nepřátel najednou, to Corvo má svůj blink, což je možnost portovat se po místnosti, případně možnost zastavovat čas nebo vypouštět hejno krvežíznivých krys. Je jen možná škoda, že Corvo nemá nějaké nové velké schopnosti, vývojáři prakticky jen recyklují ty z prvního dílu. Ať už si ale vyberete Emily nebo Corva a rozhodnete se jít akčnější cestou, vývojáři vás pobízejí si s jednotlivými schopnostmi hrát a kreativně je využívat pro likvidaci nepřátel, což je mimochodem velká zábava. Tomu dopomáhá jednak intuitivní a snadno zvládnutelné ovládání, tak novinka v podobě Quick Load a Quick Save funkce, kterou máte možnost používat kdykoliv vás napadne.

Je třeba říci, že Dishonored 2 není hra s otevřeným světem. Každá kapitola, ať už jde o lokace v Dunwallu nebo v novém městě Karnaca, obsahuje vždy jednu velkou lokaci, kterou se můžete pokusit prozkoumat, najít všechny noviny, dopisy, speciální předměty i runy, za které si odemykáte nové schopnosti, některé jsou opravdu dobře schovány a dostat se k ní není zrovna jednoduché, možná občas i lehce frustrující. Jednotlivé lokace mají vždy geniální viktoriánský design, jsou rozmanité a navíc některé ohromí svojí propracovaností a volností, takže máte hromadu způsobů, jak dosáhnout hlavních i vedlejších úkolů. Už v první polovině jsem byl ohromen úrovní v Clockwork Mansion, v níž jsem měnit spínači rozložení jednotlivých místností, což následně bylo dotaženo k dokonalosti v pozdější fázi hry a možností jediným tlačítkem měnit časové období. Tuto úroveň považuji nejen za vrchol Dishonored 2, ale i za vrchol žánru jako takového, protože jde o jedno velké mistrovské dílo v rámci designu. Svým designem a promyšleností světa Dishonored 2 rozhodně nezklame, navíc by se v tomto od vývojářů z Arkane Studios mohli ostatní učit. Jednotlivé úrovně působí i živějším dojmem, což je dáno i skutečností, že herní svět nyní už neohrožuje mor, takže vývojáři mohli do ulic dát více civilistů, s nimiž můžete prohodit i několik slov. Jen si na ně dejte pozor, pokud se rozhodnete jít akčnější cestou, protože na vaše krvavé počínání dobře reagují a dokážou odhalit vaší pozici.

Prvnímu dílu byla sem tam vyčítána krátká herní doba, i když já jsem tuto skutečnost moc nepociťoval. Vývojáři ale i tuto výtku dokázali odstranit. Dishonored 2 má devět kapitol, které na střední obtížnost dohrajete za nějakých deset až dvanáct hodin, možná i delší čas. Záleží pochopitelně i na skutečnosti, jestli se rozhodnete úrovně vždy důkladně prozkoumat, vše splnit a najít. V takovém případě se herní čas může vyšplhat i ke dvaceti hodinám, což je opravdu velmi dobrý výsledek. Dishonored 2 má ovšem stejně jako první díl velmi vysokou znovuhratelnost, díky různým koncům, a také dvěma zcela odlišným hrdinům, s nimiž vás čekají dva odlišné styly hraní. Prvním zahráním tedy rozhodně nic nekončí. Jen jsem byl po dohrání lehce zklamán faktem, že jsem nenašel nikde New Game+, abych rozehrál vše znovu už s odemknutými schopnostmi a mohli s nimi už od začátku více experimentovat. Snad tedy tuto možnost vývojáři do budoucna přidají.

Vývojáři z Arkane Studios použili pro Dishonored 2 svůj vlastní interní engine a výsledek je rozhodně působivý. Spolu s nezaměnitelným uměleckým stylem jde o pěknou podívanou, lokace jsou krásně detailní, stejně tak postavy, vývojáři nešetří ani dalšími drobnými detaily, případně pěkným nasvícením, takže na vizuální prezentaci si rozhodně stěžovat nemohu. Co mohlo být ale o trochu lepší, je jednak framerate, který v několika částech lehce drhne, a rovněž i nahrávací časy mezi jednotlivými lokacemi. Dá se na ně zvyknout, ale určitě by měly být kratší. Zpět ale k chválení, protože na velmi dobré úrovni je ozvučení, velmi důležité u stealth hry, protože se můžete v mnoha situacích řídit jen díky zvukům v prostředí, povedl se i dabing, a rovněž soundtrack je kvalitní, obsahuje několik skladeb z prvního dílu, ale vývojáři připravili i řadu nových.

Dishonored 2 je výborná akční stealth hra s geniálním designem, promyšlenou hratelností, zábavnými schopnostmi hlavních dvou hrdinů, dobře napsaným příběhem, hutnou atmosférou a povedeným audiovizuálním zpracováním. Už dlouho jsem nehrál hru, která by poskytla takovou volnost, a bylo radostí neustále hledat nové a nové možnosti v obcházení nepřátel, případně jejich likvidaci. Dishonored 2 je jednou z nejlepších her letošního roku a další silná značka, na níž se může Bethesda v budoucnu spolehnout.