Devil May Cry 4: Special Edition

Recenzovaná verze: PlayStation 4

U čtvrtého dílu se Capcom rozhodl před několika lety sáhnout k docela razantní změně, co se hlavní postavy týče. Fanoušky oblíbený Dante i se svým nezaměnitelným humorem byl odsunut na vedlejší kolej, přičemž ho vystřídal o poznání dost nervóznější a mladší Nero s jednou hodně velkou zvláštností v podobě démonické ruky. Naštěstí jinak hratelnost zůstala prakticky stejná, zůstal povedený design levelů i výborný soubojový systém, který při zpětném pohledu je i dnes hodně nadčasový a moc konkurenci nemá ve své rozmanitosti a propracovanosti. Pak je jasné, že je radost likvidovat hordy rozmanitých protivníků, ale i velké bosse, což byla další velká devíza čtvrtého Devil May Cry. V soubojích s protivníky moc konkurence neměl, a je možná i proto dobře, že se Capcom rozhodl vytvořit remaster, aby si hru mohli užívat fanoušci v dalších letech, ale mohli ji okusit i nováčci, kteří chtějí nějakou tu výzvu. On totiž Devil May Cry není jako God of War, že by odpouštěl chyby a nenaučení se herních základů. Jde o docela těžkou mlátičku, která vás pořádně prověří. Na druhou stranu některé nedostatky, které hra měla před lety, bohužel zůstaly a ještě v dnešní době více vynikly, ale o nich až později.

Capcom k Devil May Cry 4: Special Edition přistoupil docela zodpovědně a nenaservíroval nám jen původní hru s hezčí grafikou, o níž se ještě zmíním. Přidal i drobný nový obsah, který sice normální hráče zase tak neoslní, ale třeba pro fanoušky je důvodem, proč nad nákupem své oblíbené hry znovu uvažovat. Hlavními novinkami je možnost hrát hned za několik nových postav. Je tu samozřejmě Nero nebo Dante, ale nově jde projít všechny kapitoly i za další tři postavy, mezi kterými je Vergil a dívčí duo Lady a Trish. Všechny tři nové postavy mají svůj jedinečný bojový styl, který celou hratelnost dost oživuje, takže se vyplatí za ně hraní alespoň zkusit. Hra navíc obsahuje i rozšířený Bloody Palace, kde můžete s jednotlivými postavami trénovat svůj skill při likvidaci stále silnějších vln s protivníky. Jen tedy upozorním, že se vám Bloody Palace odemkne až po dohrání hlavní části, případně si ale můžete všechen bonusový obsah odemknout DLCčkem za 41,-Kč (obsahuje režimy Son of Sparda, Dante Must Die, Heaven or Hell, Hell and Hell a Bloody Palace). Docela férová cena, už jsem viděl odemknutí obsahu i za několik stovek.

Devil May Cry 4: Special Edition si můžete zakoupit skrze digitální distribuci. Stojí 499,-Kč na Xbox One a 689,-Kč na PlayStation 4.

Devil May Cry 4: Special Edition je lehké si oblíbit, ale musíte mu odpustit i nějaké ty chyby, které obsahovala už původní verze před řadou let. První je kamera. Ačkoliv hra má po většinu času fixní kameru, ta občas pořádně zazlobí a zabere scénu z úhlu, který prostě a jednoduše není ideální a vadí to hlavně při skákacích pasážích, kde je lehké díky tomuto faktu někam spadnout nebo neustále je opakovat do doby, dokud se nějakou náhodou nepovede je překonat. Ony skákací pasáže jsou ostatně trochu krkolomné a neintuitivní v dnešní době, opravdu svojí archaičností připomínají hry před deseti lety. Tam, kde třeba DMC: Devil May Cry bodoval, měl skákací pasáže zvládnuté skvěle, tam Devil May Cry 4 selhává. Zvláště když nejprve vyšla v remasteru poslední díl, je to ještě více viditelné. Tyto dva velké nedostatky se nakonec projevují pochopitelně na celkovém zážitku, a musím tedy pohnout finální známkou dolů.

Další zajímavou novinkou v tomto novém vydání je Legendary Dark Knight mód, což je ultra těžká obtížnost pro ty nejlepší hráče, kteří i Dark Souls nebo Bloodborne dohrávají s jednou rukou a se zavázanýma očima. Nepřátelé jsou nejen těžší k poražení, ale je jich na obrazovce daleko více. Kde dříve byli jen tři protivníci, nyní jich je třeba několik desítek, takže si umíte představit ten masakr, kolikrát v malých místnostech není doslova k hnutí. Na druhou stranu se díky většímu množství protivníků dají dělat velké řetězce nejrůznějších komb, zvláště v Turbo režimu, v němž je vše jednou tak rychlé, vypadají souboje hodně pěkně a mají nezapomenutelné kouzlo. Na druhou stranu bossové v tomto režimu jsou kolikrát až frustrujícím zážitkem než velkou výzvou, protože trestají každou nepatrnou chybičku hráče. Abyste tento režim prošli, už musíte mít prostě něco v Devil May Cry 4 nahráno a maximálně vylepšenou postavu, jinak nemáte šanci. Pro začátečníky Legendary Dark Knight určitě není. S veškerým novým obsahem se pak vážou ještě achievementy a trofeje, vývojáři připravili úplně nové, takže máte zase co sbírat.

Protože Devil May Cry 4: Special Edition vychází pro konzole PlayStation 4 a Xbox One, každý od něj čeká značně vylepšenou vizuální stránku. Musím říci, že remaster se v tomto povedl, protože hra vypadá opravdu moc pěkně v rozlišení 1080p, navíc vývojáři vylepšili i textury a vyhlazování, takže jen těžko něco vyčítat. Samozřejmě, hra nevypadá tak dobře, jako třeba nedávný DMC: Devil May Cry, ale vzhledem ke svému stáří nikoho nezklame. Daleko více je důležitější, že po celou dobu jede v 60fps, framerate neklesá ani v těch nejvíce náročných scénách režimu Legendary Dark Knight, kde už je opravdu hodně nepřátel, takže je možné si i užívat zrychlený Turbo režim bez větších problémů.

Capcom v předchozích měsících ukázal, že remasterům svých her věnuje maximální možnou pozornost. To se ukázalo i u Devil May Cry 4: Special Edition, který nabízí ve vylepšené grafice povedenou akční hru, navíc s bonusovým obsahem, který potěší všechny fanoušky. Je jen škoda, že se vývojáři nepokusili opravit i některé neduhy původního vydání, čímž myslím hlavně kameru a skákací pasáže, které mají k ideálu daleko, a v dnešní době hře docela ubližují. I tak jsem ale přesvědčen, že budete s Devil May Cry 4: Special Edition spokojeni.