Item: Conduit 2
Rating: 7
Author: Konzolista.cz

O Nintendu Wii se obecně říká, že má asi nejzajímavější sbírku her. Mnoho hráčů ale nemůže přenést přes srdce, že téhle konzolce chybí pořádné „hardcore“ hry typu Call of Duty nebo Halo. To se pokusilo již před 2 lety napravit americké studio High Voltage pod záštitou kolosu jménem Sega se svou novou značkou The Conduit. Hra byla přijata jako ta nejprůměrnější a nejobyčejnější střílečka. Na letošní duben si však Mr. Ford přichystal návrat se svým druhým dílem „trubky“ a fandové si od pokračování slibovali hodně. Byla očekávání naplněna?

Hned na začátek se sluší říct, že pro milovníky smysluplných příběhů bude tato hra hořkým zklamáním. Celá linie je totiž tak hloupá, jak jen je to možné. Je celkem složité vyjádřit, o čem hra vlastně je. Jako Mr. Ford zkrátka zachraňujete svět před mimozemskou civilizací a nějakým záporným chlápkem. Zajímaví jsou přinejmenším alespoň naši nepřátelé. Někteří z nich dokáží skutečně zavařit, to zejména ti malí stříbrní parchanti, kteří se donekonečna objevují ze svých hnízd, dokud je samozřejmě nezlikvidujete. Ti větší nepřátelé logicky sežerou více olova/energie, ale ani jejich síla neudělá hráčovým nervům radost. Celkově ale námět působí jako slátanina bez jakékoliv myšlenky, na druhou stranu je cítit, že to pravděpodobně byl záměr. To potvrzuje notná dávka prostého humoru, který sice rozesměje málokoho, ale v konfrontaci s tím, že hra se snaží hráči vnutit, že jde o mezirasový konflikt, to vyvolá svým způsobem vtipnou atmosféru, která sice nemusí potěšit každého, ale co si budeme povídat – o to tady moc nejde. Stejně jako u většiny her pro Wii jde samozřejmě o hratelnost. Tu pánové z HVS hezky odladili už v prvním díle, ale rozhodně bylo co dopilovat. To něco vylepšili právě ve dvojce, protože se hraje zkrátka skvěle. Na rozdíl od prvního Conduitu sice můžete použít Classic Controller, ale kdo si zvykne na kombinaci Wii Motion Plus a Nunchuk, nebude chtít měnit. Právě v ovládání tkví ona výhoda Wii. Přestože už není jedinou platformou s pohybovým ovládáním, stále je tou hlavní. Jinde se totiž nedočkáte tak intenzivního a uvěřitelného pocitu akce, který přináší právě druhý Conduit. Pravda, hra je oproti jedničce dost zjednodušená, ale to vůbec nevadí, protože třeba právě kvůli samo-doplňujícímu se zdraví se můžete vrhnout do mely mnohem hrdinštěji. To ovšem jen na nižších obtížnostech, při těch nejvyšších se vážně zapotíte. Doslova. Bohužel, bolestivou vadou druhého Conduitu je ale délka kampaně, kterou bez větších potíží prolezete za nějakých 5-7 hodin na střední obtížnost. Přeci jen je ale nabitá akcí až k prasknutí a hluchých míst je pomálu, takže se to ve výsledku dá překousnout. Jednoduše řečeno je single-playerová část snad tou nejčistší no-brain střílečkou, kterou dnes seženete, ale která taková dnes není? Široké možnosti nastavení ovládání jsou rozhodně obrovským kladem. Hra vám dovolí upravit si prakticky každý aspekt kontroly nad pohybem, což velmi oceňujeme, protože s nastavením, které nám vyhovovalo, se hra hrála mnohem lépe. Jen opravdu nějakou dobu trvá se adaptovat na odlišný styl ovládání, než na jaký jsme zvyklí. Dlouho nám ruka ujížděla a zkrátka to nebylo ono, ale po nějaké té hodince strávené na virtuální střelnici jsme už klasický ovladač do ruky nechtěli. Bohužel, ani tentokrát ovládání není zdaleka dokonalé. To jsme cítili hlavně v režimu zamíření, kdy citlivost ovládání stoupla k nebeským výškám a my jsme se odstřelovačkou zkrátka nemohli trefit. To však jen těžko brát jako zápor – ani v reálu to snipeři nejspíš nemají jednoduché, ale v odpočívačce typu Conduit to časem může vést k nepříjemnému znechucení. Krom klasické kampaně si s jednou konzolkou můžete nově zahrát také ve více lidech, což osobně řadím k vůbec nejdůležitějšímu pokroku. Ani ne tak versus mód, který po pár kolech omrzí, protože jste omezeni nízkým počtem hráčů, tedy čtyři. Silnou zbraní je totiž mód zvaný „invasion“, kde po vlnách likvidujete hromady mimozemského šmejdu. Jejich síla i počet se s dalšími vlnami logicky zvyšují, což člověka nutí k lepším výkonům. Právě v tomhle módu jsem si také všiml jakéhosi „easter eggu“. Místy totiž vaše uši zavětří jednoduché české fráze, které s největší pravděpodobností směřuji od vašich nepřátel. Uvedeme například hlášky „zahájím palbu“ nebo „vydržte!“. Pro české publikum rozhodně zajímavost. Zároveň jde o perfektní trénink pro online multiplayer. Už první díl se jím chlubil a těžil hlavně z toho, že na Wii neměl příliš velkou konkurenci. Situace bohužel zůstala podobná, krom Call of Duty nebo GoldenEye si nedokážeme vybavit žádný pořádný FPS mulťák pro Wii. Až nyní druhý Conduit prolomil ledy a přinesl pořádnou online řež. Nelze čekat nic revolučního – celý systém působí jako slepené střípky všemožných známých značek, ale stále s sebou přináší to nejdůležitější, tedy zábavu. Dočkáte se tedy různých hodností, odemykání zbraní ze nabyté kredity, nakupování nových obleků a řady módů. Jak již bylo naznačeno, celá hratelnost smrdí různými cizími hrami, stejně tak byla zachovaná i jejich chytlavost. S multiplayerem se nám jednou povedlo strávit něco přes 3 hodinky a to vůbec není špatné na hru, jejíž velká síla tkví právě v pohybovém ovládání. Teď bude záležet jen na podpoře od HVS a také na přijetí od ostatních hráčů. Matně si vzpomínáme, že první Conduit po pár měsících upadl v zapomnění. Snad dvojku nečeká podobný osud. Z předchozích odstavců je jasné, že našim rukám se hra většinou líbila. Jak už to ale bývá, i oči mají své choutky. Jen zřídkakdy se stává, že by se fandové grafiky uchýlili právě k Wii. Zřejmě se neuchýlí ani tentokrát, protože s vizuálem autoři skončili zase tak na půl cesty. Grafika je sice ostřejší, efektnější a celkově působivější, ale za jednu obrovskou cenu – často kolísající framerate. V single-playeru se s ním budete setkávat prakticky pořád, tedy nejen v intenzivnějších částech. V multiplayeru je situace naštěstí mnohem méně dramatická, což situaci částečně zachraňuje. Přesto však máme pocit, že HVS mohli hru vyladit mnohem lépe, protože hra nevypadá až tak dobře, aby se časté posekávání a zpomalování dalo tolerovat. Oceňujeme ale snahu, protože Conduit 2 je možná nejhezčí střílečkou, která se na Wii zatím objevila. U zvuku však budeme chválou šetřit trošku více, protože tato stránka je tak nemastná a neslaná, až to není pěkné. Zvuky zbraní a okolních efektů, dejme tomu, ale vše ostatní je velká slabota. O „nejvyšší“ příčku se dělí hudba a dabing, které zkrátka působí strašně amatérsky, asi tak, jako když se parta kamarádů rozhodne udělat hru a zvukové stopy nahrávají v dětském pokoji. Z celého Conduit 2 máme smíšené pocity. Na levé misce vah je dynamická střílečka plná akce, parádní ovládání, chytlavý multiplayer a poměrně hezká grafika, na té pravé je příšerný zvuk, některé nedotažené ovládací prvky a malinko slabší technické provedení. Z našeho pohledu tentokrát převažuje ta levá, přestože jen o pár gramů. Jsme rádi už za to, že se někdo odhodlal konkurovat geniálnímu Metroid Prime. Conduit, leč není špičkou ve svém žánru, není o nic lepší ani o moc horší, než „konkurence“ na „velkých“ konzolích. I přes nesporné kvality hry nejspíš nemůžeme čekat milionové prodeje, ale to není způsobeno ani tak samotnou hrou, jako skupinou hráčů, kterou se Nintendo pyšní. Přesto si ale HVS chválu zaslouží, protože přinesli celkem kvalitní zábavu, jejíž životnost by také nemusela být zrovna krátká. Budeme držet palce jak jim, tak vám při střílení zatím neokoukaných hlav. A ano, hru samozřejmě schvalujeme.

Komentáře (3)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Lamps #Lamps

26. května 2011 v 13:39

Za plnou cenu asi spíš ne, až bude za malý peníze, asi se vyplatí..

pisskot

26. května 2011 v 12:46

tak grafika je to poslední co má vliv na hratelnost, ale bohužel v případě této hry jsem slyšel, že to není zrovna vydařený kousek...takže nekupuji a asi se této hry vzdám.