Bright Memory

Testovaná verze: Xbox Series S

Hlavní hrdinkou této hry je mladá dívka Shelia, která pracuje pro organizaci Supernatural Science Research Organization (SRO). Jak už její název trochu napovídá, ta se zabývá studováním vzácných relikvií minulosti a snaží se vysvětlovat nevysvětlitelné jevy. Jednoho dne je ale napadena teroristickou organizací, výsledkem čehož je, že se Shelia musí vydat najít ztracený mocný artefakt. Takhle by se dal zhruba popsat příběh, který ale není ve výsledku nějak extra zajímavý a dobře podaný. Pokud bych si nepřečetl příběhové pozadí v dopisu od vývojářů, jen těžko bych si udělal nějaký lepší obrázek, o čem hra vlastně je. Je tu pár kratších animací, ale ty moc neřeknou, a těžko něco více vyčíst z jednoduchých dialogů.

Hra Bright Memory ale převážně láká na hratelnost. Musím se přiznat, že se mi líbí spojení rychlé střílečky s Hack and Slash akcí, což ve výsledku v akčních pasážích funguje docela dobře a hra je i díky tomu zábavná. Základní zbraní hlavní hrdinky je puška, ale kdykoliv může na malou chvilku tasit i ostrou katanu a rozřezávat protivníky na malé kousky. Do toho má ještě několik dalších speciálních schopností, navíc se umí výpadům protivníkům vyhýbat skrze dodge, což hodně připomíná třeba Souls sérii. Ostatně na ní má Bright Memory jedno pomrknutí před samotným koncem. Inspirace je ale viditelná od první minuty.

Během několika místností s ne zrovna nějakým propracovaným designem budete bojovat převážně proti vojákům či oživlým mrtvolám, ale nechybí ani vlci a další potvory, takže rozmanitost nepřátel je docela solidní, když si vezmu, jak je hra dlouhá. K tomu ale až později. Inteligence nepřátel není moc velká, vlastně bych řekl, že jde o klasickou Doomovku, v níž vám protivníci skáčou před katanu a hlaveň zbraně. Kromě klasických střetů hra obsahuje i dva střety s většími bossy. Souboje s nimi nejsou nějak zvlášť mechanicky propracované, prostě do nich musíte jen nasypat tolik olova, kolik se do nich vejde, což moc velká zábava není. Bossové ani nejsou originální, vlastně celkově je Bright Memory jen lacinou vykradačkou jiných úspěšných her. Každopádně výše zmíněné je vše, co hra Bright Memory nabízí. Když se vše začne trochu rozjíždět, je z ničeho nic konec.  

Na hře Bright Memory je vidět, že je hlavně optimalizovaná na hraní na klávesnici a myši, takže ovládání na gamepadu je trochu pomalé, krkolomné a ne tak dobře optimalizované, jak bych si přál. On ale celkově port za moc nestojí a je na něm vidět, že vznikal v rychlosti, aby se alespoň něco stihlo na vydání nových konzolí. Později by o něco takového měl jen těžko někdo zájem. Že si s portem nikdo moc nelámal hlavu, ostatně poznáte už po načtené úvodní obrazovky. Klasicky jsem sáhl po D-padu, abych se probral nabídkou, ale nic. Chvilku jsem tápal, a až následně jsem si všiml, že má hra v rohu obrazovky pomalý kurzor. V menu to jde ještě přežít, ale v nabídce s upgrady během hraní už nikoliv.

Bright Memory není moc dlouhá hra. Ostatně už cena 229,-Kč vám ledacos napoví. Přesto jsem nečekal, že první průchod mi zabere 25 minut, a pokud bych se netrápil zbytečně u jednoho z bossů, byl by čas ještě menší. Znovuhratelnost tu moc velká není, i vzhledem ke skutečnosti, že Bright Memory není ani klasickou hrou, ale spíše placenou demoverzí. Těžko říci, jestli Bright Memory: Infinite na tom bude výrazně lépe, na to si musíme v současnosti počkat. Pevně v to doufám, protože současný Bright Memory má několik fajn nápadů, ale ty nedokáže plnohodnotně rozvinout v alespoň dobrou hru.

Když jsem viděl červnovou ukázku z Bright Memory: Infinite běžící na konzoli Xbox Series X, ohromila svým pěkným vizuálním zpracováním. Původní Bright Memory běží rovněž na Unreal 4 enginu, ale bohužel na mnou testované konzoli Xbox Series S jde jen o průměrnou podívanou, která by s přivřeným okem obstála na začátku předchozí konzolové generace. Kvalita textur, modelů postav i animace, to vše je jen lehce nadprůměrné. Co hře ale ubližuje nejvíce, je naprosto odfláknutý port. Z neustálého tearingu mně po chvilce bolely oči, a že se s portem nikdo moc nemazlil, ukazuje i skutečnost, že obsahuje různá grafická nastavení, ať už jde o vyhlazování, kvalitu textur a tak dále. To je něco, co člověk čeká na PC, ale rozhodně ne u konzolové verze. Co alespoň potěší, tak je solidní ozvučení a hlavně povedený soundtrack, který se k rychlé akci hodí. Dabing několika postav je jen průměrný.

Bright Memory je ve výsledku jen sotva průměrná placená demoverze, ukazující schopnosti jednoho čínského vývojáře v Unreal 4 enginu. Nic více od tohoto počinu čekat nemůžete. Spojení rychlé střílečky s Hack and Slash akcí je zajímavé, ale naprosto nevyužité. Krátká herní doba, krkolomné ovládání a ve výsledku i nezajímavý design má za následek, že po dohrání hned na Bright Memory zapomenete. Za cenu, za jakou se prodává, si raději předplaťte Game Pass nebo kupně nějakou plnohodnotnější hru, která vás zabaví o poznání déle a daleko více.