Hra Babel Rising staví na docela originálním nápadu. Ujmete se v ní roli boha, který nerad vidí, jak lidé na zemi staví Babylonskou věž. Proto musíte stavitele zabíjet a tím tak oddalovat dokončení stavby. K ničení stavitelů máte několik živlů, takže na ně můžete jednoduše házet kameny, ale i sesílat ohnivé meteority, déšť, blesky nebo mráz, který z nich udělá kostky ledu. Nejvíce se mi asi líbilo tornádo, které vždy nasaje několik desítek stavitelů a udělá s nimi rychlý konec. Celkově máte čtyři živly po dvou různých útocích, ale je škoda, že do jednotlivých her si můžete vybrat jen dva. Jak pokračujete v hraní, a daří se vám, občas můžete vykouzlit nějakou tu větší pohromu, třeba záplavu, ohnivý déšť nebo balvan, který se skutálí po ochozech věže a vezme sebou téměř všechny stavitele. Takovouto hru jsme tu ještě neměli a je vidět, že si vývojáři dali práci, aby působila originálním dojmem, ale už moc nedomysleli ostatní věci.

Pokud se rozhodnete hrát sami, můžete si vybrat hned dva herní režimy. Tím prvním je klasická kampaň, která v sobě ukrývá několik levelů. Režim sám o sobě je přijatelně dlouhý a na několik hodin vám vystačí, jeho velkou chybou je ovšem hodně velká nuda, která nastane po zhruba první třetině. Je sice pěkné, že můžete efektivně likvidovat protivníky, tedy stavitele věží, ale po celou hru prakticky nic jiného neděláte. Nějaké oživení by to chtělo, ale to nepřichází. Navíc si k tomu přijdete neustále se opakující úkoly typu – přežij několik minut, zabij určitý počet stavitelů a tak dále. Jediná změna, která během hry přijde, je počet cest, kterými se stavitelé k věži dostávají, to je pochopitelně málo a jen s velkým zapřením jsem Babel Rising dokončil.

Na stejném levelu zábavnosti je i druhý režim pro jednoho, a to Přežití. V něm si vyberete jednu ze čtyř staveb, jejíž stavbu musíte pochopitelně překazit. Nemáte tu jen Babylonskou věž, ale i bránu nebo sochu panovníka. Jediným úkolem v tomto nekonečném režimu je, abyste přežili co nejdelší dobu. Režim přežití je docela obtížný, protože dělníci přicházejí z více stran, navíc v docela hojném množství, takže za každou minutu, kterou přežijete, budete pochopitelně rádi. Tento režim o něco prodlouží herní dobu, ale samozřejmě trpí nezáživností a nudou, jako hlavní kampaň.

O něco zábavnější je multiplayer ukrývající v sobě hned pět režimů. Jako první je tu bůh vs. bůh, v němž vyhrává ten, kdo přežije nejdelší dobu. Poté tu jsou režimy 5, 10 a 15 minut, přičemž v nich vyhrává ten, kdo nahraje nejvíce bodů. Nejzajímavějším režimem je kooperace, v níž s kamarádem spolupracujete na zneškodnění dělníků. Kooperace je vůbec nejzajímavějším a také nejzábavnějším herním režimem.

Nic nezachraňuje ani vizuální stránka, která vypadá jednoduše průměrně. Sice po většinu času neurazí, grafika je čistě funkční, ale chybí mi tu detaily, které by vše posunuly na vyšší level. Naštěstí vše běží alespoň plynule, takže na pokles frameratu nebo další technické problémy zde nenarazíte. Stejně na tom je dost nevýrazný hudební doprovod s několika skladbami, které se rychle ohrají. Překvapují i dost nevýrazné zvuky, které na atmosféře rozhodně nepřidají. Audiovizuální stránka jen podtrhuje průměrnost celého titulu, což před vydáním asi nikdo nečekal. Ještě než recenzi ukončím, zmíním podporu pohybových ovladačů Playstation Move a Kinect. S nimi jsem ale neměl možnost hru otestovat. S klasickým Dualshockem 3 se ale vše ovládá dobře, takže bych ani za pohybové hračky neměnil.

Na první pohled je Babel Rising originální a zajímavě tvářící hrou, ale jakmile odklopíte pokličku a začnete ji hrát, zjistíte, jak nudná záležitost vás čeká. Od ještě nižší známky za nezajímavou kampaň zachraňuje celou hru jenom docela dobře fungující multiplayer. Babel Rising vám jednoduše doporučit nemohu, ale pokud ho i přes to vše budete chtít vyzkoušet, počkejte si na nějakou rozumnou slevu.