A Plague Tale: Innocence

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Jakou cenu má jeden život uprostřed umírajícího světa? To je v základní a zjednodušené kostce námět hry, za kterou stojí Francouzi, a to jmenovitě vývojáři z Asobo Studio. Je to studio možná některým zcela neznámé, avšak má ve světě dobré jméno. V minulosti totiž vytvořilo už 17 her, zaměstnává zhruba 150 lidí a má ve svém středu zkušené vývojáře, z nichž mnozí dříve pracovali v takových firmách jako jsou Ubisoft nebo Quantic Dream. A jelikož hru podpořil jako vydavatel Focus Home Interactive, který nám loni přinesl výbornou hororovou záležitost Call of Cthulhu, je evidentní, že vývoj byl v dobrých rukou. Na kvalitách A Plague Tale se to silně podepsalo. Důležité bylo už jen to, jakou základní filozofii vývojáři své hře dali. Pokud je nějaké studio evropské, neznamená to ještě, že také tvoří „evropské“ hry. Zpravidla i evropští vývojáři chrlí jako na běžícím páse mainstreamové tituly určené především pro severoamerický trh. Na základní koncepci i nátuře těchto titulů je to velmi znát. V Asobo Studio se však rozhodli udělat vskutku evropskou hru, která bude mít pro obyvatele starého kontinentu velkou přitažlivost. Příběh hry je totiž zasazen do nejtemnějšího období evropské středověké historie, které je dodnes živé v kolektivní paměti Evropanů, a to nejen díky stovkám a tisícům literárních děl a filmů. Američanům zřejmě stoletá válka a černá smrt nic moc neřekne. To naopak pro nás jsou obojí zásadní témata, které formulovaly do značné míry evropskou historii a identitu.

Příběh hry A Plague Tale se tak odehrává Léta Páně 1348 ve Francouzském království. Ti, kteří dávali v hodinách dějepisu pozor, jistě vědí, že to byla doba velmi krutá a těžká. Vždyť zrovna propukla brutální stoletá válka a Francii i celou Evropu kosily morové epidemie, které si vyžádaly podle střízlivých odhadů život asi třetiny obyvatel kontinentu. Tehdejší lidé proto žili obklopeni smrtí. Ústředními hrdiny tohoto titulu, v němž se krutost doby snoubí s nezničitelným rodinným poutem, jsou sourozenci Amicia a Hugo. Nejsou to jen tak nějací vesničané, nýbrž členové váženého šlechtického rodu de Rune. A právě tento rod se stane terčem nenávisti místních. Ti jsou totiž znepokojeni zvěstmi o šířícím se moru, blížícím se příchodu Angličanů a záhadnými nočními útoky jistých bestií, které ohlodávají obyvatelstvo na kost. Ano, jsou to krysy. Stovky a tisíce krys. To už je moc i na inkvizici, která zinscenuje přepadení a vyvraždění sídla rodiny de Rune, jelikož malý Hugo trpí neznámou nemocí. Sídlu se navíc mor a bída jaksi vyhýbají, a to je pochopitelně podezřelé. Amicia a Hugo jsou tak rázem zbaveni domova a musí přežít v drsném světě plném smrti a beznaděje. Jejich postavení je o to horší, že Amicia je pouhá naivní puberťačka schopná tam maximálně sestřelit shnilá jablka z jabloně, kdežto malý Hugo je vážně nemocný a okolní svět je pro něj zcela nový, jelikož byl po celý život držen v izolaci. Oba sourozenci se navíc prakticky vůbec neznají, protože vyrůstali odděleně. Nyní se musí spolehnout jeden na druhého, aby přežili v surovém světě, kde je vše, co oba ztělesňují, považováno za slabost a velký handicap. 

Jestliže ve vás námět něco evokuje, pak máte dobrý hráčský čich. Krutý svět, kontrastní dvojice a nemilosrdný boj o přežití. Ano, není nutné chodit pro příklad daleko, protože tvůrci se inspirovali ve hře „The Last of Us“. Také v příběhu tisíce a jedné krysy tvoří hlavní téma sbližování obou charakterů a střet dvou pohledů. Jeden pohled je ten, který vidíme my, tj. svět zmítaný morem a válkou. Druhý poté tvoří malý Hugo, jenž je nezkaženou duší, která hledá smysl a drobné radosti tam, kde zdánlivě nejsou. Avšak v onom střetávání beznaděje a naděje, či lépe řečeno potýkání reality a idealizace, se odvíjí silný příběh, který zaujme a chytne za srdce. Vývojáři s tím pracují velmi dobře, protože rozdělili hru na četné kapitoly, z nichž je každá úplně jiná, a to nejen po stránce herního designu a hratelnosti, ale především atmosférou, kterou buduje. Kapitoly plné zuřivého zápasu o život nebo emotivních i vypjatých scén, u kterých nebudete mít daleko k slzám, tak časem střídají uvolněnější pasáže. Každá kapitola je navíc pojata jako část širšího příběhu, v němž jsou i zajímavé vedlejší postavy. Amicia a Hugo projdou četnými oblastmi od vesnic a hradů, přes překrásnou přírodu francouzského venkova, až po katedrály či města. Vše působí originálně a nápaditě, což je o to udivující, že to s onou historickou věrností není ve skutečnosti tak horké, jak se mohlo z trailerů zdát. Ve hře je přítomna velká dávka autorského patentu, který pracuje například s okultismem a církevním fanatismem. Příběh je pojat velmi komorně, a přitom velkolepě. Staví totiž už od počátku oba hrdiny do popředí událostí souvisejících s výskytem armády krys nebo počínáním zlovolné inkvizice. Tvůrci si s příběhem a jeho postavami skutečně vyhráli, a proto tento aspekt hry patří k jejím silným zbraním.

Než budou někteří předčasně odsuzovat hru jako další z četných „filmo-her“, pak vězte, že přítomnost mnoha zkušených vývojářů v Asobo Studio zabránila tomu, aby vznikla nějaká interaktivní hra bez patřičné hloubky. Ve skutečnosti nese scénář moderní prvky, které jsou tolik typické pro dnešní AAA adventury. Tedy například krátké, i když dějově zásadní cutscény, jejichž zpracování je plně profesionální. Část příběhu se navíc odkrývá v konverzaci hlavních postav probíhající v in-game pasážích, což je mimo jiné další z dokladů toho, proč je přínosné, že má hra české titulky. Povrchní dojem, že se dostává na trh titul plný nudných videí o postavách, které si navzájem vylívají srdíčko, vezme rychle za své už v prvních minutách. Děj je strhující a poklidná idylka vezme rychle za své v záplavě často až děsivě surových scén. Lidé pobiti inkvizicí, zahubení morem či napůl zkonzumováni krysami se povalují všude kolem. Samotné záplavy krys jsou vskutku děsivé a propracované do nejmenšího detailu. Sám jsem se několikrát přistihl, že mně při delším pohledu na tisíce krys lezoucích po sobě a pištících ze všech směrů naskakovala husí kůže, a to mám jinak k hlodavcům kladný vztah. Je zkrátka vidět, že máme stále kdesi v mozku hluboko zakořeněn strach našich předků z krys, neboť tyto potvůrky byly ve středověku velkými bacilonosiči. Vždyť v jejich kožichu žily blechy a vši, které přenášely zabijácký mor. Kde se ve středověku ve velkém přemnožily krysy, tam brzy přišla také smrt.

Přesně toto jsou okamžiky, kdy si uvědomíte, jak intenzivní zážitek nám vývojáři naservírovali. O to více se upnete k hlavním postavám a budete je chtít za každou cenu dostat z tohoto pekla. Jednoduché to však nebude, protože A Plague Tale je adventurou sázející primárně na vyhýbání se nepřátelům a překonávání četných překážek. Nečeká vás tak klasický zástupce žánru, kde lze zlikvidovat skoro každého a proměnit hlavního hrdinu v dokonalý nástroj války. V tomto ohledu se vývojáři drželi realismu. Ostatně ani nemohli jinak vzhledem k tomu, kdo jsou hlavní postavy. V přímém měření sil nemají Amicia a Hugo téměř žádnou šanci na přežití. Před strážemi a fanatiky musí buď utéci, nebo se skrývat. Pouze v nemnoha případech lze nepřítele zlikvidovat. To je způsobeno tím, že Amicia je pouhá dívka bez zkušeností a výcviku, a tak umí používat toliko pouze svůj prak. Hráči odkojení americkými hrami a filmy si budou sice nyní klepat na čelo, ale prak byl oblíbenou a rozšířenou zbraní starověku i středověku. Jeho obsluha byla totiž velmi jednoduchá. Munice byl vždy dostatek a jako nenáročná zbraň se stal prak oblíbeným právě u chudých a mladistvých. Tato zbraň mohla i velmi snadno zabíjet a obávali se ji také rytíři. O tom by mohli vyprávět třeba křižáci, kteří se ještě o sto let později děsili husitských práčat. Avšak zpět k tématu. Prak ve hře A Plague Tale je všestranný a univerzální nástroj, který neslouží jen jako zbraň, ale je možné jím zdolávat překážky. Na začátku hry jej Amicia užívá ke střelbě do různých kovových předmětů, aby tak odlákala stráže, popřípadě k rozbití řetězu, který blokuje cestu. Později je již možné s vylepšeným prakem zabíjet nebo metat alchymistické lektvary.

Hráči, kteří už před časem překřtili hru díky příběhu trefně na The Rats of Us, si zřejmě ani neuvědomovali, jak výrazně se A Plague Tale blíží základní herní mechanikou právě legendární TLOU. Většina lokací je koncipována tak, aby umožňovala využít přirozených barikád a zábran k proplétání se mezi strážemi bez povšimnutí. Level design je vytvořen až nečekaně kvalitně a rozhodně se nejedná pouze o lineární tunel. Hra tak nabízí unikátní možnost minimalizovat střet s nepřítelem. Na druhou stranu není možné posbírat všechny skryté předměty nebo otevřít truhly s materiálem potřebným k výrobě lektvarů a vylepšení praku bez toho, aniž dojde k otevřené konfrontaci s nepřítelem. Zde se však dostavuje jedna z mála vskutku relevantních výtek celé hry. AI nepřátel není nijak vysoká a optimalizace neproběhla úplně v pořádku, protože nepřátelé často nevidí to, co by vidět měli, a naopak si vás povšimnou i v místech a situacích, kde by vás dle nastavených pravidel vůbec spatřit neměli. I v tomto hra velmi připomíná TLOU, kde byl obdobný problém. Na druhou stranu k těmto situacím nedochází zase až tak často, aby to mohlo někomu hru znechutit. Spíše je to otravné a častěji to pocítí ti hráči, kteří hodlají prozkoumat celé lokace. A to vyžaduje více se zaplétat s nepřáteli. Aby mohla Amicia ochránit Huga a sama přežít, dokáže si za pomoci nalezených materiálů a pracovního ponku vylepšit prak, vybavení i objem svých kapes. Díky tomu unese více munice a materiálu. Opět milá připomínka toho, že označení The Rats of Us je opravdu na místě. Avšak ruku na srdce, je možné hře skutečně vyčítat, že se inspirovala u jedné z nejlepších her ve svém žánru?

V průběhu hry potkají oba sourozenci řadu vedlejších postav, vesměs sirotků bez domova, kteří jim pomáhají. Často jsou tak nativní součástí sourozeneckého tandemu. To umožňuje Amicii Huga i tyto postavy decentně zaúkolovat jednoduchými pokyny, a tak snadněji překonávat různé pasti a hlavolamy. Vedlejší postavy také naučí Amicii nové lektvary. Některé z nich dokáží zažehnout nebo naopak uhasit oheň, přilákat krysy na konkrétní pozici, či dokonce rozleptat strážím jejich přilbu, aby je tak mohla Amicia zabít kamenem vystřeleným z praku. Účinnost těchto lektvarů je kromě toho možné vylepšovat. Žádné RPG prvky ve hře však nečekejte. Je to klasická akční adventura, kde má výrazný podíl pouze systém craftování. Právě to může být pro někoho zklamáním. Ve svém herním obsahu nicméně hra výrazněji nezaostává, protože je stále velmi zábavná, často i originální, a má zdravou obtížnost. Není to nic, co by vás potrápilo dlouhé dny, ale nebudete-li se řídit pravidlem, že kdo se schová a uteče, ten vyhraje, dostanete solidně na budku. Pro hardcore hráče je zde navíc výzva v podobě hraní bez pomocných ukazatelů. Neuvidíte tak kolik máte munice nebo kde už si vás stráže začínají všímat. Hra je proto mnohonásobně těžší. Obává-li se někdo o to, že s koupí A Plague Tale investuje čas a peníze do záležitosti trvající sotva pár hodin, můžeme jej uklidnit konstatováním, že hra nabízí klasickou adventurní porci zábavy, tj. zhruba 12 až 15 hodin. Záleží na tom, nakolik budou hráči ochotni prozkoumávat často i rozlehlejší lokace a sbírat nepovinné položky.

Ve hře existuje totiž šikovný a zajímavý kodex. V něm se nachází například Hugův herbář. Hugo totiž miluje květiny a ví o nich první poslední. Každou květinu kromě toho daruje své sestře. Lze také sbírat různé dárky a zvláštnosti. U každé z takto nalezené položky je v menu základní sumárum informací, které rozšiřují a prohlubují znalosti hráčů o životě ve středověku. Hra má proto i přidanou výukovou hodnotu. Za zkompletování celého kodexu jsou také trofeje, takže jistě bude postaráno o motivaci komplexněji prozkoumávat herní prostředí. Vraťme se ale ještě k hratelnosti, protože důležitou částí hry je souboj s krysami. Ty mají v celé hře důležitou roli a nejsou zde jenom proto, aby podtrhly úpadek doby. Krysí hordy jsou ve hře smrtící. Dostanou-li se na vás, ve většině případů následuje rychlá smrt. Mají však jednu slabinu. Bojí se ohně a světla obecně. Celá hra je důmyslně prošpikována originálními způsoby, jak krysy obejít nebo zahnat pryč. Někdy stačí použít pochodeň nebo zapálený klacík, který ovšem vydrží hořet jen chvíli. Jindy je nutné zapálit třeba stohy slámy, koše s uhlím nebo využít konkrétního designu prostředí. Jelikož lze krysy později odlákat nebo zahnat pomocí lektvarů, je jen otázkou času, než Amicii napadne používat hlodavce proti těm, kteří chtějí jí nebo jejímu bráškovi ublížit. Lze tak stráže nalákat ke krysám, zhasnout jim zlomyslně lucernu uprostřed moře krys nebo je na ně přímo navést, a tak jim přivodit rychlou i velmi ohavnou smrt. V tomto ohledu je A Plague Tale hrou nápaditou, i když poněkud zvrácenou.     

Asobo Studio je firmou středního rozsahu, která se nemůže rovnat ani velkým herním gigantům v samotné Francii, natož ve světě. Logicky tak nikdo neočekával, že by mohl mít A Plague Tale kvalitnější grafiku. Naštěstí žijeme v době, kdy už má zdařilé technické zpracování de facto každá druhá hra. Stačí, když máte schopné programátory a umíte vyždímat z grafického enginu maximum. V Asobo Studio to věděli, a proto má hra po všech směrech nadprůměrné grafické zpracování. V některých aspektech se dokonce může A Plague Tale směle popasovat s mnohými AAA tituly. Má propracovanou obličejovou animaci a detailní textury, což je vidět nejvíce na samotném oblečení hlavních postav. Prezentuje i dobře zrežírované cutscény a důstojné prostředí s četnými změnami počasí i živoucí vegetací. Hra kromě toho není nijak zpomalena zdlouhavými loadingy. Všechny přechody mezi cutscénami a herními pasážemi jsou rychlé i plynulé. Za to může především to, že tvůrci využili rozdělení hry na jednotlivé kapitoly, aby tak nenuceně překryli přechody a nahrávání mezi často kontrastními lokalitami. Inu, zkušení vývojáři se dají poznat i na dálku. Třešničkou na dortu bylo nedávné oznámení, že hra podporuje 4K rozlišení na PlayStation 4 Pro a Xbox One X. Jediné, kde se objevil problém po technické stránce, bylo nepříjemné trhání obrazu, a to zejména na začátku hry. Tvůrci se však dušovali a slibovali nám, že tento problém odstraní Day One patch. Podle aktuálních zpráv se zdá, že se tak skutečně stalo. Další mrzutostí je po technické stránce skutečnost, že se ve hře objevuje až příliš často stejný obličejový model u stráží. Pravda, je to marginálie, avšak kazí jinak velmi dobrý dojem.    

Francouzi umějí udělat nejen kvalitní hry, ale také je patřičně oživit a zdramatizovat hudebním podkladem. V minulosti byli evropští hráči odkojeni buď japonskou nebo americkou hudební produkcí. Díky tomu se jaksi vytratilo, že i v Evropě máme skvělé skladatele, kteří dokáží stvořit plnohodnotné soundtracky, a také jim vtisknout tradiční prvky vycházející z naší historie a kulturního odkazu. Není to tak dávno, co představil „Detroit: Become Human“ velmi zdařilý OST, při jehož koncipování šli Francouzi dokonce tak daleko, že si vyrobili vlastní a do té doby ve hrách nikdy nepoužívané hudební nástroje! Tolik ke schopnosti Francie udělat dobrý soundtrack. Asi už tušíte, kam míříme. Ano, A Plague Tale má fantastickou hudbu. Do středověkého dramatu se obecně hodí bicí nástroje, violoncello a klasické kytary. Ty zde pochopitelně jsou spolu se staršími a málo známými nástroji jako je viola da gamba nebo nyckelharpa. Avšak zdejší soundtrack není ani tak dobrý tím, čím je, i když má nesporně vysokou úroveň, ale tím, jak s ním tvůrci pracují. Hudba je zde totiž dynamická, tj. reaguje na dění ve hře, a tak není pevnou součástí jednotlivých lokací. V některých momentech hudba nehraje vůbec, díky čemuž vynikne prostředí samotné a dialogy mezi postavami. Jinde zase postupně graduje a dokonale vystihuje stupňující se drama na obrazovce. To proměňuje hru v netradiční a emotivní zážitek, kde bude víceméně každá zásadní událost podtržena puncem jedinečnosti.

Pro hru se podařilo zajistit i dobrý anglický dabing. Ten pracuje obdivuhodným způsobem především s mladými dabéry Amicie a Huga, kteří byli vybráni s ohledem na svůj věk, jenž měl co nejvíce odpovídat herní předloze. I to je poněkud neobvyklé v herní branži a dokazuje to, že tvůrci si šli důsledně za svým. Díky českým titulkům je možné zapnout si bez problému francouzský dabing, a tak mnohonásobně zvýšit autenticitu herního zážitku. I když pravda je ve skutečnosti taková, že jak francouzský, tak i anglický dabing vznikaly pochopitelně současně a až v postprodukci. Avšak francouzština ve francouzské hře, která se navíc odehrává ve Francii, a jíž si mohou čeští hráči užít díky CZ titulkům, je dalším z argumentů v nekončících polemikách o tom, zdali má regionální jazyková podpora vůbec svůj smysl. Pochopitelně, že má. Sám jsem na několik hodin vyzkoušel francouzský dabing a české titulky. Navozeným pocitem větší soudružnosti s hrou samotnou jsem byl příjemně překvapen. Jako konzervativní hráč jsem se však vrátil k anglickému znění, neboť hlas Amicie s jemným přízvukem ve mně evokuje závan starých časů. Avšak je to ryze subjektivní pocit. Co se týče českých titulků, tak ty jsou odvedeny precizně, tedy zejména bez překlepů a s dobrým načasováním.     

Krysí hordu jen tak něco nezastaví. Dokonce ani na hry hubený květen. Mají tak volnou cestu k tomu, aby ohlodaly vaše domácí konzole. Jelikož se bojí světla, asi se jim to nepodaří, protože pokud si zapnete hru A Plague Tale: Innocence, pravděpodobně se u vás nezhasne do té doby, dokud nenaplníte osud Amicie a Huga. V době, kdy je módní zasazovat adventury do postapokalyptických vizí, kde se tvůrci snaží vykreslit ten nejsurovější možný svět, nám teď Francouzi dokázali, že stačí namísto budoucnosti obrátit pozornost směrem do vlastní minulosti, přičemž výsledek může být velmi podobný. A Plague Tale je adventura se solidní hratelností, dobrým námětem, kvalitním scénářem i sympatickými a zapamatovatelnými hrdiny. Jejich rozvíjející se vztah přináší do her po delším čase opět onen nezapomenutelný TLOU étos, kdy si člověk uvědomí sílu vztahu vzniklého navzdory okolnostem. I když se tvůrci nevyvarovali některých chyb v základní hratelnosti, například špatné AI, a nepřinesli do žánru nic nového, v těch aspektech, kde měla být hra silná především, dokázali podat skvělý výkon. Jelikož má hra i české titulky, stane se v očích českých hráčů jistě cenným úlovkem. A s ohledem na kvalitu této hry vyprávět silný příběh života v moři smrti to bude úlovek zasluhující vaši plnou pozornost. Váháte-li, co si zahrát nového koncem jara, krysy to zřejmě rozlousknou za vás.