GamesCom 2013 - Titanfall

Kdo založil studio Respawn Entertainment a za jakých okolností, to všichni moc dobře víme, a opakovat známá fakta by bylo zbytečné. Proto se raději podíváme na novou hru tohoto studia, tedy tvůrců Call of Duty série, která se jmenuje Titanfall a byla tento týden prezentována na GamesComu. Multiplayerové hry moc často nehraju, takže oznámení na E3 jsem nevěnoval moc velkou pozornost, a ani na GamesComu jsem na hru moc nechtěl jít. Až když mi bylo od několika kolegů řečeno, že je to naprostá bomba, pecka a kdo ví, co ještě, rozhodl jsem se na ni zajít, i když jsem tedy moc nečekal, že by mohla nějak zaujmout. Po prezentaci jsem měl i já jasno, Titanfall převyšuje veškerou svoji konkurenci o několik tříd, a vedle něj vypadá i nové Call of Duty jako práce několika školáků.

Když se podíváme na oznámené hry pro next-gen konzole, hodně se zaměřují vývojáři na propojení singleplayeru a multiplayeru. V tomto samozřejmě pokračuje i Titanfall, vlastně on na klasický singleplayer z vysoka kašle. Vývojáři se rozhodli raději postavit celou hru na multiplayeru, který v Call of Duty sérii slavil obrovský úspěch. Jenomže, on multiplayer zde má i příběhové pozadí, na začátku každé úrovně navíc s nějakou tou scénou, která vám vysvětlí, o co se zrovna bude bojovat. Pokud čekáte tedy klasickou singleplayerovou záležitost, Titanfall rozhodně není pro vás, ale jestli se dobře bavíte s kamarády, nebudete se od něj moci odtrhnout. Titanfall je totiž mixem léty osvědčených herních mechanismů z Call of Duty série a spousty novinek, které hratelnost hodně oživují, a dělají ji tak nezapomenutelnou, jedinečnou. Ono nejde o to, že Titanfall by byl nějakou revolucí, ale spíše evolucí, která má ukázat směr, jakým se do budoucna vydat. A onen směr je podle prvních dojmů z hraní hodně chutný. Jak už možná víte, v Titanfall proti sobě bojují titáni a piloti. Než začnete každou multiplayerovou hru, musíte si nejprve vybrat třídu postavy, za jakou budete hrát. Je tu klasický voják se samopalem, ale i voják s granátem, brokovnicí a tak dále, výběr postavy nijak nepřekvapil. Vždy u každé třídy vidíte, jaké má zbraně, případně by mělo být možné si ji i upravit, ale vývojáři zatím více podrobností nechtěli říci. Když máte vybraného vojáka, musíte si i vybrat obrovského mecha, kterého můžete na bojiště přivolat. Opět je tu několik typů, první má těžký samopal, druhý zase měl raketomet a několik dalších bonusů. Vývojáři zatím ukázali jen tři tipy, ale dá se předpokládat, že jich bude nakonec daleko více, ostatně do vydání ještě několik měsíců zbývá. Když jsem měl vybráno, po několika minutách jsem se ocitl na bojišti, kde jsem na začátku dostal několik příkazů i s ostatními kolegy. Po krátké rozpravě velitele následovala už klasická přestřelka mezi dvěma tábory v režimu Attrition (jeden tým brání, druhý útočí) na mapě Angel City, která byla hektická, rychlá, hodně ve stylu Call of Duty. Hned, čeho jsem si po pár vteřinách všiml, tak je fakt, že Titanfall přináší prakticky nový pohyb po herní mapě. Vyskočit můžete za pomocí jetpacku do nepřístupných míst, případně přeskočit větší vzdálenost mezi budovami. Také je možné využití parkouru a běhat tak po stěnách baráků, billboardech atd…, kterého jsem se trochu bál, protože nejsem zrovna šikovný hráč, pokud jde o složitější hry. Nakonec jsem byl ale překvapen, jak je vše maximálně intuitivní a jednoduché na ovládání (jednu hru jsem hrál za pomoci myši a klávesnice, druhou skrze Xbox gamepad). Vše jsem tak dělal od první minuty zcela automaticky, jako bych měl v Titanfallu nahráno několik hodin. Co se týče spojení parkouru a jetpacku, vše funguje tedy naprosto skvěle a dodává hře nový rozměr, navíc producent během prezentace řekl, že je možné každou mapu zdolávat tak, abyste se nedotkli země. Celkem se mu dá v tomto věřit, ale samozřejmě toto už potřebuje více cviku a dokonalou znalost mapy. Velkou vychytávkou v Titanfallu je možnost si přivolat během hraní obrovského mecha, do něhož můžete následně nastoupit. Když začínáte, kovového kamaráda nemáte, ale dole se vám vždy odpočítává, za jak dlouho si ho můžete přivolat. Pokud je připraven, jen stačí označit, kam by měl dopadnout. Mech vždy spadne efektivně z nebe, na což se pokaždé moc dobře dívá. Když do něj vstoupíte, budete si připadat daleko silnější, protože normální protivníky zlikvidujete během několika vteřin, ale souboje proti dalším strojům jsou vždy maximálně vyrovnané a vypjaté do posledního okamžiku. Titán nemá jen klasickou palnou sílu, ale může i využít několik speciálních schopností, třeba sebrat v okolí náboje a vymrštit je na protivníka, čímž mu způsobí velká zranění, případně je možné ze zničeného Titána jeho pilota násilně vyrvat, což pro něj samozřejmě znamená konečnou. Efekty těchto specialit jsou skvělé a jistě budou lahodit vašemu oku, jako mému. Navíc se jen tak neohrají, vlastně je tu spoustu rozmanitých možností. Občas se mi stalo, že takovou šarvátku jsem prohrál, takže jsem se musel katapultovat několik desítek metrů do vzduchu, což byl jeden z velkých zážitků během hraní. Když se katapultujete, musíte následně počkat, než se vám mech zase dobije. Naštěstí, i když jste jen v kůži vojáka, máte i speciální zbraň na ničení mechů, i když je jasné, že si musíte dávat pozor, protože stačí jeden zásah a je konec. Daleko lepší je mech obejít, skočit na něj, přičemž hra se v tento moment přepne do speciální minihry, v níž musíte zneškodnit protivníkovi určitou část. Když ji zničíte, poté automaticky seskočíte a díváte se, jak protivník umírá v silné explozi. Další silný moment, na který budu dlouho vzpomínat. Samozřejmostí je, že jde skočit i na robota, kterého ovládá váš kolega, čímž z něj můžete pomáhat v boji. Dvojnásobná palebná síla se vždy hodí. V Titanfall tak proti sobě bojují piloti proti pilotům, titáni proti titánům, a vlastně i všichni proti všem, přičemž vše je rychlé a zábavné, až se člověk nemůže odtrhnout. Každá hra ovšem jednou končí. Ať už vyhrajete nebo prohrajete, vývojáři si vždy na konec každé hry připravili jednu speciální novinku. Tou je epilogue, v němž v případě prohry prcháte do transportéru, který vás vynese zpět na oběžnou dráhu, samozřejmě za doprovodu dech beroucí hudby. Když danou hru vyhrajte, je vaším úkolem jen dostřílet utíkající nepřátele. Na závěr jen zmíním, že za každou akci, zničení mecha nebo zabití protivníka jsem byl odměněn XP body, za které jsem leveloval, ale prozkoumat celý levelovací systém, případné bonusy, jsem nemohl. Když Titanfall vidíte v pohybu, ohromí vás naprosto úžasná vizuální prezentace, navíc vše běželo maximálně rychle a plynule, bez větších problémů. Možná i proto překvapí, že vývojáři vsadili na Source engine od Valve, který byste možná ani nepoznali. Vše je hodně upravené, až je dost dobře možné, že z původního kódu nic nezbylo. To ale při hraní bude vadit málokomu. Jen upřesním, že během GamesComu jsem mohl hrát PC verzi, ale podle producenta bude Xbox One verze totožná. Engine prý tolik náročný není, čemuž se dá i věřit, když hra běží na zmíněném Source enginu. To Xbox 360 verze projde několika menšími i většími změnami, ale na přesný seznam si musíme počkat? A co Playstation 4 verze? Když jsem se na ni dotazoval, jen se mi dostalo úsměvu od producenta a pokrčení ramen. Vývojáři z Respawn Entertainment ukázali už jednou směr, jakým se postupně vydala většina akčních her v multiplayeru. Nyní přichází s novinkou, která je opět o několik světelných let před ostatními, alespoň dle prvních dojmů. Hraní Titanfallu bylo zábavné, rychlé, se spoustou nezapomenutelných okamžiků, u kterých jsem musel říkat wow. Jedinou chybou prezentace bylo, že trvala jen půl hodiny, protože tohle bych dokázal hrát hodiny, možná dny v jednom kuse. Chtěli jste důvod, proč koupit Xbox One? Zrovna na něj zíráte.