Oznámen UNCHARTED 2: Among Thieves Game of the Year Edition

Fanatismus? Každý měsíc jednou, v celku jsem za ten měsíc dohrál tak max. dvě hry, tedy s dosti dlouhým odstupem. Prostě na to přišla chuť, tak jsem si to prostě zahrál. S měsíčními odstupy ta hra neomrzí, i kdybych jí do dvou let dohrál 24x. Nesedim u toho každý den několik dní v týdnu v kuse abych za každou cenu nasbíral trofeje, to pak omrzí i ta nejsrdcovější záležitost. Ale když se na to člověk vrhne po nějakém čase tak max na ty dva až tři dny, tak to jen tak neomrzí. Navíc si to takhle člověk užije víckrát s větším nadšením. Až bude The Last Guardian, nebo ICO a Shadow of the Colossus collection, tak si taky každou z nich zahraju max. jednou do měsíce, a když se na ně vrhnu znovu až za měsíc, budu ty hry hrát s větším nadšením, než kdybych se do každé nutil 3x nebo i víckrát dohrát bez přestání jen kvůli trofejím. Pro mně je trofejí ta zábava a ten zážitek, který z té hry mam, je to pro mně tisíckrát víc, než 50 platinových trofejí. Ale tak je to každého věc jak si ty hry hraje. Nebudu nikomu vnucovat můj styl hraní her. Znám většinu lidí, kteří si hru zhnusí právě kvůli trofejím, protože se za každou cenu snaží získat platinu, hrají to bez ustání dokolečka a dokolečka, a to se pak nedivim, že pak každý hru prodává se slovy ,,je to pěkná hra, ale nemůžu získat platinu, tak na to seru, prodám ji" to asi nikdy nepochopim. Dřív si každý koupil skvělou hru, která ho bavila a má ji do dnes, třeba i PS jedničkové tituly. Ale dneska lidi nasbírají trofeje a už jde hra do bazaru. Tohle dřív nebylo. Dřív si to člověk nechal, protože věděl že si to prostě jen pro zábavu zahraje znovu. Dnes pro mnoho lidí získáním platinové trofeje končí veškerá životnost hry. Můj bratr je příkladem. Všechny hry co má už na platinu tak nehraje, a když se ho zeptám, proč si po dlouhé době (po roce) nezahraješ MGS4? Jeho odpoěď zní ,,nejsou tam trofeje, až budou trofeje, budu ho hrát" nebo se ho zeptám, proč si nezahraješ po dlouhé době Burnout Paradise a jeho odpověď je ,,už mam platinu, k čemu bych to hrál znovu"...A tohle je případ většiny lidí dneska. Nechápu, nechápu, nechápu...Trofeje a jiné pičoviny se dnes stali hlavním důvodem hraní her. Už není pro ně hlavním důvodem se ke hře vrátit jen pro zábavu i když třeba všechny trofeje mají. Naštěstí jsem tomuto fanatismu nepodlehl. Podle mně je fanatismus právě sbírání trofejí. Za pár let se snad lidi nepůjdou vysrat ani na hajzl jenom proto, že za to nedostanou povýšení.

Vůbec necháp proč dosažení platiny znamená pro někoho důvod dál hru nehrát. Já Uncharted 2: Among Thieves dohrál 9x jen pro zábavu, pro zopakování skvělého zážitku a bylo mi úplně šumák jaká trofej mi při hraní naskočila. Když jsem třeba po druhém dohrání nasbíral všech sto pokladů, smazal jsem všechny save položky abych si jej mohl pro radost celý užít znovu, jako bych jej hrál poprvé. Takhle to dělám od dob, kdy vyšla první PlayStation konzole u všech her. Trofeje dnes přeměňují zábavu na nutnost hru dohrát a za každou cenu získat všechny trofeje i když člověka hra už omrzí, nebo nebaví. Navíc trofeje jsou závislost, která z prosté zábavy dělá právě tu nutnost kterou jsem již zmínil. MP v Uncharted 2: Among Thieves je nejlepší MP jaký jsem na dnešní generaci konzolí měl tu možnost si zahrát, tak že tato edice mi příjde naprosto vhod. Budu kupovat novou PS3, tak si k tomu rovnou přihodim tuto edici a znovu si rád několikrát užiju dokonalý singl a perfektní MP. Čekal jsem dlouho až konečně tato edice výjde. Protože DLC já zkrátka nepodporuju, jsem radši, když mi všechno za tu plnou cenu naservírujou všechno na jednu placku. Myslim že za ty prachy, které ty hry stojí, jsou k tomu DLC sprostou urážkou, a nikdy nebudu podporovat tuhle sviňárnu. MP jsem si užéval perfektně i bez DLC, a teď když to konečně výjde kompletně jako jedna hra, tak jak to má být, tak si to koupím. Takových edicí by mělo vycházet mnohem, mnohem víc.