Nový trailer na Hellblade: Senua's Sacrifice shrnuje kladné přijetí

Jinak v závěru příběhu "Senuinina obětování" jsem měl až do skončení titulků obě oči v slzavé lázni, necítil jsem smutek, ani lítost, a soucítění s osudem, jež si Senua zvolila láskou k někomu a vlastním rozhodnutím podstoupit neznámou cestu neznámého cíle ve víře, že tak by mohla zachránit toho, koho miluje. Když jsem se zamýšlel nad tím, jak moje mamka celý život obětovala i svou vlastní radost a dělala tolikero zaměstnání, která ji nenaplňují, aby uživila sama dvě děti včetně sebe, uvědomil jsem si, že láska matky k dítěti je natolik silná, že je pro matku možné i sebeobětování, schopnost poskytnout svým dětem vše ať to stojí třeba i stále ubíhající čas, v němž by si jinak přirozeně zvolila vše, co ji naplňuje - ať už je to volba práce, lidí, činností jež miluje, ale mamka brala každé zaměstnání i za to minimum peněz, každý měsíc využila každý den vždy primárně k tomu "aby byl zas zavčasu zaplacený nájem, aby bylo plnohodnotné stravy", kterýkoliv muž do našeho života vstoupil jako maminčin nápadník, vždy dala mamka přednost nám a našemu prospěchu, na místo vlastního uspokojení ze vztahu, kdykoliv situace představovala vůči nám nějaký problém. Protože pro mně osobně je dnes již nepřekonatelné dělat cokoliv, co mi nepřináší radost, co naopak je proti čemukoliv, co přirozeně miluju, co je proti tomu, jaký jsem, jak cítím, jak smýšlím, co rád dělám a naplňuje mě to, vím tak, že mamka učinila tu největší oběť z lásky ke svým dětem, tedy potlačovala v sobě svobodu hledat a realizovat cokoliv, co ji přirozeně ze srce přitahuje. Hellblade Senua's Sacrifice je docela jiný příběh, ale na jeho konci jsem viděl zrcadlový odraz toho, jak mocná je láska jako taková v běžné realitě a na základě vlastní zkušenosti vím, že jinak smyšlený příběh smyšlené postavy Senua, ve skutečnosti v sobě odráží životní skutečnost jevu, jež označujeme pojmem "láska". Stejně tak i láska dokáže člověku navrátit duševní zdravý a pohodu ze schizofrenního stavu, a to jednoduše tak, že člověk se zamiluje do toho, kým je, jedinečný v každém aspektu, tedy neporovnatelný, žijící znovu v pocitu vděčnosti z všeho, co sám o sobě ve vší komplexnosti člověk představuje tak jak je. A tak jeho rozpolcení vzniklé tím, že vždy dělá něco jiného, než co přirozeně cítí, že by nejraději dělal, že každé jeho drobné i větší rozhodnutí odporuje jeho vnitřní realitě a tak uvnitř cítí něco jiného, navenek projevuje něco jiného, nevědomky rozděluje sebe sama na dvě skutečnosti, vnitřní a vnější (projevující) oponující realitu sebe sama. Čím více tak člověk činí v mnoha sférách svého života, tím zřetelněji se stává tzv. schizofrenním. Je to otázka praxe a cviku. Co člověk, to jedinečná forma schizofrenie. Proto dosud psychologie nemá přesnou diagnostiku tohoto jevu v člověku, protože co člověk, to její jedinečná forma odrážející stav jedinečně zformované mysli jedinečné bytosti. Posuzují totiž jen její projevy a v nich hledají společného jmenovatele. Nesoustředí pozornost hluboko do člověka. To co vidíme v Hellblade Senua's Sacrifice u hlavní postavy Senua, především onen důraz na vnitřní dialog odehrávající se v mysli, vzájemně si odporující hlasy jakožto dvou či více osob, přitom z téhož zdroje, z téže mysli, jedná se tu o stádium rozpolcení, které následuje vždy až po tom, co v člověku působil tzv. vnitřní hlas, tento bezeslovný, prostřednictvím pocitů vyjadřující se hlas, proti němuž hovořil prozatím jen jeden z mysli, ať už opoziční hlas mysli je hlasem rodičů, nebo přátel či ostatních lidí, kteří k nám po celý život hovořili a hovoří z vlastní perspektivy životních hodnot, které snaživě plníme ku přijetí sebe sama ostatními tak, že potlačujeme jedinečné v sobě a činíme se jinačími dle představ jiných o tom, jací by jsme měli podle nich ať už individuálně či kolektivně být. Po určité době dříve či později a každý individuálně, odnaučí se vnímat realitu sebe sama, čímž člověk postupem ztrácí ze zřetele kým je, výměnou za sílící pozornost vůči tomu, jak je okolím přijímán, vnitřní hlas postupem přestupuje do mysli, kde nabývá již jen mentálně existující ozvěny něčeho, co bývalo jasným vnitřním hlasem hovořícím zcela jasně "dělám-li to a to, cítím to a to, a dělám-li to a ono, cítím to a ono", sdělující nám pocitem radosti "ano, toto tedy dělat" a sdělující nám pocity z absence radosti " aha, toto tedy ne", učíc se tak formou pokus/omyl vnějšími prostředky odhalující vnitřní realitu "kdo jsem" přirozeně dospívající jednoduché skutečnosti "toto mě naplňuje a to a tohle a tamto ne, ať dělám co dělám". A tak v mysli působí hlas zformovaný okolním světem a hlas zformovaný vnitřní realitou člověka a nikdy se vzájemně neshodnou, protože oba pocházejí z odlišného zdrojem. Vnitřní mentální dialog už vede jen k tomu, aby časem zesílil do nesnesitelné formy, kdy člověk už tzv. zešílí. Mé osobní životní zkušenosti v zájmu o jejich příčiny byl u mně natolik hlubokou touhou po celý život, až jsem po polovině života přešel z vlastní přirozené radosti pozorovat lidi na pozorování sebe sama, sám v sobě jsem dříve či později odhaloval příčiny toho, co prožívali běžně i ostatní, akorát každý jinou formou. Totiž proto mě nesmírně nadchnul projekt Hellblade Senua's Sacrifice, až když jsem si jako film zkoukl celý "walktrough" na YT, a zjistil, že vývojáři vyjádřili důležité objevy mé životní zkušenosti.

Dnešní technologie umožňují transformovat video herní konzole na HW se svobodou tvořit nejen hry, ale především takové interaktivní virtuální projekty, jež mohou být účinným prostředkem zrcadlícím mentální procesy člověka, čímž umožní člověk u uvědomit se o vlastních nevědomých procesech v sobě a tím tak dopomoci si mentálnímu zdraví. Vzhledem k tomu, že mnozí se dnes poutají k obrazovkám a tato připoutanost narůstá, je tedy toto vhodným prostředím pro projekty schopné nápomocně interagovat s lidmi v tomto prostředí. Sami vývojáři Ninja Theory vlastně potvrdili, že manipulace s vývojářskými studii je dnes markantní natolik, že aby mohli vytvořit projekt Hellblade Senua's Sacrifice, museli se doslova obejít bez finanční pomoci velkých společností, nýbrž svoboda tvořit není v podstatě poskytována v případě financování těmito hladovými společnostmi. Jsem znechucen vším tím, co dnes jinak talentovaní lidé tvoří za projekty ve jménu vydělávání peněz zakázkově pro ty, kteří mají zájem jen vyprodukovat to, co kolektivní psychologický stav lidí žádá, nebo dokonce to, co chtějí, aby podprahově působilo dle jejich cílů člověka ještě více upoutat před obrazovku a sypat ze sebe rupie dlouhodobě. Ti lidé nic netvoří, pouze užívají tvrdě naučené řemeslo pro zájmy jiných. Přitom je tolik studií, kde by se mohli klidně rodit projekty ze srdce, tedy to, co ti lidé cítí, že chtějí vytvořit, ať už si o tom myslí kdo chce, co chce, protože tvořit, to vyžaduje nejen zvládnutí řemesla, ale především svou vlastní vizi. Víme, že pár takových zázraků už vzniklo a vždy se jednalo o projekty, jež jsou nejblíže tvůrčí, osobní vizi. Není vůbec jednoduché sladit mnoho lidí do jedné tvůrčí vize, musí se zkrátka setkat ti, kteří vztahově fungují jako milující rodina, kteří umožňují jeden druhému naprosto svobodný prostor vyjádřit svůj jedinečný um. Já děkuji lidem z Ninja Theory za jejich snahu jít si za svým a nenechat si do toho kecat od kohokoliv mimo tvůrčí tým. Ukazují tak všem, že tvořit takto mohou všichni. Není to vůbec jednoduché, naopak složitější, ti lidé potřebují ze své práce i živit svá těla, musí se zaplatit i technologie, finance svobodné tvorbě jen tak někdo neposkytne, ale stojí to za to!