Neil Druckmann k budoucnosti The Last of Us: Myslím, že ten příběh má ještě jednu kapitolu

Tak samozřejmě že každý kdo si dovolí konstruktivně rozebrat vaší kritiku, musí být Troll. Záměrná relativizace. Ukázali jste mi dost, inu nyní si můžete nadále nerušeně užívat pohodlí své arogantní nevědomosti. 😉

@Brusle🛼: No zcela logicky i zákonitě vskutku ano, rozhodně pro vás nejsem normální, vy jste normální a všechno pochopili. 😉😄

Odpověď na tvou otázku jak mne vidíš, vnímáš - No přeci "Debil", už jsi mi to sám dávno vyspoileroval již ve tvé snaze o diagnózu hlupáka, debila, a co tam bylo ještě? 😂😂 Jak říkám, kolektivně, vzájemně podporované pokrytectví. Sobě podobní vždycky přirozeně táhnou k sobě. To je fakt. 👍😄

Dokonalá ukázka kolektivní psychózy 👍😎

Děsivé však je, že i přes tento svůj výkon si pořád připadáte normální. Pozoruhodné, kolik se toho tady za těch xx let nezměnilo. 🤔

A2: Vzpomínáš, jak jsi tady určoval diagnózy na základě komentářů? 😉😄 Tak že ke všemu otevřené pokrytectví. Úkaz. 👍

Vzorec, který mi zde předvádíš učebnicově, dokola. Vymyslíš nesmysl, pár tvých přívrženců ti ho tu potvrdí, já ti ho argumentačně rozporuji a pak se uchýlíš k té největší frajeřině, vyhnutí se argumentační konfrontaci tvým odvedením pozornosti na poukazování a vymýšlení diagnóz. Docela nedávno a co tady pak řekneš. To je zcela dohledatelné. 😉

🤡🤣🤡

@Brusle🛼: Pro tebe mrskání nožičkami, slastná představa viď? 😄 Z mé pozice komunikace, argumentace a to zcela upřímně reflektuji své pocity a myšlenky. 😉

@A2: Ve své fabulaci vyčítáš fabulaci, kterou jsi vyfabuloval, dokonalé sebezapření. 👍 Pro což ignoruješ přibývající fakta. Ukázkové 😎😄

@A2: Až na ty pár let trvající pauzy v mé aktivitě zde a vyjadřování se k úzkému okruhu titulů a témat. Máš to vycucaný z pocitu zášti 😉

A ano, žiju poněkud odlišně, tak že mám čas se 17 hodin denně, sedm dní v týdnu věnovat čemu potřebuju, respektive čemu chci. Pochop že tak žiju co chodím, takže jsem si už celkem uspořádal, jak funguju a kdy je čas se věnovat víc tomuhle, kdy něčemu jinému, bez tlačení, podle vlastního rozpoložení a stihneš za sedmnáct hodin hodně. Aniž by to byla dřina. Ty aktivity se neustále střídají a točí, neúměrně, něčemu se někdy prostě věnuji déle, něčemu třeba i na chvíli. Své debutové hudební album jsem dělal na denně tři roky, venku v terénu (záměrně), v lesích, horách... Když člověk opravdu něco chce dělat, najdeš si k tomu čas vždycky. 👍😉

@Viribusunitis89: Díky 👍😃

@mnaca: A ty se v tom nějak orientuješ, žes u sebe vyhodnotil kompetenci vyhodnocovat validitu mých znalostí? 😉 Mých zkušeností? 😉 Furt jedeš a neva ne přijmout, že se k žádnému oboru nehlasím a nikdy nehlásil, nýbrž mě zajímá člověk, jeho duševní pochody, procesy. Cháááááápeš ten rozdíl? 😁To je jako říct, člověku, který fotografuje, že nemá právo hodnotit fotky, protože nevystudoval na škole. 🤦 A ano, mám za sebou sedm let focení v terénu i ve studiu a praxi v Adobe Photoshop. Veškeré důkazy mám k dispozici. 👍😄

Ono je to asi dvakrát tolik, ale počítám vždy jen ta období, kdy se člověk tomu věnuje naplno. 😉 A však nejde o to abych ti jmenoval mé zájmy, ale uvést jednoduše ty tvé úvahy na pravou míru ve světle toho, co ti mohu normálně přiznat a říct veřejně. Jsem k tobě zcela upřímný a flušeš na to další a další hemry svých přesvědčení. Tvé přesvědčení ti neberu, ale je zapotřebí se bránit. Rozumíš 😉

@mnaca: Chápeš že neordinuji? 🤦😄 Je to můj životní zájem s nímž se pojí proč tvořím hudbu, proč studuji rostliny, proč studuji biologii, proč čumím do objektivu nebo hledáčku, proč medituji nebo proč tyvole žeru psilocybinové houby k prohloubení meditace, člověče ty jsi fakt mimo všechno co jsem ti dosud o sobě řekl, nejkratším způsobem jakým dovedu.

Právě jsem ti v bodech, stručně popsal můj život, který samozřejmě kdo jiný než ti nejbližší, kteří mě znají, ví co jsem dělal a dělám abych si ověřil sám na sobě určité skutečnosti. Mein got 🤦😄

Mimochodem víš že tvé tělo sestává z 99.9999999% z prázdného prostoru? Veškerá hmota. Ti co jsi, co do objemu, je 0.00000001%. 😉😁

@mnaca: Ale mě nezajímá obor, zajímá mě člověk. To je ten rozdíl který ti tu probůh vysvětluji.

Stovky let? Psychologie? No až na pár významných jmen pro jejich objevy, se o psychologii jako o oboru bavíme zaokrouhleně nejvýš 150 let, jako o vědecké disciplíně zkoumající člověka vědeckými postupy, to jest opakované pokusy v kontrolovaných podmínkách. Hodně doporučuji Stanislav Grof, tehdejší vědecký výzkum LSD, jehož výsledky jsou dosud pro normální lidi šokující a těžko přijatelné a však vědecky odhalené a popsané, stojí za letité, zapálené studium. Mimochodem Prof. Stanislav Grof je zakladatelem transpersonální psychologie, která dosud lidskou bytost prostudovala nejhlouběji a získala ohromné množství dosud v běžné konvenční praxi neaplikovaných informací.

5 let? Dobrý start. 👍

Proto, když se tu řeší hra, která mě z psychologického hlediska baví jak je vyvedená a jak působí na člověka, tak tu s A2 řeším v kontextu svých znalostí, přirozeně, psychologii chování postav a co je vlastně u člověka možné. A2 mě přesvědčoval, že Dinina reakce je blbost, tudíž že se to nemůže stát, protože podle jeho zkušenosti s jeho těhotnou ženou mu připadalo, že se apriori všichni nějak vzorově musí zachovat a né jinak. Celý point celé té diskuse bylo, že ne, možné to naopak je. Načež přišla diagnóza zdravotního problému souvisejícího se psaním. Tady? Stejná situace. Jen se tu řeší jiná omáčka u téže hry.

Alespoň že se dokážete semknout, ačkoliv u příležitosti do někoho kopnout. 😉

@mnaca: Každé studium je subjektivní, vědomý proces, tudíž kdo jiný si má své zkušenosti a získaná data zpracovávat a vyhodnocovat, než studující? Každý vyhodnocuje veškeré zkušenosti, respektive informace zcela po svém, svým způsobem a tempem, každý si to nakonec musí vyhodnocovat sám, chtě nechtě. Učení není vedení za ručičku. Učení, práce na sobě náleží vyhodnocovat pouze mě. By mě spíš zajímalo, jakým právem tady tvrdíš, že nemám právo něco vyhodnocovat? Jak jsi na to přišel?

Já studuji prakticky psychologii s vyhodnocováním výsledků oficiálních studií i těch neoficiálně provedených zaznamenaných v praxi. Je to můj denní chléb od mých 17, tudíž 19let. Do té doby jsem spontánně svůj zájem a neustálé pozorování situací projevoval od školky. Kdokoliv kdo vyleze z VŠ po pěti letech, má ohromný množství informací, kterým vůbec nerozumí a začne jim rozumět až až mnohem později, za předpokladu prakticky neustále práce a pokračujícího vzdělávání v praxi. Psycholog ti nepomůže, dokud nemá Now how nad rámec oficiálních studií na škole. Je to dobrý pro ty, kteří se tomu chtějí věnovat klinicky, ale ne každý, kdo se zajímá o lidskou bytost a jak vůbec funguje, musí nutně chtít být psycholog v ordinaci. Zajímat se o lidskou bytost a poznávat jí, jak funguje, to jest synonymem pro - zkoumám a vědomě poznávám sebe sama.

@mnaca: Víš řeknu ti to krátce a výstižně - když někdo projevuje zájem o něco, věnuje se něčemu a zmiňuje se o tom v kontextu řešené věci, neznamená to zároveň a apriori, že tvrdí, že všechno ví. Opět se vracím ke svým dávným vyjádřením a konstatování - zkoumám a učím se, protože nevím. Kdybych věděl, nebylo by již potřeba nic studovat. Celoživotní proces, o tom již nepochybuji

Jenže ono je asi už dost těžké připustit, že všechno cos o mě napsal, byl zkrátka tvůj konstrukt. A psychologie z Wikipedie je dokonce dostatečná na to, aby ti potvrdila, že se ani nemůže nejednat o tvůj konstrukt, protože "v běžném" stavu vědomí, vnímání, to v tobě proběhne zcela mimo tvou vůli, jako u každého. Nebo pro tebe to neplatí? Nicméně a opět to opakuji, lidskou mysl a tělo studuji celý život čistě prakticky. Jak se chceš naučit zacházení s kladivem z teorie? S psychologií je to úplně stejné, jediné studium co znám je soustředěné pozorování skutečné mysli v praxi a jediný zcela neomezený přístup mám ke své mysli, takže to co vyhodnocuji u sebe, porovnávám a samozřejmě konzultuji se špičkami v oboru a jejich závěry.

@Brusle🛼: Abys z jmenovaných příkladů mých zkušeností a aktivit pochopil, že jsem zvyklý na ledacos čímž zákonitě žádné tvé útočné nadávky, pokusy o zesměšnění a démonizaci mé osobnosti neberu vůbec vážně. Za což bys měl být vlastně rád. Ono právě BOHUŽEL existuje docela dost zničených, nebezpečných lidí, s nimiž jsem se nesetkával abych byl frajer, to přenechám dětem, ale pouze abych je osobně poznal a poslechl si jejich příběh. Napadlo tě to někdy? Že člověk může prostě chvíli poslouchat příběh takový, jaký je, ať už jakýkoliv, aniž by v mysli pořád vyskakoval hlas kritika a furt něco hodnotil? Nebo aby si říkal, že je machr, protože se setkal s defakto zničeným, nemocným člověkem?