Dying Light 2: Stay Human

Recenzovaná verze: PlayStation 5

V tu chvíli každý očekával, že se Techland vrhne na vývoj pokračování. Na něm se ovšem nedokázal s vydavatelem Deep Silver dohodnout, a tak začal připravovat duchovního nástupce s názvem Dying Light, který fanoušky žánru rozhodně nezklamal. Vývojáři vylepšili herní mechaniky z Dead Island, přišli s řadou osvěžujících novinek v samotné hratelnosti a dokázali připravit více než poutavou kampaň i kvalitní vedlejší obsah. Při zpětném pohledu jsem si Dying Light opravdu hodně užil, stejně jako následní výborné rozšíření The Following, které přineslo kompletně novou zápletku, lokaci i řadu novinek. Dying Light je i dnes, šest let od svého původního vydání, kvalitní zástupce žánru zombie survoval hororu, a i proto jsem měl velkou radost, když byl před několika lety oznámen druhý díl. Nečekal jsem ovšem, že vývoj bude provázet několik skandálů, a vývojáři budou bojovat s řadu problémů, takže vydání bylo nakonec několikrát odloženo. Hra je ale naštěstí už tu, a protože jsem ji mohl poslední týden hrát, mohu vám nyní říci, jak se mi líbila.

Pokud jste nehráli první díl nebo už přesně nevíte, co se v něm událo, nemusíte se bát, že byste byli ztraceni. Dying Light 2 Stay Human na něj totiž moc nenavazuje, vlastně si jede svůj vlastní originální příběh. Každopádně původní virus, který se objevil ve městě Harran, a celé ho zdecimoval, se lidstvu podařilo i za pomocí vakcíny vymýtit, protože se zřejmě nevěřilo tomu, že obsahuje čipy. Zdálo se, že je noční můře konec, ale když už se virus objevil, někteří mocní lidé si řekli, že by byla škoda ho blíže neprozkoumat a třeba nevyužít pro vojenské účely. Jak asi tušíte, od začátku to byl recept na katastrofu obrovských rozměrů. Virus totiž zmutoval a udeřil na lidstvo ještě ničivější silou. Celý svět byl zničen a téměř celé lidstvo padlo. Už přežívají jen jeho zbytky v osadách, mezi nimiž cestují poutníci, starající o jedinou komunikaci. Jedním z nich je i hlavní hrdina Aiden, který si v dětství prošel doslova peklem a nyní hledá svoji ztracenou sestru a záhadného muže, který mu může v hledání pomoci. Cesta ho zavede až do posledního doposud úplně nezničeného města Villedor. V něm jsou lidé rozděleni do několika frakcí, přičemž vzájemně si nemohou přijít na jméno, ale zároveň musejí každý den bojovat o přežití proti různým neustále hladovým monstrům.

Musím se přiznat, že mě příběh hry vůbec neoslovil. Boj o moc mezi jednotlivými frakcemi, do něhož se nechá zatáhnout i ne moc charismatický hlavní hrdina, je po většinu času dost nezajímavý a hodně se vleče, takže jen těžko bude nějakým velkým hnacím motorem, proč pokračovat v hraní. Dalo by se říci, že mě zajímalo jen to, jestli Aiden najde svoji sestru, ale aby se tak stalo, musí plnit úkoly pro jednotlivé frakce, s jejichž počínáním jen těžko někdo normální může souhlasit. Ano, občas má hra nějaké ty silnější momenty, při nichž třeba někdo zemře. Tyto scény vývojáři zvládli na jedničku, ale ani ty nedokážou zamaskovat, jak jednoduchý, nudný a vlastně i dost předvídatelný příběh je, který má i na můj vkus hodně nelogické finále. Navíc mu schází potřebné tempo a třeba i více zajímavější postavy. Postav potká hlavní hrdina dost, ale k žádné si nejde udělat hlubší vztah, protože nejsou dobře napsané, takže mi byl jejich osud kolikrát dost ukradený. Pamatuji si, že už první Dying Light neměl nějak extra propracovaný, dobře napsaný a kvalitní příběh, a je škoda, že vývojáři nedokázali přijít s nápravou.

Zatímco kvalita samotného příběhu je hodně diskutabilní, co se vývojářům povedlo zpracovat, je možnost ovlivňovat do určité míry jeho průběh, ale i další události. Důležitá rozhodnutí musí hlavní hrdina činit během hlavní příběhové části docela často, přičemž následně vedou nejen k odlišnému průběhu rozehrané mise či dalších událostí, ale také několika různým koncům. Vlastně se ani nedivím, že vývojáři před vydáním řekli, že aby hráč viděl vše, musí hru několikrát dohrát, což mu zabere zhruba 500 hodin. Samotná příběhová část tak dlouhá samozřejmě není. Nemusíte se tedy bát, že byste při hraní vychovali několik dětí a zestárli u ní. Já ji dohrál za nějakých 25 hodin, a to jsem se ještě trochu coural a dělal sem tam vedlejší obsah.

Zatímco první díl se odehrával ve městě Harran, druhý má zcela nové město, které je rozděleno na dvě větší části - Starý Villedor a Centrální smyčka. Když jsem si pročítal svoji recenzi na první díl, tak jsem si všiml, že jsem zmiňoval rozmanité město se spoustou zapamatovatelných míst. Je škoda, že takto kvalitně navržené a rozmanité město nedokázali vývojáři zopakovat. Vlastně mi přišlo, že v novém městě se uličky a jednotlivé lokace dost často opakují, a neměl jsem prostě nic, čeho bych se mohl chytit a podle čeho se orientovat. Zatímco u prvního dílu jsem rád město prozkoumával, zde jsem to nutkání bohužel neměl.

Pokud jste hráli první Dying Light, budete prakticky od první minuty jako doma, protože vývojáři staví na jeho osvědčených herních základech. Máme tu tak před sebou akční hru s otevřeným světem, v níž nechybí survival prvky, střety s protivníky ani pořád skvěle zvládnutý parkour, který byl nyní ještě rozšířen. Vývojáři navíc dávají i možnost využívat další novinky pro rychlejší pohyb po městě, třeba speciální vystřelovací hák s lanem nebo padák. S ním jsem ale já osobně dost bojoval a kolikrát jsem na jeho využití i rezignoval kvůli dosti krkolomnému ovládání, na které je třeba nutné si dlouho zvykat. Postupem hrou je možné si v košatém stromě dovedností rozšířit možnosti pro parkour i souboje s protivníky. Ani zde tedy nechybí jednoduše zpracovaný RPG systém, který je funkční a postupně hráče učí něčemu novému.

Pokud je něco, co se mi na Dying Light 2 Stay Human hodně líbí, je to propracovaný soubojový systém, díky němuž střety s lidskými protivníky i ohavnými monstry jen tak neomrzí. Protože se hra odehrává v době, kdy se lidé musí obejít bez všelijaké moderní technologie, vývojáři se rozhodli do hry nezařadit klasické palné zbraně (dostupný je pouze luk). Drtivá většina střetů tak probíhá krásně z očí do očí, přičemž k dispozici jsou nejrůznější mačety, pily, kyje, drápy nebo obrovské sekyry, které je možné posléze i různě modifikovat, aby třeba dávaly elektrické výboje, po nichž se i hlouček protivníků jen bezvládně klepe a dostává elektrické výboje. Souboje pak staví na uskakování, vykrývání úderů a správně načasovaném útoku. Trochu to připomíná Soulovky, inspirace je očividná, ale moc dobře se na to dívá a navíc je i neskutečně uspokojivé, když se povede zasadit nějaký krásný finální úder, během něhož je protivník zabit uražením hlavy, rozpůlením nebo useknutím končetin. Dying Light 2 Stay Human rozhodně není hrou pro slabé povahy, krví se v ní nešetří.

Město je doslova prolezlé skrz naskrz odpornými monstry. Základní zombie moc strachu nenaženou, pokud se na hlavního hrdinu nespustí večer obrovský hon, ale vývojáři si připravili i několik speciálních druhů, které už představují pořádný problém. Vrcholem jsou pak jakýsi minibossové, kteří se objevují v rámci hlavní kampaně i vedlejších městských aktivit. Jen je škoda, že vyloženě druhů bossů je ve vedlejších aktivitách hodně málo. Stejně jako v první hře mají i nyní monstra denní cykly. Zatímco většina silnějších protivníků přes den odpočívá v útrobách stanic metra, obchodů a vůbec mrakodrapů, v noci vylézají, což je příležitost se do těchto míst vydat a více je prozkoumat, ale zase za cenu, že jich je v ulicích daleko více. Tento systém fungoval dobře už v prvním díle a funguje i nyní. Kromě monster jsou časté střety i s lidskými protivníky, kteří mají už na střední obtížnost obstojnou umělou inteligenci. Dokážou se krýt i útočit v několika najednou, takže také představují pokaždé obrovskou hrozbu. A protože mají solidní umělou inteligenci, jen to podporuje zábavné souboje, které jsou tak hodně o taktice a zmíněném správném načasování.

Už jsem výše zmínil, že hlavní kampaň nemá 500 hodin, ale jen zhruba 25. To je určitě pěkný čas, i když o výplni by se dalo hodně diskutovat. Ta má značně proměnlivou kvalitu. Zatímco některé mise mají opravdu dobrý design, hlavně ty lineární zaměřené na Aidena a jeho příběh, tak mise pro jednotlivé frakce už tak kvalitní a zábavné bohužel nejsou. Každopádně po dohrání nic nekončí. Sice jsem byl po titulcích hozen do menu, ale když jsem dal pokračovat, objevil jsem se ve městě už po dohrání a mohl pokračovat v plnění vedlejších misí a dalších aktivit. Vedlejší mise se plní pro přeživší ve městě, přičemž jsem jich docela dost zkusil a přišly mi i celkem slušně navržené a rozmanité, takže pokud se někomu svět hry zalíbí, může se dát do plnění několika desítek vedlejších misí velmi dobré kvality. Vlastně mi i přišlo, že vedlejší mise jsou kolikrát zábavnější jak ty hlavní. 

Kromě nich jsou ve městě připraveny i parkourové či bojové výzvy, čištění táborů povstalců, prohledávání obchodů v noci, hledání zásob či spouštění vodáren nebo elektráren skrze jednoduché, ale povedené hádanky. Když je navíc elektrárna nebo vodárna zabrána, je možné ji přidělit buď Přeživším nebo Strážcům míru. Ačkoliv jsem si vyloženě neoblíbil ani jednu z těchto frakcí, podpora jedné nebo druhé má své výhody, a i na tomto rozhodnutí dost záleží.

Z ukázek před vydáním nevypadal Dying Light 2 Stay Human vůbec špatně, vlastně se mi líbil. O to větší zklamání pro mě je, že hra ve výsledku vypadá jen hodně průměrně. Vývojáři z Techlandu připravili pro konzole současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X hned tři režimy zobrazení, ale ani jeden dle mého názoru neposkytuje zrovna ideální zážitek. 4K režim má ostré textury a hra v něm vypadá určitě nejlépe, ale 30fps vše naprosto degraduje. Ray-tracing režim jede v nízkém rozlišení a těch pár lepších efektů za moc nestojí, zvláště když hra v něm jede také pouze ve 30fps. Režim výkonu se zdá na první pohled nejlepší, protože hra v něm jede v 60 fps, ale na druhou stranu nevypadá nějak extra působivě. Textury jsou rozmazané, pozadí města málo bohaté na detaily, a i proto jsem si chvilkami připadal, že hraji po vizuální stránce nějaký remaster dvě generace staré hry.

Je škoda, že se vývojáři raději nezaměřili na jeden režim, který by poskytl 60fps a vyladěné vizuální zpracování. Třemi režimy se akorát sami střelili do nohy, navíc hra obsahuje i řadu grafických glitchů a nedodělků. Ty sice nemají přímo vliv na hratelnost, ale každého hned praští do očí. Daleko více zamrzí občasné pády, kterých je na můj vkus více, než by bylo zdrávo. Stabilitu budou muset vývojáři ještě vyladit, dobrou reklamu hře nyní rozhodně nedělá. Co ovšem musím pochválit, je fantastické ozvučení, které se hlavně během plížení temnými chodbami opuštěných budov stará o fantastickou atmosféru. Rozhodně tak doporučuji hrát s kvalitním headsetem na uších, a třeba i se zataženými závěsy či roletami. A výborný je i soundtrack se spoustou povedených skladeb, které si rád poslechnu i samostatně.

I když jsem se během hraní Dying Light 2 Stay Human nakonec po většinu času solidně bavil, především díky opravdu kvalitnímu a zábavnému soubojovému systému, nemohu potlačit mírné zklamání. Za to může především hlavní kampaň, která by si zasloužila lepší a kvalitněji napsanou zápletku, ale také dost strohé a nezajímavé město, případně ne zrovna dotažené technické zpracování. Jsem přesvědčen, že si hra Dying Light 2 Stay Human své fanoušky najde, stejně jako si je našel první díl. Ale od pokračování, s nímž měli vývojáři obrovské ambice, jsem prostě čekal daleko více, než prakticky to samé navíc kolikrát s horším provedením.