Dojmy z připravovaných Nintendo her

Článek začnu hrami pro domácí konzoli Nintendo Wii U. Letos během E3 Nintendo moc velkých AAA novinek nepředstavilo, proto nabídka na akci tomu odpovídala, navíc si Nintendo pomohlo i prezentací už vyšlých her, mezi nimiž byla bojovka Super Smash Bros. Wii U (recenze 10/10) a plošinovka Yoshi's Woolly World (recenze 8/10). Tyto dvě hry jsem tedy logicky přeskočil a věnoval se dalším, které Nintendo na akci přivezlo.

Star Fox Zero
Pokud je hra, na kterou se před E3 hodně těšilo a nakonec moc nedokázala uspokojit fanoušky z gameplay videí, tak to byl zcela určitě nový Star Fox. Proto jsem byl hodně zvědav, jak se hraje a vypadá pěkně na TV a ne zprostředkovaně. Musím říci, že grafika je o něco hezčí, než na gameplay videích, ale i tak jde o hru, kterou byste asi čekali spíše na GameCube nebo Wii, než na Wii U a současných konzolích. Vizuálně jde o průměr, a bohužel musím i říci, že hratelnost byla v prezentované demoverzi na tom podobně, což je zarážející, když za ní stojí vývojáři z Platinum Games. V první fázi šlo prakticky o klasickou kolejnicovou střílečku, která nijak nevybočuje z řady ostatních, v níž jsem prolétal lineární cestičkou a pokoušel se likvidovat nepřátele na zemi i ve vzduchu, přičemž jsem se mohl z klasické stíhačky transformovat i do jakéhosi robotického kuřete. Transformace jsou ostatně asi největší novinkou, jakou vývojáři do hry zapracovali. Následovalo bránění věže, kde jsem musel sestřelovat speciální robotické pavouky. V této fázi jsem měl větší volnost, ale na druhou stranu jsem zápasil s ovládáním, které není zrovna ideální, navíc samotnou raketku nejde ovládat stylem, že byste přibrzdili nebo se rychle otočili a tak podobně, jako v moderních hrách. On ostatně level design je něco, o čem se mluvilo už během E3 a ten rovněž připomíná hry starších generací, čemuž dopomáhá, že levely jsou i dost prázdné a nevýrazné. Po ubránění věže následovala třetí část, v níž byl bossovský souboj, během něhož jsem musel zničit velkou loď. I kvůli trochu krkolomnému ovládání jsem bohužel prohrál a byl zničen. Po vyzkoušení tedy musím říci, že plná verze Star Fox Zero je v současnosti něco, co mně ani trochu neláká. Samozřejmě, dám jí šanci, ale dojmy z demoverze, na níž jsem měl zhruba 15 minut, jsou zatím hodně rozpačité.

Super Mario Maker
Nintendo včera prezentovalo i poslední verzi hry Super Mario Maker, která oproti demoverzi před rokem pořádně nabobtnala. Mohl jsem si vyzkoušet vytváření úrovní v rámci hned čtyř her - Super Mario Bros., Super Mario Bros. 3, Super Mario World a New Super Mario Bros., přičemž nešlo jen o prosté skiny, ale vše se projevilo i ve fyzice a dalších prvcích, které jsou dané pro jednotlivé díly. Zkusil jsem si vytvořit jeden klasický level na souši, druhý ve vodě, ovládání je díky Wii U Gamepadu, na němž vše stavíte, velmi jednoduché a intuitivní, takže jsem vše zvládl vytvořit v relativně krátkém čase, a následně jsem jedním kliknutím si mohl svůj výtvor i zahrát. Dojmy ze Super Mario Maker jsou tedy maximálně pozitivní a už se těším, až si ho budu moci vyzkoušet v plné verzi, v níž nebudou chybět další prvky a hlavně možnost sdílení levelů s kamarády nebo dalšími hráči z celého světa.

Mario Tennis Ultra Smash
To nejlepší z Wii U jsem si nechal na úplný závěr. Ačkoliv oznámení neprovázel žádný velký humbuk a možná i trochu zapadlo během E3, Mario Tennis Ultra Smash je prostě a jednoduše velká zábava díky výborné hratelnosti roztomilým postavičkám, zvláště když hrajete ve dvou nebo čtyřech hráčích. To ale není jediná přednost. Ačkoliv se samozřejmě jedná o arkádu, která má i nějaké ty power-upy (v demoverzi byly třeba houbičky, které zvětšily postavičku na kurtu, takže bylo prakticky nemožné ji prostřelit a dávala navíc silné rány), je možné provádět všelijaké údery jako ve skutečném tenise. Míček je možné pěkně zakroutit do růžku, případně jednoduše napálit do míst, kde protivník není. Na začátku samozřejmě trvalo, než se dostal do rukou základní systém, ale následně už bylo na tenis pěkný pohled a dobře se na něj dívalo i kdy hráli jen kolegové. Jde o klasickou zábavnou party hru od Ninteda, která má dobře našlápnuto, aby se zařadila po bok Mario Kartu a podobných klasik. Jen jednu výtku bych měl, a jak jsem se bavil později i s dalšími kolegy, měli stejný problém. Je škoda, že hra se ovládá pouze klasickým způsobem na gamepadu, protože třeba pohybové ovládání díky Wii ovladačům by určitě fungovalo dobře a na party večírcích, pro které je tato hra hlavně určena, by dokázala ještě více zabavit. Na druhou stranu musím říci, že klasické ovládání funguje fajn, nezaznamenal jsem žádný problém.

Trochu jsem byl zklamán, že Nintendo na svoji evropskou prezentaci nevzalo dvě pravděpodobně nejlákavější hry, které letos vydá. Alespoň z mého pohledu. Jednak jsem chtěl vyzkoušet horor Project Zero: Maiden of Black Water, na ten se opravdu hodně těším a očekávám jeho vydání, ale také rozsáhlé RPGčko Xenoblade Chronicles X. Pokud tedy přičtu tyto hry, konec roku není pro Nintendo Wii U tak špatný a jsem si jist, že uspokojí fanoušky. Otázkou ale je, jestli se jedná o hry, které dokážou prodat miliony, což Nintendo potřebuje. V tom si už tak jistý nejsem. Každopádně velkou část stánku tvořily i hry pro kapesní konzoli Nintendo 3DS, z nichž jsem měl převážně velkou radost a už se těším, až si je osahám v plné verzi.

Metroid Prime: Federation Force
Začnu ale tou, kolem níž se strhnul největší hate na E3 a mnozí fanoušci požadovali i její zrušení. Metroid Prime: Federation Force totiž nemá s předchozími díly vůbec nic společného, prakticky jde jen o jakousi sportovní hru v režimu Metroid Prime: Blast Ball, v níž se v menších arénách snažíte dostat míč za pomoci střílení do brány soupeře. Ačkoliv jsem byl po E3 hodně skeptický, nyní mohu říci, že hra už mně nezajímá prakticky vůbec a rád se jí vyhnu, pokud Nintendo nepřesvědčí ostatními částmi, které mají být více o kooperaci, ale kdo ví. Hratelnost totiž baví zhruba minutu v Blast Ball a následně se dostaví nuda, prostě jde o jakýsi jednoduší a nudnější Rocket League. Metroid Prime: Federation Force je tedy tou nejméně zajímavou hrou, jakou jsem si mohl na akci Nintenda zahrát.

The Legend of Zelda: Tri Force Heroes
Nintendo letos během E3 oznámilo i hru The Legend of Zelda: Tri Force Heroes, která navazuje na předchozí izometrické části z 3DSka, jen má ale řadu novinek. Nyní se nebudu věnovat části pro jednoho, tu jsem si vyzkoušet nemohl, ale vrhnu se na tu kooperativní pro tři hráče, která je prakticky tou největší novinkou. Hru si můžete v řadě připravených levelech zahrát s dalšími třemi kamarády online (jednotlivé postavičky se liší nejen vzhledem, ale i bojovými schopnostmi), přičemž následně jsou tomu uzpůsobeny hádanky, a že jich je v dungeonech, které mají chytrý design, ale také souboje s řadovými protivníky a také bossy, u jednoho jsem s kolegy skončil, protože byl opravdu hardcore. Musím říci, že hře jsem před zahráním nevěnoval moc velkou pozornost, ale zábavná hratelnost ve třech přesvědčila a už se těším, až si hru budu moci dále zahrát. Jen určitě zamrzí, že Nintendo se vykašlalo na voice chat – hloupá výmluva na pomáhání zkušených hráčů slabším neobstojí ani náhodou, takže nebude možné s ostatními hráči online komunikovat. Právě na komunikaci stálo kouzlo prezentované demoverze, takže určitě bude nejlepší hrát s kamarády v jedné místnosti. Zde opět Nintendo ukazuje, že parádní koncept dokáže ponořit stupidními rozhodnutími a neschopností připravit slušnou online službu, jako tomu bylo u Splatoonu. 

Chibi-Robo!: Zip Lash
Úplně v rohu místnosti byl stojan, na něm bylo možné si zahrát na E3 oznámenou plošinovku Chibi-Robo!: Zip Lash. Ta na první pohled vypadá nezajímavě, ale jednalo se o docela příjemnou 2D oddechovku s robotem v hlavní roli, která obsahovala kvalitně navržené úrovně, chytré hádanky a několik zajímavých nápadů. Jedním z nich je i podpora pro amiibo figurku, která se bude prodávat během vydání. Když jsem ji přiložil na spodní část New Nintendo 3DS, hlavní hrdina ve hře dostal nejen zlatou barvu, ale byl i silnější a snáze boural úroveň a likvidoval protivníky. Jde tak trochu o menší cheat a zjednodušení hry, a nejsem si úplně jist, jestli by Nintendo mělo jít touto cestou. Každopádně hraní jsem si užil a rád si hru zahraji, až se dostane ven letos v listopadu.

Mario & Luigi: Paper Jam Bros. 
Nintendo určitě překvapilo na E3 oznámením hry Mario & Luigi: Paper Jam Bros. pro svoji kapesní konzoli Nintendo 3DS, v níž se spojují prakticky dvě Mario univerza, a to jedno klasické 3D a Papírové, v němž jsou postavičky placaté, jako vystřižené z papíru. V demoverzi jsem se nejprve ocitl ve světě, v němž jsem se procházel a postupně ho prozkoumával jako v klasických plošinovkách, ale nechyběly ani protivníci, na které jsem mohl skočit, přičemž v tuto chvíli se hra přepnula do arény, kde souboje probíhají ve stylu klasických JRPGček. Musím říci, že hra se mi díky tomuto systému líbila, je hodně návyková, navíc vývojáři nezapomněli vše obohatit o spoustu vtipných scének, a to i třeba během soubojů. S Mariem jsem třeba chtěl ošklivého želváka uhodit kladivem, ale upadla mu při rozpřahu hlavní část, díky čemuž jsem ho minul. Podobných vtipných scének bylo v demoverzi daleko více, určitě nejlepší Nintendo 3DS hra, jakou jsem si mohl vyzkoušet, navíc určitě nebude na jeden večer. Jediné, co trochu zamrzí, je datum vydání stanovené až na začátek příštího roku.