Deníček hry Assassin's Creed Mirage o Bagdádu

Dovedete si představit, že by třeba tvůrci prvního filmu Vetřelec, měsíce před uvedením, dojatě rozechvěle blili první poslední o tom filmu? Jak dělali kostýmek, kdo v něm byl, jak vlastně chodil čůrat, jak přesně dosáhli toho, jak ten vetřelec rozrazil žebra toho astronauta a jak to celé kurva vlastně mysleli a podobně? Později ano, ale nikdy ne před. Proč? Protože veškerý wau efekt by byl dokonale v řiti a kina by neřvala zděšením a překvapením. A to je právě normální. Nějaký film o filmu později po uvedení, stejně jako třeba to, že úspěšný spisovatel, po dokončení díla, objíždí přednášky a donekonečna se vykecáva, jak ten román vytvářel, nebo jak se natáčel nějaký seriál a podobně. Tohle je staré a jistě mnohdy velice zajímavé. Ale až potom, co to člověk viděl, četl, nebo hrál.

Naopak trend, blít všechno dopředu, aby proboha cílovka bombardovaná mraky podnětů na tu věc do uvedení nezapoměla a udržela se patřičně nahypovaná, je relativně mladý.

Pak jsou pak i pochopitelné ty hromady zklamaných postů potom, co si to zahrajou.🙂

Přeci daleko lepší je, když člověk k těmhle věcem přichází s "čistou hlavou", doporučení kamaráda, známého, recka, to je tak rozumné maximum.

Ale co naděláme, doba si to žádá, tak tu máme "před deníčky", stejně tak jako si asi doba žádá NPC streamy, tak máme NPC streamy.🙂

Dvacet let normální, jo? To bylo 2003, ještě éra PS2 a papírových časáků, kriste. Tam se s deníčkama neflexilo do bezvědomí. Maximálně článek o tom, že něco má vyjít, kdy tak asi a jeden dva obrázky. Pak recenze.

To ještě neexistoval ani web Konzolista.:-) Dokonce nebylo ještě ani Youtube.