Dead Island Definitive Collection

Recenzovaná verze: Xbox One

Asi není moc hráčů, kteří by o Dead Island slyšeli poprvé, ale v rychlosti raději upřesním, že se jedná o first-person akci odehrávající se v otevřeném světě. První Dead Island se odehrává na tropickém ostrově Banoi, který byl vždy cílem velkého množství turistů, toužící po skvělé dovolené. Bohužel se hned na začátku vše zvrtlo a na ostrově vypukla velká zombie apokalypsa, z níž se poslední přeživší chtějí dostat, pokud možno v jednom živém kuse, na což následně navázalo i volné pokračování Dead Island: Riptide, odehrávající se prakticky hned po první hře. Jen tedy na zcela novém ostrově Palanai, který na první pohled vypadal totožně jako Banoi, ale nabídl několik nových lokací a novinek. Asi nemá moc smysl se zde rozepisovat o hrách znovu, na to tu máte moje starší recenze, které si můžete znovu přečíst - Dead Island a Dead Island: Riptide. Obě hry totiž neprošly prakticky žádnými změnami, co se hratelnosti i herních mechanismů týče, takže starší recenze jsou pořád reprezentativní a popisují, jak se obě hry hrály a stále hrají. Všechny klady i neduhy původních verzí jsou tak zpět, stejně tak jako možnost hrát za několik rozdílných postav s odlišnými herními styly. Jistě potěší, že i v remasteru si můžete postavu z prvního dílu následně importovat do Riptide a pokračovat tak s ní v dalším dobrodružství.

U prvních dvou Dead Island her je vidět, že se vývojáři ze studia Techland teprve učili dělat velké open world hry, a ačkoliv jsou docela zábavné, mají slušnou atmosféru, zajímavý soubojový systém, možnost si velké množství nejrůznějších zbraní upgradovat a vylepšovat, propracovaný vývoj postav, krásné prostředí a pěknou grafiku, která byla ještě v remasterech vylepšena, o čemž se zmíním později, tak některé další ne tak propracované části zamrzí. Mluvím především o generických úkolech a misích, které jsou zábavné hlavně na začátku, ale postupem času se u Dead Island i Dead Island: Riptide začnou docela dost opakovat a nastoupí spíše stereotyp. Také určitě zamrzí horší scénář u obou her a nezajímavé postavy, které hlavní hrdiny doprovází a zadávají jim většinu hlavních i vedlejších úkolů. Právě tyto dva velké nedostatky následně odstranil už několikrát zmíněný Dying Light, který navíc přišel i s upgradovanou hratelností, spoustou novinek a celá žánr zombie open world her posunul na zcela novou úroveň. Právě po dohrání Dying Light všechny nedostatky Dead Islandu ještě více vyniknou, a proto pak kolekci dávám o něco nižší známku, než jsem udělil hrám v původních recenzích. To pochopitelně neznamená, že by šlo o špatné hry, to ani náhodou, jen se na nich už podepsal zub času a musíte jim ledacos odpustit.

Opakující se hratelnosti pomáhá kooperativní režim. Dead Island i Dead Island: Riptide si můžete i v remasteru užít s dalšími třemi kamarády díky online kooperaci (split-screen nebyl přítomen v původních verzích a bohužel se o něj vývojáři nepokusili ani nyní), čímž zábava pochopitelně hned stoupá, i vzhledem k rozdílným postavám, které mohou do ní zasáhnout, a oběma hrám tak všechny chyby a menší zastaralost odpustíte, alespoň tedy po většinu času. Kooperace na konzolích PlayStation 4 a Xbox One už od začátku šlape docela dobře, setkal jsem se během testování jen s jedním výpadkem, jinak vše běželo dobře. Neopakuje se tak situace jako u původního vydání, kdy kooperace na začátku moc nefungovala, a čekalo se na několik updatů.

Obě hry Dead Island a Dead Island: Riptide jsou v remasteru v kompletní edici, takže obsahují poslední updaty i veškeré přídavky, které do nich následně po vydání na konzolích předchozí generace vyšly. V Dead Island je tak už od začátku přítomna třeba několikahodinová Ryderova kampaň, která nabídla hraní za hlavního padoucha, případně Bloodbath Arena, kde likvidujete vlny zombií. Dead Island: Riptide bylo na větší DLCčka chudší, prakticky dostalo jen několik bonusových zbraní a kosmetických věcí, ale i ty jsou zde pochopitelně přítomny. Fanoušky jistě potěší, že kolekce obsahuje všechny přídavky, zvláště pokud jim některý v minulosti utekl. Možná někoho jen zklame, že kolekce nezahrnuje i hru Escape Dead Island. Osobně to za problém nepovažuji a ani mi zde nechybí, protože šlo o hodně nepovedený spin-off, na který chce pravděpodobně i Deep Silver zapomenout.

Součástí kolekce nejsou jen první dva díly Dead Island, ale i menší hříčka Dead Island Retro Revenge. Jedná se o jakousi šestnáctibitovou akci, v níž neovládáte přímo hlavního hrdinu, ten běží z bodu A do bodu B sám, na vás ale je, abyste různými útoky, speciálními zbraněmi i magií likvidovali nejrůznější druhy zombií, které se nejprve objevují před vámi, a následně během dalších levelů útočí i do zad, případně se vyhýbali různým překážkám. Hratelnost v retro podání je celkem fajn, levely jsou pak i celkem rozmanité, dokáže zabavit v prvních několika desítkách minut, ale pak se začne opakovat a nevidím důvod, proč byste u hry měli trávit další hodiny. Ano, můžete se pokoušet nahrát lepší výsledek, ale to je zde celkem malá motivace. Dead Island Retro Revenge je každopádně příjemný bonus, který fanoušky určitě potěší, zvláště když je zdarma v rámci kolekce.

U remasterů pro současné konzole se vždy očekává, že bude vylepšena grafika. Dead Island kolekce patří po této stránce k těm lepším remasterům, protože Deep Silver se nespokojil jen s lepším rozlišení, ale kompletně obě hry překopal do modernějšího Chrome Engine 6, který vývojáři z Techlandu použili pro svoji nejnovější akci Dying Light. Po většinu času tak na vás čeká opravdu kvalitnější podívaná, textury jsou hezčí, modely postav detailnější a budete si navíc všímat různých nových pěkných efektů, které určitě potěší, navíc vývojáři přidali i plně dynamické osvětlení. Samozřejmě, Dying Light je pořád hezčí hrou, ale kolekce Dead Island rozhodně špatně nevypadá a neztratí se ani ve srovnání s novými hrami. Je jen škoda, že stejnou péči vývojáři nevěnovali optimalizaci, protože pravidelně dochází k propadům frameratu i menším záškubům, případně tearingu, u PlayStation 4 verze je to lepší, ale rovněž ne úplně ideální. Doufám, že vyjde brzy nějaký update, který se o framerate postará, protože zatím práci vývojářů trochu degraduje.

Druhého dílu, který byl oznámen před několika lety, jsme se zatím bohužel nedočkali, a jak to vypadá, jen tak nevyjde. Deep Silver místo něj vydal kolekci prvních dvou her pro současné konzole, která potěší zlepšenou vizuální stránkou, veškerým dodatečným obsahem i slušnou retro hříčkou, ale pochopitelně si zachovává i všechny neduhy, které hlavně po zahrání Dying Light ještě více vyniknou. Každopádně kolekce určitě udělá radost fanouškům a ani pro nováčky nejde o špatný nákup, zvláště když za přijatelnou cenu dostanete desítky hodin slušné zábavy.