Bioshock

Snad není potřeba sumarizovat všechno, co se ví o ději, a zastavovat u spoilerů a důležitých zvratů. Za předpokladu, že všichni víte, o čem BioShock je, se přesuneme spíše rovnou k aspektům samotné konverze společně s rychlou rekapitulací pilířů příběhu. Jednoduchý úvod začíná pádem letadla do moře, doplaváním k blízkému majáku, nalezení batysféry a objevení podmořského města Rapture. Zanedlouho se však ukáže, že utopická premisa bezproblémově fungujícího a prosperujícího města, hermeticky uzavřeného od ostatního světa, nevyšla zrovna podle přestav. Z obyvatel se stali šílenci, z komunisticky vyhlížejícího vedení vedení mrtvé a všechno šlo ke dnu. Co ke dnu, ještě níž. Po seznámení se s nejspíše jediným normálním člověkem v Rapture - Atlasem - se dostane hlavní hrdina do křížku s prvními protivníky, a co víc, uvědomuje si, že by raději při oné letadlové havárii zemřel. Dostat se totiž do místa, kde lidé připomínají ještě něco více maniakálního než vraždící komando Al-Khaidy, není rozhodně nic moc záviděníhodného. Dále je informován o tom, že se o pořádek stará jistý systém pana F. Fontaina – tedy kamery, alarmy, sejfy, ale i chodící skála „Big Daddy” se svými chráněnkami „Little Sisters”. Nebudeme tady popisovat proč a od kdy, jelikož bychom prozradili důležité události. Každopádně do základních informací, jež se po vstupu do města dozvíte, patří vysvětlení přítomného šílenství. Látka a později i droga známá pod názvem ADAM, která dovolovala jejím uživatelům používat speciální nadpřirozené schopnosti, proměnila obyčejné lidi v hladová monstra, jež byla schopná udělat cokoliv proto, aby měla co nejvíce avizované drogy. Při použití byla však nutná další látka, tentokrát zářivě modrá EVE, díky níž se daly schopnosti dále využívat. Právě zmiňované Little Sisters ADAM sbíraly, přičemž byly ochraňovány svým Big Daddym. Teď už však k hratelnosti, jež je podobná té na konkurenčních platformách – žádných výrazných změn se hráči nedočkají. Možná jen zakomponování puntičkářského mechanismu Trophies, díky nimž BioShock zabaví snad i skalní odpůrce utopických sci-fi měst. Kromě toho se ale zajisté sluší říct, že kdyby byla celá hra prezentována z pohledu třetí osoby, určitě by se nejednalo o tak autentický a hutný zážitek, jaký nabízí FPS kamera. Celou atmosféru podtrhují vibrace, tudíž pokud vlastníte DualShock 3, můžete začít skákat radostí. S BioShockem totiž pravděpodobně přijde i jeden z nejvelkolepějších zážitků vašeho herního života. Grafickému provedení hodně lidí vytýkalo prakticky nezměněný design. Vývojáři sice slibovali daleko lepší vykreslování vody a plynulejší frame-rate, ale mně osobně žádný markantní rozdíl v porovnání PS3 s ostatními verzemi nepřišel. Nejdůležitější však je, že si nějaké vizualizace ani nebudete mít důvod všímat. To hlavně proto, že vás hra naprosto vtrhne do děje a jen tak nepustí. Ostatně proč sledovat grafické vychytávky, když BioShock nabízí daleko víc než jen hezké modely nepřátel. Inteligence protivníků je rovněž na vysoké úrovni. Pokud tak například soka zapálíte, bude se snažit vyhledat nejbližší vodu, do níž skočí, aby se zchladil. Vy se poté rychle chopíte schopnosti vrhání blesků a díky volným iontům v kapalině elektřina nepřítele místo uhašení přímo usmaží. Mimo to můžete na protivníky chystat pasti: například skrze kuši, jež může mimo jiné střílet i automatické projektily, které se natáhnou napříč chodbou. Nepřítel si šňůry nevšimne, dostane elektrický šok, a v mnohých případech už vás nebude nikdy otravovat. Pastí je daleko víc, je jen na vás, jak je nastavíte. Povídat o konverzi není zase tak jednoduché, protože rozdíly jsou opravdu zanedbatelné a na požitek z hraní nebudou mít ani ten nejmenší vliv. Toho, že je někde na nápisu navíc přebytečný pixel, si opravdu všimne asi jen Sherlock Holmes, a to by ještě musel zavolat doktora Watsona. Nejdůležitější novinkou je nejspíš přeci jen zakomponování trofejí, které mají na hratelnost opravdu velký vliv a motivují hráče jít dál. Sám příběh tohle vše ale bravurně plní, takže jsou Trophies takové pozlátko, třešnička na dortu, kterou kdokoliv slupne na počkání. Ohromující rozuzlení zápletky, momenty překvapení, reakce a inteligence protivníků – to vše je dovedeno k dokonalosti. Jako správný recenzent jsem hru dohrál dvakrát na lehčí a těžší obtížnost a překvapivě jsem se ani nenudil (u většiny her to bývá naopak). Díky dvěma alternativním koncům a platinové trofeji požene BioShock hráče kupředu jako vodní vír, jenž jej ale stejně nakonec stáhne do hlubin Rapture... a on odtamtud ani nebude chtít.