Recenzovaná verze: PlayStation 4

Nový Shadow Warrior od vývojářů ze studia Flying Wild Hog na slavného předchůdce odkazuje jen lehce, a to přes několik charakteristických prvků, jinak si jde svoji vlastní cestičkou, která má za následek, že předchozí část ani tak moc znát nemusíte. To platí i o příběhu, který se točí kolem nájemného zabijáka Lo Wanga, který nic neztratil ze svého jedinečného humoru. Ten se nyní musí vypořádat nejen se svým zaměstnavatelem, ale také s démony a dalšími problémy, které pro něj vývojáři připravili. Ačkoliv se příběh může zdát docela jednoduchý, opak je pravdou, je docela propracovaný, nemá moc hluchých míst a je navíc vtipně podán, nechybí v něm bílí králíčci vyznávající si lásku, odkazy na jiné populární hry jako Serious Sam, Hotline Miami nebo Hard Reset, ani další situace, které jen tak v dnešních akčních hrách nenajdete. Už tímto si vývojáři jistě získají všechny fanoušky originálu, ale jsem si jist, že si získají i nové hráče, protože Shadow Warrior se liší od klasické dnešní produkce i hratelností, na níž hlavně stojí.

Shadow Warrior je akční hra ze staré školy. Vývojáři se rozhodli, že si na nic nebudou hrát a naservírovali klasickou akční řezničinu, v níž se nepřátelé hrnou ze všech stran a na vás je, abychom přežili. Větší hloubku nečekejte, ani inovace v žánru stříleček, ale je třeba uznat, že střílení nabíhajících nepřátel je fajn i po několika hodinách, určitě jen tak neomrzí. Vývojáři navíc hratelnost oživují vtipnými momenty, takže o zábavu je postaráno. Zábavě jistě pomáhá i velmi slušný design všech lokací, které mají spoustu detailů, a navíc nejsou jen lineární, takže obsahují spoustu postranních chodbiček s nejedním tajemstvím, která se můžete vydávat hledat, což už se dnes jen tak nevidí. Dnes je v módě vytvořit jeden tunel, a v něm na hráče ládovat jeden skript za druhým, na labyrinty, v nichž se musí hledat klíče a další věci, se už moc nehraje, a i možná proto Shadow Warrior ve výsledku působí takto svěže. Ostatně hra je rozkouskována na kapitoly, přičemž každá má vždy minimálně třicet minut, někdy i více, takže už z toho můžete odvodit, že úrovně malé zrovna nejsou. Lokace jsou i rozmanité, takže se neopakují, vždy vás, tedy hlavního hrdinu, bude čekat něco nového, podíváte se nejen do klasických japonských paláců nebo lesů, ale i do měst nebo doků.

Shadow Warrior je hlavně o likvidaci protivníků, a těch je docela dost. V každé lokaci jich vystřílíte několik stovek, přičemž na začátku to budou normální lidští protivníci, ale záhy nastoupí démoni různých druhů i velikostí. Určitě je dobře, že démoni se od sebe neliší jen svým vzhledem, ale i schopnostmi, takže ačkoliv moc inteligence nepobrali, mají zakódováno jen to, že musí hlavního hrdinu zničit, ať se děje, co se děje, každý vyžaduje trochu odlišnou péči. Představují proto docela slušnou výzvu, i vzhledem k přítomnosti klasických lékárniček, život se vám automaticky nedoplňuje, a neslouží jen jako klasickými panáky pro rozstřelení, jako třeba v Doomu nebo Serious Samovi. Někteří mají štít, jiní zase vyvolávají poskoky nebo se na ně nevyplácí útočit z blízka, takže i s tímto je nutné počítat, a i proto jsou souboje tolik rozmanité, zvláště na konci, když se v soubojích promíchá několik druhů. Během hraní sem tam potkáte i nějakého toho bosse. Tito nepřátelé jsou vždy o dost větší a souboje proto nejsou na pár vteřin, navíc každý boss rovněž potřebuje jinou taktiku k poražení. Souboje s bossy se určitě povedly, a možná je jen škoda, že jich vývojáři naservírovali jen pár, ale když se něco povede, je jasné, že člověk chce tak nějak automaticky více.

Abyste na všechny ty nepřátele měli, vývojáři připravili velké množství zbraní. Najdete tu jak revolver, UZI samopaly, dvouhlavňovou brokovnici nebo kuš, i o něco exotičtější kousky. Střelba je čistě arkádová, což samozřejmě u takto rychlé akce nevadí. Kromě palných zbraní má hlavní hrdina i charakteristický meč, kterým jdou nepřátelé snadno rozřezávat. Kolikrát jsem používal během střetů s protivníky jen meč, protože jeho používání neomrzí a navíc má za následek spoustu brutálních smrtí protivníků, jejichž končetiny létají na všechny strany. On ostatně Shadow Warrior je hodně krvavá hra, jakou byl už jeho předchůdce. Když už jsem u zbraní, musím zmínit, že za nasbírané peníze si je můžete drobně vylepšovat, aby se do nich vešlo třeba více nábojů nebo byly v soubojích prostě lepší. Vylepšovat se dá i postava o nové pohyby nebo pasivní vlastnosti skrze jednoduchý, ale dobře fungující RPG systém, který je snadné pochopit.

Těžko říci, za jak dlouho Shadow Warrior přesně dohrajete, ono samozřejmě hlavně záleží na zvolené obtížnosti a následně schopnostech, protože zvláště ve druhé polovině značně přituhne a nejedná se tedy jen o prostou řežbu, u níž by se držela střelba, ačkoliv je protivníků, kolik je. Mě na Normal obtížnost hra zabrala zhruba sedmnáct hodin, což je dnes na akční hru rozhodně velký nadstandard, pokud alespoň budu srovnávat třeba s Call of Duty. Navíc hra má docela slušnou znovuhratelnost díky po dohrání odemknutému režimu EX Mode, který je obdobou new game+. Vývojáři si každopádně připravili ještě Survival režim, v němž musíte na třech mapách bojovat proti vlnám nepřátel, a snažit se co nejdéle přežít, což samozřejmě není nic lehkého, zvláště když chodí stále silnější potvory. Vše se pak zapisuje do žebříčku nejlepších hráčů. Z mého pohledu je docela škoda, že se vývojáři nepokusili o multiplayer, který zde chybí. Zvláště když původní Shadow Warrior měl tuto část velmi kvalitní a ještě dnes si pamatuju, jak jsem se s kamarády skvěle bavil, když jsem ji chodil do herny hrát. Multiplayer by byl zcela jistě takovou tou třešničkou na jinak velmi chutném dortu.

Vývojáři ze studia Flying Wild Hog na Shadow Warrior neměli zrovna velký rozpočet, a možná i proto překvapí, že vizuální stránka je velmi kvalitní. Zaujmou textury ve vysokém rozlišení, prostředí vypadá rozhodně nadprůměrně, to samé se dá říci i o detailnosti všech nepřátel, stejně tak pěkném nasvícení scén. Jen některé animace jsou dost neohrabané a působí zastarale, ale to je jen jedna taková drobnost, kterou musím zmínit, ale vzhledem k tomu, že Shadow Warrior odkazuje na akce doby dávno minulé, zase to tolik nevadí. Důležitější je, že ačkoliv se vývojářům povedlo na konzoli PlayStation 4 hru spustit v rozlišení 1080p, vše běží maximálně plynule se stabilním frameratem na 60 snímcích. Framerate nikdy neklesá, jen občas se hra na jednu nebo dvě vteřiny zasekne, když vstupujete do nové lokace a začne se ukládat. Toto mohli vývojáři vyřešit o něco lépe, stejně jako mohli ještě zlepšit nahrávání každé kapitoly. Nahrávací obrazovky jsou na můj vkus až příliš dlouhé, a zasloužily by o něco málo zkrátit. Každopádně zaujme i povedený hudební doprovod, v rámci možností se povedl i dabing, jen to ozvučení hlavně zbraní mohlo být o něco výraznější a lepší, protože zvuky jsou zbytečně moc utlumeny, což zvláště na kvalitním domácím kinu bude docela škoda.

Shadow Warrior není revolucí v žánru, ale rozhodně se jedná o povedenou akci ze staré školy, která nabízí vtipnou prezentaci, pěkné vizuální zpracování, a co je hlavní, i zábavnou hratelnost, u níž se dá navíc slušně odreagovat, navíc není zase tak hloupá a bezduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Remake originálu se povedl, a možná ho i v mnohém předčil. Škoda jen chybějícího multiplayeru a několika menších nedostatků, hodnocení mohlo být ještě lepší.