Borderlands: The Pre-Sequel

recenze  12
venim69, 31. 10. 2014 19:00
Studio Gearbox od svého založení mohlo pracovat jen na po většinou kvalitních hrách. Mezi nimi byly datadisky pro Half-life nebo válečná série Brothers in Arms, ale nejvíce se proslavili akční RPG hrou Borderlands, která se následně dočkala výborného pokračování. Protože oba díly slavily u hráčů obrovský úspěch, herní vydavatel 2K Games se rozhodl, že z něj vytěží ještě nějaké ty penízky spin-offem nazvaný Pre-sequel. Na něm už nepracovali přímo vývojáři z Gearboxu, ale kolegové ze studia 2K Australia. Jak se jim povedl, se nyní dozvíte.

Komiksová grafika, psychopatické postavy, velká dávka humoru (hlavně černého), vulgarismus a výtečný coop. To jsou slova, která sérii Borderlands vystihují dokonale, a v tomto se určitě nový díl neliší. The Pre-Sequel je zasazen mezi první a druhý díl, což hráči umožňuje se podívat na některé momenty z jedničky a zároveň si připravit cestu k druhému dílu, i když pro fanoušky půjde spíše o jakési doplnění svého oblíbeného univerza. Hra má na rozdíl od ostatních dílů pěkně rychlý nástup na scénu. Seznámíte se s Jackem, který sám sebe uvrhne do nebezpečí, jen aby vám umožnil hladký útěk na měsíc Elpis. Fanoušci Borderlands si Jacka zajisté vybaví jako padoucha ze druhého dílu. V The Pre-Sequel Jack samozřejmě ještě není zloduch, ale sledujete, jak se jím stane a také proč.

Propracovaný vývoj postavy je již taková rutina u Borderlands a Pre- sequel není výjimkou. Schopnosti postavy, kterou si na začátku vyberete, neovlivňuje pouze zbraňové vybavení, ale také strom dovedností, který se dělí do tří větví, prostě klasika, kterou fanoušci dobře znají. Na začátku máte na výběr jedné ze čtyř postav. První je Enforcer Wilhelm, velký bouchač s velkými zbraněmi, zkušený v technologii, postupem času se z něj stává kyborg. Byl také jako jeden z bossů v Borderlands 2. Jeho speciální schopnost jsou dva „Wolfové“, z nichž jeden útočí na nepřátele a druhým obnovuje štíty. Ve stromě dovedností si je můžete vylepšit na zbraně hromadného ničení. Druhou postavou je Gladiator Athena, bývalá nájemná vražedkyně, jejíž speciální schopností je vyvolání štítu, jenž může házet do svých nepřátel. V minulosti jsme se s ní mohli setkat v DLC The secret armor of general Knoxx. Třetí postava je Lawbringer Nisha, svůdná pistolnice, která se objevila v Borderlands 2 jako šerifka Lynchwoodu. Dokáže používat až dvě zbraně najednou a její speciální schopnost showdown, zvyšuje jejich rychlost a účinnost. Poslední postavou je Robot Clap-Trap, starý známý robůtek z minulých dílů, který jako jediný z postav nepotřebuje kyslík. Jeho speciální schopnost je VaultHunter.exe. Nové postavy nejsou možná tak „cool“ jako ty minulé, ale určitě neurazí. Zvláště robot Clap-Trap, který je z hratelných postav určitě nejvíce zajímavý.

Pokud jste hráli předchozí díly, po chvilce hraní si určitě všimnete nižší obtížnosti, která je tak daleko přístupnější, i když tato informace asi moc fanoušky nepotěší. Příběhové mise je doporučeno plnit vždy na optimálním levelu, takže sem tam je nutné splnit nějaký ten vedlejšák, abyste nabrali zkušenosti. Samozřejmě, pokud nejste na doporučeném levelu, nepřátelé jsou silnější a dají více zabrat, ale následně už moc velký problém nedělají a jde je lehce zlikvidovat, třeba z větší vzdálenosti.

Hra má pořád stejnou herní strukturu jako v předchozích dílech, v jednom až čtyřech hráčích běháte po rozlehlých mapách, respektive jezdíte. Snažíte se zabít, co nejvíc nepřátel, sebrat, co nejvíc zbraní, vydělat co nejvíce peněz. Dalo by se říct, že nové zbraně vám padají přímo před nohy, zvláště u bossů. I když vývojáři nezapracovali moc novinek a pořád si jedou to své, pořád se jedná o zábavnou střílečku s RPG prvky, kterou si nejlépe vychutnáte v kooperaci až se třemi dalšími hráči. Plnění úkolů v jednom hráči je sice fajn, ale není to zase až taková zábava, kterou očekáváte, i vzhledem k tomu, že se úkoly neustále opakují. Následujte někoho, najděte danou věc, zabijte někoho. Nejvíce asi naštve, když musíte běžet do bodu určení, i když víte, že se budete muset vracet přes půl mapy pro danou věc. Podle mého jde o nafukování herní doby, která vám zabere zhruba 15 hodin. Je ovšem dobře, že některé úkoly mají spojitost s minulými díly, protože díky tomu se vám zodpoví pár otázek, na které jste zatím hledali odpovědi marně.

Prostředí je jako dělané pro jízdu vozidlem, ale počkat. Ty ze začátku k dispozici nemáte, takže se musíte loudat sem a tam od jedné vzduchové kapsy ke druhé, protože na měsíci není kyslík. Z čehož vyplývá, že kromě nepřátel musíte sledovat hladinu vzduchu v dýchací masce (obdržíte jí na začátku), abyste nezemřeli. Přežívání bez kyslíku neznamená výzvu, ale spíše otravu, protože vzduch v masce vydrží celkem dlouho, a vzpomenete si na ni většinou jen v momentech, kdy vám začne ubývat samo od sebe zdraví. Kouknete na mapu, zjistíte, kde se nachází kyslík a na vteřinku se tam zastavíte. Naopak docela zábavným prvkem hry je snížená gravitace. Umožňuje to skákat hrdinům na nižší budovy, přeskakovat propasti, střílet do nepřátelských hlav, zatím co lítáte nad nimi. Do hry také přibyla nová třída zbraní – lasery a výroba nových zbraní v truhle.

Měsíční prostředí je dosti stereotypní, kombinace skal a lávy na první pohled vypadá dobře, ale po chvilce vám přijde okoukané, a když si vzpomenete na minulé díly, kde se prostředí tak hezky měnilo, spíše vás to zamrzí. Cestičky mezi lávou se poměrně často větví, jenže automapa zobrazuje jen navštívené oblasti. Kdesi v dálce tudíž visí ukazatel, kam se máte dostat, ale nevíte, jakou cestu vybrat. Pokud zvolíte špatně, musíte se samozřejmě vracet. Dalším ne tak dobrým nápadem jsou skoky s buginou přes lávu, musíte se výborně trefit, jinak spadnete do propasti, čímž přijdete o peníze, část trasy a pěknou řádku nervů.

Jak již bývá u Borderlans zvykem, grafika je komiksová a vypadá pěkně i na konzolích staré generace. Důvodem však není vysoká detailnost modelů či rozlišení textur, ale právě originální výtvarné zpracování. Co ho ovšem trochu nabourává, jsou poklesy frameratu. Ty jsou v několika málo částech, ale na druhou stranu docela velké a dokážou hru znepříjemnit. Pozitivní aspektem je ale hudba, která se mění podle intenzity hraní. Při klidných pasážích je spíše uklidňující a při rušných pasážích se tempo hudby stupňuje. Vše se k sobě tak hezky ladí, že vývojáře musím pochválit.

Je vidět, že Pre-Sequel je spíše spin-off a na plnohodnotné pokračování si budeme muset ještě počkat. Fanoušci samozřejmě budou za novou návštěvu svého oblíbeného univerza určitě rádi, ačkoliv se nedočkají nějakých velkých novinek a budou hrát prakticky to samé. Pokud jste ještě neměli tu čest Borderlands hrát a sháníte pořádnou coop hru, určitě nezačínejte Pre-Sequelem, ale raději sáhněte po dvojce, která je kvalitou jinde, navíc ji seženete za daleko nižší cenu.

Borderlands: The Pre-Sequel

ps3x360
2K Games, 2K Australia/Gearbox
Datum vydání hry:
14. 10. 2014
Žánr:
Střílečka, RPG
KARTA HRY
7/10

Komentáře