Bloodborne

recenze  138
Martin Šmíd, 24. 3. 2015 3:00
Studio FromSoftware znali v minulosti jen fanoušci obřích robotů a hlavně japonských her. V roce 2009 ovšem vytvořilo ve spolupráci se Sony výbornou akční hru Demon's Souls, která ačkoliv byla velmi obtížná a zaměřená hlavně pro japonské publikum, dokázala si získat spoustu fanoušků v Evropě a Severní Americe. Na tento velký fenomén následně vývojáři navázali neméně kvalitními hrami Dark Souls. Už po vydání prvního Dark Souls se ovšem režisér Hidetaka Miyazaki rozhodl, že se opět spojí se Sony a vytvoří pro konzoli PlayStation 4 hru, která bude mít prvky Souls série, ale vše posune na zcela novou úroveň. Jestli se mu to povedlo, se nyní dočtete v naší recenzi.

Ačkoliv mnozí považují Bloodborne za jakéhosi duchovního nástupce Demon’s Souls, obě hry se od sebe nakonec dost liší. Už ostatně zasazením, kdy Bloodborne se odehrává ve starobylém městě Yharnam za viktoriánské éry, které bylo v minulosti hodně vyspělé, sjížděli se do něj lidé s nejrůznějšími nemocemi, protože jen zde jim mohl někdo pomoci. Lékařství bylo na vysoké úrovni, ale pak se něco zvrtlo a celé město zahalil stín a do ulic vyšly bytosti nejrůznějších tvarů a velikostí. Město Yharnam je nyní už jen stínem své kdysi velké slávy, na míle daleko je slyšet jen křik a utrpení. To vše ale přivolává lovce, kteří si jdou trochu zalovit nejrůznější bestie, které se ve městě objevují, a to nejen v jeho uličkách, ale i klášterech nebo strašidelných katakombách, kam by se člověk se zdravým rozumem rozhodně nikdy nevypravil. To je zhruba vše, co by se dalo k příběhu napsat, on ostatně jako v Souls hrách moc velkou roli nehraje, alespoň na začátku. Později je ale samozřejmě zábavné odhalovat jednotlivá tajemství města, a že jich je dostatek.

Hned na začátku si můžete vytvořit svého jedinečného lovce skrze docela propracovaný a obsáhlý editor. Můžete si zvolit proporce postavy, její charakteristiku i drobnosti jako ústa, oči a vlasy na hlavě. V tomto Bloodborne nijak nezaostává za Souls hrami, možná bych i řekl, že editor je ještě obsáhlejší. Hrát samozřejmě můžete nejen za mužskou postavu, ale také za lovkyni.

Před vydáním se hodně spekulovalo o tom, jak moc bude Bloodborne přístupný hráčům, jestli vývojáři půjdou pořád spíše hardcore cestičkou jako v Souls sérii, nebo hru udělají otevřenější pro větší okruh hráčů. Hlavně z toho důvodu, že se rozhodli jít cestou daleko akčnějšího a agresivnějšího soubojového systému, který zvýhodňuje hráče, kteří jsou v soubojích aktivní a nikoliv defenzivní. Kolikrát je totiž možné si následným výpadem opět navrátit kus ztraceného života. Pokud ale čekáte, že se tímto z Bloodborne stalo nové Devil May Cry nebo God of War, narazíte už na první skupince nepřátel, kteří vás dokážou dát na jednu ránu. Ačkoliv má Bloodborne akčnější soubojový systém nutící hráče k větší aktivitě, který je mimochodem výborně vyladěn a vývojářům se povedl na několikrát podtrženou jedničku, pořád je nutné vyčkávat na správnou chvíli pro útok. A to i z toho důvodu, že ve hře nejsou klasické štíty jako v Souls hrách, za kterými by bylo možné se krýt. Zde musíte uskakovat a jinak se krýt, takže fanoušci Souls her si budou muset zvykat na zcela nový systém, staré triky jim tu budou naprosto k ničemu. Budou na tom stejně, jako nováčci. A je tedy Bloodborne přístupnější? Z mého pohledu určitě. Protivníci a vůbec celkové dohrání je pořádnou výzvou, ale vše je nyní daleko intuitivnější a přívětivější i pro nováčky, kteří se do všeho snáze dostanou. Pokud se tedy rozhodnou přistoupit na herní mechanismy, což je vždy u takovéto hry nejdůležitější. Je také nutné počítat s tím, že jako v Souls hrách jste hozeni do světa, a je jen na vás, jak se dále zachováte. Nikdo vám nelinkuje cestu, příběh a dobrodružství si píšete jen vy sami.

You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died. You Died.

Jinak je tedy Bloodborne jako Souls hry akčním RPGčkem, v němž je hodně důležité levelování postavy a vůbec její vývoj, abyste měli následně šanci. Jako taková ta univerzální měna zde nejsou duše, ale krev, což je prakticky to samé. Za tu si následně kupujete nejen lékárničky, užitečné věci, lepší zbraně, které si postupně odemykáte, ale i upgrady pro ně, rovněž je důležitá pro levelování samotné postavy. Jen za krev si totiž kupujete další a další levely a cpete body do několika atributů, díky nimž se zvedne síla, život, výdrž a tak dále. Levelovací systém je zde docela jednoduchý, ale plně funkční, v něm si navíc můžete postavu upravit podle boje, který vyznáváte. Důležité jsou ovšem i runy, přidávající lovci spoustu bonusů, po jedné třeba pobere více lékárniček, čehož jsem si všiml až v polovině hry. Fanoušci Souls série zde budou mít na začátku méně problémů pochopit základní systém, který je hodně podobný předchozím hrám, ale také má několik novinek, které hře jen prospívají, a ještě se o nich rozepíšu. Každopádně, abyste mohli nakupovat a levelovat, je třeba se vždy přesunout do speciální základní lokace Hunter's Dream, která slouží jako takový domov a kde naleznete vše potřebné. I onu blonďatou dívčinu, u níž si navyšujete level. Jen je tedy nutné si na krev dávat pozor. Pokud vás protivník zabije, vždy skončíte po novém načtení s nulou. Krev je ale možné získat zpět. Najdete ji buď na místě úmrtí, nebo ji bude mít protivník, který vás zabil. Toho poznáte tak, že mu svítí oči. Abyste ji dostali zpět, je tedy nutné ho sejmout.

V čem Bloodborne boduje na celé čáře, tak je svět, v němž se vše odehrává. Je až neuvěřitelné, do jakých detailů vývojáři zašli, art design je naprosto fenomenální a vytváří nezapomenutelnou atmosféru, a kolikrát vám spadne při různých scenériích brada až na zem. Město Yharnam vám nejednou vyrazí dech, a kolikrát si budete říkat, že něčeho podobného jsou prostě schopni jen vývojáři z Japonska, kteří mají cit i pro ty nejmenší detaily, na které ostatní kašlou. Navíc ačkoliv se to na začátku nezdá, město Yharnam je neuvěřitelně rozlehlé a rozmanité, podíváte se nejen do předměstí a centra, ale také do okolních částí, případně do starého Yharnamu, do něhož se odváží jen ti nejodvážnější. A to je samozřejmě jen začátek, protože velká část hry se odehrává i mimo, kde jsou různé horské cestičky nebo lesy a bažiny, kde číhají nejen nepřátelé, ale je to i jedna past vedle druhé. Nemusíte se tedy bát, že byste pořád běhali po jedné menší lokaci, Bloodborne je opravdu hodně velká a rozlehlá hra, která vás bude každou novou lokací překvapovat. Navíc se do jednotlivých sekcí vyplatí vracet, protože později získáte klíče a odemknete si nové chodbičky, které lze dále prozkoumávat. Aby bylo cestování jednodušší, vývojáři připravili v každé lokaci i několik luceren, které slouží jako rychlé cestovní body, což asi fanoušky Souls sérii moc nepřekvapí.

Rozmanité není jen město Yharnam, ale také nepřátele, na které během putování narazíte. Prakticky každou čtvrť okupují trochu jiní protivníci, na které je třeba se znovu přizpůsobit a najít slabiny, abyste měli šanci v boji uspět. Na začátku to jsou samozřejmě jen nakažení vesničané, kteří mají v rukou vše, co jim přišlo do cesty, ale později i psi, obři, pavouci nebo přerostlí hadi. Co musím vypíchnout, je docela kvalitní umělá inteligence, protože protivníci se snaží lovce vždy obklíčit a následně ho udolat svým počtem a samozřejmě i silou. Možná i proto jsem vždy po lokacích chodil hodně pomalu a rozmýšlel si všechny kroky. Bloodborne je totiž jednou z těch her, u níž se opravdu každého protivníka bojíte, a to tedy nejen pro jeho sílu, ale už vůbec díky tomu, jak vypadá. Potkáte tu řadu strašidelných protivníků, ze kterých budete mít během spánku noční můry. Zde je opravdu nehoníte, kolikrát ony honí vás.

Zatím jsem psal jen o řadových protivnících, které budete potkávat během hraní. Ti se vždy po vyskočení z lokace a následném novém nahrání znovu respawnou, takže na nich můžete neustále levelovat, abyste byli dostatečně silní na vrcholy Bloodbornu, kterými jsou pochopitelně souboje s bossy. Už první boss na mostě Cleric Beast vás pořádně prožene a ukáže, jak děsivá zkušenost vás bude čekat. Během hlavní kampaně vás čeká zhruba 15 hlavních bossů, každý je unikátní a budí respekt, navíc vyžaduje odlišnou strategii k poražení. Tady si prostě na první i druhý pokus jdete k bossovi pro výprask, abyste odkoukali jeho útoky a věděli, kdy správně útočit a jakou strategii zvolit. Jen učením slabin bosse máte šanci ho porazit, bezhlavý útok vede vždy k neúspěchu. Na začátku se může po několika nářezích zdát, že boss ani porazit nejde, ale jakmile se mu přizpůsobíte a vyhrajete nad ním, dostaví se velké uspokojení a radost. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych měl z výhry proti nějakému protivníkovi takovou radost, až bych z ní skákal po pokoji. Souboje s bossy se jednoznačně povedly, navíc vývojáři přidali i spoustu dalších bossů do dungeonů, o nichž se zmíním níže. Za ty už ovšem trofeje nedostáváte, ale o moc lehčí samozřejmě nejsou.

Abyste měli proti zmíněným neřádům šanci uspět, budete potřebovat zbraně. Těch je tu o dost méně, než třeba v Souls hrách, ale to je dáno tím, jak celý systém funguje. Základních zbraní máte jen zhruba dvacet, možná se další teprve odemknou, kdo ví, ale důležité je, že je možné je během hraní upgradovat a vylepšovat, přidávat jim další vlastnosti a tvořit si z nich přes modifikátory zcela jedinečné kousky. Na co milion mečů, z nichž si vyberete jeden, ten nejlepší pochopitelně. Zde máte jeden a můžete si ho dále upravit a různě modifikovat. Nechci zbytečně moc spoilerovat, protože řadu zbraní si vývojáři nechali jako překvapení, každopádně můžu říci, že je můžete i na nějakou tu dobu lehce očarovat skrze speciální papírky, aby dávaly třeba ohnivý úder, který napáchá ještě větší škodu na protivníkovi. To se hodí hlavně při soubojích se silnějšími protivníky nebo bossy. Hodně se napsalo i o palných zbraních, kterých je tu rovněž několik, přičemž slouží většinou jen pro zpomalení protivníka, který zrovna útočí. Prakticky zde pušky jsou pro bránění, už z toho důvodu, že moc škody nenadělají. Kromě těchto základních zbraní tu jsou i vrhací, jako třeba ohnivé granáty, nože nebo otrávené šipky, hodící se hlavně na základní protivníky. Bossy spíše jen vyprovokují ještě k větší aktivitě.

Vývojáři před vydáním říkali, že se v Bloodborne vydáte lovit noční můry. Na začátku ovšem noční můry loví vás.

Z předchozích řádek je jasné, že Bloodborne je nekompromisní Souls hrou, která nudí hráče být neustále ve střehu. Kromě klasických střetnutí obsahuje i některá, která zažijete jen jednou během hraní. Nyní mluvím především o dalších lovcích ovládaných umělou inteligencí, kteří se toulají po světě a vždy je stačí porazit jednou, následně se už znovu v lokaci neobjeví. Je ale třeba říci, že souboje s nimi jsou pořádně těžké, také využívají všechny přednosti svých zbraní a to i ty střelné, dokonce si doplňují život. Souboje s nimi vždy jsou takovým menším bossovským souboje, u kterého vyplácáte většinu lékárniček a dalších předmětů. Dále hra po zhruba patnácti hodinách hodí do světa speciální nepřátele s pytlem, kteří jsou jednak silní, ale když u nich zemřete, vezmou vás k sobě do vězení, z něhož musíte utéci, což ale není zase tak těžké. Později se ovšem můžete do tohoto vězení vrátit a střetnout se s dalším bossem, který hlídá východ. Hra samozřejmě má spoustu dalších podobných překvapení, k nimž se vývojáři před vydáním moc nehlásili, což je samozřejmě dobře, protože ačkoliv si myslíte, že už o Bloodborne víte vše, opak je pravdou.

Koncem minulého roku vývojáři z From Software odhalili Chalice Dungeony, jakožto velkou a hodně důležitou část Bloodborne. Prakticky jde o to, že si v základní části, v níž nakupujete, můžete vykouzlit z kalichů na hrobech vstupy do dungeonů, které jsou náhodně generovány, takže se vlastně nestane, že byste šli nějaký dvakrát. Ano, některá patra se v dungeonech opakují, ale vždy mají trochu jinak rozmístěny páky, kterými si odemykáte vstup do dalšího patra, ale také nepřátele a hlavně bosse, kteří hlídají každé patro. Ačkoliv jsem si myslel, že během hlavní kampaně uvidím všechny bosse, hodně jsem se spletl, protože v Chalice Dungeony jsou další a úplně noví, kteří vás kolikrát pořádně proženou. Sice se nezdají tolik silní, alespoň zatím v těch, které mam odemčeny vzhledem ke svému levelu, ale i tak dokážou při nepozornosti pořádně zatopit a kolikrát vás to bude stát i život. Naštěstí i v těchto dungeonech jsou lampičky, které si postupně rozsvěcíte, takže je nechodíte po smrti úplně od začátku. Navíc je možné dohrát třeba jen jedno patro, rozsvítit si lampičku a pokračovat později. Chalice Dungeony nemusíte jen kouzlit sami za kalichy, ale také můžete vyhledat ty, které vytvořili ostatní hráči, a že už jich je dneska hodně. Navíc vytvořené dungeony jde lehce sdílet ostatním hráčům. Musím říci, že Chalice Dungeony jsou velmi povedenou částí, a určitě se budou starat o slušný end game obsah, i když i do samotného hlavního světa se vyplácí vracet, má spoustu tajemství.

Dokončení Bloodborne není zrovna snadné a na konec se nedoškrábete za pár hodin, zvláště pokud patříte mezi naprosté začátečníky a třeba Souls hry jste nikdy nehráli. Já sám nahrál zhruba 60 hodin a stále mi několik bossů k sejmutí chybí. A to myslím samozřejmě jen ty hlavní. Připravte se tedy spoustu večerů, při nichž budete běhat po světě Bloodborne a užívat si jeho výbornou atmosféru. Po dohrání si pak můžete dát zmíněné Chalice Dungeony, ale také New Game +, kde jsou protivníci ještě o několik desítek procent silnější. A to je teprve výzva.

Hned na začátku se můžete rozhodnout, jestli budete hrát offline nebo online. Obě varianty mají svoje plusy i mínusy, v offline režimu doporučuji hrát v případě, pokud nechcete být rušeni, hlavně od hráčů, kteří se vydají na lov ostatních. Online se hodí hlavně pro kooperativní hraní. Ostatní hráče, ať už náhodné nebo kamarády (s nimi si můžete domluvit jednoduché heslo), si můžete přivolat na pomoc u bossů skrze zvonečky, ale je třeba nutné počítat s tím, že jakmile budete volat o pomoc, spustí se i invaze, která na vás upozorní lovce, kteří nejsou zrovna přátelští. Klidně se tak může stát, že s pomocí přijdou i další lovci a nastane divoká šarvátka mezi několika hráči, kteří mají i plné ruce práce s klasickými potvorami. Invaze je samozřejmě vždy zastavena v momentě, když je hlavní hráč u bosse, což je ale samozřejmě logické. Každopádně kooperativní hraní je výborné a souboje s bossy jsou najednou ještě zábavnější, navíc ačkoliv můžete být na tyto silné protivníky tři, pořád dají hodně zabrat.

Kromě kooperace a PvP soubojů nabízí online i další bonusy. Třeba po světě vidíte pomníčky, na kterých si můžete přehrát, jak hráč zemřel, což může být menší nápověda, že další pasáž rozhodně lehká nebude. Obrovským pomocníkem jsou pak vzkazy od ostatních hráčů, jen je třeba si dávat pozor, aby vás nevlákaly do pasti, což se občas stává. Třeba před jednou místností jsem si přečetl vzkaz, že je vše bezpečné a nemám se bát, ale jaké překvapení poté bylo, když mého lovce chytil obrovský duch a udělal z něj krvavou skvrnu. O hodinu později jsem se na místo vrátil, a už jsem viděl další vzkaz od jiného hráče, abych si na něj dal pozor. Vzkazy každopádně hru obohacují, ostatně je to komunita, která se bude o Bloodborne dále starat, odhalovat jednotlivá tajemství a navzájem si je sdílet. V tomto do budoucna vidím obrovský potenciál.

Předchozí Souls hry se zaměřovaly hlavně na hratelnost a vizuální zpracování bylo jen lehce nadprůměrné, rozhodně na něm nestavěly. Protože Bloodborne vychází pro PlayStation 4, vývojáři připravili zcela nový engine, který dokáže vykouzlit opravdu parádní podívanou. Všude po městě jsou textury ve vysokém rozlišení, navíc vývojáři nešetří nejrůznějšími efekty, z nichž budete mít bradu dole, hlavně těmi světelnými, a nádherně zpracovanými protivníky. Klidně mohu říci, že jde o jednu z nejhezčích her na konzolích současné generace. Co se týče frameratu, tak ten je po většinu času stabilní, drží se na 30 snímcích, ale jsou okamžiky, kdy lehce klesne, ale jsou to části, v nichž se nebojuje, a jen procházíte z jedné lokace do druhé, takže očekávám, že toto vývojáři ještě vyladí. Jinak je třeba říci, že jsem během hraní na moc chyb nenarazil, hra je opravdu dobře odladěná a vše funguje, jak má, a to i online. Jen snad ty nahrávací obrazovky po smrti nemusely a neměly trvat tak dlouho, ale to je zřejmě daň za to, jak nádhernou hrou Bloodborne je. Výborný je i hudební doprovod, který hlavně při soubojích s bossy navozuje výbornou a nezapomenutelnou atmosféru, která by se dala krájet. Hodně hra sází i na výborné ozvučení města a další zvukové efekty, ze kterých vás bude mrazit.

Protože za Bloodborne stálo studio, které vytvořilo na předchozí generaci konzolí jedny z nejvíce ceněných akčních her, očekávání byla od oznámení hodně vysoká. Jsem rád, že vývojáři se s tímto dokázali popasovat a dodali nám hru, která dokáže okouzlit děsivým, hororovým a přesto nádherným světem, do něhož se člověk rád vrací, a to i díky výbornému soubojovému systému a dech beroucích soubojů s bossy, na které budete vzpomínat ještě dlouho. Vše je navíc zabaleno do pěkného vizuálního kabátku. Bloodborne je navíc přístupný každému, užijí si ho jak fanoušci Souls her, tak i naprostí nováčci. Zábava na týdny a možná i měsíce zaručena. Bloodborne je Masterpiece!

Bloodborne

ps4
Sony Computer Entertainment, From Software
Datum vydání hry:
25. 3. 2015
Žánr:
RPG, Adventura
KARTA HRY
10/10

Komentáře