Bohatá minulost zdobí sérii SSX. První díl zaujal herní veřejnost už v roce 2000 a od té doby není hry, které by se dařilo trvale mírnit popularitu téhle snowboarďácké záležitosti. Nové SSX je už pátým návratem na vrcholky těch největších a nejzabijáčtějších svahů na planetě. Naposledy se příznivci s SSX setkali na konzoli Wii před čtyřmi lety. To je dost dlouhá doba. Někteří už možná na SSX zapomněli – a nedalo by se proti tomu mnoho namítat, protože nikdo nezapomíná rychleji, než nenasytná herní branže. Navíc taky, SSX nikdy nebořilo prodejnostní rekordy, daleko spíš šlo vždycky o posilvestrovskou jednohubku pro nadšence prkna frustrované tajícím sněhem.

Nové SSX pokračuje v trendu, že je lepší vůbec nic za název nepřidávat, aby si náhodou nováčci neřekli, že něco zmeškali. Nabídne opět ucelený a parádně šílený zážitek v několika módech zaměřených hlavně na akci. Příliv adrenalinu musí být co nejmohutnější, takže po pár proklinutí už jste na svahu. Tak by to mělo u podobných her vypadat. SSX je totiž přesně jednou z těch her, která po vás nežádá nic menšího, než si chvíle s ní strávené pořádně užít.

A nutno uznat, že si v tom nevede špatně. Můžete buď začít kampaň, kde postupně obrážíte vrcholky Sibiře, Himalájí a jiných destinací ve snaze porazit soupeře. A to v několika disciplínách: Buď v Trick It, kde musíte oponenta předehnat ve skóre dosažených triků, nebo v Race It a Survite It, kde je vaším hlavním cílem nějak se dostat do cíle. Terén tu totiž bývá pekelně zrádný a dostat se do cíle, byť vzdáleného skoro na dohled, není vůbec snadné. Když už si to po parádním kombu namíříte přímo do srázu, můžete ještě využít možnost vrácení času. Ta je ale většinou limitovaná a vždy vám odečte nějaké bodíky – to abyste si nemysleli, že to budete mít tak snadné, jako by vám hra chtěla naznačit.

Za vítězství a další nashromážděné bonusy pak od hry inkasujete body, a jak to s nimi chodí, snad ani netřeba popisovat. Zlepšujete jimi level své postavy a nakupujete vybavení: Oblečení, snowboardy a další výbavu jako třeba cepíny. Škála doplňků je skutečně rozmanitá, před každým závodem pak máte možnost vybírat z trochu obměněné nabídky.

Další z módů vás rovněž vytáhne na nejprudší svahy Zeměkoule. Tentokrát ale soutěžíte se závodníky a snažíte se předehnat je buď v jejich čase anebo v jejich skóre na tom nebo onom svahu. Rovněž zde také „odkupujete“ jednotlivé charaktery, se kterými lze pak libovolně hrát. V kampani určuje jednoho z devíti závodníků, se kterým pojedete, hra samotná.

Když už vlétnete na sníh, často se vyplatí vůbec s ničím neotálet a rovnou sebou začít škubat a vrtět a nabírat body. Ovládání prošlo rekonstrukcí a přizpůsobilo se dvěma analogovým páčkám. Díky tomu se skládání triků do komb stává neuvěřitelně intuitivní. Zároveň má ale sklony sklouzávat k nekoordinovanému mačkání tlačítek ve snaze provést co možná nejvíc triků v jednom skoku. Až si někdy říkáte, že byste potřebovali třetí palec.

Hratelnost přesto ale není špatná, triky se na sebe vrství a vy máte jen málo času na to ještě kormidlovat svoje prkno. Je jasné, že si SSX nehraje na nic reálného, přesto bychom uvítali trochu lepší animace při kolizi třeba se stromy nebo při pádu, kdy vaše postava připomíná hadrového panáka. Občas je velmi těžké se vůbec srážce vyhnout, snowboard reaguje – co na tom, že by měl mít každý trochu odlišné vlastnosti – přehnaně zbrkle a vyhnout se třeba na poslední chvíli pádu do rokle je v podstatě nemožné. Co ale uvítá asi každý cholerik, je možnost přeskočit level. Hra vás nejprve nechá párkrát se zničit/zabít/jinak znemožnit, a pak vám nabídne možnost závod vynechat a jít dál. Výborná věc a velká pochvala tvůrcům. Vůbec bych se nezlobil, kdyby se podobný trend vžil ve sportovních hrách jako standard.

Další velké plus putuje směrem k hudbě. Soundtrack – EA mají jako DJové velkou reputaci – se povedl na výbornou, opět nabízí výběr, který skvěle dokreslí atmosféru. Navíc ještě se tu objevuje (poprvé?) featurka pojmenovaná prostě - „Harmony,“ která dokáže přímo v gameplayi jednotlivé skladby mixovat, takže pokaždé zní trochu jinak. Kéž by šlo podobnou ódu pět i o grafice, která rozhodně mohla být o něco lepší. Ne snad že by to byl úplný propadák, ale hodilo by se lepší vykreslení mapy, když už nic jiného. SSX sice míchá do vizuálu i lehce cartoonové prvky, na zakrytí zjevných nedostatků to ale nestačí. Škoda.

SSX se jako nenáročná gamesa pro poslední zimní dny rozhodně neztratí. Mohlo to být lepší, ale – řekněme si na rovinu – mohlo to být i o několik řádů horší. Vynecháme-li Wiičkový Blur, je to po sedmi letech první velké SSX. A takové návraty zpravidla nebývají moc šťastné, jak už se o tom mohlo přesvědčit několik znovuzrozených sérií. SSX si na něco podobného stěžovat nemusí, své fanoušky si hlavně v řadách nenáročného hráčstva rozhodně najde a není pochyb ani o tom, že je „hustý“ a „cool“ natolik, aby oslovilo hráče i z jiných koutů herního světa. Takže zapnout přesky, najmout helikoptéru a hurá na svah!