Shift 2: Unleashed

Item: Shift 2 Unleashed: Need for Speed
Rating: 8
Author: Konzolista.cz

recenze•neděle 10. dubna 2011•Petr Strecker•

Hlavní obrázek článku: Shift 2: Unleashed

Zdroj: Electronic Arts

„Je čas podřadit minimálně o stupeň dolů. Nebo přeci jen přidat? Není to už na zlomu života a smrti? Ale ne, žiju jen jednou, ať si mě seškrábou z bariér!“ Budiž tento úryvek jedním z mnoha situačních prvků při monolozích, které povedete během jízdy na hraně v NFS Shift 2: Unleashed, pokračování úspěšné závodní semi-simulace z prostředí celosvětových okruhů, počmáraných všemi druhy pneumatik. Ač je to neuvěřitelné, závody v druhém „kvaltu“, jsou ještě intenzivnější a filmovější, což by mělo být lákadlo a varování pro všechny, kteří měli co dočinění s očividně nově zavedenou sérií, která se vydala hluchým místem závodního trhu, jež se samozvanou novou generací, prozkoumalo jen pár bojovníků. Startuje Shift 2 na přední pozici, nebo jen smutně mává z depa, stejně jako ten Pepa?

Není nutno zastírat, že právě Shift 2 je věcí vkusu více, než kdy dříve. Atmosféra hry se začala silně orientovat na vycházející americké hvězdičky motorsportu, který my Evropané pravděpodobně nikdy nepochopíme, což je pro člověka milujícího opravdový kus historie motorsportu osobní tragédií. Při prvním vstupu do hry vás uvítá Vaughn Gittin mladší, zámořská hvězda driftařské série Formula D, chodící reklama na energy drinky Monster a váš mentor. Ne že by jeho slovo mělo nějakou váhu, ale musíte ty žvásty poslouchat prakticky celou hru. Přesto vám občas dá radu, která je pro začínající závodníky užitečná. Zejména při úvodu do jiných závodních disciplín, než na které jste normálně zvyklí. Hra se typicky snaží zavděčit všem, zahrnujíce do svých střev vše, od klasických okruhových honiček, přes úmorné driftování, časovky, až po dovádění na městských okruzích. V každém případě máte v ruce ty nejsilnější a nejerotičtější vozy planety. Váš život je v rukou božích. I to je důvod, proč každou událost uvozuje tematická ukázka, představující veškeré události, které vás čekají. Kariéra je tedy rozčleněna do několika, na sebe nijak výrazně nenavazujících, bloků, které slouží jako pomyslný indikátor vaší pokročilosti v motoristické kariéře. Typicky začínáte ve třídě, která je přímo určená k prvotnímu očuchávání herních mechanismů a jízdního modelu. Jedná se samozřejmě o nejpomalejší vozy ve hře, ale pořád jsou to vozy, které by typickému čepičkářovi za volantem udělaly z rukou tvar, připomínající stočené a z pračky čerstvě vytažené prádlo. Klid ovšem nenaleznete nikde, takže už první závody jsou dost kompetitivní na to, abyste se otrkali tím nejtvrdším možným způsobem. Vaughn vám při prvním kvalifikačním závodě říká: „Neboj se bojovat o své místo, ale chovej k soupeřům dostatek respektu!“. S čímž souhlasíme, čistá jízda je totiž esencí každého úspěchu, ale hra vám takřka nedovolí se soustředit na čistou jízdu, když vás ostatní berou jako spíše lišku v kleci, než jako rovnocenného soupeře. Jakmile ujdete první krůčky, zastavíte se až u driftování. Tyto závody, jichž je v této fázi kariéry více, než může zdravý jedinec unést, jsou pravděpodobně nejtěžší disciplínou ke zvládnutí, jelikož hra obsahuje dvě podoby fyziky jízdního modelu. První, určený pro klasické závodění a druhý právě k driftům, které by vývojáři očividně nejraději zpracovali jako samostatnou hru. Auto si tedy nemusíte nijak dále nastavovat, hra vám vše zajistí. Vaším úkolem je nasbírání co největšího počtu bodů klouzáním se po trati, nejlépe přímo dveřmi napřed. Čím větší úhel náklonu a rychlost, tím více bodů vám hra sype, což se ovšem lépe říká, než provádí. Důležitá je pečlivost při práci s plynem, stejně jako opatrné kontrování volantem. Tento režim vyžaduje hlavně trpělivost, přičemž vás může stejně rychle znechutit jako nadchnout. Osobně dáváme přednost klasickému závodění, nicméně je nutno dodat, že driftování má něco do sebe, zvláště když závodíte z pohledu přilby. Závodník se sám natáčí, a když vystřihnete povedený skluz… cítíte se zkrátka jako macho borci. Nikdo už nemusí vědět, že neuřídíte ani babiččinu Corollu. Což je ostatně jistá zákeřnost celé hry, která se ráda naklání do mnoha extrémů, ale jen těžce hledá pomyslný střed. Počátky jsou prakticky bezproblémové, jakmile se ovšem přehoupnete přes polovinu hry, dravost ostatních závodníků začne exponenciálně narůstat, přičemž se dostanete do bodu, kdy jedete s otevřenými ústy a chodidly sevřenými v pěst. Typicky je to třída GT3 a GT1 (licencovaná monopolní společností FIA), kde jsou si všechny vozy rovny a vy tak jedete opravdu na krev. Pravdou je, že závody nejsou obtížné z toho důvodu, že by byli ostatní výrazně rychlejší. V devadesáti procentech případů totiž bojujete pouze sami se sebou a s tratí. Hra vás s nadsázkou posadí do placky se zápornou světlou výškou a hodí vás na trať tak hrbolatou, že bude lepší, když auto hodíte na záda a ujdete to. Agresivita oponentů, kteří by se mnohdy dali označit přímo za nepřátele, je často až neúnosná. Spojte si všechny doposud získané poznatky s nejistotou, která se zvyšuje s narůstající rychlostí, a nakonec zjistíte, že ten největší chybový faktor sedí mezi televizorem a sedačkou. Pocit rychlosti a autenticity kazí jen několik zbytečných efektů, které sice mají dotvářet efekt napínavosti, ale některé jsou silně redundantní, možná až rušivé. Bavíme se tu například o zbytečném rozostření obrazu, které má načrtnout pomyslné soustředění se na ulici před vámi. Ano, opravdové závodění je drsné, neúprosné a extrémní. Ovšem rozhodně ne tak moc, jak jej prezentuje právě Shift 2. Nicméně, nejedná se o prvky, které by nějak negativně ubíraly hře na hratelnosti. Nějak už si nedokážeme představit Shift jako statický obrázek. A to je, dámy a pánové, jedna z nejlepších vlastností tohoto titulu. Hra vybírá vozy oponentů podle výkonu toho vašeho, takže už tolik nezáleží na papírových hodnotách, jako spíše faktických vlastnostech vozu a jeho nastavení. Ve hře naleznete vcelku rozsáhlý vozový park, který obsahuje jak ostré hatchbacky, americké klasiky (ano, ty, které umí jezdit jen rovně), závodní speciály, tak exotické supersporty. Ve hře si odbyla premiéru i žhavá novinka Pagani Huayra. Díky automatickému přizpůsobování se vašim schopnostem už nemusíte nutně upravovat auta, jelikož si (ne vždy!) vystačíte i se základem, který koupíte. Další plus pro puritány! Přesto má vylepšování několik výhod, jelikož lze, po dostatečném počtu nakoupených dílů, udělat z auta čistokrevný závodní stroj. Stroj, jenž v drtivé většině případů vychází ze známých závodních sérií. Některé kreace jsou ovšem dosti brutální, a když dojde na lámání chleba, je to jeden z těch extrémů, který nemusí být všem po chuti. Kdybychom chtěli vidět legendární Mercedes-Benz E190, který vypadá jak po zásahu amatérského tunera, koukneme se z okna. Skvělou zprávou je, že si potisk svého vozu můžete navrhnout kompletně sami, což byl v případě prvního Shiftu jeden z nedostatků, který mnozí neodpouštěli. Ačkoliv se nejedná o tak komplexní nástroj, jaký má třeba Forza, stále lze vytvořit perfektní kreace, které vám bude závidět celé pole závodníků. Budou totiž mít o to větší důvod vás vystrčit mimo trať. Přesto je dobře, že se hra soustředí pouze na úpravy ve prospěch závodění. Je pravda, že jsme na Nürburgringu ještě neviděli pekelnou bestii s rotujícími ráfky a podsvíceným podvozkem, ovšem v dnešní době bychom se ničemu nedivili. Jak pravil Jonathan Frakes v pořadu Beyond Belief, „Žijeme ve světě, ve kterém existuje reálné i zdánlivě nemožné, kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné.“ , někdy je těžké jednoznačně říct, jestli se vyplatí koupit silnější vůz, nebo vrazit tisíce za úpravy toho stávajícího. Peníze samozřejmě vyhráváte za… vyhrávání?! Krom toho sbíráte zkušenostní body, které jsou důležitým palivem pro levelování vašeho profilu. S každou novou úrovní získáte jednak sponzorské peníze, ale také nové polepení, kola a někdy z vašich chlebodárců vypadne i nové auto. K dispozici je celkem 20 úrovní, potíž je ta, že se na vrchol dostanete opravdu rychle. Mnohem dříve, než odjedete všechny závody, což o nárazník sráží motivaci v případě dlouhodobějšího hraní. Pokud by vám z nějakého důvodu nestačil pravidelný přísun XPček za obsazení prvních pozic, velká většina závodů vám umožní plnit i jednoduché postranní úkoly, jako je zajíždění určitého času. Kariéra je ovšem relativně dlouhá a i když vás nemotivují peníze, je tu ještě jeden pádný důvod, který vás u hry udrží. A je mnohem prostší, než se zdá. Need for Speed Shift 2: Unleashed není simulace, ani arkáda. Popravdě, hra má k simulaci stejně blízko jako člověk s pěnou u chřtánu, ale postavte ji do maringotky vedle klasik jako Sega Outrun, a hráči lačnící po arkádě z ní dostanou nezastavitelnou třesavku. Hra působí mnohem seriózněji už jen díky faktu, že se neustále pohybujete na licencovaných okruzích a městských tratích. Unleashed může drtivá většina simulací závidět výběr světoznámých tratí, mezi nimiž najdete klasiky jako Brands Hatch, Silverstone, Dijon-Prenois, Catalunya, Dubai, několik variací slavného Nürburgringu, naši chloubu v podobě Masarykovo okruhu a desítek dalších. Krom toho závodíte za různých denních dob, a například noční závody, jsou ještě divočejší jak ty denní. Pokud vás tma na, nedaleko města položené, Suzuce dráždí, zkuste právě noční Nürburgring. Hra rozlišuje i okolní světlo a tak je rozdíl, když jedete v noci po městě a v lese. Ačkoliv si jízdní model bere mnohé ze simulací, stále je silně arkádový, i přesto si ovšem uvědomíte, jak drsné podmínky opravdoví piloti mají. A jízdu si užijete stejně jako oni! Hra vám, dle kvalifikačních výsledků na začátku, hry vybere elektronické asistenty, které dosti znatelně rozhodují o chování vozu. Bohužel, auta mají tendenci plavat a být si nejistá i v těch klidných momentech. Zpočátku tak budete bojovat i s těmi nejslabšími kusy, rozhodně vás čeká několik výjezdů mimo trať a definitivně vám naskočí vyděšený výraz. Ano, první momenty hry jsou opravdu jiné, než na které jste zvyklí, ale je to opět otázka zvyku. Přesto by si měli vývojáři vytyčit určitý bod a tím se vydat. Řízení je až moc rozpačité, zbytečně divoké a v některých momentech silně schizofrenické. Vývojáři možná chtěli hru zpřístupnit všem, ať už po ni skočí hardcore milovníci simulací, nebo rozjaření, arkádovým máslem pomazaní, jedinci. Nic z toho ovšem nevyšlo. Určitě ne úplně, jelikož je jízdní model pro nováčky příliš neúprosný a pro „simulanty“ naopak příliš roztodivný. Proto je vcelku paradoxní, že jsou počáteční kroky ve hře mnohem záludnější, než třeba v Gran Turismu, nebo ve Forze. Nespoutanost a divokost jsou ovšem ty nejpřitažlivější prvky, vázané ke kostře Shift 2: Unleashed. Pokud si vypnete kontrolu trakce, stabilizaci a zvolíte pohled z kabiny, nejlépe přilby, užijete si extrémně efektní jízdu. A o tom to je! Pocit rychlosti vás dokonale vtáhne do hry, nebudete věřit svým očím a před každou zatáčkou přestanete dýchat. Efekt rychlosti se zvětšuje o to více, když jste v chumlu aut a bojujete mezi sebou, což je nejbolestnější v případě úzkých uliček městských okruhů. Zde si divokost hry uvědomíte nejvíce, zvláště když kolem vás začnou lítat části vašeho vlastního vozu. Pohyby aut vypadají přirozeně, závodníci reagují na vaše podněty, a když jim hodíte myšku přímo před očima, škubnou, aby předešli komplikacím. Občas vás ovšem vystrčí ze stopy, případně je vůbec nezajímá, že jste také kráčející lidskost. Pohled z přilby je alfou a omegou celého dojmu, proti němuž je klasický pohled zpoza volantu jen nudné koukání skrze kaleidoskop. Horní a dolní okraj je ohraničen vnitřním polstrováním přilby, přičemž je vnímání všeho ostatního mnohem… drsnější a krutější! Při prudkém zrychlení cítíte, jak je pilot vtažen do sedačky, naopak, při přerušovaném brždění s vámi auto hází jak s obsahem matrjošky. Jakmile ovšem tvrdě nabouráte, obraz zešediví, rozmaže se a hráč slyší pouze bušení vlastního srdce. Nejenom, že se na svět dívá mnohem lépe z pohledu helmy, ale zároveň se jedná o vcelku praktický způsob, jak si přivodit mozkovou mrtvici. Vnímání všech okolních efektů, zvuků a dění na trati je sakra náročná, leč uchvacující věc. Jediná věc, jež nás silně irituje, je snaha o převrácení vozu na střechu při každém druhém výjezdu mimo trať, ať už se bavíme o trávě, nebo o písku. Zmínili jsme zvuky? Ó ano, zvuky. Ty jsou, prosím pěkně, naprosto brutální a pekelné. Žádná závodní hra na konzolích se nemůže pochlubit tak intenzivním a silným projevem vytočeného motoru, který je nejen věrný, ale také perfektně vyvážený v poměru s ostatními zvuky ve hře. Pokud máte tu možnost, neváhejte, a volume vytočte na maximum. Jakmile sednete do Zondy a vytočíte ji, protočí se vám panenky a sluchovody začnou krvácet. Všechno zní, jako byste namáčeli lucifera do svěcené vody a on měnil tóny zvuku podle bolesti. Po stránce grafiky je Shift 2: Unleashed nadprůměrným dílem, které ovšem trpí syndromem moderní doby. Interiéry vozů jsou naprosto perfektní, nejsou tak sterilně čisté jako v případě Gran Turismo 5, ani tak dokonale vymodelované, ale je na nich vidět extrémně mnoho píle. Venkovní design vozů je na první pohled také velice dobrý, ale při bližším zkoumání si všimnete určitých nedostatků, které se hra snaží zakrývat působením okolních efektů. Jakmile se ale postavíte na start a před vámi se rozlehne panorama, jemuž vévodí zapadající slunce, ochotně prominete veškeré nedodělky, které jsou v případě dnešních her, na denním pořádku. NFS Shift 2: Unleashed rozhodně není nejrealističtější a už ne ani nejautentičtější závodní hrou na trhu. Co víme jistě, je, že se jedná o NEJINTENZIVNĚJŠÍ závodní zážitek, se kterým se nyní setkáte! Je dobře, že se hra nesnaží suplovat závodní simulátory, ale chybí jí dostatek odhodlání a víra v sebe sama. Lze jen stěží nadšeně nedoporučit hru komukoli, kdo vyhledává hry s velkým obsahem oktanu. Nečekejte simulaci, nečekejte arkádu, čekejte pouze surový zážitek, který nikde jinde nenajdete. Unleashed je totiž Hollywood mezi závodními hrami!

Chcete ohodnotit hru vlastní uživatelskou recenzí? 0 uživatelských recenzí

Načítání...

Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Shift 2 Unleashed: Need for Speed

---

Slightly Mad Studios / Electronic Arts

Datum vydání: 29. března 2011

ps3

x360

Komentáře (9)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

neky #BF rulezzz

14. ledna 2013 v 14:54

tak i kdyz pozde, tak prece.. alespon mam opravdu natestovano:

GT hraju par let a nikdy sem ani nepripustil vlozit neco jineho z automobiloveho herniho smeru do sve PS3, pred nedavnem sem presto poridil shifty2 a musim rict, ze sem celou tu dobu delal velikou hloupost.

shifty jsou oproti GT5 opravdu malou hrou, ale jen do rozmeru v moznostech hry... kdyz si srovnam vizualni spracovani, jizdni vlastnosti (vždy vše off) a nedej boze i ty zvuky, tak je vitez doma..: SHIFT2

a ano, je to i na osobnim nazoru, ale pro me, cloveka ktery rad simulace, je shift v tomto souboji jasny vitez....

amen

Lukasneo #GAMER

27. prosince 2011 v 19:01

👍1

koupil sem a pařím a dostal sem k ježíšku i volant GT force... dle mě to bude pecka..

drobt

12. dubna 2011 v 11:27

Zkousel jsem to na PC. Ovladani a chovani aut je jak sankovani. Podle me dost spatne a leze to na nervy.

Wesc #NINJA!

12. dubna 2011 v 10:16

Po 9/10 jednicce uz vam ty hodnoceni NEVERIM - jednicka hrozna arkadosracka, 2 hodiny mi zabralo jen nastaveni volantu - nebrat .... nikdy vice NFS .....

hippus13: Ze jo, v Needech jsou vsude ty svetylka a rozmázání a je to kůl a tak .....

hippus13 #The ZomBee

11. dubna 2011 v 21:06

👍1

Pro mě je lepší Need,tam mám pocit rychlosti v GT5 když jedu 240 tak to vypadá jako když jedu do práce a lechce spěchám.Ale je to o vkusu,GT5 má zase lepší tuning a s autem jde dělat spousty úprav a Need je spíše arkádovější a v tuningu se víceméně opičí po GT5.A proto mam hry obě,mám rád na výběr.[s6]

akesson

11. dubna 2011 v 15:35

👍1

Mě Shift 2 na PS3 taky hodně zklamal.. Kariéra mě vůbec netáhne a design je dost ubohý, auta plavou ještě víc jak v jedničce.. Některé zvuky jsou přímo iritující jako například zvuk brždění, který má stejnou intenzitu jako kdybyste stáli venku a ne jeli v autě a po najetí na ty kousky gumy mimo ideální stopu mě připadá, jako kdybych slyšel pořát stejnou smyčku.. No, ale každý si všímá něčeho jiného.. Doufám že mě po čase přitáhne jako jednička ale zatím mě připadá horší protože člověk čekal že když je to dvojka tak už tam bude spousta věcí dotažených a osvědčené zůstanou ale to není dvojka ale jako by úplně jiná hra když to přeženu... Ale hodnotit ji zatim nechci, strašně rád bych věřil že mě nakonec přitáhne jako jednička.. Sterilní GT5 mě přijde zábavnější protože tam jsou auta opravdu auta.. [s5][s13] Nechápu proč auta při hře v 80 plavou o 300% víc jak ojetá Felina ve 100 a to jsou nová a mají ,, sportovní gumy a přítlak" čekal sem že konečně budou držet jako klíště..

Lubino1

11. dubna 2011 v 09:55

tak zase taková " bomba " to není .Hru mám hned od data vydání , grafika je celkem slabá , nehledě , že hra se občas zpomaluje , pro mě spíše zklamání