Herní vydavatel Konami se letos zřejmě rozhodl, že přivede mezi hráče několik svých velkých klasik. Už jsme tu měli volné pokračování hry Contra: Hard Corps, které dopadlo na jedničku. Nyní přišel na řadu i Rush'n Attack, který pro mnohé hráče i dnes představuje neuvěřitelně velkou výzvu. Pokračování s názvem Rush'n Attack: Ex-Patriot jsme sledovali možná více než by bylo zdrávo. Bylo to z jednoho prostého důvodu. Pracovalo na něm studio Vatra Games, které sídlí v Brně. Jestli se převážně českým vývojářům podařilo oživit tuto legendu se ctí, tak na to by měla odpovědět naše recenze.

Příběh, no přece příběh. Ten tu není, teda je, ale je natolik nezajímavý, že si ho během hraní ani moc nevšimnete. To je rozhodně škoda. Ačkoliv se jedná o prostou 2D střílečku, tak by se určitě dal vymyslet nějaký ten zajímavější příběh. Jak na to, to už ukázal třeba Shadow Complex. Každopádně Rush'n Attack: Ex-Patriot se odehrává několik let po Studené válce mezi USA a Ruskem. CIA se v této době dozví, že Rusové objevili záhadnou surovinu Ulyssium, která by se dala použít pro výrobu geneticky upravených vojáků. Protože je taková zbraň naprosto nepřípustná, je vyslán do Ruska speciální agent Sargent Sid Morrow, který pracuje pro tajnou organizaci Harvest, aby infiltroval ruský program a zjistil, jak na tom skutečně je. Klasická povídačka, abyste mohli zlikvidovat několik stovek ruských vojáků. Že jde dost možná o větší zločin, než jeden supervoják někde nad Sibiří, to už nikoho nezajímá. První Rush'n Attack si mnozí jistě nepamatují díky kdoví jak povedené hratelnosti, příběhu nebo level designu, ale díky neuvěřitelně vysoké obtížnosti. Dohrát původní Rush'n Attack, to chtělo mít nejen dobrý skill, ovladač přirostlý k ruce, ale také notnou dávku štěstí. Už od začátku bylo jasné, že pokud by vývojáři naservírovali takhle šíleně vysokou obtížnost i dnešním hráčům, asi by moc neuspěli. Od začátku hry je tak vidět určitá snaha v tomto rozzářit oči fanouškům, ale rozšířit základnu o nové hráče. Na první obtížnost je Ex-Patriot celkem benevolentní na několik chyb, ale také budete umírat častěji než v jiných hrách. Některé pasáže jsou doslova frustrující. Přesto po pár metrech máte vždy nějaký ten checkpoint, takže nikdy neopakujete znovu celý level. Rovněž je po levelu rozmístěno docela dost lékárniček. Na další úroveň obtížnosti je už hra hodně těžká, ale na tu třetí, to je teprve to pravé peklo, které rozzáří oči všem hráčům prvního dílu. Ex-Patriot je tak stavěn pro všechny hráče, což je určitě z dnešního pohledu dobře. Modernímu trendu se nepřizpůsobila jen obtížnost, ale také celkový design. Už neběžíte jen dopředu a nekosíte zástupy nepřátel. Ex-Patriot není ani typickou rychlou 2D střílečkou. Vývojáři se rozhodli, že celé pokračování sice postaví na akci, ale dají možnost hrát i čistě stealth stylem. Výsledek je něco mezi Controu a Splinter Cellem, což není vůbec špatné. Pořád se dá hrou proskákat a spustit tisíce alarmů, ale daleko zajímavější je právě stealth způsob hraní. K tomu jsou přizpůsobeny i všechny levely. Máte tu temná místa, kam se můžete ukrýt a počkat, až kolem vás půjde stráž. Té pak jednoduše proříznete hrdlo. Rovněž se jde pomalinku plížit nebo strhávat nepřátele z vyvýšených míst. Stealth systém v Ex-Patriot funguje, dalo by se říci hodně obstojně, ale má bohužel jednu velkou nevýhodu. Na začátku si užíváte skrývání a brutálních likvidací nepřátel, ale postupem přejde Rush'n Attack k dost velkému stereotypu. Neustále se děje to samé, novinek je pomálu, a nic nezachrání ani silnější protivníci a jejich rostoucí počet. Pozdější nuda je tak bohužel zřejmě největším problémem Ex-Patriot. Jakoby se vývojáři vyčerpali v první epizodě, což je vidět i na celkem originálním souboji s bossem první kapitoly. Pak už jsou souboje naprosto stejné a ani další dva bossové nejsou nijak originální. Prostě je musíte ustřílet, případně ubodat k smrti. Co alespoň ještě přičtu vývojářům k dobru, je celkem povedený level design. Sice nejde o žádný výkřik moderního pojetí plošinovky, ale rozhodně design nenaštve. Dokonce si vývojáři připravili i několik pamětihodností z původní hry, a to nejen krabice, které byly v prvním díle naprosto všude, ale i parašutisty s bombami. Vývojáři se rozhodli, že pro nový Rush'n Attack použijí licencovaný Unreal 3 engine. Musím se přiznat, že na první pohled to není vůbec vidět. Z čistě grafického hlediska je totiž Ex-Patriot hodně průměrnou hrou. Má textury v nízkém rozlišení, hlavní hrdina vypadá jak panák před deseti lety a ty animace jsou naprosto otřesné. Při hře ještě moc nevadí, ale při filmečcích je to hrůza. Dále se mi nelíbilo, že se hra při checkpointu na několik vteřin zasekla. Určitě se to dalo vyřešit lépe. Znovu musím zmínit, že jak má po grafické stránce vypadat akční 2.5D střílečka, to nám ukázal Shadow Complex, který dokonce běžel na stejném enginu. Vypadá o několik tříd lépe. Hudební stránka je pak nevýrazná a nepamatuji si ani jednu melodii, která by nějak nadchla. Vlastně, co se hudební stránky týče, tak si nepamatuju vůbec nic. Stejně je na tom i občasný dabing, který je ale většinou nahrazen textem jako v komiksu. Nový Rush'n Attack je celkem povedeným remakem, ale určitě mohl dopadnout lépe. Mnohem lépe. Přesto by si ho měli stáhnout všichni fanoušci původního dílu nebo ti, kterým se líbí třeba moderní pojetí Bionic Commando. Bohužel se vývojáři nevyhnuli pozdějšímu stereotypu, což hru hodně strhává dolů. Rovněž technická stránka je jen průměrná. Suma sumárum, na šestku to ještě stačí, ostatně cena není nijak vysoká (800 MS bodů). Snad nám vývojáři z Vatra Games předvedou svoje umění v připravovaném Silent Hillu v o něco lepším světle.

Rush'n Attack: Ex-Patriot

Tvoje reakce na článek

Galerie

Rush'N Attack Ex-Patriot

Komentáře (1)

Nejčtenější články