Možná si nyní říkáte, proč recenzujeme tutéž hru dvakrát, akorát na jinou platformu. Je to hlavně z důvodu změn, jenž SEGA do 3DS verze připravila, aby více vyhovovala potřebám kapesní platformy. Dokonce tu je i několik dalších novinek, které se určitě vyplatí zmínit. Samozřejmě, pořád se bude sportovat, ale nyní v pěti desítkách disciplín, dokonce přibudou i nové postavy mezi ty notoricky známé, mezi které patří Mario a Sonic, ale i Luigi, Tails, Amy, Toad, Yoshi, Bowser, Dr. Eggman, Knuckles, Peach, Donkey Kong, Shadow, Wario, Vector nebo Metal Sonic. Celkově je tu hned dvacet postav, za které si postupně zahrajete, abyste vyhráli všechny disciplíny a stali se tím nejlepším sportovcem, jakého kdy Olympijské hry poznaly. Cesta ale nebude zase tak lehká a i díky počtu disciplín ani krátká. Než vše projdete, uběhne spousta hodin.

Kromě nových disciplín a postav obsahuje Nintendo 3DS verze i zbrusu nový příběhový režim. Ten na počátku představí ne zrovna dobré plány Bowsera a Dr. Eggmana, den před vypuknutím her, a tím tak odstartují celý režim, který vám ve výsledku zabere nějakých sedm hodin hraní. O příběh tu zase tak moc nejde, protože opět tu je soubor jednoduchých výzev, které musíte plnit. Ty samozřejmě spočívají ve sportovních disciplínách, a tak trochu se příběhový režim dá považovat za větší tutoriál. Během něho se podíváte do spousty lokací po Londýně, a navštívíte tak třeba Big Ben, Hyde Park, Tower Bridge, Westminster Abbey nebo Olympijský stadion. Na začátku je zábavnost režimu docela veliká, ale postupně se zmenšuje, čemuž napomáhá i velká ukecanost mezi jednotlivými výzvami.

Největším režimem je klasický Singlepayer, ve kterém si můžete všechny disciplíny projít samostatně a pokusit se v nich získat všechny zlaté medaile. U některých disciplín se dají získat docela snadno, třeba u plavání nebo běhu, zatímco u dalších už budete potřebovat větší zručnost a samozřejmě i trpělivost. Mezi asi ty nejpovedenější disciplíny patří ty z atletiky, plavání, gymnastiky nebo střelby. Ty méně povedené jsou poté u cyklistiky nebo sportů, u kterých je nutný tělesný kontakt. Může za to trochu i krkolomné ovládání. Mezi disciplínami najdete i hokej nebo fotbal, ale je škoda, že jsou tyto sporty dost ošizeny. Při hokeji jezdíte jen nájezdy dva na brankaře, ve fotbale střílíte ze standardních situací nebo při házené stojíte v brance a snažíte se chytit co nejvíce míčů, což je někdy opravdu k zbláznění. Větší propracovanost by určitě neuškodila. Pokud bychom měli disciplíny zhodnotit jako celek, tak minimálně u poloviny se budete královsky bavit, u čtvrtiny už méně a u toho zbytku budete rádi, když ho budete mít co nejrychleji za sebou. Během celé škály sportů využijete všechny ovládací prvky konzole, jako je dotyková obrazovky, klasická tlačítka, mikrofon, gyroskopický senzor nebo analogový knoflík. Někdy kombinovaně, jindy zase postačí jen jeden prvek.

Když vás omrzí hraní v jednom, můžete se pustit do multiplayeru proti kamarádům. U tohoto režimu je určitě velkou škodou to, že neobsahuje online podporu. Zahrát si můžete jen skrze místní multiplayer proti třem kamarádům. Pokud kamarádi hru nemají, můžete jí nasdíle. Jedinou online podporu zde mají žebříčky jednotlivých disciplín. V nich se můžete srovnávat s dalšími hráči z celého světa a předhánět se o to, kdo je v jaké disciplíně nejlepší. Motivace zde funguje dobře, a pokud máte rádi soutěživost, budou žebříčky velkou motivací se zlepšovat.

Mario & Sonic at the London 2012 Olympic Games je první hrou ze série, která zamířila na Nintendo 3DS. Skok v grafice je od DS verze jasně patrný a nemusíme se o něm ani zmiňovat. Grafika se v mnohém vyrovná i Wii verzi a někdy jí i dokonce i předčí. Postavy mají spoustu detailů, stejně tak stadiony, které září pestrými barvami, navíc se občas objeví i nějaký ten další pěkný grafický efekt. Zvláště ve 3D vypadá grafika moc pěkně, jen je škoda, že u všech miniher se 3D nedá použít, protože potřebujete konzolí hýbat, čímž se 3D ztrácí. Hudební stránka skrze chytlavé melodie vás neustále nutí pokračovat, takže plní svůj účel velmi dobře. Jen je škoda, že postavičky vydávají jen pár zvuků a na pořádný dabing zřejmě nebyly peníze.

Mario & Sonic at the London 2012 Olympic Games přináší soubor sportovních miniher, kterých je nyní více jak 50 a vydrží vám tak na docela dlouhou dobu. Než navíc vysbíráte všechny medaile, možná začnou ty skutečné Olympijské hry. Na druhou stranu tu je trošinku ochuzenější příběhový režim a některé sportovní disciplíny jsou spíše frustrující záležitostí než zábavou. Pokud máte rádi sport a navíc i duo Mario a Sonic, není London 2012 Olympic Games špatnou investicí. A jestli se rozhodujete do jaké verze jít, rozhodně do té 3D!