Item: Mario & Sonic at the London 2012 Olympic Games
Rating: 6
Author: Konzolista.cz

Venku je už nějakou dobu ta hnusná nepravá zima – svítí slunko, obloha je čiře modrá, přesto mrzneme, chodíme nabalení jak Eskymáci a sníh se někde zapomněl. Na probíhající roční období nehledí ani nová kolekce sportů s ksichty maskotů Nintenda a Segy na obalu. Mario a Sonic se totiž rozhodli, že si udělají takovou neskromnou summer-style párty v Londýně, přizvou svoje nejvěrnější kamarády a dají tak vzniknout odstrašujícně znějící symbióze – Mario & Sonic at the London 2012 Olympic Games.

Co si budeme povídat, Wii se může chlubit obrovskou základnou různých kolekcí miniher, z nichž největší podíl patří sportu. Kromě velkých her, kterým kralují vynikající Grand Slam Tennis nebo golfová série Tigera Woodse, se při startu nové periferie Wii Motion Plus objevila nenápadná sbírka Wii Sports Resort, která poslala základní Wii Sports do důchodu a nastolila svou krutou absolutistickou vládu. Zaujala především vylepšeným ovládáním, kdy ovladač a pohyb určitého předmětu ve hře fungovaly v poměru 1:1, alespoň ve většině případů. A proč že to píšu? Že to nemá s máriovskou olympiádou nic společného? No, právě. Zastaralé ovládání je jednoznačně nejbolesivější slabinou celé hry. V době, kdy se rádi necháváme rozmazlovat vyspělými pohybovými technologiemi, ať už je to Kinect, Playstation Move nebo zmíněný Motion Plus, je až nepochopitelné, že si autoři nedali tu práci se zahrnutím onoho přídavného modulu a přiklonili se k povrchnímu standardu, který byl lehkým zklamáním už při startu konzole. Klidně tak dejte sbohem svým nadějím o citlivém a funkčním ovládání a pokuste se skousnout fakt, že hra je v podstatě úplně stejná, jako čtyři roky starý předchůdce. To se snadno řekne, ale co pak má hráč dělat, když je 90% nabízených disciplín neskutečná nuda?! Jestli kolekce vyčnívá alespoň něčím, pak je to dost slušný počet dostupných hříček. Napočítali jsme více jak dvacet standardních sportů, ale po důkladnějším vyzkoušení je jasné, že si autoři těmi čísly tak trošku honí triko, často se totiž dostaví neblahý pocit toho, že danou disciplínou jste už dávno prošli, ale ejhle, ono ne... cožo tak trošku nahrává té mojí výtce k extrémně repetiviní hratelnosti. Kvantita tedy vítězí nad kvalitou, jde ale o katastrofální Pyrrhovo vítězství. Ať se bavíme o běžeckých disciplínách, vrhu nebo gymnastice, každá ze soutěží je v jádru až primitivní a nepředstavuje žádnou logickou výzvu. Po pěti pokusech se totiž dostanete na vrchol svých možností a prostor ke zlepšování ve většině případů neexistuje. Stejně tak chybí jakákoliv motivace, hráč se totiž nedočká žádné odměny a ve spojení s nudnou hratelností vzniká přímo odrazující celek. Zběsilé a neuspořádané machání ovladači možná bylo "in" těch 5 let zpátky, ale dnes je to spíš k pláči a smíchu. Nesmíme zapomenout ani na tolik populární frustraci, která rovněž přichází s ovládáním, které rádo zazlobí a leckterý pohyb vynechá. O částečnou spásu se zasluhuje oddíl kolektivních sportů, konkrétně jde o fotbal a plážový volejbal, z nichž druhý jmenovaný je asi tím nejlepším, co na disku najdete. Pro partu přátel se čtyřmi sety ovladačů jde o docela solidní zabití času, neefektivní pohybové ovládání je využito jen minimálně a ustupuje tak přitažlivé jednoduchosti. Příjemným zpestřením, které hru táhne z toho nejtužšího bláta, je mód London Party, ve kterém hráč získává volnost pohybu po slavném Londýně a spolu se svými protivníky překonává překážky v podobě padesátky různých miniher. Kdo první zaplní svou soutěžní tabulku nálepkami, vyhrál. Na chvilku opustíme ten skoro-skutečný Londýn a nahlédneme pod kůži snovému světu, kde své místo zaujímají snové disciplíny. Jednoduše řečeno, jde o pozměněné soutěže ze základní části hry, které dávají vyniknout oblíbeným univerzům Nintenda i Segy. V minihře, kde je potřeba oddělat obří kytku, se připomene nadpozemský Super Mario Galaxy, a loňský hit Kirby's Epic Yarn, který nás dostal svojí neotřelou textilní stylizací, připomene hopsačková varianta skoku dalekého. Obecně můžu říct, že "dream events" jsou daleko chytlavější a především zábavnější, než realistické disciplíny. Nedokážu se vyhnout samostatnému odstavci věnovanému důrazu na multiplayer, mám totiž chorobnou potřebu upozornit na to, že hra má smysl jen pro ty, co jsou často obklopeni přáteli, kteří se nevyhýbají casual hraní. Sám si ji totiž zapne jen úplný blázen, není k tomu vůbec žádný důvod a hra samotná v žádném případě nenabídne zábavu hodnou jinak využitelného času. Naopak v partě, ideálně sestávající se ze čtyř dětí, jde o celkem příjemně strávený čas v klidu a teple domova, přestože klid rychle přehlučí vzájemná nařčení o podvodech a neférovosti. Vizuálně hra shrnuje vše, co na Wii dva videoherní giganti uvedli. Znovu se tak střetáváme s klasicky pestrobarevnou grafikou, jednoduchým a efektivním designem postav a samozřejmě se vrací neslavné 480p se zubatými okraji. Překvapen jsem byl některými pěknými arénami, zejména pak kaňonem, kde místo konání našly závody na discích. Bohužel ale nemůžeme donekonečna přehlížet, že všechny hry podobného typu vypadají už dlouhé roky úplně stejně, bez vážnějšího náznaku vlastní stylizace a osobitosti. Tím letošní olympiáda rozhodně neoplývá, grafika totiž nezaskočí vůbec ničím a v mnoha ohledech spíš zklame. Ačkoliv limitace Wii dobře známe, už jsme několikrát viděli, že líp to prostě jde. Zvukové kvality hry jsou dost nevyvážené, zatímco hudba staví na osvědčených skladbách ze starých pecek a sází na jistotu, všechno ostatní je znovu úplně obyčejné a nezajímavé, celé to pak korunuje pokus o namluvení postav a sportovního hlasatele. Z nové olympiády mám hodně rozpačité dojmy a nemůžu se zbavit pocitu, že jde o násilím vynucenou propagandu těch skutečných olympijských her v Londýně. Jako marketingový tah na peněženky rodičů je to super, hra už je to slabší. Pokud doma máte Mariovu olympiádu z roku 2007, té letošní se můžete s čistým svědomím vyhnout. Krom skromné porce inovací, z nichž vyčnívá London Party a Dream Events, je totiž nový ročník úplně stejný a nezapře svou smutnou zastaralost. I přesto se ale obávám, že lepší hra se stejnou licencí nevyjde...