Filmová série, a tak trochu i hra Ghostbusters: The Video Game, stavěla především na vynikající humorné atmosféře, kterou vytvářeli ústřední protagonisté svými vtípky. Začátek vypadá slibně. Vidíte své oblíbené hrdiny, ale ti bohužel záhy zmizí a s nimi odejde i duch licence. Místo nich nastoupí čtyřčlenná banda nováčků, ze které nevypadne vtip, jak je hra dlouhá, tedy krátká. Tím pádem je pryč i atmosféra, která tu naprosto chybí, stejně tak nějaké zajímavé situace. Navíc příběh je neskutečně pitomý a jednoduchý, takže nemá smysl se o něm zmiňovat.

Už od začátku je z Ghostbusters: Sanctum of Slime na dálku cítit, že filmové studio chtělo jen co nejrychleji nahrabat peníze, aniž by nějaké muselo investovat do vývoje. To se nepodepsalo jen na prachmizerném příběhu, ale i na samotné hratelnosti. Díky tomu se během hry děje neustále to samé. Vlezete do místnosti, zabouchnou se dveře a vy musíte zlikvidovat několik vln nepřátel, než se vám otevřou dveře dál. Takhle v levelu postupujete z místnosti do místnosti, až dorazíte k finálnímu bossovi. Stejná hratelnost se táhne po celou hru, takže po nějaké té době se dostaví nuda a po zhruba polovině i frustrace z vysoké obtížnosti. Ta je totiž po několika levelech opravdu brutální, přičemž tomu dopomáhají hned dva faktory.

Tím prvním je ten, že sám hlavní hrdina, kterého si na začátku vyberete, moc nevydrží. Stačí několik zásahů a už ležíte na zemi. V tento okamžik hra nekončí, protože vás může zvednout některý z vašich tří kolegů. Zde přichází na řadu faktor číslo dvě, a to naprostá demence vašich kolegů ve zbrani. Chápeme, že zombie v Dead Rising je jenom zombie a chytřejší než ona je i dlažební kostka, ale aby ještě blbější byli panáci v Ghostbusters: Sanctum of Slime, to už je hodně silný kafe. V normálních přestřelkách s řadovými protivníky jejich do nebe volající demence nevadí, ale při soubojích s bossy nebudete jenom proklínat AIčko, ale i samotné vývojáře. Vaši kolegové totiž lezou bossovi přímo do rány a díky faktu, že na jeden jeho dotek se poroučí k zemi, a oživení trvá neskutečně dlouho, většinou musíte bosse ustřílet sami. Na ty na začátku ještě trochu stačíte, ale na ty po polovině hry už nemáte šanci.

Ani s nápaditostí jednotlivých levelů si vývojáři moc vrásky nedělali. Čekejte tak jen ulice, kanály nebo nejrůznější místnosti v budovách po New Yorku. Co alespoň můžeme pochválit, a vlastně je to i důvod, proč nedáme ještě míň, je rozmanitost jednotlivých duchů. Sápat se na vás budou nejrůznější druhy, od klasických plížících se mrňousků, až po létající obrovská monstra. Navíc naleznete ve hře tři odrůdy duchů, na které platí vždy jiná zbraň. Klíčem k jejich poražení je tak přepínání jednotlivých módů zbraně, což při chaotické hratelnosti je někdy docela problém.

Jak už jste možná z předchozích řádků pochopili, tak celá hra jde hrát i v kooperativním režimu. Ten doporučujeme hrát rovnou, protože se tak vyhnete demenci AI kolegů. Bohužel ani kooperativní režim nezapře, jaká je hra průměrná a nudná.

Stejně na tom bohužel je i grafické zpracování, které je nevýrazné, chybí mu nějaký detail navíc a úsměvné pak jsou i animace všech protagonistů. Co nestojí ani za zmínku, je hudební doprovod, který prakticky neexistuje, a rovněž zvuky mají do ideálu hodně daleko. Je s podivem, že když vývojáři mohli využít licencovaný soundtrack z filmu, tak použili jen úvodní melodii, a to ještě jenom v menu.

Za hru Ghostbusters: Sanctum of Slime bychom vývojáře nejraději přivázali k ústřednímu topení a bičovali elektrickým drátem. Takhle ubližovat slavné filmové licenci, to se prostě nedělá. Chraň je ruka páně, stejně tak toho, kdo tuto hrůzu schválil, jestli je napadne připravit pokračování. To už by asi fanoušci vyšli do ulic a možná by i nějaký ten molotov přiletěl oknem.