Ještě dneska si pamatuju, kolik hodin jsem propařili u multiplayeru Duke Nukem 3D a neméně hodin jsem brouzdal v singleplayeru. Jako normální hráč jsem byl pochopitelně nadšen z oznámení pokračování Duke Nukem Forever. Sledoval jsem každou novinku a když na konci roku 1999 vydala česká mutace magazínu PC Gamer velké preview s informací, že hra konečně vyjde, byl jsem maximálně nadšen. Jenomže pak si vývojáři vzali pauzu a až v roce 2001 vydali na E3 dech beroucí trailer, který jsem viděl snad 1000x. Poté se po Dukovi slehla zem a následovalo jen čekání a nedávná historie, kterou si můžete přečíst v našem článku - http://www.konzolista.cz/articles/onearticle/?link=duke-nukem-forever-22&sekce=specialy . Nakonec se hry ujal Gearbox a jak se zdá, zdárně ji dokončil. Nyní ke mě konečně doputovala finální verze, na kterou jsem tak dlouho čekal. Po dohrání jsou mé pocity bohužel trochu smíšené.

Pokud jste někdy hráli Duke Nukem 3D, tak vás určitě nezaujal díky propracovanému příběhu. Stejně tak je to i v novém pokračování Duke Nukem Forever, které má příběh opravdu hodně jednoduchý. Prakticky jde o to, že Duke Nukem je hrdina, který zachránil celý svět. Všichni se mu klaní, má po Zemi sochy a každý by se s ním chtěl vyfotit. Jenomže, mír netrvá věčně a na Zemi podniknou invazi mimozemští zmetci, takže Duke bude muset opět popadnout brokovnici a vydat se na lov. Aby měl nějakou motivaci, tak mu jsou uneseny dvě krásné dívky, které se starají o jeho radovánky. Jakého chlapa by tohle nenaštvalo, zvláště když se jedná o fakt pohledné dva kousky. To máte k příběhu. Jinak samozřejmě během hraní nechybí spoře oděné děvy, Dukovy hlášky ani litry steroidů a další věci, na které jsou fanoušci svalnatého hrdiny zvyklí. Nejvíce samozřejmě hra staví na hláškách hlavního protagonisty, které se i nyní povedly a ačkoliv se dost opakují, dokážou pokaždé vykouzlit úsměv na tváři.

Duke Nukem Forever si od první do poslední minuty na nic nehraje a předkládá před hráče pouze akci, kterou doplňuje další akce. V prvé řadě jde tak o střílení jako za starých časů, a v tomhle Duke opravdu boduje. Někdo by mohl namítnout, že mu chybí spousta moderních prvků, a opravdu chybí, ale ty se snaží nahradit neotřelými nápady, díky čemuž si udržuje i poměrně dobrou hratelnost. Každopádně určitá zastaralost je tu znát a právě na ní se snažili vývojáři trochu postavit onu image, kterou nás v posledních měsících krmili. Pokud ji přijmete a budete čekat jen oldschoolovou hratelnost, budete se dobře bavit. Jestli ale čekáte moderní střílečku, jakou je třeba Bulletstorm nebo Call of Duty a jeho stovek klonů, jste na špatné adrese.

Nejvíce je zastaralost vidět na level designu, který připomíná styl akčních her před deseti lety. Levely jsou navíc hodně lineární, krátké a jak vznikaly před několika lety, tak jsou bohužel po většinu hry i nezajímavé. Sice se najde nějaká ta pěkná úroveň, jako ta v kasinu, v bordelu nebo v závěru uvnitř přehrady, ale jinak je to docela bída. Zvláště v polovině hry se Duke dostane do pouštního prostředí, které je hodně jednotvárné a nenabízí nic, co by hráči neviděli před 11 lety ve hře Gunman Chronicles. Naštěstí vývojáři občas připravili nějaké to překvapení, jako je jízda v Dukově trucku nebo úrovně, kde procházíte ve zmenšené verzi. Díky tomu, že se Duke zmenší, vleze jednoduše na police a dalších míst, kam by se normálně neprocpal. Docela zajímavé jsou přestřelky se stejně mrňavými protivníky, třeba v kuchyni. Bohužel s úrovněmi, ve kterých se Duke zmenší, se pojí i skákací pasáže, které jsou vrcholem frustrace. Stačí totiž chvilková nepozornost a Duke umírá bolestivou smrtí. Skákací pasáže má i velký Duke, ale ne v takovém množství. Každopádně se ani za jednoho Duka nepovedly a vývojáři si je mohli odpustit. Co alespoň u level designu pochválím, tak je docela velká interaktivita. Můžete vykonávat potřebu na záchodě, jíst sušenky z automatů, pít, házet si s hovnem a tak dále. Také určitě potěší fakt, že levelů je docela dost, a tak hra vydrží nějakých deset hodin. Sedmnáct to není, jak vývojáři slibovali před vydáním, ale i tak herní doba určitě neurazí.

Docela jsem byl zvědav, jak vývojáři vyřeší Dukovo zdraví. V dnešních hrách je zvykem, že pokud to hlavní hrdina koupí, stačí, aby se za bukem schoval a počkal, až se mu zdraví doplní. Duke Nukem Forever má klasický ukazatel zdraví, který funguje ale na podobném principu, který najdete u moderních her. Postupně jak dostává zásahy, se ukazatel vyprazdňuje, a když se dostane na nulu, obrazovka zčervená, což je signál pro urychlené odebrání se do úkrytu. Zdraví si ovšem můžete během hry vylepšovat a ukazatel prodlužovat. To docílíte několika způsoby. Třeba zabitím bosse, podíváním se do zrcadla nebo sebrání věci, která Duka zajímá. Třeba pánský magazín s pěknou babou. Určitě se vyplatí zvětšovat Dukovo zdraví, protože později vám hra nic nedaruje. I v tomto se Duke moc neodlišuje od starších her, protože zatímco moderní střílečky si udržují stejné tempo od začátku do konce, tady postupně přituhuje. Na ukazateli zdraví je vidět, že se vývojáři snažili zavděčit naprosto všem, ale spíše se jim to nepovedlo.

Pojďme se podívat na nepřátele. Během cesty se vám postaví do cesty klasičtí mimozemští vojáci, ale i přerostlá prasata, létající robotničky a nechybí ani obrovští bossáci. Normální protivníky spojuje jedna věc, a velká chyba. Tou je umělá inteligence. Ta je totiž dnes hodně zastaralá a i takový Bulletstorm, který je podobného ražení, má AI určitě lepší. Nepřátelé mají prostě v hlavě jen jedno. Zabít Duka za každou cenu. S krytím si tak hlavu nelámou, a jen tupě nabíhají pod hlaveň zbraně. Každopádně někdy dokáže počet nepřátel pořádně zatopit, takže mizerná umělá inteligence neznamená procházku růžovou zahradou. Zvláště když na vás začne pálit několik nepřátel najednou, budete mít co dělat, abyste unikli. Někdy ale i tak neuniknete smrti, protože nepřátelé vás zlikvidují ve vteřině. Takové pasáže jsou neuvěřitelně frustrující a na náladě rozhodně nepřidají. Kolikrát jsem chtěl hodit ovladače do zdi, ale pak jsem si řekl, že tahle hra mi za to nestojí, abych si musel kupovat nový. Samostatnou kapitolu tvoří bossové, kterých je ve hře několik. Sice do nich musíte vypálit poslední zbytky nábojů, ale každý souboj je něčím jedinečný. Jeden se odehrává na fotbalovém hřišti, jiný zase pod vodou a tak dále. Bossové jsou tak dost možná tím nejlepším na celé hře.

Co možná fanoušky zamrzí a možná i naštve, je fakt, že Duke nově unese jen dvě zbraně. Takový svalovec jako Duke by měl unést celý arzenál, což ho ostatně i charakterizuje. Bohužel se vývojáři rozhodli raději pro modernější pojetí, které Dukovi bohužel moc nesluší. Když už jsou v oldschoolovém duchu jiné věci, měli vývojáři zachovat i inventář se zbraněmi. Jinak co se týče samotného arzenálu, tak v něm naleznete spíše klasické kousky z předchozích dílů, jako je brokovnice, pistole, samopal, ale i zmenšovač, nebo zbraň, která zmrazí nepřítele, kterého pak můžete rozkopnout. Z těch silnějších zbraní určitě nechybí ani raketomet a Duke vždy nosí po kapsách i nějaký ten granát nebo minu. U zbraní si tak nemůžu stěžovat, protože se zde kombinují běžné kousky s těmi originálními, které v jiných hrách nenajdete.

Recenze by nebyla kompletní bez podívání se na multiplayer. Ten nabízí docela standardní porci zábavy, ve které jsou zahrnuty čtyři herní režimy a zhruba jedna desítka map. Na nějaké taktické manévry se v multiplayeru nehraje, hlavní je si dobře zastřílet a zabavit se, což zde funguje docela dobře. Jak se vám v multiplayeru daří, tak se vám zvyšuje váš klevel, přičemž za plnění nejrůznějších výzev si můžete odemykat další bonusy pro svůj charakter, jako jsou jiné brýle, vlasy a tak dále. Dá se říci, že čím více vymóděná postavička na bojišti, tím úspěšnější hráč. Mapy jsou spíše menší, takže přímo vybízí k rychlé akci. Co mě v multiplayeru zaujalo, je Dukův byt. Nejdříve v něm máte jen pěknou uklízečku, se kterou bohužel nejde nic dělat, ale jak levelujete, tak se vám odemykají další a další věci, až se vám byt pěkně zaplní. Jde tak o další motivaci, proč multiplayer vůbec hrát. Je ovšem otázkou, jestli ho hráči budou hrát i za týden nebo měsíc. Na trhu je totiž o dost lepších her v tomto režimu.

Vývojáři pro hru použili 5 let starý engine, který mělo připravený studio 3D Realms. Jen ho lehce vylepšili, ale stáří je bohužel znát a do jisté míry i rozpracovanost. Vše je tak takové máznuté a textury už určitě nesplňují dnešní normy. Prostředí tak vypadá dost možná i podprůměrně a zachraňují ho alespoň průměrné modely nepřátel i NPCček na bojišti. Po grafické stránce se jedná o pořádný oldschool, takže nečekejte něco zázračného, z čeho budete slintat. Dobře na tom není ani ozvučení, ale dabing už je na služné úrovni a zvláště Duke je zvládnut naprosto mistrně. Alespoň zde si DNF udržel vysokou kvalitu. Pochvalu si vývojáři zaslouží i za soundtrack, ve kterém zazní několik starších, ale i úplně nových skladeb. Po vizuální stránce tak Duke hodně ztrácí, ale po té audio určitě neurazí, možná i občas nadchne.

Ještě než recenzi ukončím, tak se zmíním o docela velkém množství chyb. Občas se totiž během hraní vyskytne nějaký bug, který rozhodně nepotěší. Dokonce jsem několikrát musel restartovat hru od poslední uložené pozice, abych se mohl vůbec dostat dál. Vedle toho je třeba létající sud jen úsměvnou chybou. Co mě také štvalo, a ne málo, tak jsou dlouhé nahrávací obrazovky. 50 vteřin čekání po každé smrti je i na mě trochu silná káva.

Duke Nukem Forever je po většinu hry zábavný, má zajímavé bosse, ale na druhou stranu si nejde nevšimnout nenápaditých levelů, špatné umělé inteligence, podprůměrné grafiky, frustrujících pasáží a spousty dalších chyb, které jen znepříjemňují hraní. Kdyby vyšel Duke Nukem Forever před nějakými osmi nebo devíti lety, možná by se jednalo o jednu z těch nejlepších akčních her. Dnešním standardům už ale Duke nedokáže konkurovat. Je určitě škoda, že se Gearbox nepokusil raději o vlastního Duka a naservíroval nám po všech směrech zastaralý a průměrný kousek. Snad příště.

Hru poskytl na recenzi herní obchod GameLeader