Deus Ex: Human Revolution

recenze  18
Martin Šmíd, 31. 8. 2011 12:30
Warren Spector dneska sice kope za Disney, ale před jedenácti lety vytvořil nezapomenutelnou scifi hru pro EIDOS, na kterou fanoušci vzpomínají do dnes. Možná tušíte, že onou hrou byl Deus Ex. Dokonalá směsice akce, stealth prvků a vynikajícího příběhu, kterou si nešlo nezamilovat. Druhý díl se pokusil na úspěch navázat, ale nikdy se nestal tak populárním. Hlavně mu byla vyčítána spousta chyb v hratelnosti a i v celkovém pojetí. To třetí díl, který nemá číslici v názvu, ale jmenuje se jen Deus Ex: Human Revolution, má nemastný dojem z druhého dílu napravit a ukázat současným hráčům, že zábava může být i v něčem jiném, než jen vzít do rukou samopal a postřílet tisíce teroristů, nacistů a dalších kreatur. Po dohrání Deus Ex: Human Revolution navíc zjistíte, že těch opravdu propracovaných her, za které stojí utratit peníze, je sakra málo. Deus Ex: Human Revolution naštěstí mezi ně patří!

Pojďme se hned podívat na hlavní složku, na které Human Revolution staví. Tou složkou je příběh, který je napsán opravdu chytře, stejně tak všechny postavy jsou propracované do každého detailu. Mnohá pseudo RPGčka od Bioware by si mohly vzít z nového Deus Exu příklad. Děj je zasazen do roku 2027, což je nepříliš vzdálená budoucnost, která se ale zase tak moc od současnosti neliší. Nebo alespoň ne tím, co se děje, jako jsou nepokoje, demonstrace a další události. Naopak technologický pokrok nejde zastavit a ten zašel až tak daleko, že se začínají objevovat technologická vylepšení lidského těla. Oční implantáty, umělé končetiny nebo dokonce i technologické zásahy do mozku jsou věcí naprosto normální, ačkoliv velmi drahou a určenou jen pro majetné obyvatele modré planety. No a právě kolem technologického vylepšení lidského těla se točí celý příběh.

Hlavním hrdinou je Adam Jensen, bývalý příslušník SWATU, který nyní pracuje pro firmu Sarif Industries. Tato firma je hlavním výrobcem revolučních technologií, což má i celou řadu odpůrců. Vše vyústí v napadení společnosti teroristy, přičemž Adam Jensen je vážně zraněn. Naštěstí má velký potenciál, takže je ze světa téměř mrtvých přiveden zpět, aby dále pracoval pro Sarif Industries. Samozřejmě už jako nadčlověk, který má spoustu umělých částí, ačkoliv pořád může umřít, a kolikrát docela jednoduše. Šest měsíců po útoku se vydává na stopu těch, kteří na Sarif Industries zaútočili, přičemž ho čeká i nejedno překvapení a plno vzrušujících scén. Zde samozřejmě končíme naším popisem příběhu, protože si ho musíte užít sami. Jen dodáme, že svět Deus Exu je do nejmenšího detailu propracovaný a pokud máte rádi sci-fi, budete nad komplexností kolabovat. Stejně tak nad atmosférou, která by se dala krájet. Dámy a pánové, tohle je budoucnost.

V dnešních hrách je zvykem, že na začátku dostanete úkol, GPSku s navigací a do ruky obrovskou zbraň, kterou si prostřílíte cestu. Naštěstí tento ohraný styl není případem Human Revolution. Ten staví především na obrovské volnosti. Ano, pořád je možné ho projít jako normální střílečku, ačkoliv s mnoha omezeními (umírat budete hodně často), ale jde to. Nejlepší je ale zvolit stealth přístup a nepřátele obcházet, ačkoliv samozřejmě někdy je musíte odstranit, a to buď tichým postupem, kdy je zneškodníte svými pěstmi nebo nožem, ale také právě přestřelkou. Pokud se touto cestou vydáte, zjistíte, že v ní nabízí daleko větší komplexnost, než spousta jiných her, které jsou na stealthu přímo postavené. Dokonce v možnostech trochu zastiňuje i série Metal Gear Solid a Splinter Cell. Možnost volby je to, co dělá Deus Ex tím, čím je a na tomto staví, stejně tak na spoustě dalších atributů, které přijdou v dnešním lineárním světě hodně divné.

Human Revolution se dělí na dvě cesty. Samozřejmě tou první je plnění hlavních úkolů, které jsou lineární, jen jak to jde, ale pochopitelně je můžete plnit několika způsoby. Vždy se jen musíte dostat do jednoho místa, kam vám ukazuje nápověda, jinak je na vás, jak se do daného místa dostanete. Dále můžete plnit vedlejší úkoly, hledat různá skrytá místa a další bonusy, čímž si hraní docela o dost prodloužíte. Mohlo by se zdát, že plnění vedlejších úkolů může být opruz, ale opak je pravdou. Plnění vedlejších úkolů, kecání s NPC postavami a další činnosti jsou zábavné a ani na chvilku se u nich nebudete nudit.

S vedlejšími úkoly se pak pojí i RPG systém. Abyste se vždy dostali do určitého místa a mohli vedlejší úkol splnit, budete si muset vylepšovat své vlastní tělo. Jednotlivé augmentace si kupujete za nastřádané bodíky, které získáváte během plnění úkolů a dalších úkonů. Je jich docela málo, takže musíte pečlivě vybírat, do čeho přesně investujete. Tento systém ale podporuje hodně velkou znovuhratelnost, protože díky tomu, že během jednoho hraní nemáte šanci vše odemknout, a tím vyzkoušet všechny vedlejší úkoly, určitě se do hry s radostí vrátíte a budete zkoumat další zákoutí. Toto je určitě nutné na Human Revolution ocenit, protože po jednom dohrání ho neodhodíte, jako většinu jiných her. Navíc i ona délka samotné hlavní kampaně není nejkratší a takových dvacet hodin u ní prosedíte, což je samozřejmě další plus ve světě šíleně krátkých her. RPG systém ale samozřejmě slouží i pro snadnější postup samotnou hrou, přičemž vám přidává spoustu jedinečných schopností, bez kterých se později neobejdete. Jako je tiché dopadání z výšek, případně lepší zdraví nebo bojové možnosti. RPG systém přes augmentace je komplexní a moc chyb v něm nenajdete.

Human Revolution je akčním RPGčkem, ale nutno podotknout, že hodně ukecaným. Neustále se tak na vás budou valit rozhovory, ve kterých máte několik možností, jak klábosení vést. Zde je pro mě osobně menším zklamáním to, že ačkoliv máte na výběr, jak klást otázky, vždy stejně vyzkoušíte všechny možnosti, aby vás NPC postava poslala dál. Neexistuje tak, že byste při špatném zadání otázek byli v háji a NPC vás poslalo k šípku. To zde nehrozí. Rozhovory jsou tak čistě lineární, a pokud čekáte, že je budete moci ovlivňovat, tak na to zapomeňte. Sice navozují určitou svobodu, ale nic víc. Pochvalu si ode mě vyslouží vývojáři za filmečky, které nejsou v herním enginu. Je jich docela dost a ve většině případů se jedná o povedené dílo, které jen dokresluje zdejší atmosféru a svět, ve kterém se nacházíte.

Na čem především Human Revolution staví, tak je stealth způsob hraní, do kterého vás i po většinu času nutí. Tomu dopomáhá velmi povedený stealth systém s krytím, který zde funguje na jedničku. Způsobů, jak procházet úrovně je hodně. Zde se naplno projevuje i umělá inteligence nepřátel, která je stavěna právě na stealth způsob hraní. Neustále si tak musíte dávat pozor, aby vás nepřítel nezahlédl, protože stačí jediný neopatrný pohyb a vyvolaná přestřelka je na světě. U přestřelek se ale ukáže i nedostatek právě umělé inteligence, která je hodně chabá. Nepřátelé se v přestřelkách chovají prostě jako debilové. Jen k vám nabíhají a čekají na zastřelení. Krytí nebo spolupráce? To jsou dvě slova, která umělá inteligence v Human Revolution nezná, což je docela škoda. Když už si dali vývojáři tu práci se spoustou maličkostí, mohli si více pohrát i s AI. I přes jejich mizernou umělou inteligenci v boji není radno je podcenit, protož jsou docela přesní a pokud se dostanete do otevřené palby, nemáte moc šanci přežít. Bohužel s nepřáteli se pak ještě pojí souboje s bossy, které jsou nezajímavé a vrcholem frustrace. S nimi navíc musíte vždy bojovat, takže myšlenka, že byste prošli celou hru bez jediného výstřelu, zde nehrozí.

Velkou pochvalu si vývojáři vyslouží za vyváženou obtížnost, která je nastavena rozumně, postupně stoupá, ale nikdy není tak vysoká, aby začala prudit. Ano, občas se objeví situace, ve které vás nepřítel sejme a následuje dlouhý loading, ale to je jen v případě, když postupujete příliš zbrkle a nebo se chcete jednoduše prostřílet. Poté si dokážu představit, že budete frustrovaní a hru urychleně vypnete a už nezapnete. Pokud ale přimete její specifickou hratelnost, čeká vás herní ráj. Také musím pochválit hackovací minihry, které se povedly na jedničku a to třikrát podtrženou. Hackování totiž není příliš obtížné, ale ani snadné, takže vyžaduje určitou zručnost a v případě odhalení i hbitost.

Vizuální design je v Human Revolution naprosto jedinečný. Barvy jsou většinou v odstínech zlaté a černé, které navozují pěknou podívanou. O něco horší je už ale grafika jako taková, která obsahuje příliš málo detailů, stejně tak občasný zoubek nebo textura v nízkém rozlišení zamrzí. Z technického hlediska se nejedná o top, ale jde o grafiku plně funkční, která jen dopomáhá vynikající hratelnosti. Co možná zamrzí více, jsou trochu toporné animace během rozhovorů. Dokázal bych si představit lepší. Ani ta fyzika není v Human Revolution na výši. Ano, můžete přesouvat označené objekty, ale to je vše. Pokud začnete střílet do objektů na stole, nehnou se ani o centimetr. Stejně tak nahrávací časy, když přecházíte z úrovně do úrovně, nebo u načítání po smrti, jsou nepřiměřeně dlouhé a občas jsem u nich docela nadával. To zvuková a hudební stránka je na tom podstatně lépe, stejně tak podařený dabing. Z čistě technického hlediska je Human Revolution trochu zastaralou hrou, ale vše zastíní jedinečný vizuální styl.

Deus Ex: Human Revolution je hra, která splňuje téměř vše, po čem hráčské srdce touží. Volnost, skvělá hratelnost a rozmanitost dělá z Human Revolution jednu z nejlepších her posledních let. Abych ale mohl dát desítku, museli by vývojáři více zapracovat na technickém zpracování, na umělé inteligenci a také načítacích obrazovkách, které jsou až nepřiměřeně dlouhé. I tak se ale budete královsky bavit, protože se jedná o vynikající stealth hru, a o to jde přece především.

Deus Ex Human Revolution

ps3x360
Square Enix, Eidos Montreal
Datum vydání hry:
23. 8. 2011
KARTA HRY
9/10

Komentáře